Možná se mýlím, ale napadlo mne, proč vlastně byly předmětem daru všechny tři smlouvy? Dle mého názoru když už to soud takto rozhodl, tak darem by měla být pouze první smlouva, případně nejvyšší smlouva. U ostatních bych se být tou matkou bránil tím, že jsem opakovaně vkládala stejné prostředky. Prostě po ukončení první smlouvy jsem peníze, které už byly mého dítěte, spravovala s péčí řádného hospodáře, tzn. opakovaně jsem mu je vkládala na druhou a posléze třetí smlouvu. Nechápu tedy, proč byly jako dar posouzeny všechny tři smlouvy. Možná to matku prostě jen nenapadlo takto argumentovat, což je rozhodně škoda. Snad to pomůže alespoň ostatním, kteří se dostanou do podobné nezáviděníhodné situace. Nebo si to vykládám špatně?
Blanka B. Tady už to není nic právního, ale věc zdravého rozumu. Prostě, každá úložka zvlášť třeba 1.000 Kč je dar a od té doby je majetkem dítěte a nikdo, kromě něj na něj nemá právo sahat. Jediné co může rodič (nebo třeba babička, teta) s účtem dělat, je na něj přidávat. A ten rozsudek není vůbec průlomový, tento výklad já znám od roku 1970 pro Prémiové spoření mladých, tehdy také rodiče kvůli prémii (kterou stát dával mladým do určitého věku), SI spořili „na účet dítěte“, a nepochopili, že spoří dítěti ne sobě. U účtu fyzických osob je majitel, ten kdo zapsán jako majitel, co je prosím na tom tak nepochopitelného?
No... hezky se nám to tu zamotává .-). Na měsíční platbu dět.st.spoření budeme potřebovat souhlas manžela/ky, peníze ze zrušeného dět. účtu v době jeho nezletilosti nejsou de facto ničí (rodič s nimi nesmí disponovat a dítě pro nezpůsobilost k právním úkonům nemůže).... že bysme je dali státu - ne?? :-) Tam budou v nejlepších rukách a dítěti po dovršení 18 let napálí berňák daň ze zprávy jeho majetku :DDD
AAA. V článku je napsáno:“ Žalovaná namítala, že finanční prostředky z první smlouvy o stavebním spoření byly spotřebovány za doby trvání manželství rodičů… finanční obnos z druhé smlouvy použila žalovaná… a třetí smlouvu o stavebním spoření žalovaná založila ze svých výlučných prostředků a neměla zájem na tom, aby žalobce po dosažení zletilosti měl možnost s nimi nakládat“