Názory k článku Rozvod - pohroma pro rodinný rozpočet?

A nejvíc to odnesou děti, protože náš právní řád chrání lumpy a obírá ty slušné, protože na ně může a na lumpy si netroufne. Takže když se bývalý manžel rozhodne na děti nic neplatit (protože žena je koneckonců může živit, když už je dostala do péče), má žena i děti smůlu, protože otec nemá žádný příjem (jako nebo skutečně)a nemůže tedy své vlastní děti živit. A žena je rázem sociální případ, protože je na trhu práce kvůli péči o děti diskriminována, služby nejsou nebo jsou placené (školka, družina) nebo mají nevhodnou pracovní dobu, no, a nakonec jí soudy řeknou, že to je její problém, že si neměla takového chlapa brát (skutečně se stalo!! Jen mne pak napadlo, že vykradená banka je problém banky, okradení problémem okradeného. Nebylo by tedy lepší policii a soudy zrušit, snížit daně, protože by se ušetřil nemalý peníz na státním rozpočtu, a z ušetřených peněz nakoupit pistole a klacky? Pak bychom si spory vyřizovali ručně a stručně a byly by to skutečně jen a jen naše problémy).
Takže: když už tedy manželství, tak bez dětí! (a pak se divme, že je jich čím dál míň)

Nikoliv, když manželství, tak zodpovědné. Málokomu se stane, že si vybere Mirka Dušína, ten se s ním pak rozvede a ještě neplatí alimenty. Pokud si někdo ale bere Dlouhé bidlo a očekává, že se Bidlo přece zlepší, že přestane chodit do hospody apod., tak pak není oběť krachu, ale spoluviník.

Když si žena bere muže, doufá, že se změní, ale on se nezmění.
Když si muž bere ženu, doufá, že se nezmění, ale ona se změní.
:-)

Spíš bych řekl, že pak ani toho manželsktví netřeba...

Rozvod nemusí být žádnou tragedií pro nikoho ze zúčastněných, včetně dětí. Dokáží-li se rozumní lidé rozumně domluvit a rozejít se jako přátelé. V životě nikdy nemáme žádnou jistotu snad kromě smrti. Všechno ostatní záleží na každém z nás, sami si tvoříme svůj obraz světa ....

Mno, těch rozumných je ale při rozvodu hodně málo, spíš se rozvádějí ti nerozumní.

Já nemůžu pochopit jak někdo může chtít, aby se rozvádějící se ,, domluvili,, vždyť protože se většinou dost dlouhou dobu nemohou na ničem dohodnout tak se přece rozvádějí. myslím, že tyhle křivdy jsou horší než smrt- pokud vám někdo umře, bolí to ale máte na něj ty krásné vzpomínky, pokud se rozvádíte- někdo vás zklamal, zradil a bude tak pravděpodobně pokračovat jak jen to půjde, kdykoliv se o to pokusí. Je to stresující po celý další život.sorry asi existují vyjímky - osobně je neznám, většinou to jsou jen kecy a skutečně jen názor jedné strany

S tím souhlasím!!! Něco nejdříve chtějí, pak si to rozmyslí, tak se rozvedou, převádějí na vás veškerou zodpovědnost a ještě tvrdí jací jsou chudáci, že nic nemají, a přitom mají vyšší plat, auto, barák apod. a je jim fuk, že to vše děti odnáší.

Teoreticky, ale prakticky to moc neplatí..neboť neporozumnění je právě příčinou rozvodu..rozvádějí se, protože se totálně neshodují a hádají, tak proč by se najednou měli domlouvat?

Souhlasím s tím, že děti rozvodem trpí. I když jsem se rozváděla po dohodě, protože by bylo pod mojí úroveň dál se handrkovat o majetek a taky jsme chtěla co nejrychleji tento stav vyřešit, abychom mohli dále normálně žít. Já jsem sama vyrůstala v úplné rodině a nikdy jsem to jako dítě nezažila takže nemohu říct, co přitom zažívaly mé děti, i když byly docela velké. Nejvíce mne však rozvod mrzel kvůli dětem, nemohu dodnes pochopit, jak někdo může odejít od rodiny - od dětí, i když celou dobu tvrdil, že když budou kdykoliv chtít a budou mít nějaké problémy, vždy se na nás můžou spolehnout.
Rozváděla jsem se téměř po 19 letech manželství. Teď jsem, ale ráda, že k tomu došlo, protože mám určité hranice a některé věci prostě nemůžu tolerovat. Poznala jsem osobně, že peníze kazí charakter a určitě nikomu nezaručí životní štěstí. S tím samozřejmě alkoholismus a nevěru. Člověk by nevěřil, jak může vzrůst dotyčnému sebevědomí. Momentálně jsem sama bez partnera, ale ničeho, co mne v životě potkalo nelituji. Jsem šťastná, že mám dvě děti a teprve teď vím, o co jsem vlastně přišla. Žila jsem jen pro rodinu, podporovala manžela, aby si dodělal maturitu, získal řidičák, zajistila jsem mu zaměstnání a ještě jsem mu pomáhala. Myslela jsem si, že to vše dělám pro rodinu a bude nám líp. Ale opak byl pravdou.
Teď mám aspoň více času na sebe a na své záliby. Zjistila jsem, že tam, kde začíná svoboda jednoho, končí svoboda druhého.

Na prahu nového roku stojím před podobným rozhodnutím. Situaci mám ovšem o to těžší, že můj manžel téměř denně mění svůj postoj k rozdělení majetku, takže vůbec netuším co se bude při rozvodu dít. Mám za sebou téměř 32 let manželství, sebevědomí na nule a nejistou budoucnost. Děti chtějí, abych pro své psychické zdraví raději oželela majetek, ale já se domnívám, že právě pro ně musím zachovat alespoň to, co mi patří. Můj manžel by byl ovšem nejraději, kdybychom se vůbec nerozvedli, on žil odděleně a já mu měsíčně vyplácela "jakousi" rentu, aby měl na pobyt po restauracích a hernách, popř. abych za něj uhradila případné dluhy. I od podnikal, za mé podpory vystudoval dálkově školu s maturitou, pomáhala jsem mu v práci, ačkoli jsem měla své vlastní náročné povolání a přitom stíhala připravit dvě děti do života.