Vlákno názorů k článku S miminkem letadlem po Evropě – ano či ne? od Jarmila - Co má autor z cestování s tak malým miminem? Mimino z toho...

Díky, Béďo, vzal jste mi to z klávesnice :-)

Já osobně jako matka dávám přednost jistému pohodlí dítěte. Nejde o to, že by vůbec nemohlo cestovat, ale v tak útlém věku to beru spíš jako výjimku. Takhle malému dítku totiž obvykle nevysvětlíte, že by mělo zavřít svou krásnou pusinku, nedej bože když se mu třeba udělá šoufl a silně se potentočkuje. To jsou věci, které se absolutně nedají předvídat, stane se to i dospělému (jen s tím rozdílem, že ten aspoň nebrečí). V autě to může vadit maximálně rodičům, z autobusu nebo vlaku se dá vystoupit, akorát v letadle nejde nic, leda si s brečícím miminem sednout na WC. Řvoucí dítě se pár minut poslouchat dá, za půl hodiny už Vás spolucestující vynesou v zubech. Vám dítě nikdy neřvalo? To jste teda šťastná matka. Mně teda ano, a to nebylo nijak rozmazlované, spíš jsem ho držela hodně zkrátka.

Tak o tom cestovani v utlem veku, to mi rikala maminka taky. Ale spokojeni rodice ↔ spokojene deti. Oni uz si jedny druhe vycvici. Let do Rima je jiste neco pres hodinku, za tu dobu se dite nestaci ani rozervat, takze starost o spolucestujici je zbytecna. Na zaoceanskem letu, kde lidi tvrdou treba pres deset hodin, spi, atd. uz to je drobet slabsi, ale v kazdem letadle je tech mimin nekolik, a snad jen jednou pamatuji opravdu usilovneho rvouna, jindy se po dvaceti minutach vyrvou a pak tri ctyri hodiny spi… Narocnejsi dokazou byt tak rocni az dva a pul rocni, ktere uz tolik nespi, a zaroven se nedaji lehce dlouhodobe zabavit. Pokud jde o autobusy ci vlaky, moc si to vystupovani nedovedu predstavit, kdo vi kdy a jestli pojede dalsi.

A cestovala jste někdy s tak malým dítětem letadlem? Já ano a z vlastní zkušenosti říkám, že je to totéž, jako jet autobusem či vlakem. I v letadle se můžete s dítětem projít. A malý letání bere úplně v pohodě, nebrečí a nevzteká se. Samozřejmě, kdyby se mu létání nelíbilo a prořval každý let, asi bychom cestování omezili. Ale proč to nezkusit? A pohodlí dítěte? Nevím, proč by nemohlo zůstat zachováno i při výletě do zahraničí, pokud mu zachováte jeho režim a přizpůsobíte se mu tady v tomto, je výlet jak pro rodiče, tak pro dítě příjemným zpestřením. Pochopitelně pokud rodiče cestování berou jako zlo a jsou z toho ve stresu, tak ať jsou radši doma, to pak opravdu nemá smysl.

Já už to potěšení nemám, moje dítě si už létá samo :-))

Ono je to individuální. Někomu to nevadí, a to ani jako dítěti, někdo z toho má stres nebo nemá rád takové změny. Taky jsem to psala z vlastní zkušenosti, hlavně to o řevu. Naše dítě třeba řvalo zásadně večer. Začalo to někdy ve dvou měsících a trvalo taky skoro dva měsíce. Denně 1,5 hodiny. Proč, to dodnes nevíme, ale řev byl naprosto přesně načasovaný: začátek v 19,30 konec přesně ve 21.00, mohli jsme si podle toho řídit hodinky. Mohli jsme dítě obracet na záda a zase na bříško, přebalit, napít, rozbalit, zabalit, všechno marné, prostě se konalo 1,5 hodiny ničím absolutně nepřerušitelného řevu, až jsme z toho už byli na mrtvici. Ani doktoři neznai příčinu. Bylo úplně šumák, jestli má dítě spokojené rodiče nebo nespokojené, řičelo a řičelo jako když se podřezává podvinče.
A jak to naráz začalo, tak to po dvou měsících zase naráz skončilo. (a nikdy se to už neopakovalo).
No, jiné děti holt zase mají jiné mouchy. Některé si zas prošly bouřlivým obdobím vzdoru, jiné hodně bouřlivou pubertou. Každý jsme prostě jiný.

Ale proč to píšu: u malých dětí, tak do nějakých 2 let věku se spouštěčem nevhodného chování (jakým je třeba řev) může stát něco naprosto neznámého, něco, co se nedá ovlivnit. A bohužel dítko v tomto věku nemá sdostatek rozumu, aby se s ním dalo rozumně komunikovat. Tudíž mu ani nevysvětlíte, že jeho chování ty ostatní otravuje (ono to otravuje rodiče taky, ale jen někteří si to přiznají) a že by bylo namístě přestat.