Názory k článku Soud může vyměřit vysoké výživné, i když nemáte žádný výdělek

Je třeba říct, že ten článek a judikatura v něm obsažená interpretuje právní úpravu platnou do 31. 12. 2013. Pro budoucnost je třeba interpretovat platnou právní úpravu, tedy nový občanský zákoník.

V novém občanském zákoníku je totiž, byť poněkud záhadné, ustanovení § 915 odst. 1: "Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte". Pokud si rodič dopřává nebo je mu dopřáváno luxusu, je výklad jasný: musí luxus dopřát i dítěti, třebaže ho to dítě nepotřebuje.

Pokud si matka samoživitelka opatří přítele, který ji bude živit, musí ona zajistit, že z toho bude stejnou měrou benefitovat i její dítě. Neboli on ji buď akceptuje s dítětem, nebo si najde nějakou jinou. A pokud si spolu pořídí další dítě, tak na tom ty děti musí být plusmínus stejně. A pokud si advokátka najde učitele s vyživovací povinností, a zahrne ho luxusem, tak on opět část toho luxusu musí přenést na to dítě.

Složitější situace nastává, pokud si představíme, že ta advokátka má sice pohádkové příjmy, ale žije skromným až asketickým životem (není to až tak výjimečné, protože úspěšní advokáti jsou často workaholici, kteří na žádnou velkou zábavu nemají čas), a tento skromný až asketický život s ní bude sdílet zmíněný učitel s vyživovací povinností.

Předmětné ustanovení by se dalo vyložit i tak, že, pokud rodič žije dobrovlně asketický život, dítě ho s ním musí volky nevolky sdílet. Na druhou stranu dítě má určitá ústavou daná práva a občanský zákoník nemůže dovolit rodiči je porušit. Takže si myslím, že předmětné ustanovení je třeba vyložit v souladu s ústavou tak, že rodič, i když se dobrovolně rozhodl pro asketický život a své příjmy by chtěl dávat na charitu, musí dítěti zajistit nezbytné (bydlení, dostatečně výživná strava, oblečení, školní pomůcky atd.).

Podle mne je to takto správně: pohádky jsou plné příběhu, ve kterých biologický rodič pod tlakem svého nového partnera dopřával dítěti z dřívějšího vztahu méně, než dětem ze vztahu nového (případně dětem, které si do vztahu přinesl ten druhý partner). A myslím, že morální závěr těch pohádek je evidentní: není to spravedlivé.

A naopak je asi jasné, proč Ústavní soud dospěl k tomu závěru, ke kterému dospěl: co je pro pana podnikatele, který opustil svou manželku a děti kvůli pohledné sekretářce, snažší, než sekretářku, teď už novou manželku, prohlásit za spolupracující osobu a napsat na ni velkou část svých příjmů? Zatímco hypotéka na nové hnízdečko lásky bude napsaná jen na něj?