"Podle otázek na tiskové konferenci totiž existuje velká skepse, zdali trh práce bude schopen absorbovat tolik starších lidí."
Na jedné straně nás politici, novináři, statistici a další straší tím, že nebude dostatek práceschopných lidí a na druhé straně nás straší tím, že pro staré lidi nebude pracovní uplatnění. Tak jak to tedy je?
Pokud bude potřebovat podnikatel obsadit nějakou pozici a nebude k dispozici mladý člověk, bude holt muset vzít staršího člověka a to i přesto, že bude tušit, že nebude tak výkonný.
Osobně si myslím, že problematická zaměstnatelnost starších lidí je z velké části mýtus, který pochází z doby, kdy se většina prací vykonávala fyzicky a čím byl člověk starší, tím byl výrazně méně výkonný, případně práci nemohl vůbec vykonávat (např. když neuzvedl kladivo, nebyl už jako kovář použitelný).
Již dnes jsou v televizi velmi často vidět lidé, kterým je výrazně přes 60, někdy i přes osmdesát (vědci, lékaři, vysokoškolští učitelé, zpěváci, herci, režiséři, politici a další) a mají lepší kariéru než mnozí mladí.
Automatizace, robotizace a samoobslužnost jsou často zbytečné a někde by neškodilo, kdyby byla pracovní místa zachována. Např. prodavač/ka mi jako zákazníkovi určitě nevadí (pokud se tedy blbě nexichtí), samoobslužnou pokladnu nevyžaduji a pochybuji, že ji vyžaduje významná část zákazníků.
Osobně vidím potíž spíš v mizení prací na které stačí nízká kvalifikace (jako např. na již zmíněnou prodavačku na pokladně), než ve stárnutí práceschopné populace. Pokud bude trend pokračovat, zajímalo by mě, co budou tito lidé dělat. Kromě toho, že nemají vysokou kvalifikaci (ta by se dala případně doplnit) nemají většinou ani dostatečný intelekt, takže se těžko mohou rekvalifikovat např. na nedostatkové IT specialisty nebo programátory.
Mnoho lidí s nízkou kvalifikací nebude moct pracovat do vysokého věku kvůli zdravotním problémům. Co budou dělat třeba řidiči kamiónů, kteří již nebudou zdravotně způsobilí pro výkon práce? Na co se rekvalifikují? Jsem zvědavý, zda mi někdy někdo na tyto otázky dá smysluplnou odpověď.
ve zbytku euroatlantické civilizace je obvyklé, že člověk během života třeba i několikrát zcela zásadně změní svou práci. takže třeba mezi dvacet a třiceti dělá za podprůměrnou mzdu nebo třeba i dobrovolničí a sbírá zkušenosti, a odpoledne chodí uklízet do macdonalda aby přežil - mezi třiceti a čtyřiceti pracuje na lepší práci a drtí hypotéku, mezi čtyřiceti a padesáti nejvíc dře a vydělává nejvíc prachů - mezi padesáti a šedesáti už jde zvolna dolů, prodává své zkušenosti ale už se fyzicky moc nenadře, a plat má za to poloviční - po šedesáti už dělá jen lehčí práci nebo někde úředníkuje za ještě méně peněz - a po sedmdesáti už třeba jen venčí psy a roznáší noviny, hlídá děti a zahradničí, často jen na pár hodin týdně aby si přilepšil. nevím tedy jak to bude u nás - ale těžko si dovedu představit, kdyby to SMĚŘOVALO jinak nebo jinam, než tam kam civilizačně patříme.
kliche o sedmdesátiletých pilotech a o hornících fárajících do osmdesáti jsou jen komunistické strašení. a samozřejmě že kdo má smůlu a je celý život intelektuálně pod průměrem, nemůže a nebude mít průměrnou mzdu. ani ve stáří.
