Vladimír Jeřábek, KB penzijní společnost: „Spoléhat se ve stáří na stát nedoporučuji“

O spoření. Vlastně o investování

Náš rozhovor začnu vaší vlastní citací, kterou jste řekl při uvedení do vaší funkce: „Jedním z mých cílů na této pozici je změna aktuálního vnímání doplňkového penzijního spoření. Vidím ho totiž jako optimální investiční produkt pro všechny generace. Dle mého názoru není otázkou, zda penzijko mít, ale spíše v jaké formě či v jaké kombinaci s jinými produkty v závislosti na rizikovém profilu klienta.“ Takže penzijní spoření berete jako investici, tedy ne jako spoření? Je to správně řečeno – investice?

Jednoznačně ano. Stoprocentně tak, jak to bylo řečeno, to i podepíšu. Bohužel společenské vnímání takové není. Jen necelých 10 procent respondentů si myslí, že je to investice, většina si myslí, že je to spoření, a tu macešskou službu tomu dělá samotný název „doplňkové penzijní spoření“.

A není to jen doplněk?

Z mého pohledu to není ani doplněk. Ba naopak, mělo by být základem investování a vše ostatní doplňkem. Slovo „penzijní“ tam hraje samozřejmě významnou roli, ale není to spoření a nemusí to být až do penze. To spoření je z dnešního pohledu investice. Hodně tomu nahrává to, co KB Penzijní společnost uvedla v letošním roce, tedy novou produktovou nabídku, kterou nazýváme Moje penzijní strategie, což je z mého pohledu optimální, velmi individualizovatelné investiční řešení, které je navíc strašně flexibilní a je férové a transparentní. Já se pokusím vysvětlit, proč si to myslím a proč tomu tak je.

Poslouchám.

Myslím si, že je to pro kohokoliv, to znamená od narození. Od prvního okamžiku až do 100+. Když to říkám, tak to často vyvolává úsměv. Já se pokusím to vysvětlit a podpořit reálnými příklady. Princip spočívá v libovolné kombinaci tří řešení. Klient vyplní investiční dotazník, zjistíme jeho rizikový profil, navrhneme mu tomu odpovídající řešení, které je vhodnou kombinací řekněme takových několika cihliček. Klient to buď akceptuje, nebo si vybere dle svého rozhodnutí jinou variantu, svoji individuální kombinaci.

Jedna cihlička se jmenuje akciové řešení, druhá se jmenuje dluhopisové řešení a třetí se jmenuje peněžní, resp. konzervativní řešení.

K mé absolutní spokojenosti by mi stačilo, kdyby existovaly ještě alternativní možnosti (např. nemovitosti aj.). Ty tam zatím nejsou, protože nám to zákon neumožňuje. Pak si myslím, že skoro každá fyzická osoba by jiné řešení jako investici vůbec už ani nepotřebovala a pouze si měnila poměry mezi cihličkami.

Chcete říct, že dobré penzijní investování, tedy penzijko, by dokázalo nahradit od kolébky až do seniorního věku tradiční pravidelné investování, pokud by bylo dobře nastavené?

Nejen pravidelné investování, ale i jakékoliv jednorázové investování. Já netvrdím, že to má tvořit 100 % portfolia finančních investic jednotlivce, ale má to být první základnou jeho investic. Řekněme proč ne nějakých třeba 20 % nebo 25 % a časem se to může měnit.

Nejdříve je samozřejmě méně volných zdrojů, protože lidé spíše řeší hypotéku, ale časem je příjmu a volných prostředků více. Tedy jde i o flexibilitu, že jednou může někdo přidat pětistovku, pak tam může přidat 5000 korun, pak tam klidně dá jednorázově 100 000 korun, a může si ještě zvolit, jestli se to bude investovat okamžitě, nebo se to bude investovat postupně v nějakém delším časovém horizontu. Naše řešení nabízí dvouletý horizont.

KB Penzijní společnost v „penzijku“ nabízí i službu postupného rozinvestování, která je zdarma a umožňuje snížit rizika jednorázové investice plynoucí z nějaké extrémní situace na finančních trzích.

Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O bezpečí peněz na účtech státu vs. bank

Bavíme se o investicích na i 50, 60 let. Lidé oprávněně mají strach, že tady třeba ta společnost nemusí být. Chápu, že Société Générale a její Komerční banka jsou zavedené společnosti, ale přece jen v tom investičním horizontu je to velmi dlouhá doba. Jak chcete ujistit klienty, že peníze, které začnou spořit/investovat třeba svým dětem, ty děti opravdu potom uvidí?

