Může mi některý z novinářů prozradit proč když se ročníkům čítajícím více než 160000 jedinců narodí 110000 dětí říká babyboom. Pořád zde máme porodnost 1,5-1,6dítěte na jednu ženu. Což prostě k udržení populace nestačí. Již dnes odchází do důchodu o 30000lidí více než přichází do pracovního procesu. Musime si zvyknout že brzo to bude mnohem více.
Když za socialismu "nebyli lidi", tak se dala porodnost zvyšovat. Ale nyní, když není práce? Chápu, že lidi odcházející do důchodu se musí nahradit novou generací, ale čím se ta nová generace bude živit a jak bude živit ony důchodce? Nechci důchodci opovrhovat, odpočinek po celoživotní dřině a důstojné stáří si zaslouží, aby nemuseli počítat, že se mohou v cimře ohřát jen na 18 stupňů a že tento týden si mohou koupit jen po 1 housce, protože zbytek penze jim spotřebuje pečovatelská služba a doplatky za léky, na které si celý produktivní život platily a nic z toho nečerpali.
Čím je doba krize jiná? Budeme-li to poměřovat jen ekonomicky, založit rodinu se prostě nevyplatí. Odchovat jedno dítě do dospělosti je náklad v řádu miliónu. O ceně nevyužitých příležitostí ani nemluvě. A nikde není psáno, že to dítě se dospělosti dožije a že bude mít chuť, možnost a příležitost se o vás ve stáří postarat.
Rodinu si člověk nepořizuje proto, aby se mu to vyplatilo.
Rozdíl proti krizi ze třicátých let je hlavně v existenci sociálních programů. Tehdy nezaměstnanému opravdu hrozilo, že umře na hlad nebo na zimu. To dnes v podstatě nehrozí, díkybodu (bezdomovectví je většinou svázáno s psychickými problémy nebo závislostmi a je pravděpodobně jejich následkem).
Problém je že právě tyto sociální programy mohou za nízkou porodnost. Dnes přebral starost o jednotlivce stát místo rodiny a právě v této anonymitě se porodnosti nedaří.
Toto je ovšem dlouhodobě neudržitelné Západní civilizace tak jak jí známe prostě vymře.
Jediným řešením je převedení starostí o jednotlivce zpět na rodinu. Toto řešení je staletím ověřené.
A jak přesně má vypadat starostlivost rodiny o jedince? To si jako má mladá rodina ve 2+1 na hypotéku nastěhovat do bytu i prarodiče?
Mě by zajímalo, kde a jak by se ti všichni noví členové společnosti (ti, které by přinesla vyšší porodnost) uživili. Vědecko-technický vývoj směruje přímo proti vyšší porodnosti, stroje berou lidem práci. A zároveň lidi nejsou ochotni opustit výdobytky civilizace.
Je fakt, že situace s byty pro mladé rodiny je v dnešní době strašná. A když uvážíte, že třeba zůstane nějaká matka sama s dítětem, tak nevím, jak to vše má zaplatit..
No v první řadě si má vybírat kvalitního partnera. Není to tak složité, lidi se jen málokdy povahově celkově mění (asi spíše kvůli nemoci), takže prostě nebrat někoho, kdo má významné osobnostní vady, nemyslet si takové to klasické babské, že ho předělá. A celkově je vhodné nejprve osobnostně dozrát do vztahu i mateřství. Já když vidím dvacítku s děckem, tak si říkám: "Jak dlouho jim (jí a otci dítěte) to spolu asi vydrží?"
Jistě někdo si za to může sám, když děti mají děti. Ale nikdy nevíte, co Vám život přinese a některé životní okolnosti, díky kterým matka zůstane sama, se nedají předvídat.
