Ručení je formou zajištění dluhu, kdy se ručitel vůči věřiteli zavazuje, že dluh splní, jestliže jej nesplní dlužník. Ručitel se k tomu zavazuje prohlášením, přičemž to musí být učiněno v písemné formě.
Existuje více forem zajištění dluhu. Např. směnkou či zástavním právem k nemovitosti. Ale ručení je poměrně jednoduché pro věřitele a dostupné pro dlužníka, pokud má kolem sebe ochotné a vstřícné osoby.
Ručení podle občanského zákoníku
Ručení vzniká tak, že věřitel akceptuje ručitelem učiněnou písemnou nabídku, že dluh splní, pokud ho nesplní dlužník. (Podle § 2018 občanského zákoníku, kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.)
Ručení je tudíž smlouvou. Dlužník stranou této smlouvy není. Ručitelský závazek není závazkem k dlužníkovi, ale jen závazkem vůči věřiteli.
Ručení usnadňuje pozici věřitele. Ručení zlepšuje postavení věřitele vůči jeho dlužníku zejména tím, že mu poskytuje další zdroj pro uspokojení (tzv. náhradního dlužníka), nebude-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna samotný dlužníkem.
Ručení je podpůrný zdroj uspokojení zajištěné pohledávky, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna.
Co je to započtení
Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. (§ 1982 odst. 1 věty první OZ.)
Jednoduše vysvětleno: Někomu něco dlužíte, ale zároveň on něco dluží vám. Nemá smysl, abyste si navzájem na účty posílali, nebo snad dokonce soudní cestou vymáhali celé částky, pokud není řádně a včas plněno – stačí vyrovnat rozdíl.
Provede se tzv. započtení čili kompenzace závazků. Má to tu výhodu, že pokud druhá strana nevyrovná rozdíl a započtení bylo provedeno platně, v souladu se zákonem, stačí vymáhat jenom rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami (dluhy), a to s podstatně nižšími náklady, pokud jde o palmární úplaty právníkům, soudní poplatky atp.
Ovšem započtení má celou řadu předepsaných podmínek. Na některé jsme vás upozornili v článku Co vyložily soudy a poradily vám tak ohledně vašich financí a peněžitých nároků?
Musíte být aktivní
Jsou-li splněny předpoklady započtení, nedochází k zániku vzájemných pohledávek bez dalšího, nějak automaticky, nýbrž strana musí „prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává“, musí tedy učinit kompenzační projev. Musíte tedy druhé straně sdělit, že provádíte započtení.
Za dobrotu na žebrotu? Při ručení to opravdu hrozí
Nejvyšší soud ČR řeší (v rozsudku ze dne 19. 5. 2021) otázku, zda ručitel může započíst vůči věřiteli pohledávku, kterou má za tímto věřitelem sám dlužník (spis. zn. 23 Cdo 2475/2019).
Otázka je to praktická: Dlužník může být třeba nečinný, dělat tzv. mrtvého brouka. Prostě vše hodí na svého ručitele. A dělá, že se ho to netýká. A teď jde o to, co všechno ručitel může.
Co říká o obraně a námitkách ručitele občanský zákoník
Česká právní úprava v občanském zákoníku neobsahuje výslovnou možnost ručitele započíst pohledávku dlužníka proti věřiteli. Stejně tak neobsahuje výslovnou možnost ručitele odepřít plnění věřiteli, jestliže byl např. dlužník pasivní a sám pohledávku nezapočetl. Nepřipouští-li ji výslovně, nelze ji odvodit ani z tzv. obecné úpravy námitek, které má ručitel k dispozici (podle ust. § 2023 o. z.), vyložil NS ve zmíněném rozhodnutí.
A to je právě ten problém, který jsme naznačili, když dlužník dělá mrtvého brouka, ačkoliv by se mohl účinně bránit a nemusel všechno hned platit. (Český občanský zákoník v ust. § 2022 o. z. pouze umožňuje ručiteli jen plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.)
Nejvyšší soud ČR hodnotí právní úpravu ve svém rozsudku (ze dne 19. 5. 2021, spis. zn. 23 Cdo 2475/2019): Jakkoli je účelem (§ 2023 o. z.) poskytovat v zákonném rozsahu ochranu ručiteli, nemůže ručitel bez zákonné úpravy či dohody stran zasahovat do dlužníkovy autonomie vůle a disponovat jeho pohledávkou. Pro možnost započtení pohledávky dlužníka za věřitelem chybí přitom ručiteli i zákonný předpoklad zápočtu pohledávek, kterým je jejich vzájemnost (ve smyslu ust. § 1982 odst. 1 o. z.).
Je to pro praxi určitě chyba, když o. z. nenabízí ručiteli možnost, aby se plnohodnotně bránil za pasivního dlužníka – ve svém i v jeho zájmu. Ostatně zrušený obchodní zákoník v ust. § 306 odst. 2 upravoval, že ručitel mohl vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění byl oprávněn dlužník.
Nejvyšší soud ČR však ve svém rozsudku (spis. zn. 23 Cdo 2475/2019, ze dne 19. 5. 2021) uzavřel k aktuální právní úpravě v o. z., že: Ručitel nemůže započíst vůči věřiteli pohledávku, kterou má za tímto věřitelem dlužník.
Příležitost pro zákonodárce
V některých evropských zemích však podle jejich práva může ručitel započíst pohledávku dlužníka vůči věřiteli. Je tomu tak v Belgii, Francii, Lucembursku. V jiných zemích má ručitel právo odmítnout plnění vůči věřiteli, buď s konečnou platností, anebo po dobu, po níž je dána možnost započtení pohledávky dlužníka – v Německu, Itálii, Portugalsku a Španělsku.
Soudci NS si dali tu práci a nastudovali právní úpravu v různých evropských zemích. Uvedli ve svém rozhodnutí i pravidla z dalších zemí, která nejsou v souladu s naším názorem, že by měl mít i ručitel právo na započtení dlužníkovy pohledávky vůči pohledávce věřitele.
Zákonodárci však mají příležitost si také vše nastudovat a právní úpravu případně změnit. Proč všelijaká „milostivá roční období“ a odpouštění dluhů, zhoršování pozice oprávněného věřitele v exekuci? Stačí jen formálně vylepšit pozici ručitele, což věřiteli z hlediska obecné spravedlnosti rozhodně neublíží. Drobnost, která nikomu neublíží, ale některým ručitelům může prospět.
