Novinkou je spíše nákup zboží přes internet mimo Českou republiku kdy lze dosáhnout podstatně nižší ceny. A přitom reklamace v rámci servisních center výrobců je stejná jako u zboží zakoupeného u nás.
Jinými slovy globalizace snižuje 30-40 procentní marže místních kameníků. Ti sice odolávají neustálým zvyšováním marží pro zbytek populace pro které je internet a infernet jedno a totéž. :D
Teď jsem si koupil například fólii na mobil nebo pouzdro a obojí za cca 30% ceny v ČR a to včetně dopravy... Takže místní obchody mají smůlu, já jejich zákazníkem nebudu, neboť jsou předražené...
Možná dokážete připustit, že obchod ve kterém se platí nájem prodavač, topení a osvětlení,sklad zboží, atp - má jiné náklady než štokrdle u počítače v rohu obýváku. Navíc je otázka zda internetové obchody budou stále prodávat s 2% marží, pokud kamenné prodejny u tohoto typu zboží vymizí.
Zlomil se mně stylus u PDAčka, mohl jsem si vybrat - buď si koupit v kamenném obchodě v Praze 1 kus za 220,- Kč a dojet si pro něj, nebo koupit na eBay 3 kusy za $8,5 s doručením až domů...
Vy byste si samozřejmě s radostí vybral ten kamenný obchod, že?
Chtěl bych si z Anglie přes internetový obchod koupit boty Adidas za 50 GBP (2100 Kč). V kamenném obchodě v Praze stojí ty samé cca 5500 Kč. Znamená to, že případnou reklamaci bych mohl provést u Adidasu v ČR?
Omyl. Ze zákona je možné zboží reklamovat:
1) u výrobce - to "zdejší" Adidas není
2) prodejce - ten je v zahraničí
3) dovozce - to u tohoto konkrétního kusu taky není
Pravdou je, že u spousty mezinárodních značek existuje něco jako mezinárodní záruka, nicméně na ní není právní nárok. Ještě se dá uplatnit v případě opravy. Pokud je ovšem zboží neopravitelné, je už to problém.
Navíc v rámci garančních podmínek mezinárodní záruky platí, že zboží muselo být zakoupeno u autorizovaného prodejce. Pokud jde o internetový obchod nějakého "kameníka", je to OK (tam ten rozdíl ceny ale není takový); pokud jde ale o obchod, který např. zkoupil nějaký výprodej/bankrot, tak máte smůlu. Vím o čem mluvím, pracuji ve firmě, která v ČR prodává určité luxusní zboží. Jak přijde něco ze zahraničí, první co se ověřuje, je platnost záruky (zda bylo zakoupeno u autorizovaného prodejce). Navíc jsou tu takové háčky, že výrobce poskytuje záruku na zboží na 2 roky od vyskladnění. Pokud jde o zboží zakoupené na našem trhu, nezbývá nám nic jiného, než "nadlimit" vzít na vlastní triko (naše "blbost", že jsme ho nestihli prodat "včas"), pokud jde ovšem o zboží ze zahraničí, má zákazník smůlu.
Ja nevím ale v rámci EU mám možnost požadovat záruku na zboží kdekoliv (myšleno samozřejmě autorizovaný servis)
Tzn. pokud si koupim např. fotoaparat na internetu z Francie tak ho mohu reklamovat u zdejšího servisního centra.
Rozdíl je jen v délce záruky pokud prodejce dává nadstandartní záruku tak při reklamaci zboží nad záruku (dobu) udávanou výrobcem se zboží reklamuje u prodejce.
PS: v dnešní době není problém reklamace ani v zahraničí. Ba naopak většinou se německý prodejce chová mnohem lépe než ten český. Pro něj je každý člověk zákazník a ne další kdo jej otravuje.
Většina lidí, které znám, si napřed prohlédne zboží v kamenném obhodě, a pak si ho koupí na internetu. Zajíce v pytli koupí málokdo. Když kamenné obchody nebudou, tak lidi nákupy na Internetu dost omezí (jen na to nejnutnější).