Jsou to vlastní prostředky účastníka, které jsou odděleny od prostředků penzijní společnosti. To je první velmi důležitý aspekt. Já osobně budu chtít více spoléhat sám sebe než na to, jak mě v budoucnosti zajistí stát. Jedním z motivů je i pohled na demografický vývoj naší společnosti, protože se ukazuje, že v časovém horizontu 20, 30 let náhradový poměr, tedy prostředky v poměru toho, co dostanete od státu k průměrnému příjmu, budou stačit tak na přežívání. Tedy pokud se něco významného nestane. A teď nechci odkazovat na covid nebo migrační vlnu, která do toho dává úplně nové prvky.

Pokud se něco zásadního nestane, pokud se výrazně nezmění daně, pokud se nezmění odchod do důchodu z dnešních 65 na 68, na 70 let, tak se nelze na stát spoléhat. To znamená, že já se spíše spoléhám na to, aby mé prostředky byly v soukromém sektoru. Účastník ve finále nemusí čekat až do důchodového věku. Za určených podmínek může kdykoliv už po dvou letech spoření, respektive investování, své prostředky vybrat.

Myslím, že každý pracující v mladém a středním věku už ví, že průběžný důchodový systém je nevyhovující a státní důchod bude nízký. Ale senioři vždy byli a stále budou významnou voličskou skupinou, takže „se ty peníze nějakým způsobem pro ně najdou“. Není to tak?

Nebudu se pouštět do politických spekulací, já jsem spíše ekonom než politik a toto nechám politikům. Ale přesto – máte tři čtyři prvky volnosti, se kterými si můžete hrát. První věc je okamžik odchodu do důchodu. Někdy před pěti lety se zastropoval na 65 letech. Doporučení OECD je tento strop posunout, respektive nastavit podle průměrné doby dožití, která se prodlužuje.

A teď zase vynechejme covid, který dobu dožití zkrátil o půl roku. Takže za normální situace se věk odchodu do důchodu prodlužuje a měl by to být nějaký poměr mezi celkovou dobou dožití a dobou prožitou v důchodu. Říká se čtvrtinu života strávíme v důchodu, takže tato čtvrtina by se měla rozumně dopočítávat.

Druhým prvkem volnosti je daňová část, to znamená zdroj průběžného sytému, ale to by znamenalo nepopulární krok, zvýšit daně. A posledním prvkem je snižování náhradového poměru, tedy snižování relativní výše důchodu k průměrnému příjmu. To znamená kolik důchodce dostane z toho, co se v průběžném systému vybere.

Stát nabízí možnost dokoupit si chybějící roky důchodového pojištění. Je to dobrá cesta, nebo je lepší tyto peníze, které bych dal státu na svůj důchod, investovat?

To je velmi dobrá otázka a začal bych tím, že já osobně nepovažuji stát za nejlepšího správce prostředků. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že má velký smysl investovat sám za sebe a nespoléhat se jen na stát.

A myslím, že i z hlediska informovanosti by stát, tj. politici, měli férově informovat o tom, jakou máme perspektivu „státního“ důchodu. Můžeme se podívat a poučit z mnoha systémů – většina je vícezdrojových – Holandsko, Dánsko, severské modely, ty jsou trošku více sociálně postaveny, nebo pak na straně druhé třeba Anglii.

A ty alternativy spoření? Hovořil jsem o tom, že doplňkové penzijní spoření, a my to vnímáme jako investici, není spoření, není termínovaný vklad, není stavební spoření a není to fixní výnos. Je to závislé na obhospodařovateli, jak dociluje výnos z těchto prostředků.

Tak i penzijní spoření má své náklady.

Tady účastník vstupuje do systému a neplatí za vstup nic. Vystupuje-li ze systému, výstup je zase nula. Když se podíváme na většinu ostatních investičních alternativních řešení, tak obdobu nenajdete, nebo jich najdete velmi málo.

A já říkám, že cca 25 % prostředků by mělo být takto investovaných a zbytek může být například v nějakém podílovém fondu pro operativnější likviditu. Další složkou portfolia by mohly být alternativní investice, jako třeba nemovitosti nebo nemovitostní fondy, může tam být logicky třeba nějaký byt a pronájem tohoto bytu. Podnikatel logicky investuje do vlastního podnikání.

Doplňkové penzijní spoření by nemělo být 100%, nedáváme na něj všechny prostředky, ale je to základ vlastních investic, vlastního portfolia, protože je nákladově nejoptimálnější, je velmi flexibilní, má i likviditu, což se moc neví. A je to vhodné řešení pro kohokoliv.

Když jsem říkal, že penzijko je vhodné i pro klienty 100+, tak to znamená, že se málo využívá jako možnost nebo způsob, jak převést majetek na kohokoliv jiného, i mimo dědické řízení, nebo že ho lze elegantně využít pro mezigenerační převod majetku.

Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti, s autorem rozhovoru.

