Souhlasím s Vámi, článek ovšem řeší pouze technickou stránku věci.
U rovné daně je podle mě zásadní problém v sociální soudržností. V Americe se platilo v nejvyšším pásmu více peněz, protože se do této kategorie přirozeným vývojem dostalo více lidí (růst příjmů~růst HDP~inflace) a především bohatí díky nízké dani rychleji bohatli, takže nakonec platili více. Otázkou je, jaké mají škrty v rozpočtu dopady (včetně dlouhodobých) na chudší vrstvy obyvatel. V Americe je ale trochu jiná situace. Moc si nedokážu představit českého podnikatele, jak založí fond, ze kterého budou dostávat stipendia chudí studenti. Navíc se mi nelíbí miliony amerických bezdomovců a všudypřítomné chudinské čtvrti. Proč má tak bohatá země tolik chudých lidí?
Zapoměl jsem okomentovat to Irsko. Ono se daleko snazší dohánět bohaté země, které do vás sypou peníze, než být bohatou zemí, podporovat ty chudé a dosahovat velkého růstu. Je jasné, že pokud jsou někde platy na 1/3 výše okolních zemí, tato země je konkurenceschopnější a dá se u ní očekávat podstatně vyšší růst.
Rozdil je predevsim v individualistickem pojeti charity v USA oproti nasemu kolektivnimu pojeti. Jeste stale neni u nas prilis popularni davat svuj uspech najevo treba formou neanonymniho podporovani ruznych programu. I kdyz, kazda z opravdovych Ceskych osobnosti bud zalozila, nebo spolupracuje s nejakou nadaci, ci fondem. stejne jako v USA se tato forma osobni prezentace stava modou. A dobre nam tak.Mame co dohanet.