Moderní antikomunismus, stejně jako soudobý antifašismus učinil z termínu komunista/fašista ostrakizující nálepku, která má toho, kdo je s ní ocejchován, předem vyloučit z diskuse i s jeho názory, aniž by vůbec došlo na argumenty a věcnou stránku věci. Antikomunisté a antifašisté učinili ze slov "komunismus" a "fašismus" zaklínadlo, jehož vyslovení má chránit před nutností obhajovat své názory, a tedy před nebezpečím, že je neobhájí, neboť účelovým označením oponenta za komunistu nebo fašistu automaticky považují diskusi za ukončenou ve svůj prospěch. Ačkoli zde hovoříme o antifašistech a antikomunistech, ve skutečnosti je to stále jedna skupina lidí držená pohromadě společnými zájmy v udržení statusu quo. Je důležité se ptát, kdo má na strašení komunismem/fašismem/extremismem zájem, a komu toto strašení poslouží. Cílem antikomunistických / antifašistických kampaní není nic jiného, než kanalizovat hněv lidí od skutečných viníků k viníkům ideologicky vhodnějším. Není náhoda, že akutní záchvaty antikomunismu přicházejí na českou společnost jakoby ve vlnách (zejména před volbami), zatímco strašení extremisty a "fašisty" probíhá s nižší intenzitou permanentně, coby rezidentní ochrana systému. Když to začíná vypadat, zpravidla kvůli stále se zvyšující aroganci a bezohlednosti vlády na to, že je společnost komunistům či "extremistům" nakloněna, vždy se odněkud objeví nějací ti slušní občané, kteří jsou odhodláni "postavit se proti zlu" nebo "zabránit komunistům v návratu k moci." Placeným komparzistům a užitečným antifašistickým, či antikomunistickým idiotům, ale nějak nedochází, že "komunisté" se nikdy reálné moci nevzdali. Pouze vyměnili prostředky a nástroje útlaku, přestali se nazývat komunisty a stali se z nich zpravidla volnou ruku trhu vzývající zanícení antikomunisté.