Teda žasnu, jak si někdo může myslet, že 50% ženských si bere nevhodného partnera? Taková je průměrná rozvodovost...chlapi se povahově měnit nemusí, jen se jim ten vztah může rychle zajíst - stejně tak i ženským, prostě to vyšumí. Mně je 32 let, mám byt na hypotéku, mé dva předešlé dlouhodobé vztahy nevyšly, proto ta opatrnost. Nemám nikoho, na koho bych se v nouzi mohla obrátit - ať už se hlídání dětí týká nebo finanční výpomoci. Nic jsem nikdy nedostala zadarmo. Nicméně na dítěti už se současným přítelem pracujeme, nepřipadám si nicméně jako důchodkyně. K založení rodiny je zapotřebí i sociální vyspělost, znám dost případů ze svého okolí, které finanční aspekty "až tak" neřešily a pak splakaly nad výdělkem. Ať si tohle někdo zkusí a pak nás soudí...bojíte se, že přijdete o práci, když jste pár dní doma na OČR, nehledě na to, že když je žena s dítětem sama, moc práce si vybírat nemůže, často může pracovat jen na jednu směnu...a tento luxus Vám dnes jen tak někdo neposkytne...
Jsem ročník 78 a narodil jsem rodičům ve věku 38/36. Nemám pocit že by rodiče moji pubertu nějak zvlášť prožívali, spíše naopak, už věděli, že nemá smysl se nějak zvlášť rozčilovat.
Jediné omezení jsem pocítil na vysoké, kterou jsem si nedovolil moc flákat a "musel" jsem ji vystudovat za standardních 5 let a nikoliv 6 a více, jak je dnes běžné, protože při promoci už jsem měl oba rodiče v důchodu. To ale dnešní třicátníky trápit nebude, protože ti budou pravděpodobně odcházet do důchodu až v 70.
A domníváte se, že je lepší, když důchodci mají děti? Rodit děti po 30 je ještě větší nerozum. Pominu vysoká zdravotní rizika (např. Downův syndrom). Pokud to dítě bude mít své děti taky až po 30, je šance, že prarodiče se vnoučat ani nedožijí. Nehledě na to, že starší rodiče snášejí pubertu svého dítěte mnohem hůř a v 50 jim jdou puberťácké manýry na nervy. Ti movitější si nervy šetří najmutím služky, vychovatelky, hospodyně či jak jinak tyto rodinné poskoky pojmenovat. Dítě se samozřejmě odcizí, rodiče-kariéristi jsou neustále v práci, aby mohli splácet hypotéku, vytahovat se, kde všude v létě a v zimě byli a dítěti smrknou kapesné ve výši 2 průměrných výdělků, aby je neotravovalo, až přijdou strhaní z práce domů se vyspat.
Ja bych z toho nedelal takovou kovbojku. Poceti ditete ve vyssim veku je sice rizikovejsi, ale to riziko je tak minimalni, ze ho nema smysl vubec resit. Vek ve kterem maji deti se zvysil pouze u zen, u muzu bylo vzdy obvykle, ze maji deti po tricitce, ctyricitce, padesatce, podle toho jak to vyslo.
.. jestli nebude dobré se začít zamýšlet nad smyslem lidské existence. Kvůli čemu žijeme? Kvůli přírůstkům HDP? Zisku? Budování "existence". Práci? Stále více si začínám myslet, že je to všechno jakési pošahané. Žijeme do 80, důchod v 65, ale v 50 už jsme pro zaměstnavatele zbyteční a mimo. Jsme uštvaní jako borůvky a nemáme radost ze života. Kvůli čemu tedy žijeme?
Jenže filozofování nepomůže řešit praktické problémy. Co třeba Vy, jste schopen se vrátit do středověku, vzdát se internetu atd. a pěstovat s rodinou na políčku obilí, zeleninu a chovat nějaký ten dobytek?
Smysl lidské existence je v kostce ten, že máme prožít život tak, abychom byli spokojeni.
Jen bych se zeptal. Máme žít tak, abychom byli spokojeni jen my bez ohledu na ostatní a nebo máme být šťastní tím. že jsou spokojení i ostatní??? V tom je dost podstatný rozdíl.
Máme být šťastní tím, že máme dost peněz, lízátek, aut, knih, atd. nebo se máme snažit vybudovat vztahy, které stojí spoustu sil, času a nervů a které se třeba ani po x letech nepovede vybudovat?
Spokojenost se počítá jen vlastní. Pochopitelně může být založena i na tom, že činíte spokojené i své okolí. Na druhou stranu ale jen těžko můžete totálnímu sobci a egoistovi vysvětlovat, co je altruismus.
Jinak si tu ironii nechte. Dobře víte, že někoho činí šťastným to (materiální věci) a jiného ono (kvalitní vztahy). Kdo to nechápe, je tak trošku hloupější.