Autor: Karel Choc

O poplatcích. A o úspoře při dědictví

To mě zajímá, rozveďte to.

Uvedu příklad. Mému tátovi teď bude 87, pořád je v doplňkovém penzijním spoření a má v něm tzv. určené osoby, u kterých napíše: „Já chci, aby prostředky, které tady investuji, byly rozděleny tak a tak.“ Může uvést své děti, vnuky, není to nijak omezeno. Musí to být ale fyzická osoba a nemůže tam být třeba nadace.

A tímto způsobem můžete velmi elegantně předat prostředky mimo dědické řízení. Ten nástroj vás přitom nic nestojí.

Když půjdete k notáři a budete chtít zřídit svěřenský fond, tak zaplatíte poměrně dost za právníky, notáře a správce majetku. Čili penzijní spoření je možné použít i na převod majetku přes generace.

A přitom tam klient může vložit neomezenou částku.

Přesně tak.

Jak je to ale s poplatky? Já investuji přes penzijní spoření, jsou tam fondy, ale ty si účtují správcovské poplatky. To je častá výtka lidí: sice je tu státní podpora, ale podílový fond si účtuje poplatek. Nemůžou být poplatky časem tak vysoké, že výhoda pomine?

Je tomu právě naopak. Poplatky jsou určeny zákonem a ten zákon je limituje tak výrazným způsobem, že jsou v porovnání s ostatními alternativními řešeními velmi nízké.

Jak je vysoký?

Výše poplatku je stanovena zákonem maximálně 1 %, u povinného konzervativního fondu dokonce pouze 0,4 %.

A už si k tomu nemůžete přidat žádné transakční náklady nebo jiné poplatky. Tedy naopak je tady velmi transparentně řečeno, co si může penzijní společnost naúčtovat za obhospodařování prostředků. U ostatních způsobů investování jsou celkové náklady spojeny se správou většinou vyšší než 1 % z majetku. Pokud se obhospodařovateli daří, tak je tam ještě poplatek za zhodnocení.

Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti, s autorem rozhovoru.

Autor: Karel Choc

O penzijní reformě

Je stávající podpora spoření na penzi ze strany státu dostatečná, nebo by měla být vyšší, nebo naopak nižší? Mám na mysli jak samotný měsíční příspěvek státu, tak i možnost daňového odpočtu.

To je samozřejmě citlivá otázka, vyjadřuje se k tomu i zpráva OECD a dá se na to podívat minimálně z dvou pohledů.

Máme tady přes 4,4 milionu lidí, kteří si takto aktivně odkládají a investují prostředky pro svoji lepší budoucnost, což není vůbec málo. Když to porovnáme s pracujícími, kteří mají příjem, ale můžeme to porovnat i s celkovým počtem obyvatel, tak aktuální stav je „zamrzlý“ od roku 2013. A když vezmeme kumulovaně inflaci, tak jsou to za tu dobu desítky procent.
Tedy minimálně jenom z tohoto pohledu by bylo asi vhodné upravit výši státní podpory, a to tak, aby motivovala k o něco vyšším částkám spoření/investování, a motivovala tedy Čechy se na stáří lépe finančně zajistit.

Protože s odkazem na to, co jsem říkal již dříve, není možné se jen spoléhat a čekat, co mi dá stát. Podívejte se, tady moje mladá kolegyně (pozn. autora: ukazuje na ženu sedící naproti) si možná za nějakých 35 let sáhne tak na důchod ve výši 25 % – 30 % průměrného příjmu. To znamená, že se nemůže zcela spoléhat na stát, ale na svou budoucnost se musí zajistit sama.

Mohou být zaměstnavatelé prostředkem k motivaci pořídit si penzijní spoření díky zaměstnaneckému benefitu? Nabízejí ještě firmy příspěvek na penzijní spoření?

Na trhu má dnes zhruba 25 % účastníků příspěvek od zaměstnavatele. A ten se asi bude na velmi utaženém trhu práce, kde je velmi nízká nezaměstnanost, kde jsou velké konkurenční tlaky, ještě dále zvyšovat. Ten prostor je značný.

Z mého pohledu je velký „hřích“, když zaměstnavatel nevyužije možnost, která je velmi lukrativní, dát zaměstnanci příspěvek až do 50 000 korun ročně, což vůbec není malá částka. Takto vyplacené prostředky jsou pro zaměstnavatele zhruba o 34 % levnější, než kdyby mu je dal do mzdy či platu. Stejně tak je to výhodné i pro zaměstnance, který takto dostane 100 % z této částky neponížené o odvody ani daň. Myslím, že to je benefit, který naopak bude hrát stále větší a větší roli.

