Názory k článku Závěť jako zajištění pohledávek nepřijímejte. Dopadnete špatně

na právní purism. tahle civilizace na to jednou chcípne.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak banku nikdo neokradl - úvěr byl již dávno splacen. Takže banka by pronic zanic přišla k pozemkům, navíc v mnohonásobně vyšší hodnodě, než byl (už splacený) úvěr. A nejde o žádný právní purismus (ve smyslu slovíčkaření) ale naopak o uplatnění obecného principu dobrých mravů.

inu tak zaprvé - takhle to uvedeno nebylo, že by úvěr byl již splacen.

ale i kdyby byl, tak pomíjíte jednu zásadní věc: ta pani si dobrovolně půjčila peníze, nepochybně je dostala, a velmi pravděpodobně je i utratila za komodity které si její srdce žádalo. banka šla do relativně rizikového obchodu, kdy půjčila peníze zřejmě velmi staré paní, u které nebyla jistota že peníze vůbec někdy dokáže splatit. na zástavu měla banka právo, použila-li by zástavu soud by její nárok nezochybnil, soud v podstatě jen zpochybnil ZPUSOB zajištění, nikoliv jeho merit.
nikdy jste neslyšel závět typu - kdo se o mně postará do hrobu, tomu odkážu tenhle barák? (hrnec zlata). počítal někdy někdo pracovní hodiny, takové dohody, zdali počet hodin byl úměrný hodnotě zděděného majetku?
a co ten hamižný příbuzný - ten měl nějaké morálnější právo dědit po své pra-přes-tetičce, když jí sám ani nepomohl, ani prachy nepučil?

Že byl úvěr splacen uvedeno není, ale předpokládám, že kdyby nebyl, bylo by to první, co by banka namítala. Případně by dluh byl součástí dědictví a byl splacen z něj.

Pozemky nebyly "odměnou", ale zástavou zřízenou pro případ, že by dotyčná předčasně zemřela a úvěr nebyl splacen. K tomu ale nedošlo.