No jelikož lidé jsou jen živé organismy jako všechny ostatní.
Tak žijí protože se narodí :). A jejich jediným smyslem je maximální plození. S tím že jsme trochu i rozumní tzv. za cenu dlouhodobé udržitelnosti. Abychom nemuseli co pár let hromadně vymírat jako kobylky na přemnoženost :).
Jiný vyšší důvod zatím nehledejte jsme jedním z mnoha shluků spolupracujících buněk na této planetě :D.
Jedinym smyslem zivocichu neni pouze maximalni plozeni, tim spis ne u cloveka, ktery je zivocich pomerne nestandardni. A jestlize existuji strategie vzdani se vlastniho potomstva u mnoha zivocisnych druhu (hlavne tech socialne organizovanych), byla by hloupost ignorovat je u lidi.
No mate pravdu z jedinec tu neni primrne proto aby se rozmnozoval, to ani vcely a mravenci napr. Ale spolecnost jako takova ano. To ze evoluce vytvorila cloveka jako tvora castecne nesobeckeho pomohlo teto mutaci prezit a evidentne je to vyhodne, obcas nechat nejakeho jedince delat support a ne plodit.
Btw. evoluce je daleko rozahlejsi a je schopna jit mnohymi cestami.
P.S.: Narozdil od jinych si nejsem jisty, ze rozum vzdy vyhrat dan prirozenosti / pudem. Napr. solidarita. To az cas ukaze jestli prezily geny tech solidarnich, nebo tech nesolidarnich.
Ovsem skupinova selekce nefunguje, resp. jeji existence nebyla zatim prokazana. Ona totiz ta na prvni pohled nesobeckost miva pomerne sobecke motivace, byt nemusi byt hned zrejme (a to ani tomu, kde se pro ne rozhodne, coz na vysledku nic nemeni). Cili altruismus je vyhodny i pro jeho pachatele, treba drive casty model vzdani se vlastnich potomku z ekonomickych duvodu a pomoc pri vychove deti sourozencu pomaha sirit i vlastni geny, byt ne v prime linii, atd.
Otazka tzv. souboje rozumu a prirozenosti/emoci je vubec opredena myty, ono totiz i to, co nazyvame rozumem, je v podstate s emocemi primo propojeno.
K tomu je třeba podotknout, že byly doby (a ne zas až tak dávné), kdy se pořizování dětí ekonomicky vyplatilo. Děti od velmi útlého věku pomáhaly v domácnosti, ve stáří se staraly o rodiče.
To neni o (jenon) vychove. Misto "pomahaly v domacnosti" by spis bylo presnejsi napsat "pomahaly v hospodarstvi" - tedy mely nejaky ekonomicky prinos. Dneska neni moc rodicu, kterym by deti mohly pomahat se zamestnanim - at uz fakticky nebo pravne.
A ve stari by treba radi pomahali, ale kdyz jim stat sebere velkou cast platu mimo jine aby ji prerozdelil na duchody...
Byly doby? Pro některé tmavší obyvatele tohoto státu ty doby stále trvají. Fakani jim sice doma nepomáhají, ale zase venku žebrají nebo kradou. I tak se jim hodně dětí vyplatí.
Jasně že se vyplatí!
Pominu-li výjimky potvrzující pravidlo, je rodina a děti to nejlepší, co může člověk udělat. Samozřejmě, jako vše ostatní, musí se to udělat dobře a mít trochu štěstí, to už je prostě život a jistotu člověk nemá nikdy.
Lidi, mějte děti, dobře je vychovejte, vyplatí se to tisíckrát víc než cokoli jiného. Nemusí to vyjít, ale to platí o čemkoli jiném - a tenhle projekt stojí rozhodně za pokus :-)
Ještě bych podotkl, že se občas na tomto serveru zapomíná, že peníze, obecněji statky, slouží jako pomůcka či prostředek k dosahování nejrůznějších lidských potřeb. Jako třeba jídlo, přístřešek, hygiena, zdraví.
Založit rodinu, přivést na svět děti a vychovat je pak u většiny lidí (výjimky existují) patří právě k těmto základním potřebám. Z hlediska lidského rodu pak jde o potřebu zcela základní. Odpírat si tedy tuto potřebu za účelem úspory peněz je proto (až na výjimky) neracionální.