Tady bych i rád zdůraznil, že většina systémů, které jsem zmiňoval – Holandsko, Dánsko, severské země – mají tři pilíře: Jeden pilíř je nějakou formou průběžného pilíře, pak je tam pilíř, který je postaven na kombinaci příspěvků zaměstnance a zaměstnavatele, a třetí je nějaký soukromý pilíř.

Myslím si, že role zaměstnavatelů naopak bude hrát do budoucna větší a větší roli ať již tržně, že si ti zaměstnanci o to řeknou, nebo možná i zákonně, že firmy budou více i ze zákona přispívat jako součást nějaké penzijní reformy.

Když mluvíte o prvním a třetím pilíři, měli jsme tady druhý. Jak vnímáte, že ten druhý byl zrušený?

Tak zase je to politické téma. Systém může být jakýkoli, ale úspěšný bude jenom ten, který bude dopředu postaven na politickém konsenzu. To je velmi těžká disciplína, protože myslím, že opozice nevynechá možnost kritizovat návrh jakékoli stávající vlády. Pokud někdo dopředu bude říkat, jak tomu bylo při druhém pilíři, že až bude u vlády, že jej zruší, tak samozřejmě to je cesta k neúspěchu. Tedy nějaká forma druhého pilíře by byla vhodná, ale úspěšná bude jenom ta, která bude postavena na politickém konsenzu. Můžeme dát 20 různých návrhů. To ale není podstatné, podstatné je vybrat ten jeden nebo dva, který může být předmětem politického konsenzu.

Myslíte, že Česká republika či stávající politické osazení, nebo budoucí, je schopno se domluvit na proveditelné důchodové či penzijní reformě? Už se okolo tématu točíme od revoluce, a to jsou desetiletí.

Už jsem řekl, že bych se na stát moc nespoléhal. Nepřísluší mi posuzovat, jestli jsou toho schopni, nebo ne. Pořád věřím, že schopni toho jsou, je otázka, jestli se ten politický konsenzus najde, ale řekl bych, že je velmi, velmi urgentně potřebné nějaký konsenzus najít. Protože jestli náhradový poměr klesne k nějakým 25 %, tak ten problém nastane.

A samozřejmě to není tak urgentní problém, jako je třeba covid nebo válka na Ukrajině, protože nastane „až“ za 10, 15 let, ale čím více se bude odsunovat, tím větší ekonomický problém to bude.

Protože vždycky tam máte starodůchodce, novodůchodce, srovnání těchto dvou kategorií bude hodně bolet. A vždycky tam chybí příjmová stránka, jak zafinancovat tu změnu. Proto si myslím, že podpora soukromé části důchodu je jistota pro jakéhokoli obyvatele a spoléhat se jen na stát moc nedoporučuji.

Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O inflaci a jiných jevech

Na začátku jste řekl, že penzijní spoření je spíš investování. Možná, že název „spoření“ může souviset s myšlením lidí, kteří si říkají: „Mám stavebko, mám penzijko, něco si spořím.“ Nenastal čas ke změně názvu, aby lidé viděli, že do vlastního soukromého důchodu nespoří, ale investují?

Já vám rozumím. Ono je to dvousečné. Na jedné straně lidé hledají stabilitu a jistotu, což to slovo spoření říká. Z druhé strany, ta jistota a stabilita v současné době, kdy se inflace blíží historicky nejvyšším hodnotám a bude třeba ve druhém kvartále kolem 15 % procent, inflaci nepokryje. Čili reálná hodnota naspořených peněz na spořicích vkladech i na jiných formách spoření výrazně ztrácí na reálné hodnotě a běžné spoření určitě není schopno dnes vydělat na inflaci.

Proto ta investice, proto případně alternativní investice, to je jediný způsob, jak toho lze dlouhodobě docílit. Tady se nemůžeme proto bavit o krátkých horizontech – rok dva tři, ale přes nějaký 10letý ekonomický cyklus toto funguje.

Je penzijní spoření schopno z dlouhodobého pohledu porazit dvoucifernou inflaci, aby dokázalo v horizontu 30–40 let hodnotu peněz alespoň udržet, ideálně je ještě zhodnotit?

Já tomu věřím, je to jeden z mála způsobů, jak inflaci porazit.

Teď jsme ve specifické době a měli bychom se dívat spíše na desetiletý a delší horizont. V dlouhodobém časovém horizontu jenom nějaká kombinace dynamičtějšího řešení a alternativních investic, to znamená nemovitostí, nějaké Private Equity, vlastní podnikání může udržet hodnotu prostředků. Nemyslím si, že jsou to termínované vklady, a nemyslím si, že je to nějaké jednoduché fixní spoření.

Je ještě hodně lidí, kteří mají původní penzijní připojištění s transformovanými fondy?

