Názory k článku Referendum už klepe na dveře!
-
ZIL (neregistrovaný)
Píšete, že tyhle státy jsou čistí příjemci: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Dánsko, Lucembursko. Zatímco my nebudeme, protože jsme přiliš bohatí. Jenže ten chytrej kluk z reklamy, sedící v Irském pubu tvrdí, že oni jsou na tom teď dobře. Co je správně? Snažíte se ovlivnit nerozhodnuté stádečko bez názoru. Stovky milionů Kč na mozkovou masáž popisují samé klady. Troška nestrannosti by neuškodila. Hodně zajímavá fakta jsou na www.euroskeptik.cz. Určitě o nich víte a bylo by přínosnější polemizovat s těmito fakty, než dokola opakovat, jak nám všem bude blaze.
Bůh s námi.
:-) -
ZIL (neregistrovaný)
Kam se ztratil selský rozum Čechů !!!
Do referenda zbývá posledních pár dnů. Vláda připravila masivní
kampaň PRO vstup, na kterou vyčlenila 200 milionů korun. Je už pro
tuto vládu typické, že na kampaň PROTI vstupu nebyla vyčleněna ani
koruna. Napadá mě několik otázek:
Jak je možné, že kromě několika jedinců (počítaných na desítky)
nikomu nepřijde ten nepoměr (200000000:0) divný? Jak je možné, že se
zdrcující většina lidí nepozastaví nad tím, že je jim masivně,
veřejně a bez skrupulí vymýván mozek jedním směrem. Že nikdo nikdy
oficiálně nevysvětlil jádro pudla, totiž čemu se vlastně upisujeme,
jaké to bude mít důsledky a jaké jsou možnosti při nevstoupení do EU
- a že to skoro nikdo (kromě těch par desítek jedinců) nepožaduje.
A pak je tady ještě jedna skupina otázek. Totiž otázky po duševní
úrovni a intuici našeho národa. Kam dali Češi mozek? Jak je možné, že
lidé, kteří už tradičně vždy dokázali rychle vycítit za jednáním
politiků všivárnu, jsou najednou slepí a hluší, když jde o všivárnu
zrna nejhrubšího? Kdyby to bylo v Americe, mávl bych nad tím rukou.
Nešť, řekl bych si, je to pro ně typické. Co může kdo chtít po
Američanech? Nad Českem jen tak mávnout rukou nelze. Myšlení velké
většiny lidí, kteří jsou jinak rozumní a mají přehled, se stáčí
směrem ke katastrofě a skoro nikdo to nevidí. Důvody proti vstupu
jsou přeci tak logické, krystalicky jasné a srozumitelné, že není
možné, že by na ně Češi neslyšeli. Naproti tomu důvody pro vstup jsou
lživé, naivní, polepené pozlátkem povrchnosti a polopravd.
Proberme ještě jednou ve zkratce hlavní důvody proti.
Smlouva o vstupu
Smlouva o vstupu má prý 5000 stran (říká pan Kuras ve svém
komentáři). Skoro na každé z nich je odkaz na jiný dokument, často
mnohastránkový. Na těchto pěti tisících stranách jsou vyjmenovány
stovky a tisíce podmínek, nařízení a zákazů, další nařízení a zákazy
jsou v odkazech. Podpisem smlouvy se všechna tato ustanovení stávají
pro stát závaznými. (Ode dne přistoupení se ustanovení původních
smluv a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální
bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské
státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stanovených v
uvedených smlouvách a v tomto aktu...)
Kdo dokáže vyjmenovat alespoň desetinu těchto nových zákonů,
přihlaste se.
Podepsáním se zavazujete dodržovat nejen tyto smlouvy, ale i smlouvy
o smlouvách, a všechny smlouvy předchozí vedoucí ke smlouvám
současným, jak se v dokumentu praví: "...ke smlouvám, které jsou
neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů Smlouvy o ES, jakož i k
protokolům podepsaným stávajícími členskými státy o výkladu těchto
smluv Soudním dvorem."
Ale to ještě pořád není všechno. Vy se také zavazujete, že budete
dodržovat i všechny smlouvy budoucí, ať už budou pro republiku
jakkoliv nevýhodné ("Nové členské státy... se zavazují připojit
se
ode dne přistoupení k jakékoli další dohodě uzavřené stávajícími
členskými státy...") Jak může někdo souhlasit s tím, že bude v
budoucnu souhlasit se vším, co druhá strana řekne?
