ING má (nebo alespoň v minulosti měla) 2 řady produktů. "B" a "T" . Jedna řada byla prodávána na pobočkách a měla výrazně nižší náklady. Druhá řada prostředním externích sítí (různé finančně-poradenské společnosti) a byla výrazně dražší, neboť tam byly větší provize.
Životní pojištění v 90. letech dávalo smysl, ale jen kvůli aktuální situaci. Vysoké úroky, vysoké sazby hypoték, vyšší daňová sazba. Když se to zkombinovalo - daňový odpočet z úložky na životní pojištění, daňový odpočet z úroku u hypotéky a k tomu relativně (tehdy) služné zhodnocení, vycházelo to zajímavě. Ovšem pak přišla krize a řada lidí zjistila, že několik let splácela hypotéku "do černé díry", kdy jim najednou zmizely statisíce až miliony. Původně totiž měli hypotéku po 20 letech zaplatit výnosem z životního pojištění (u hypotéky se neplatila jistina a jen úroky), jenže když se doba přiblížila, zjistili, že ještě pěkných pár let budou muset platit.
Vydělat na životním pojištění je nesmysl už z podstaty.
Prvním důvodem jsou provize, u dlouhodobých produktů je to cca 2 násobek ročního pojistného. Tj. první dva roky jdou na odměnu toho, kdo pojistku sjednal (pokud je součástí nějaké MLM struktury, tak mu část z provize ukousne tato struktura). Vzhledem k bídným aktuálním výnosům si často pojistka nevydělá ani na tuto provizi. Také je blbé, že odvod na provizi je jako první (kdo má investiční životní pojištění vidí to v tzv. počátečních jednotkách), tedy se ani nezhodnocuje.
Druhým důvodem jsou náklady. Pokud by investoval klient přímo, bude mít pouze náklady na jednotlivé obchody. Pokud investuje přes fond, bude k tomu muset připočíst náklady fondu. Když přes pojišťovnu, tak k předchozím dvěma (fond bude platit náklady za obchod a svoji správu) musí připočíst ještě náklady pojišťovny.
Dalším důležitým faktorem je, že pojišťovny, na rozdíl od bank či družstevních záložen, nejsou nijak účastny fondu pojištění vkladů. U investičního pojištění to nemá vůbec smysl uvažovat, tam je vše na výkyvu hodnoty fondu, ale kdyby se chtěl někdo "zajistit" kapitálovým životním pojištěním a pojišťovna zkrachovala, nedostane nic.
Ano, klient, který si sjedná životní pojištění je zlatým dolem (možná by se dal použít lepší příměr, napadá mě arabské přísloví "Osel naložený zlatem je všude vítán"), proto se do tohoto produktu snaží tlačit nejen pojišťovny (pro které je to denní chleba), ale třeba i banky, které takto nutí produkty své finanční skupiny - mám tuto zkušenost s Českou pojišťovnou, kde mi jako podmínka zachování účtu Erste Premier bylo řečeno, že si buď sjednám hypotéku, investice nebo životní pojištění. Když jsem odmítl, byla mi služba vypovězena.
Životní pojištění je vůbec nejziskovější produkt, má vysokou marži, je dlouhodobý (v případě předčasného zrušení klient realizuje velkou ztrátu, což je poměrně účinná bariéra, když už se podaří mu ho natlačit) a znamená pro banku/pojišťovnu pravidelný a predikovatelný příjem (pravidelné měsíční splátky). Klient na něm nemá šanci vydělat prakticky nikdy, maximálně shodou náhod může vydělat nominálně, ale po odečtení nákladů obětované příležitosti vždy prodělá.
Mám to spočítané. Když si nezvolím žádné. Investiční životní pojištění je výhodné pouze pro pojišťovnu a částečně také pro toho, kdo smlouvu za daný ústav uzavřel. To je lepší si spořit pod polštář. Za 10 let proděláte asi 25%, ale pořád méně než u investičního pojištění. Je zajímavé, že dnešní čísla o inflaci v eurozóně jsou zhruba na úrovni necelého 1,5%. U nás necelá 3. Myslím, že premiér s panem Havlíčkem pro to dělají maximum. Dnes jsem poslouchal rozhovor s jedním ekonomem. Ten hloupým vysvětloval, že koruna vlastně nemůže posílit proti dolaru či euru. Je to podobné jako s palivy. Když ropa roste, tak letí ceny na horu v řádech korun, když klesá až po několika týdnech se čerpadláři probudí a zlevní o haléře. U koruny je na vině ČNB, která uměle několik roků znehodnocovala kurz koruny. Mnoho velkých finančních spekulantů nakoupily miliardové objemy koruny a čekají na její posilování. Když koruna trochu krátkodobě posílí, vrhnou určitou malou část na trh a tím ji dlouhodobě oslabují. Ministr Havlíček podporuje tu nejjednodušší výrobu a vábí sem například Ukrajince - levnou pracovní sílu. Výsledkem je, že tímto brání výrobě s tzv. vyšší přidanou hodnotou. No prostě, je to premiérův kůň. Ale řečnit o ničem, to kluk umí.
Tip pro redakci: kolik lidí myslíte, že klikne a půjde na web CAP a tam si zadá a....
Větší efekt by mělo přímo v článku ukázat tabulku nákladovostí pro všechny produkty pro jedno konkrétní zadání. Dokud lidé nepochopí, že rozdíl mezi levnějším a dražším jsou desítky tisíc, tak se jejich chování nezmění