Ano, k tomuhle to směřuje. Dokonce už se vymyslela jakási "past na zákazníka". Výrobci přišli na to, že někteří lidí už "z principu" nezaplatí maloobchodní cenu (prostě požadují cenu nejméně 10 % pod maloobchodkou a jsou kvůli tomu ochotni koupit i dražší zboží jiné značky, jen když dostanou slevu). Tak postupně začínají přebírat síť prodejen vlastních výrobků (nezávislým velko a maloobchodům se to nevyplatí - nemají požadovaný obrat), v těch ještě mírně zvednou ceny a pak zboží "se slevou" prodávají na Internetu. Zákazníci jsou spokojení (v obchodě si zboží vyberou a na internetu koupí) a výrobci dotují provoz "vzorkoven" právě z toho internetového prodeje. Zboží pak má dvě doporučené maloobchodní ceny - jednu pro "kamenný" obchod a jednu pro Internet. :-)
Co mi zatím ještě na internetu schází, jsou internetové obchody na potraviny. Tedy, v Praze prý jeden takový funguje, ale škoda že nefungují i jinde, protože aspoň já bych tím velmi rád nahradil výlety do supermarketu, které mě opravdu nebaví.
V obchůdku v naší čtvrti kupovat běžné věci a velké nákupy věcí co trochu dýl vydrží brát přes internet. Toť má idea. Podle mě ideální stav, naklikám a v pátek odpoledne mi to přivezou až domů pod nos. Kdesi jsem četl, že pár obchodů už to takhle zkoušelo, ale nesetkalo se to moc s velkým ohlasem, takže tyto služby museli ukončit. Což je tak trochu škoda ...
Me by se tahle myslenka taky libila, ma to ale nekolik problemu:
- vetsina lidi nebude ochotna priplacet za dopravu
- obchody prodaji mene zbozi, viz napr. sladkosti u pokladen
- kdyz tyto obchody zacinaly, byla u nas minimalni penetrace internetu (vsichni znali vi kvuli kterym soudruhum)
- jak zajistit aby vsichni lide byli v dobe rozvozu doma
- a urcite by se nasli i dalsi
- vetsina lidi nebude ochotna priplacet za dopravu
Tak spousta věcí se dá vyřešit. Optimalizace trasy rozvozu na základě závazného času kdy chce dotyčný zboží dovézt (nebude-li doma v čas který uvedl, přirážka/pokuta), podle mě pokud by se nad trasou trochu přemýšlelo a nevozilo se z jednoho konce města na druhý a zpět, tak může být náklad na rozvoz v rozumných relacích.
Např. 75-100,- za dovoz? Rozvoz zboží z internetových obchodů taky stojí přibližně tyto částky a funguje to. Když pojedu autem do supermarketu a strávím tam 2 hodiny, tak mě to levněji nevyjde.
- obchody prodaji mene zbozi, viz napr. sladkosti u pokladen
Jestli prodají nebo neprodají sladkosti, či něco navíc, to už záleží na tom jak chytře a dobře budou mít udělané stránky. Psychologie, nic víc.
- jak zajistit aby vsichni lide byli v dobe rozvozu doma
Tím že si v objednávce zadají závazný čas, při jehož nedodržení dostanou nějakou přirážku/pokutu. Rozvoz v odpoledních podvěčerních hodinách + víkendy. Proč ne, snad to není takový problém být doma v mnou zvolený čas +/- např. 15 minut ...
Doprava - technicky to samozrejmne neni problem. Pocitac spocita nejkratsi trasu ke vsem zakaznikum, navadeni pomoci GPS, atd. Ale pro dost lidi bude tech 100 Kc za dovoz prilis moc, z psychologickeho hlediska.
Prodej - ono je rozdil kdyz si na webu nakoupis presne to co chces a kdyz si cestou k pokladne prihodis do kosiku nanuka, deti bonbony, , ruzne slevy a akce, atd, proste nakoupis spoustu kravin ktery ani nechces. Vetsina lidi je stado a koupi kazdou blbost.