Stále ještě není všechno. Zavazujete se také k bezvýhradné podpoře
Unie, lhostejno jaká bude její politika vůči Česku a nakolik to
poškodí zájmy našich lidí. ("Členské státy podporují zahraniční
a
bezpečnostní politiku Unie aktivně a bezvýhradně v duchu loajality a
vzájemné solidarity... Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v
rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího
působení...") To snad po nás nechtěl ani Brežněv!
Pro další rozbor si klikněte na výše uvedený komentář Benjamina
Kurase.
Co je pro mne jako pro právního laika zcela neuvěřitelné a
nepochopitelné, je to, že nikde v této smlouvě smluv se nepraví nic o
tom, jak může stát z tohoto společenství vystoupit. Vím dobře, i jako
laik, že doslova každá smlouva obsahuje klauzule o tom, co se bude
dít, když to nebude klapat. Tak např. při vzniku firmy je součástí
zakládacích listin i popis likvidace firmy. Při vzniku každého
obchodního vztahu bývá součástí smlouvy i klauzule o zrušení obchodu.
Dokonce i mezinárodní smlouvy, např. ta o existenci NATO, obsahuje
pasáže o vystoupení ze svazku, popř. zrušení celého svazku. Nic
takového v této smlouvě není. A nikomu to nevadí. Nikomu to nevadí!!!
Ztratili lidé rozum?
Naše suverenita
Nikomu nepřijde divné, že stát se vzdává své měny, svých zákonů, své
Ústavy, své státnosti. O všech těchto věcech se bude rozhodovat
cizinci, kteří sedí daleko a česky neumí říct ani dobrý den. Cituji z
komentáře Jiřího Zahrádky:
Suverenitu lze chápat jako možnost občanů daného státu maximálně
ovlivňovat podobu vnitrostátních legislativních norem. Podle Smlouvy
z Nice a následných jednání bylo České republice přiděleno
čtyřiadvacet mandátů v Evropském parlamentu (po rozšíření zhruba 3,3
procenta hlasů) a dvanáct hlasů v Radě EU (po rozšíření necelých 3,5
procenta). Těmito třemi a půl procenty hlasů budou moci občané České
republiky ovlivňovat normy, regulující jejich každodenní život.
Normy, kterých jsou v Evropské unii desetitisíce. Co to v praxi
znamená? Když by všichni voliči i politici v České republice byli
proti přijetí konkrétního nařízení či směrnice, mohli by uplatnit
maximálně svá tři procenta hlasů. Že tak mohou být snadno
přehlasováni, je snad jasné každému. A právní normy Evropské unie
mají přednost před vnitrostátní legislativou, schválenou demokraticky
zvoleným parlamentem. Je toto suverenita, která nám podle jeho článku
zůstane i po vstupu do EU?
A ti cizinci, kteří budou o nás rozhodovat - a teď přijde vyvrcholení
- nejsou voleni. Jsou dosazování. Jinými slovy, rekrutují se z řad
odložených, vysloužilých čelních politiků členských států. Těch,
kteří z nějakého důvodu nebyli zvoleni doma. Ale stále mají
dostatečný vliv, takže je jejich kamarádíčkové z vyšších kruhů rádi
pošoupnou na nové teplé místo. Vědí totiž, že i oni jednou budou to
pošoupnutí potřebovat. A zde máte vysvětlení, proč skoro všichni
politici táhnou za jeden provaz, co se vstupu do EU týče. Pro
politika je politika zaměstnáním. Problém je v tom, že politika jako
zaměstnání mívá časově omezenou platnost. Po čase se i ten nejlepší
politik přejí. Kam s ním? Nic jiného neumí, než pletichařit, lhát,
krást, vládnout a nechat se korumpovat. Vstupem do EU se otevírají
pro takového politika nové, netušené možnosti. Vše, čím škodil na
úrovni státu, může uplatnit na úrovni celé Evropy. A nemusí se bát,
že by ho občané nezvolili. Jak by mohli? ! Kdo z nich (prostých
občanů Evropy) je schopen vyjmenovat alespoň pět členů některé
evropské komise či subkomise? A i kdyby to věděli, jaký existuje v EU
mechanismus, který by umožnil takového lumpa odvolat z funkce? A i
kdyby takový mechanismus existoval, jak se domluví lidé žijící
například v Itálii s těmi na severu Evropy, aby spojili své hlasy?