Stále více účastníků je v tzv. transformovaných fondech než v tzv. doplňkovém penzijním spoření. Myslím, že aktuální situace dvojciferné inflace v porovnání s tím, co mohou transformované fondy vydělat, protože jsou extrémně zákonem omezeny, může vést k rychlejšímu převodu prostředků právě z transformovaných fondů do stávajícího doplňkového penzijního spoření.

A vidíme to i v prvním kvartále, odliv prostředků je meziročně poměrně výrazný. Co je zajímavé, i v covidovém období objem prostředků v penzijním řešení rostl. Za dva roky o cca 4 procenta.

Takže lidé během covidu částky na spoření nesnižovali?

Ne, nesnižovali.

Platili stále stejně, nebo příspěvky zvyšovali?

Zvyšovali je, za minulý rok narostl objem peněz v systému, ať už transformovaných, nebo DPS řešení, o více jak 7 %. A to je velmi zajímavé číslo, protože nárůst je rychlejší než inflace v minulém roce. To znamená, objem prostředků ve správě penzijních společností roste při zhruba stabilním počtu lidí. Nedělají to noví účastníci. V prvním kvartálu vidíme nárůst průměrného příspěvku lehce nad 10 %. To znamená, zase je to alespoň na úrovni inflace.

Zleva: Lubomír Koňák, člen představenstva, a Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O nových produktech a novinkách

Jaká je ta průměrná měsíční úložka lidí, kteří spoří, a případně jestli máte i číslo nejvyšší?

Teď aktuálně je to zhruba 1000 Kč měsíčně.

A v jaké výši se pohybují příspěvky zaměstnavatelů?

Lubomír Koňák: Ten byl v roce 2021 lehce nad hranicí 1000 Kč.

Kreditní karta Komerční banky umí přispívat na penzijní spoření 1 % z transakce. Používají lidé tento produkt aktivně? Chystáte ještě jinou motivaci klientům, proč si pořídit penzijní spoření?

Máme více benefitů než jen zmíněnou kreditní kartu. Na trhu už není mnoho hráčů, kteří toto klientům nabízejí. Kreditní karty KB (Lady kartu, A kartu) pravidelně používají vyšší desítky tisíc klientů a my jim tímto způsobem pomáháme, aby se dostali i k vyššímu státnímu příspěvku nebo k vyššímu daňovému odpočtu. Tím, že 1 % z jejich útrat jde do jejich příspěvku na doplňkové penzijní spoření a my jim to časově rozlišujeme v průběhu roku, umožňujeme jim se dostat zároveň k vyšší státní podpoře. Celkem tak naši klienti mohou z útrat na své kreditní kartě získat až 6000 Kč za rok. Pak jsou tam i další zajímavé benefity, o kterých jsem ještě nehovořil.

Právě se dívám na vaše webové stránky a z pohledu případného zájemce si říkám, kde jsou ty další benefity. Vidím tady možnost private programu, pak běžné nabídky daňových úspor, takže – kde jsou?

Kromě výše zmíněné kreditní karty je standardem internetové a mobilní bankovnictví, přes které klient může své finance sledovat, a online aplikace, kde může penzijní spoření obhospodařovat.

Jsou tam akční nabídky pro děti, abychom více motivovali a podpořili uvědomění, že i novorozenec se může stát účastníkem. Jako motivaci dáme dětem 1000 korun při min. příspěvku 500 Kč měsíčně.

My Češi jsme typičtí v tom, že hledáme slevu, nebo hledáme nějaký další benefit. Myslím si, že tím největším bonusem je ten produkt sám. Když vezmu, jakým způsobem dnes lidé mají uloženy své prostředky a kolik stovek miliard leží na řešeních, na kterých hodně ztrácí reálnou hodnotu svých prostředků, tak tím hlavním benefitem je samotný produkt doplňkového penzijního spoření. (Tedy příspěvek zaměstnavatele, státní příspěvek, daňové úlevy, investiční řešení…)

Pořád tam nevidím tu zásadní produktovou novinku. Bonusy má i vaše konkurence.

Lubomír Koňák: Uvedli jsme na trh novou produktovou nabídku, která je pro klienty srozumitelnější, transparentnější a umožňuje flexibilitu.

Flexibilita znamená, že když na začátku zvolí účastník nějaké, třeba dynamické řešení, tak v průběhu období může svoji investiční strategii měnit.

Může si zvolit také doplňkové služby – třeba vyvažování. To znamená, že si klient například řekne: „Já chci mít zachovanou neustále třetinu v každé té cihličce.“ A vyvažování zajistí, že se mu drží zvolený poměr jeho investovaných prostředků bez ohledu na to, jak se vyvíjejí kapitálové trhy.

Další volitelnou službou je zkonzervativnění, které zajistí mezi 10. a 5. rokem před dovršením důchodového věku tzv. zkonzervativnění jeho investice, tj. postupně přesune jeho prostředky z dynamických řešení do konzervativních, která nejsou tak exponována vůči výkyvu kapitálových trhů. Akciové portfolio může vydělat více, ale také má logicky větší volatilitu.