Názor nic moc. A to slůvko kliche to je zajímavé. Když už tak cliche, aby to bylo zajímavější. Ale stejně je to demagogický blud. Co se tedy bude dít s těmi staršími lidmi? To je bude někdo střílet? Práce prostě není už pro mladé, natož pro starší. Každej další takovýto blud to jenom potvrzuje. Nemůže být každý ředitel a manažer. A taky úředník. Ale musí tu být hlavně ti lidé, co makají. Tedy mimochodem právě ti řidiči a horníci. A to jsou odepsaní často už v padesáti a pak co jako? To už není kliche, to už je život.
těžko si dovedu představit, kdyby to u nás směřovalo jinak nebo jinam, než v zemích euroatlantické civilizace.
kterou část této věty jste nepochopil?
on snad v německu, v rakousku, ve švédsku, atd, kde tohle co popisuji, funguje - někdo střílí staré lidi? nebo jsou tam všichni ředitelé a úředníci? a nikdo po padesátce nemaká, protože je odepsanej? kupte si televizi, možná budete překvapen, jak se žije za humny.
pokud je padesátiletý řidič tak odepsaný, že nezvládne pohlídat dítě, nebo markovat na kase - asi dostane invalidní důchod, nein? práce je spousta, kupte si heute nebo dívněte na jobs.cz, pracovních míst jsou tisíce. jo není místo manažéra pro všechny, to je pravda. taky někdo musí makat. a co jako? mně je padesát a makám, a nijak mi to neubližuje.
Máte pravdu, práce je spousta, ovšem té placené je málo (teď připadá na jedno volné místo asi deset uchazečů). Podnikat lidé neumí, ve školách se to záměrně neučí. Lidé by byli příliš nezávislí, bylo by jich málo na dávkách od státu a takoví lidé se pak špatně zastrašují a manipulují.
Neplacené práce je fůra. Každý může jít třeba posbírat odpadky kolem své bytovky a pokud bydlí v domě, může jít uklízet na nejbližší sídliště. Tato práce ale evidentně lidi moc nepřitahuje, většina lidí chce za práci peníze a chce jich tolik, aby mohli důstojně a nebo dokonce příjemně žít.
to jste si ale trochu spletl.
mzda je odměnou za práci - mzda neřeší potřeby pracujícího, tím méně jeho pocit důstojnosti a příjemného života.
myslím že sám to neděláte jinak - když jdete nakupovat, kupujete podle poměru výkon/cena výhodného pro vás. důstojnost prodavače nebo příjemný život majitele je vám úplně šumák, žeano? nebo chodil byste nakupovat rohlíky za deset korun do obchodu, kde by se prodavač radoval na váš účet?
Co jsem si podle vás spletl? Zaměstnanec požaduje, aby mu mzda pokryla životní potřeby a někteří požadují dokonce to, aby za vydělané peníze mohli příjemně žít. Že toho mnozí nedosáhnou, to je už jiná věc.
To, že je zaměstnavateli jedno, jestli zaměstnanci vydělané peníze pokryjí životní potřeby, a nebo jestli bude muset bydlet pod mostem, to je realita a podle mě to není úplně správný přístup. Pokud někdo musí bydlet na ubytovně nebo v krabici pod mostem, těžko bude odvádět vynikající pracovní výkon, těžko bude výborně spolupracovat s kolegy a usmívat se na zákazníky.
Jsem ochoten připlatit za to, že je prodavač dobře naladěný a blbě se na mě nexichtí. Rohlík za deset korun bych si možná jednou za čas dopřál pokud by byl prodavač opravdu skvělý a svou dobrou náladou pozvedl i mojí náladu (většinou je ale bohužel člověk rád, že už je z obchodu pryč a že to tak nějak přežil).
Za bolševiků bydlelo na ubytovnách hafo lidí, třeba Škoda Plzeň (pardon, závody V.I.Lenina) měla těch ubytoven mraky a nějak jsem si nevšiml, že by moji kolegové na oněch ubytovnách bydlící podávali nižší výkony než ti, co bydleli třeba ve škodováckém bytě výměnou za desetiletý úvazek...
A pokud dnes někdo bydlí v krabici pod mostem, dost pochybuji o tom, že je vůbec zaměstnaný, takže pohled na jeho pracovní výkon je dost irelevantní,
Není ubytovna jako ubytovna. Pokud bydlím na ubytovně s kolegy a nebo se sociálně slabými, kteří dělají hluk, smrdí, chlastají a kradou, jistě je to rozdíl a ve druhém případě bych asi nechodil do práce dobře vyspalý a dobře naladěný pokud bych předcházející noc z části nespal kvůli hluku a pokud bych často ráno zjistil, že mě někdo okradl.