Byrokracie
Míra byrokracie bude (už je) v EU nesmírná. Nedosti na tom, že stát
zaměstnává desetitisíce a statisíce lidí ve státních službách, v
různých ministerstvech a komisích a poradních orgánech a v poradcích
poradních orgánů. Nad tímto byrokratickým monstrem přibude další
vrstva - ještě mnohem tučnější a nepřehlednější. Bude to mít nejméně
dva zřejmé dopady:
(1) Nižší vrstva nebude odpovědna už vůbec za nic. Jakékoliv
rozhodnutí (i své vlastní) může zdůvodnit (a také se to tak už u nás
děje nejméně deset let) tím, že je to požadavek EU. Kdo z prostých
občanů by měl čas a chuť jít do hloubky těch statisíců stránek
různých evropských norem a zákonů, aby zjistil, zda to tak opravdu
je?
(2) Někdo tu další vrstvu musí zaplatit. A ne málo. O tom, že to je
vrstva netvořící hodnoty, snad není nutno diskutovat. Nevím, kolik
procent z daní občanů půjde na financování evropských úřadů. Pomozme
si odhadem. Kanadští občané financují svou vládu přibližně 17
procenty svých daní. Kdyby nad touto vládou byla ještě jedna vláda
stejně velká, tak by to Kanaďany stálo nejméně dalších deset procent.
O těch deset procent by se musely zvýšit daně, jak jinak? Jistě
namítnete, že financování společné vlády nepůjde z jedné kapsy. Ano,
to je pravda. Namísto 9 milionů Čechů bude tuto vládu financovat 300
milionů všech Evropanů. Ale vsaďte se o co chcete, že těch deset
procent nárůstu daní po vstupu do EU přijde - lhostejno, kde nakonec
skončí, nebo jak to zdůvodní. A cítím v kostech, že to postupně bude
více než deset procent. A vždy to bude zdůvodnitelné. Odvolat se
nebude kam.
Konkurence (nejen na úrovni firem, ale i na úrovni států)
Co existuje lidská civilizace, vždy existovala možnost jednotlivce
(či firmy) odejít z místa, kde dosud žil, a usídlit se jinde, pokud
na místě jeho bývalého působení panují nevyhovující podmínky, např.se
tam dostala k moci vláda lumpů, která ničí své poddané nesmyslnými
daněmi a drakonickými zákony. Pravda, existovalo údobí, kdy odejít
nebylo snadné. Člověk musel prchat, nikoli jít, často za noci a tajně
a doma zanechat všechno, co měl, včetně své rodiny. Ale vždy, i v
dobách nejhoršího útlaku, platilo, že bylo kam jít. Vznikem
monstrózního státu se podstatně zúžily možnosti. Nikdo nebude utíkat.
Ne proto, že by kolem byly ostnaté dráty a minová pole. Nikdo nebude
utíkat, protože nebude kam utéct. Všechny státy budou stejné. Budou
mít stejné předpisy, stejné daně, stejné peníze, stejnou finanční
politiku, stejné pracovní zákony, stejné normy. A co je nejhoršího,
nic nebude obří stát EU nutit, aby se měnil a vyvíjel. Nebude totiž
nic, co by mu konkurovalo.
Uvedu úplně jednoduchý příklad: Kanada - Amerika. V Kanadě byly vždy
tradičně mnohem vyšší daně než v USA. Vysvětlovalo se to různě:
zdravotní péči pro všechny (na rozdíl od USA), větší bezpečností
občanů, lepšími sociálními výhodami. Ale lhostejno jak to kanadští
politikové vysvětlovali, pravdou bylo, že mnoho mladých, schopných
Kanaďanů a vůbec těch, kteří něco umí, opouštělo tuto zemi
nekonečných sociálních výhod a stěhovalo se raději do Ameriky. V
Kanadě zůstávali jen ti, kteří byli na jejím sociálním systému
závislí. Inteligence země, převážně lékaři, inženýři, schopní jedinci
a schopné firmy volili raději stát s menším sociálním zabezpečením,
kde ale mohli spíše dokázat, že něco umí, a kde také byli patřičně
odměněni.