Zleva: Lubomír Koňák, člen představenstva, a Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O penzijním investorovi online

Tomu rozumím. Co je nového – ta možnost roztřídění si těch cihliček, to je to nové?

Ano. Dříve jste investoval do jednoho řešení a to jedno řešení v sobě mělo zakomponováno nějaké řešení obhospodařovatele. Teď si vybíráte vlastní individuální portfolio, je to simulace nějakého portfolio managementu a vy sám můžete říci, jaký je podíl vašich cihliček.

To se už mírně dostáváme do oblasti privátního bankovnictví, ne?

Ano, to je to, co třeba standardně nabízí nějaké privátní bankovnictví. Zeptá se vás, jakým způsobem chcete svoje portfolio řídit: chcete jej mít více konzervativní, více dynamické? A ještě si to můžete kdykoliv změnit.

Osobně si myslím, že 99 % investorů nepotřebuje nic jiného než mít takové portfolio a případně si toto vlastní portfolio řídit tímto způsobem. A jak jsem řekl, k té dokonalosti chybí pouze alternativní složka, která by investovala třeba do nemovitostí.

A v průběhu času mohu se svým portfoliem stále pracovat a měnit investiční složky?

Ano, přesně tak. Tohle jen tak jinde nenajdete.

Lubomír Koňák: Jeden z velkých benefitů je i zjednodušení, zprůhlednění pro klienta. To je zásadní změna. My jsme dřív nabízeli tzv. strategie životního cyklu a tam bylo pro klienta velice těžké se zorientovat, kolik prostředků má investovaných v akciích, kolik v dluhopisech, byla to pro klienta tak trochu černá skříňka. Dneska klient přesně ví, do čeho investuje, za jakých podmínek, je to jednoduché, srozumitelné, průhledné.

Je to něco, co máte jenom vy, anebo to je něco, co má i vaše konkurence, co je standardem, nebo třeba bude standardem?

Lubomír Koňák: Podle našich informací je to unikát na tom trhu, nebo je to něco nového, jinak postavené, než má konkurence.

Takže rozdíl je v tom, že já vidím, kam ty investice jdou, a ještě s nimi v průběhu mohu přes online aplikaci hýbat a nemusím nikam posílat formuláře?

Lubomír Koňák: Ano, je to tak. A jak pan ředitel zmiňoval jednorázové investice, tak máme k tomu skvělou doplňkovou službu, která je zdarma a která zajišťuje postupné rozinvestování. To znamená, že se minimalizuje riziko špatného načasování investice a rozloží investici po dobu dvou let.

Doplňková služba?

Lubomír Koňák: Ano, postupné rozinvestování.

To jsou ty cihličky?

Lubomír Koňák: To nejsou cihličky, to je nad těmi cihličkami.

To mi vysvětlete.

Lubomír Koňák: Jde o způsob, kterým minimalizujete riziko velkých výkyvů na kapitálovém trhu. Abyste netrefil nějaké extrémy, tak ty prostředky jsou týdně po dobu dvou let rozinvestovány za aktuální ceny, tedy za ekvivalent toho, co se děje v horizontu dvou let. A ne, že trefíte, když budete investovat jednorázově, nějakou extrémní cenu.

Jinými slovy jsou to věci, které běží na pozadí a klient to vůbec nevnímá a vůbec to ani nemusí řešit, protože to za něho dělá správce, který vše sleduje?

Lubomír Koňák: Přesně tak. Ale volí si to klient. Z našich průzkumů nám vyplynulo, že až 44 % Čechů má rádo své finance pod kontrolou. Proto nabízíme možnost si zvolit, jestli chce investovat jednorázově, nebo jestli chce postupně tu částku rozinvestovat.

Lubomír Koňák, člen představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O budoucnosti penzijního spoření

Co vám ještě chybí za alternativní investice? Co jsou alternativní možnosti kromě nemovitostí?

Nemovitosti tam bezpochyby patří, ať jsou to nemovitosti do nájemního bydlení, developerské projekty, nebo logistická centra. Mohou to být i investice do nákupních center nebo nějakých jiných řešení, mohla by tam být i teoreticky složka nějakých Private Equity, investice do firem, ale určitě ne velká.

Pokud se podíváme do penzijních systémů, vodítkem může být i několik světových indexů, australský index, Allianz index, který porovnává kvalitu těch penzijních systémů ve světě, tak většina těch řešení investuje nemálo do nemovitostí.