Cas - nekdy proste zjistis ze musis neco zaridit a nemas potom cas at chces nebo nechces. A na znacnou cast lidi neni spoleh. V domech budoucnosti to byva reseno jednorazove otevritelnymi boxy, ale to v nasem panelakove nehrozi.
Shrnuto: Hezka myslenka pro slusne a rozumne lidi, bohuzel vetsina populace je tupe a bezhlave stado.
A bohuzel taky pravdive, jsme zkratka jako spolecnost odsouzena k babrani se v bahne, misto nejakeho rozumneho rustu. Je mi ze stavu tohoto sveta smutno :(
Doprava problém nebude, čas konec konců být problém nemusí. Problém je v uchovatelnosti potravin. To by musel rozvážet některé zboží v chlaďáku, v autě by musel dále být i mrazák (když nakoupím v obchodě a jedu hned vyložit domů, tak zboží nerozmrzne. Pokud budu trajdat s autem celý den, mrazák mít musím). Kvůli tomu nemůže nikdo předem zboží nabalit do přepravky, musel by to dělat rozvozce. Nakonec se dostaneme k tomu, že by teda vozil jen těžší a snadno skladovatelné zboží (cukr, mouka, těstoviny, káva, čaj, ale už ne jogurty, mléko, tvaroh), nehledě na to, že třeba jogurtů je na 100 druhů a s různou gramáží, a než se v nabídce proklikáte k požadované chuti, obsahu tuku a gramáži, tak v kamenném krámě za tu dobu nakoupíte 3x a máte to i s procházkou.
No, a poslední: když chodím nakupovat, tak když procházím obchodem, občas mne nad nabídkou potravin napadne, co budu vařit další den. Někdy prostě jen využiju sezónní nabídku. Obávám se, že internet by mne v tomto neinspiroval.
pokud jste ochoten dát kilo za dovoz - tuto službu vám poskytne kdejaký študák. a rád. dokonce si můžete vybrat obchod.
jinak chtěl bych vidět frajera, který by dovezl 10x6 flašek minerálky a 3x12 krabic mlíka a 5x12 krabic džusu - nákup za 1500, marže v jednotkách procet a doručit až domu, za kilo . . . . leda ten student, pokud má dost velký batoh.
V případě placení kartou jsou hlavně odrazování obchodníci - při nízkých nákladech tlačí cenu co nejvíc dolů a měli by snížit relativně nižší marži o dalších 3% za převod kartou?? Nehledě pak na to, že při vrácení zboží (které ze zákona musí do 14 dnů umožnit) musí zákazníkovi vrátit plnou částku. Holt i Visa a Maestro budou muset brzy vnímat pravidlo "Kdo chce moc, nemá nic..."
Zadnou kartou, hezky prevodem z uctu, ja tak nakupuju uz davno, ale samozrejme jen v proverenych e-shopech. Zatim si kartove spolecnosti nejsou schopny ani pohlidat bezpecnost. Chci kartu ktera jde pouzit POUZE s PINem a jen v bankomatu, ale mam smulu, protoze na bezpecnost se kasle.
"Chci kartu ktera jde pouzit POUZE s PINem a jen v bankomatu, ale mam smulu, protoze na bezpecnost se kasle."
Tohle je krásný příklad názoru poněkud mimo... Za poslední rok bylo v ČR přes karty pravděpodobně nejvíc vykradených peněz z účtů právě v bankomatech s PIN - čtečky, kamery, atd., banky až následně horko těžko zvyšují zabezpečení. A pozor - pro zákazníka zásadní problém je v tom, že výběr přes PIN je narozdíl od online platby prakticky nereklamovatelný, když tu a tam banky v tomto případě nekomu něco vrátily, tak to bylo jen u hodně profláklých případů.
Ale klidně věřte tomu, že je platba přes net vrchol nebezpečnosti :-)))