Osobní zkušenost nemám, informace mám jen zprostředkované a jistě je mnoho ubytoven, které jsou celkem snesitelné (ty ale jsou jistě dražší a nejspíš tak drahé, že vyjdou na stejné peníze jako pronajatý malý byt). Jednu ubytovnu (dost drahou) jsem viděl osobně i uvnitř a při představě, že bych tam měl bydlet, mi bylo dost úzko. Několik ubytoven jsem viděl zvenku a do těch bych asi neměl odvahu ani vkročit.
V krabici pod mostem asi ne (to jsem si trošku zapřeháněl), spíš bydlí načerno v nějaké kůlně nebo opuštěném domě. Nedávno jsem viděl reportáž, která se tímto zabývala. V ní tvrdili, že je hodně lidí, kteří takto bydlí a zároveň pracují a tuto skutečnost samozřejmě tají, protože s bojí negativní reakce kolegů či dokonce vyhazovu. Nemám důvod myslet si, že tato reportáž byla smyšlená.
jen jsem chtěl objasnit - že mzda neřeší potřebnost pracujícího, ale odměnu za práci. to neznamená, že to je zaměstnavateli jedno. jen nemůže mzdou suplovat sociální či emocionální potřeby zaměstnance.
hodnota zaměstnancovy práce pro zaměstnavatele je, asi budete souhlasit, STEJNÁ - bez ohledu na to, zdali zaměstnanec bydlí (zadarmo) u rodičů, (za píchání a domácí práce) u přítelkyně, (za kilo/denně) na ubytovně, a nebo (za trochu strachu a ranní únavu) pod mostem.
To máte samozřejmě pravdu, jen doplním, že výše odměny záleží především na nabídce a poptávce. Mnoho lidí žije v představě, že těžká a poctivá práce má být velmi dobře ohodnocená. Ne že bych s tím nesouhlasil, realita je ale jiná. Jeden příklad za všechny - horník a ředitel firmy. Horník jistě nedělá lehkou práci a přesto dostane jen zlomek (desetinu i méně) mzdy ředitele podniku.
Samozřejmě hodně záleží na známostech a kontaktech. Např. do dozorčí rady polostátního podniku se člověk "z ulice" dostane jen velmi těžko. A je to jistě job snů, protože zájem o tyto fleky je veliký. Určitě to není tak, jak naznačoval Kalousek (hodně práce za málo peněz).
Tak ono je to spíš tak, že na pozici na kterou je potřeba špičková kvalifikace (např. pět let na pozici samostatná účetní, anglický a maďarský jazyk plynně...jsou samozřejmě i nabídky, které požadují mnohem víc) se nepřihlásí nikdo, nebo jen několik málo zájemců a na pozici se střední a nižší kvalifikací se přihlásí až několik set lidí. Šokoval mě případ z Vídně, kde se prý na jednu pozici v pojišťovně přihlásilo cca 14 000 uchazečů. Tohle je extrém, u nás budou jistě běžnější desítky, maximálně stovky uchazečů na určitou pozici.
Počet volných míst je samozřejmě výrazně nižší než počet lidí bez práce (většinou to bývá zhruba o jeden řád), takže lidi nejsou leda tak proto, že na určitou pozici nemá nikdo z nezaměstnaných dostatečnou kvalifikaci.
Především ty statistiky počítají místa nabízená na úřadu práce. Většina pozic se obsadí jinou cestou, na úřadech práce zůstává vlastně jen odpad.
A spousta pracovních míst nikdy ani nevznikne - já (jako malý živnostník) bych taky někoho potřeboval, ale protože chci někoho na hodně odbornou práci a navíc známého/s doproručením, nikoho nemůžu najít a nikdy se to jako volné místo ve statistikách neobjeví.
"A spousta pracovních míst nikdy ani nevznikne..."
A kdybyste takové místo inzeroval na Úřadu práce, tak ho statistici vždy započtou jako volné místo, přestože nikdy nebude obsazeno.
Když jsem byl kdysi na úřadu práce, ptal jsem se na jistou pozici, která mě zaujala. Úřednice mi řekla, že firma je nějaká pochybná, prý mají poptávku na ÚP víc než rok a všichni uchazeči se vrátili s nepořízenou (přestože požadavky v inzerátu byly celkem minimální), takže už tam ani nikoho neposílají.