Posledních několik let existuje v Kanadě trend pozvolného snižování
daní. Není to příliš, ale je. Stejně tak se politici začínají chovat
malinko odpovědněji, co se státního rozpočtu týče. Úrok na státní
dluh totiž tvoří podstatnou část rozpočtu (jednu dobu to bylo dokonce
47 procent, nyní je to "jen" asi 22) - a to se nutně muselo
projevit
v daňovém břemenu. Ty daně se nesnižují proto, že by nás kanadští
politikové milovali. Nebo proto, že by se najednou chytili za nos.
Začala blahodárně působit konkurence jiného státu.
Budou-li ale všechny státy mít stejné daně, co bude jejím občanům
zbývat, než to, aby zůstali sedět na zadku a dřeli skřípaje zuby na
svůj byrokratický, přebujelý státní aparát? Jak dlouho je to bude
bavit, než si řeknou, proč já bych se snažil a makal, když za to mám
stejně, jako ten druhý?
Kdyby si Česká republika zachovala samostatnost...
Vstupem do EU propase Česká republika jedinečnou příležitost stát se
drahokamem Evropy. Její poloha uprostřed je nesmírně výhodná. Kdyby
si podržela svou měnu a své zákony, je vysoce pravděpodobné, že by se
v ní brzy začali usazovat schopní jedinci z celé Evropy, hledající
únik před daněmi EU, nebo před její byrokracii či nesvobodou
(odposlechy, šmírování, idiotské zákony a normy). Už teď je česká
koruna vyhledávanou měnou. Také stále posiluje a to navzdory
rostoucímu zadlužení státu. (Věděli jste, že od revoluce posílila
koruna vůči americkému i kanadskému dolaru zhruba osm krát, tedy o
800 procent? Přibližně osm krát se zvýšily ceny zboží, pravda, platy
pouze pět krát, ale kurs koruny k dolaru zůstal stejný, jako za
bolševika.) Faktem je, že investoři doslova škemrají po měně, která
je relativně stabilní, a která patří státu, který není příliš
zadlužen, a o jehož občanech se ví, že umějí makat.
Cituji z komentáře Viléma Baráka:
Zánik daňových rájů znesnadní přesun místa podnikání nebo bydliště do
oblastí s nejlepšími podmínkami a nebudou existovat pozitivní vzory
států, kde panují menší daně a regulace. Hrozí, že před slídivým
státem nebude kam ukrýt peníze, což je jediná účinná odpověď občana
na choutky politiků stále zvyšovat daně. Státy EU se dohodly na
pravidlech zrušení bankovního tajemství, resp. na výměně informací o
založení bankovního účtu občany jiných zemí v zájmu zdanění příjmů a
kontroly jejich přiznání. Není již tohle dostatečný důvod k odmítnutí
vstupu do EU? Podle odhadů odborníků mají jenom Němci ukryto v
zahraničí 300 miliard euro. Proč nepřilákat tyto peníze tím, že se
Česko stane oázou svobodného bankovnictví?
Zavedení jednotné evropské měny zúžilo prostor k hlasování
peněženkou, tj. útěku za kvalitními penězi např. německou markou.
Konce zestátněných peněz jsou ale úplně stejné v Evropě, jako v Jižní
Americe a nevěřme, že "argentinský" bankrot není v Evropě
možný. Se
vstupem nových zemí do EU se rozhodovací centrum vzdálí úplně mimo
dosah občanů. Dovedu si představit kampaň za odstoupení českého
zkorumpovaného ministra. Co však s prodejným bruselským komisařem? V
této souvislosti je úsměvný argument eurofilů, že vstupem do EU se v
Česku sníží míra korupce. Poslední politbyro EU muselo odstoupit celé
právě kvůli korupci a sídlem EU pravidelně otřásají skandály. Není
divu, vždyť regulace, zákazy a nařízení jsou přímo živnou půdou pro
úplatky.
Česká republika mohla být druhým Švýcarskem. Je nesmyslem tvrdit, že
švýcarský blahobyt je zapříčiněn jeho bankovnictvím. Bankovnictví je
zde zdrojem pouze 4,2 až 8,9 procent příjmu švýcarské vlády. Ten
zbytek tvoří cizinecký ruch a schopné ruce jeho občanů. Obojí máme.
Finančí zisk či ztráta?