Co by mohlo hrát zajímavou roli: pokud by stát dělal PPP projekty, kde by umožnil, aby obrovský objem prostředků, který dnes leží v penzijních společnostech, byl investován a pomohl státu realizovat některé investice. Je tu tedy možnost, aby stát řekl: „Já teď stavím např. dálnici, je to investice do státního projektu a dáváme garanci návratnosti prostředků.“ Dokáži si představit, že tyto typy investic, které můžeme také nazvat jako alternativní, by při takovéto garanci byly teoreticky využitelné i pro transformovaný fond.

Je stavební spoření produkt, který se dá použít i pro spoření na penzi, nebo penzijní spoření je jen jedno?

Ta řešení jsou stejná pouze svým názvem „spoření“, jinak jsou velmi odlišná.

Doplňkové penzijní spoření je investice, zatímco stavební spoření je skutečně spoření a jeho benefitem je fixní výnos, který je s ním spojený, a možnost, že po určitém odspoření máte nárok na úvěr ze stavebního spoření při daném úroku.

Tedy stavební spoření je vhodné jako doplněk nebo nadstavba nad těch 25 % prostředků, které by měly být investovány do doplňkového penzijního spoření. 

Zleva: Lubomír Koňák, člen představenstva, a Vladímír Jeřábek, předseda představenstva KB Penzijní společnosti.

Autor: Karel Choc

O výběru peněz ze spoření na penzi

Jak moc je klientů, kteří penzijní spoření použijí tak, že po 15 letech nebo v polovině spoření si část investic vyberou? Je obecně dobrý nápad vzít si část peněz z doplňkového penzijního spoření po nějaké době zpět?

Asi to záleží na životní situaci konkrétního účastníka. To nejhorší, co se stane, je, že se výnos pouze dodaní srážkovou daní, popřípadě se zdaní příspěvky zaměstnavatele, a to je 15 % a dodanit odečty na dani za minulá období. Ve většině investic, třeba když budete pronajímat svůj byt a budete ve vyšší příjmové skupině, tak budete platit na dani ještě více. Budete platit dnešních 23 %, a ne 15 %. Ale je to možné.

Já bych na tyto prostředky sahal až v poslední fázi, proto hovořím o těch cca 25 %. To znamená, sahal bych na jiné prostředky, které by měly mít větší likviditu a méně bych na nich tratil v okamžiku, kdy je operativně potřebuji.

Jako velmi vhodné řešení je použít je i na předdůchod. To znamená pět let před vaším nárokem na odchod do důchodu máte možnost ty prostředky využít a má to daleko lepší efekt než tzv. předčasný důchod. Spousta lidí používá předčasný důchod, ale předdůchod je ekonomicky daleko lepší řešení, protože nesnižuje váš vyměřovací základ.

Sledujete možnost předdůchodu u svých klientů, nebo čekáte, až oni vás osloví a zeptají se? Protože stále mnoho lidí neví, co je předdůchod, a neví, že se ke svým nainvestovaným penězům tímto způsobem můžou dostat.

Lubomír Koňák: Co se týče aktivního oslovování klientů, že mají nárok na předdůchod, tak to nerealizujeme, ale snažíme se obzvlášť v posledních dvou letech věnovat edukaci našich klientů přes tiskové zprávy, sociální sítě, internet a tyto nadstandardní možnosti zdůrazňovat a vysvětlovat.

Můj pohled na produkt doplňkového penzijního spoření nebo obecně penzijního spoření nebo připojištění je takový, že je to opravdu geniální produkt. Jak už zmiňoval pan ředitel, i ta likvidita není až v šedesáti, ale když potřebujete, tak se k těm prostředkům dostanete daleko dřív. Po dvou letech je můžete vybrat standardně jako jakoukoli investici do jakéhokoli fondu.

Ta genialita je v tom, že každého účastníka to motivuje nevracet státní příspěvek, který má, protože když to vybere předčasně, musí vrátit státní příspěvek a pak to zlikvidní jako běžnou investici. Už jenom to, že musí nějakou částku řekněme 20–30 tisíc Kč státních příspěvků vrátit, tak ho podvědomě nutí nechávat tyto prostředky jako dlouhodobý zdroj.

Vladimír Jeřábek: Státní příspěvek je krásná věc, ale já bych to kolem státního příspěvku celé netočil. Když si to celé spočítáme, tak na těch dlouhých horizontech daleko větší roli hraje výnos. A výnos je to zásadní, co v delším horizontu 10 a více let zachovává nebo zvyšuje reálnou hodnotu prostředků do budoucnosti. Státní příspěvek je jen třešinka na dortu.

Druhá poznámka je k likviditě u dětí. Pokud děti začnou spořit od narození, resp. jejich rodiče a děti potom budou pokračovat, až budou mít příjem, nebo jejich prarodiče budou takto spořit vnukům, tak děti mají unikátní možnost v 18 letech jednu třetinu vlastních prostředků po 10 odspořených letech vybrat a ty na něco použít. Ničím to není vázáno.