Jiná věc je odložení založení rodiny v okamžiku, kdy je budoucí rodič ve svízelné situaci. Riziko ztráty zaměstnání kalkulované _čistě_ na základě faktu, že ve světě nyní panuje hospodářský útlum, k takovým důvodům ale nepatří. Už jen proto, že dítě bude na rodičích závislé (v tomto kontextu myslím ekonomicky) a bude pro rodinu znamenat náklady po mnoho let, jejichž budoucnost neznáme.
Dítě »bude pro rodinu znamenat náklady po mnoho let, jejichž budoucnost neznáme«. Právě proto mnozí lidé děti nechtějí mít. Sociální jistoty přestaly existovat a jestliže dnes mám dobře placenou práci, za rok to nemusí být pravda, ať z důvodu krize nebo např. ze zdravotních důvodů. Pokud se vám natrvalo sníží příjem peněz (a mnoho lidí si nemůže dovolit tak kvalitní pojištění, které by v případě výpadku či omezení příjmů plnohodnotně a trvale zacelilo tyto propady), tak je to na mašli. Řada lidí řeší ekonomické problémy přes baby box, ale tam nelze dát 9ti leté dítě. A řada lidí řeší nynější krizovou situaci tím, že jde na mateřskou a za 3 roky "nějak bude", případně pokud se situace do těch 3 let nezlepší, upíchnou si dalšího sviště.
Pokud má někdo dítě po třicítce, pak mu v období dospívání dítěte hrozí ztráta zaměstnání (blíží se k padesátce) a právě doba dospívání dítěte je finančně velice náročná (nejen placené vzdělání a věcí okolo, ale třeba "žere jako kyselina" - pokud se jedná o mužského, o nárocích na oblečení, šminky, noťas, ipod a kdovíco za vymoženosti ještě v budoucnu bude ...). Dnes se děsí ztráty zaměstnání lidé kolem padesátky, za 10 let se to může týkat i čtyřicetiletých... Dožít důchodu se dá někde v kanclu (i když i zde nedochází k fyzickému opotřebení těla, tak mnohde je zase např. hrozný stres, což spouští rakovinu), ale pochybuji, že se důchodu ve zdraví dožije horník nebo dělník na stavbě, kdy v zimě je zima a v létě horko. Když vidím, jak se stavebníci mnohy stravují - kus studeného co nejlevnějšího salámu plného éček a k tomu 10 rohlíků, žádná teplá strava - takovéto podmínky na zdraví jistě nepřidají. Nebo řidič kamionu, který je týden na cestách, nemyje se, bojí se jít udělat potřebu nebo si zdřímnout, aby mu kamion někdo nevykradl a pokud jej přepadne na cestě nějaká nemoc, tak to musí nebezpečně odřídit domů, na rozdíl od socialistického ČSAD, kdy na delší cesty jezdili vždy dva a mohli se zastoupit či vystřídat. Když dnes vidím kamioňáky, jak na jeden zátah dělají Francii nebo Španělsko, bojím se je i předjet, protože monotónní jízda uspává a pokud vás těžký kamion nalisuje při předjíždění na středová svodidla, můžete mít ABS a 20 airbagů, tak nic nepomůže. To jsem trochu odbočil, ale bohužel, jsou to fakta.
Pokud někdo není ředitelem ČEZu, a uvažuje realisticky, tak výhled do budoucnosti není rozhodně optimistický a tak si jako "rodinu" dnes mnozí pořídí opravdu raději nějakého čokla, jak tady píše někdo jiný. To není hanění polistopadové doby vyznačující se ztrátou sociálních jistot, ale takto a podobně to dnes mnohdy opravdu chodí.
No ta nizka "jistota" je kterou tady popisujete, ale neni to co by skutecne bylo, ale to jak to lidi vnimaji. Coz je docela rozdil.
Dnesni stat skutecne nenecha cloveka na holickach. Dokonce kdyz clovek prijde o zdravi dava mu stat spoustu moznosti. I kdyz to nejsou moznosti skvele jsou to moznosti zajistujici preziti jeho a jeho rodiny. Dokonce podminky zajistujici preziti v dobrem zdravotnim stavu.