Toto je oblíbený argument všech proevropských maniaků. Česká
republika prý finančně získá na tom, že bude členem EU. Podle nich
budeme až do roku 2006 platit méně, než kolik dostaneme. Opravdu? A
co bude po roce 2006? Kolik roků budeme dostávat více, než vydáme
(odpovím za vás: tři) a kolik roků nás čeká, kdy naopak budeme platit
více, než dostaneme? Opět odpovím za vás: Je to malinko více než 3
roky. Asi tak 30, ale možná i 300.
A co ty první tři roky? Podívejme se, jak to je doopravdy. Opět
cituji z komentáře Mojmíra Hampla ze stránek Euroskeptiků:
Už v roce 2004 bychom měli do rozpočtu EU zaplatit zhruba 19 miliard
korun (v dalších letech ještě o 10 miliard více -- rozdíl je dán tím,
že v roce 2004 nebudeme v EU celý jeden rok). Tyto peníze budou
přímým výdajem státního rozpočtu (do EU se odvádí veškarý příjem z
cel, část nepřímých daní).
Avšak peníze, které budeme takzvaně dostávat "nazpět" z EU
(v roce
2004 asi 24 miliard korun), už povětšinou nebudou peníze, které
přijdou přímo do státního rozpočtu. Nebude možné o nich politicky
diskutovat, "přerozdělit" je doma podle domácích
politických
preferencí a vést v parlamentu diskusi, zda je dát na školství či na
dálnice.
Peníze z EU jsou z větší části prostředky, které musí jít na předem
definované účely a připravené projekty v jednotlivých resortech ,
které často navíc vyžadují kofinancování z české strany - tj. abychom
získali 1 korunu z EU, musíme sami 0,25-0,50 koruny přidat z
vlastního (což samo o sobě je také negativní zprávou pro rozpočet).
Hlavní část peněz z rozpočtu EU tak bude dodatečným bonusem pro
jednotlivé "EU preferované" resorty (zemědělství, místní
rozvoj,
životní prostředí), ale o tento dodatečný bonus se nijak nesníží
jejich běžné potřeby a výdaje! V rozpočtu tak vznikne díra.
Ukažme si to na příkladu roku 2004: v tomto roce odvedeme přímo ze
státního rozpočtu 623 milionů EUR do EU (19 miliard korun) do
společného rozpočtu EU. Z fondů EU sice dostaneme 801 milionů EUR (24
milirad korun), ale pouze 300 milionů z nich půjde do státního
rozpočtu. Zbylých 501 milionů bude mít přesnou "doručenku" a
bude
mimo moc domácího přerozdělení. Rozdíl mezi 623 a 300 milony EUR, tj.
323 milonů EUR (9,7 miliardy korun) bude čistá díra ve státním
rozpočtu. Ta se bude navíc postupně v čase zvětšovat s tím, jak se
bude zmenšovat podíl peněz, které budou přicházet přímo do rozpočtu
(viz roky 2005-2006).
Závěr
Našel bych ještě desítky argumentů proti. Stačí si přečíst pár článků
ze stránek euroskeptik.cz (odkud jsem dnes převážně čerpal náměty) a
budete mít argumentů plnou hrst. Jsou podloženy nejen poměrně
kvalifikovanými ekonomickými rozbory, ale - a to hlavně - obyčejným
zdravým selským rozumem. Ale ať se snažím jak se snažím, nejsem
schopen najít jediný argument pro vstup, který by obstál tomu
obyčejnému selskému rozumu Honzy z českých pohádek. -
ZIL (neregistrovaný)
Píšete, že tyhle státy jsou čistí příjemci: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Dánsko, Lucembursko. Zatímco my nebudeme, protože jsme přiliš bohatí. Jenže ten chytrej kluk z reklamy, sedící v Irském pubu tvrdí, že oni jsou na tom teď dobře. Co je správně? Snažíte se ovlivnit nerozhodnuté stádečko bez názoru. Stovky milionů Kč na mozkovou masáž popisují samé klady. Troška nestrannosti by neuškodila. Hodně zajímavá fakta jsou na www.euroskeptik.cz. Určitě o nich víte a bylo by přínosnější polemizovat s těmito fakty, než dokola opakovat, jak nám všem bude blaze.
Bůh s námi.
:-)
ČLÁNKY DO MAILU