Takže práci za něj museli dělat ostatní a on se ani nenamáhal říci jestli ještě někdy přijde, nebo už dal defacto "výpověď".
Zaměstnavatel potřeboval vzít místo něj někoho jiného. Nemohl si dovolit vzít ještě dalšího člověka (dva lidi by později nezaplatil).
To je jako kdyby třeba úředník na magistrátu 3 měsíce nechodil do práce a ani se nenamáhal říci, zda ještě přijde. To by čekali např. dva roky než si budou moci dovolit vzít místo něj na toto tabulkové místo někoho jiného?
Absurdní. Občas by neškodilo rozhodovat dle práva na spravedlnost a ne jen podle suchých paragrafů.
Po pravdě řečeno jsem nepochopil, nač ty všechny soudy, i výkřiky v diskuzi. Jestliže byl v té době těžce nemocný, možná pohybu a komunikace neschopný, je přeci logické, že nemohl svoji absenci omluvit a reagovat na výzvy zaměstnavatele.
Samozřejmě něco jiného by bylo, kdyby se bez omluvy vydal třeba na poznávací zájezd po českých hospodách.
zajimave, kdyz jsem po 30 letech musel loni do nemocnice, tak behem par hodin prisel zamestnanec nemocnice a ptal se me na to kde jsem zamestnan a ze okamzite vyrozumi zamestnavatele. tak jsem podekoval s tim ze zamestnavatele nemam. takze nemocnice, minimalne ta kde jsem byl, jiste nemocenskou zamestnavateli predeva.