Optimální částka spoření z hlediska státního příspěvku je 1000 Kč a k tomu dostanete 230 Kč měsíčně. Když dětem bude někdo spořit celých 18 let, tak s průměrným výnosem tam člověk v 18 letech bude mít okolo 350–400 tisíc korun. A to znamená, že i těch 30 % není úplně malá částka v okamžiku, kdy si to bez jakýchkoli negativních vlivů na daňovou část vytáhnete a se zbytkem pokračujete ve spoření a už si spoří ze svého vlastního příjmu.

Tak to je ta vaše věta, že spoření je pro každého od narození do 100+ let.

Je to tak.

Jak vnímáte možnost změny penzijní společnosti? Dochází ještě k přechodu klientů mezi penzijními společnostmi?

Z hlediska počtu účastníků, což jsou 4,4 milionu, je trh plus minus stabilní od roku 2017. Tedy výrazně se nemění a chtělo by to nový impulz.

Dochází k drobným pohybům z hlediska tržních pohybů. Trh se za ty roky velmi zkoncentroval, bylo tady daleko více hráčů. Je tu jedna změna za poslední krátké období, kdy vznikla penzijní společnost Rentea z jisté distribuční sítě. To je jediná větší změna a tam dochází k přechodu účastníků k této společnosti, ale za rok je to nějakých 15–17 tisíc účastníků, v porovnání se 4,4 milionu účastníků na trhu to jsou ale nepodstatné změny.

Myslím, že nějakou roli může hrát příslušnost k finanční skupině.

O krachu státu i penzijní společnosti

Penzijní spoření nabízejí vesměs známé velké bankovní subjekty. V čem je výhodné, že má člověk vše „pod jednou střechou“ u jedné finanční skupiny? Účet, úvěry, spoření, investice…

Benefit je v technologické části, kdy máte všechno pod jednou střechou, např. v KB máme krásnou mobilní aplikaci, ve které vidíte celé svoje portfolio.

Pokud v ní realizujete i ostatní investice a nemáte třeba jenom to doplňkové penzijní spoření, tak vidíte celé portfolio a bankovní poradce vám může poskytnout kvalifikované poradenství, vidí celek.

Pokud to máte v několika různých řešeních a neřeknete to bankovnímu poradci, tak nevím, jestli může někdo kvalifikovaně klientovi poskytnout správné investiční poradenství, pokud nezná celý obrázek.

Ptám se záměrně, protože stát je pro mnoho lidí zárukou jistoty a bezpečí.

Takže se vrátíme k té otázce, jak důvěřovat státu versus investicím do vlastních řešení. Aktuálně za první kvartál je deficit v průběžném systému přes 10 miliard korun. Tedy nyní je jednoznačně potřeba ukázat, zdali vládní programové prohlášení bude nějak přetaveno do reálné penzijní reformy.

Když popustím uzdu fantazii, co se stane s penězi v penzijní společnosti, kdyby stát krachoval nebo byl v platební neschopnosti?

To už jsme ve fázi nějakého armageddonu, ale já si spíš kladu otázku, co se stane s těmi penězi, které tam nejsou.

Nikdo pořádně nevysvětlil, že v průběžném systému žádné peníze neleží. Tam se nějaké peníze pošlou a pak okamžitě odešlou. Tedy dnešní zaměstnanci financují svoje rodiče a naše děti budou financovat náš důchod.

Jenomže v současné době dělají tři zaměstnanci na jednoho důchodce a za 30 let budou dělat dva zaměstnanci na jednoho důchodce. To je strašně jednoduchý poměr spočítat si, o kolik by se buď zvedla daň, prodloužil se odchod do důchodu, anebo se snížil náhradový poměr.

Kdyby stát zkrachoval, tak si myslím, že je problém s výplatou z průběžného pilíře, zatímco prostředky, které jsou zainvestované, by možná jen nějakým způsobem poklesly, ale nevěřím, že investice v těch soukromých penzijních řešeních by dopadly tak špatně jako stát.

A kdyby zkrachovala penzijní společnost?

Tak ty prostředky jsou odděleny od majetku penzijní společnosti. A penzijní společnost má svůj vlastní majetek, svůj vlastní kapitál.

A teď je potřeba asi říct, že jsme součástí silné kapitálové skupiny, takže to je jen ve velmi teoretické rovině. Ale i když se podíváme na tu teorii, tak váš majetek je oddělen od majetku penzijní společnosti, tedy pořád ty vaše prostředky jsou zainvestovány na vašem portfoliu v reálných aktivech, která nepatří té penzijní společnosti a patří vám.

Převedly by se jinam a vlak by jel dál.

Dá se to tak říct.

Děkuji vám za rozhovor.