Já to vidím tak:
Pojišťuje-li někdo velký majetek (továrnu, mrakodrap) je to obchodní případ pro právníky obou stran, kteří to mají v popisu práce.
Obyčejnou pojistku typu, když se nic nestane, nic nedostaneš, by měl zvládnout běžný člověk (nejde-li o velké částky). Když se ukáže nevýhodná, tak se vypoví a uzavře jinde a ztráty nejsou velké.
Horší je to s půjčkou, která nabízí něco, i když se nic nestane. Takže pak je dotyčný postaven často, před dilema: pojistka je sice nevýhodná, ale když ještě pět let vydržím…
A vůbec nejhorší jsou „spořící pojistky“, kdy se ani prase nevyzná co je spoření, co je na riziko, někde se to mění…
Jinak u pojistných smluv platí to co i ostatních smluv, vzít si návrh domů a i se poradit s odborníkem.