Proč měla firma vypsané výběrové řízení, to jsem se nikdy nedozvěděl. Možná skutečně chtěli někoho přijmout a nikdy se jim nikdo nezalíbil. A možná ho měli vypsané proto, aby stávajícím zaměstnancům ukázali, jak velký je zájem o práci v jejich firmě.
Firma, u které jsem svého času pracovala, měla takto inzerované místo, na které jsme potřebovali cizince - tady se měl práci naučit a pak se vrátit do své země, kdy by vedl pobočku a odváděl práci, kterou se tady naučil. Písemná nabídka místa byla vytvořena po konzultaci s pracovníky ÚP tak, aby se Čech nepřihlásil, protože firma potřebovala rodilého cizince. I tak jsme čelili nařčení jedné dámy, která měla o místo zájem a já to pak na ÚP vysvětlovala, proč ona dáma není vhodný uchazeč (např.: požadovali jsme nadprůměrnou znalost práce s počítačem a znalost instalací programů, ale dáma PC nikdy neviděla a měla za to, že ji máme naučit, než ji odešleme do zahraničí. Dále jsme požadovali VŠ v jednom z několika oborů, dáma byla SŠ. Požadovali jsme řidičák, ten ale dáma neměla).
O tomhle nařízení ani nevím. Chápu záměr, výsledek je ale nepochybně jen ten, že cizinci jsou zaměstnávání přes různé vyděračské agentury, které jim běžně vyplácí polovinu (nebo ještě méně) toho, co inkasují od firmy, která zaměstnance potřebuje. Výhodné je to podle mě jen pro ty agentury.
Svého známého cizince bych "zaměstnal" pomocí oblíbeného Švarc systému. Předpokládám, že spolupráci na ŽL není nutné rok inzerovat na ÚP.
Nepsal už jste náhodou něco podobného v jiné diskusi? Tam někdo tvrdil něco hodně podobného. A když z něj ostatní začali tahat podrobnosti, začal se kroutit a nakonec to vypadalo na to, že si to celé vymyslel.
Pokud jste to nebyl vy, napište prosím nějaké podrobnosti (kolik jsou ty pěkné peníze, o jakou práci jde, v jakém městě atd.). Předem děkuji.
U nás nepochybně nebude fungovat (a už dnes nefunguje) spoustu věcí, které skvěle fungují v zahraničí.
"...pokud je padesátiletý řidič tak odepsaný, že nezvládne pohlídat dítě..."
Většina to jistě zvládne, je otázkou, zda je po této práci u nás poptávka. Osobně si myslím, že ne. Častěji se setkávám s nabídkou hlídání než s poptávkou a nikde jsem nečetl a ani jsem neslyšel o tom, že by byl nedostatek lidí nabízejících hlídání dětí.
Mno, tak ten, kdo mezi 20-30 dělá za podprůměrnou mzdu a chodí např. uklízet, má nakonec smůlu, protože potencionální zaměstnavatel si řekne: to je to takový pako, že na víc neměl? A u té podprůměrné mzdy pak dotyčný xx let zůstane, pokud se mu nepodaří někoho přesvědčit, že jen sbíral zkušenosti.
Zatím to tak je, pokud to tady ale bude tak zoufalé, jako popisuje pan Jezevec, je klidně možné, že i člověk, který bude někde dobrovolničit a brigádničit, bude pro zaměstnavatele časem zajímavý.
Smysl ale nejspíš bude mít získávání zkušeností na bezplatných stážích (na západ od nás prý dokonce stážisté musí podnikateli za praxi zaplatit), kdo bude deset let uklízet, ten asi potom slušnou práci stejně nesežene.
Mě třeba vždy při návštěvě USA překvapuje, kolik lidí tam dělá mizernou práci za málo peněz (typu balení nákupu do papírových pytlů či člověk, který ukazuje, která fronta je nejkratší). Jestli to nebude i evropskou byrokracií a daněmi - spousta papírování, tříměsíční výpovědní lhůta, minimální mzda.
No je fakt, že kdyby byla u nás zrušena minimální mzda, mohli bychom si také užívat takových výdobytků jako je skládání nákupu do tašky nebo nasměrování do nejkratší fronty. V předchozím příspěvku jsem pochyboval o možnostech rekvalifikace např. řidičů kamionů. Tyto práce by klidně mohli vykonávat. Je otázkou, zda by byly naši obchodníci platit jim cokoliv za tuto práci.