Drive tyhle jistoty nebyly vubec. Bylo super kdyz se clovek vubec dostal do chudobince (za prvni republiky). Kdyz se vam neurodilo, kdyz nikdo nepotreboval postavit novy barak, tak ste byli o hladu. Kdyz ste nemeli co jist, hladoveli i vase deti (v africe jeste hladovi). Dneska to nahlasite na socialku a ti vam dedi umisti do deckeho domovu = preziji.
To sou jistoty jak prase, to tu pred druhou svetovou valkou nebylo a v mnoha castech sveta porad nejsou. A presto vsechno lide nechteji mit deti. Dokonce se da vysledovat, ze cim se maji lide lepe a maji vice jistot mnozi se mene. Moc to nechapu a nidke sem nevidel smysluplne vedecke opodstatneni.
Proc se clovek timto zpusobem vyvinul? Snad proto, aby nezlikvidoval vsechny sve zdroje? Sme snad vzhledem ke spotrebe premnozeni a tohle je regulacni mechanizmus? Je to snad dano prirozenymi cykly - po kazdem obdobi urody prichazi obdobi neurody a proto je vhodne deti rodit v obdobich neurody, abychom je vychovavali v obdoby urody? V kratkych cyklech se takhle mladata rodi (na jare je uz potravy relativne malo, ktera se urodi az v lete a na podzim).
P.S.: Argument "preci ze socialky neutahnu najem." je blbost, protoze k socialce dostanete pripaltek na bydleni a pri odstehovani do male vesnice v prdelovicich to vyjde. A to je presne to co stat zajistuje: preziti.
To je pravda, po 1.svetove valce zustala moje prababicka valecnou vdovou s 2 detmi a nikdo vubec nikdo se o ni nepostaral, ze nemeli co jist bylo statu jedno.
Já ten problém vidím i v tzv. "vyspělé" společnsoti. Rodinám, které by se o děti staraly, bere zdroje na péči o ně, a tyto zdroje přesunuje těm, kdo se nesnaží a parazitují. Výsledkem je hafo parazitů, kteří jen řvou a natahují pracky, protože oni přece mají práva a chtějí čím dál víc. No, a normální - zatím teda majoritní (ale jak dlouho ještě?) - rodiny se bojí mít víc než dvě děti, protože by je neuživily a protože v případě potíží jim stát pomocnou ruku nepodá. NECHCE podat. Ono vychovat takové dítko ve slušného člověka je totiž záhul nejen finanční, ale jsou tu i vysoké nároky na čas a na jiné komodity. Společnost po r. 1989 začala s radostí házet na rodiče všechny možné povinnosti, které byly do té doby zajišťovány jinými institucemi, jako je třeba návštěva zubaře, povinné zdravotní prohlídky při dosažení XX let věku apod. Škola sice stále vodí dětičky do divadla, do kina, jezdí s nimi na lyžařské zájezdy, ale už nemá čas na návštěvu zubaře, o tom, že by do školy přišel lékař a děti prohlédl, když je má v jedné třídě a všechny pohromadě, to taky ne. No, a rodič, když vidí to hafo povinností, tak se na to taky může..., protože ne každý může s dítkem dneska k zubaři, zítra s chřipkou, pozítří na rovnátka... Babičkám a dědečkům jsme odchod do důchodu protáhli do 65 let a dneska se divíme, že rodiny nechtějí mít děti. Ony by je chtěly, ale babička chodí do práce a ještě hodně let bude, náklady na hlídání jsou paleta, dovolené tolik není (ono stačí jen počet volných dnů, kdy se ve škole neučí, natož potom nemoc dítěte), no a ty zdroje taky koneckonců nejsou nic moc. Výsledkem je teda nižší porodnost. A bude hůř, vážení, jen co odezní vlna opožděných dětí, protože děti se nebudou mít komu rodit. "Husákovy" děti pomalu s plozením dětí končí a pak už byl jen postupný propad. Jenže to naši splečnost bohužel nezajímá, tu zajímá leda tak zvýšení DPH, zvýšení poplatků u doktora, a to i za novorozence, odklízení sněhu z chodníků zadarmo, zvýšení poplatečků tuhle i tamhle. Chtěl jsi dítě? Tak koukej platit, chceš š***t, tak nes následky!