Zatím to u nás v obchodem směřuje spíš opačným směrem. Zákazník si musí nejen nakupit, ale mnohde se musí i sám odbavit na kase pokud nechce čekat v dlouhé frontě (např. v Ikea). Snad jediný, kdo jde opačným směrem, je jistý řetězec (nechci dělat reklamu:), který zavedl potraviny on-line s dovozem až domů. To je podle mě smysluplná služba, která si určitě najde spoustu zákazníků a jedna z mála změn, která pracovní místa neruší, ale naopak vytváří.
Až se to víc rozběhne, tak to možná budou vychystávat rovnou ze speciálních skladů (to by podle mě bylo optimálnější), ale zatím je to tak, jak píšete.
Na prodejnách stejně zavádí samoobslužné pokladny, takže tam dochází k redukci pracovních míst tak jako tak.
Kamenné prodejny podle mě hned tak nezaniknou (možná zaniknou až si budou lidi tisknout jídlo na 3D tiskárnách:) a pokud některé v blízké době zaniknou, budou to ideální prostory pro ubytování bezdomovců, kterých bude přibývat.
V Japonsku prý existuje poradce pro nastupování na jezdící schody, takže proč by nemohl být v USA ukazovač nejkratší fronty?
Třeba ukazuje, kde bude odbavení nejrychlejší a zohledňuje i to, kolik mají lidé ve vozíku a jak je prodavač rychlý (ve frontě u joudy, který každou chvíli potřebuje storno, se může člověk slušně zaseknout i když je před ním málo lidí s malými nákupy). Mohl by zohledňovat i kupující. Pokud je ve frontě sotva se hýbající senior, je jasné, že posun fronty výrazně zpomalí. Směrovač k nejlepší pokladně vlastně může být docela náročná pozice:)
Nejkratší frontu pozná i lehce mentálně retardovaný jedinec, pokud by radil je v tomto, byla by to zbytečná pozice.
Lepší řešení by podle mě bylo větší množství pokladen nebo větvení fronty až těsně před kasou.
Neřekl bych vysloveně "ukazatel nejkratší fronty", ale obecně "ukazatel"...
Po příletu do USA se s tím prakticky jistě setkáte už na letišti - nějaký týpek (častěji mexikán), který nedělá nic jiného, než že ukazuje rukou a říká "this way", to samé pak na dalších místech.
Samozřejmě když k němu přijdete a na něco se zeptáte, tak obvykle ochotně reaguje i jinak, ale většinu doby fakt jen ukazuje :-)
Ono je to ale asi opravdu spíš o menší byrokracii a daních za zaměstnance v USA. Další věc je, že se tam moc nesetkáte s mincemi na košíky - lidi je prostě nechávají po parkovišti jak chtějí a nějaký pracovník je sbírá. Když se nad tím zamyslíte, tak ono se to asi vyplatí, ty zámky na mince nebudou zadarmo, musí se udržovat, v reálu by se asi za pár brigádníků nezaplatilo o moc víc. Jenže u nás by s tím bylo tolik byrokracie, že se na to každý vykašle...
V Japonsku jsem viděl i mnohem nesmyslnější pracovní pozice. Představte si chodník široký necelé dva metry a v něm prováděný u strany k domům výkop. Výkop dlouhý nějaké 4 metry a široký cca metr a dva kopáči uvnitř. Kolem výkopu běžné zábrany ve výrazných barvách a víkend dopoledne, takže viditelnost výborná. Provoz na chodníku minimální, prostě výkop nelze přehlédnout ani do něj spadnout kvůli "zácpě". Přesto k těm dvěma kopáčům jsou na místě na obou koncích výkopu dva dědové v pracovní vestě a s pendrekem, kteří ukazují kudy výkop obejít a asi přejí šťastnou cestu (hádám, nerozuměl jsem). Toto je v Japonsku běžně k vidění pouze délka výkopu se liší.
Podobný zážitek je tankovat benzín u více proudé silnice ve městě. Benzínka je s obsluhou, která natankuje, což není nic divného, ale pak vyběhne vyběhne do nejbližšího pruhu silnice, který zastaví aby mohl zákazník odjet. V takové chvíli pak Evropanovi spadne čelist nad tím co všechno může být náplní práce.