Názory k článku Referendum už klepe na dveře!

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 11. 6. 2003 20:26

    ZIL (neregistrovaný)

    Píšete, že tyhle státy jsou čistí příjemci: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Dánsko, Lucembursko. Zatímco my nebudeme, protože jsme přiliš bohatí. Jenže ten chytrej kluk z reklamy, sedící v Irském pubu tvrdí, že oni jsou na tom teď dobře. Co je správně? Snažíte se ovlivnit nerozhodnuté stádečko bez názoru. Stovky milionů Kč na mozkovou masáž popisují samé klady. Troška nestrannosti by neuškodila. Hodně zajímavá fakta jsou na www.euroskeptik.cz. Určitě o nich víte a bylo by přínosnější polemizovat s těmito fakty, než dokola opakovat, jak nám všem bude blaze.
    Bůh s námi.
    :-)

  • 11. 6. 2003 20:29

    ZIL (neregistrovaný)

    Kam se ztratil selský rozum Čechů !!!

    Do referenda zbývá posledních pár dnů. Vláda připravila masivní
    kampaň PRO vstup, na kterou vyčlenila 200 milionů korun. Je už pro
    tuto vládu typické, že na kampaň PROTI vstupu nebyla vyčleněna ani
    koruna. Napadá mě několik otázek:

    Jak je možné, že kromě několika jedinců (počítaných na desítky)
    nikomu nepřijde ten nepoměr (200000000:0) divný? Jak je možné, že se
    zdrcující většina lidí nepozastaví nad tím, že je jim masivně,
    veřejně a bez skrupulí vymýván mozek jedním směrem. Že nikdo nikdy
    oficiálně nevysvětlil jádro pudla, totiž čemu se vlastně upisujeme,
    jaké to bude mít důsledky a jaké jsou možnosti při nevstoupení do EU
    - a že to skoro nikdo (kromě těch par desítek jedinců) nepožaduje.

    A pak je tady ještě jedna skupina otázek. Totiž otázky po duševní
    úrovni a intuici našeho národa. Kam dali Češi mozek? Jak je možné, že
    lidé, kteří už tradičně vždy dokázali rychle vycítit za jednáním
    politiků všivárnu, jsou najednou slepí a hluší, když jde o všivárnu
    zrna nejhrubšího? Kdyby to bylo v Americe, mávl bych nad tím rukou.
    Nešť, řekl bych si, je to pro ně typické. Co může kdo chtít po
    Američanech? Nad Českem jen tak mávnout rukou nelze. Myšlení velké
    většiny lidí, kteří jsou jinak rozumní a mají přehled, se stáčí
    směrem ke katastrofě a skoro nikdo to nevidí. Důvody proti vstupu
    jsou přeci tak logické, krystalicky jasné a srozumitelné, že není
    možné, že by na ně Češi neslyšeli. Naproti tomu důvody pro vstup jsou
    lživé, naivní, polepené pozlátkem povrchnosti a polopravd.

    Proberme ještě jednou ve zkratce hlavní důvody proti.

    Smlouva o vstupu
    Smlouva o vstupu má prý 5000 stran (říká pan Kuras ve svém
    komentáři). Skoro na každé z nich je odkaz na jiný dokument, často
    mnohastránkový. Na těchto pěti tisících stranách jsou vyjmenovány
    stovky a tisíce podmínek, nařízení a zákazů, další nařízení a zákazy
    jsou v odkazech. Podpisem smlouvy se všechna tato ustanovení stávají
    pro stát závaznými. (Ode dne přistoupení se ustanovení původních
    smluv a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální
    bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské
    státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stanovených v
    uvedených smlouvách a v tomto aktu...)

    Kdo dokáže vyjmenovat alespoň desetinu těchto nových zákonů,
    přihlaste se.

    Podepsáním se zavazujete dodržovat nejen tyto smlouvy, ale i smlouvy
    o smlouvách, a všechny smlouvy předchozí vedoucí ke smlouvám
    současným, jak se v dokumentu praví: "...ke smlouvám, které jsou
    neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů Smlouvy o ES, jakož i k
    protokolům podepsaným stávajícími členskými státy o výkladu těchto
    smluv Soudním dvorem."

    Ale to ještě pořád není všechno. Vy se také zavazujete, že budete
    dodržovat i všechny smlouvy budoucí, ať už budou pro republiku
    jakkoliv nevýhodné ("Nové členské státy... se zavazují připojit
    se
    ode dne přistoupení k jakékoli další dohodě uzavřené stávajícími
    členskými státy...") Jak může někdo souhlasit s tím, že bude v
    budoucnu souhlasit se vším, co druhá strana řekne?

    Stále ještě není všechno. Zavazujete se také k bezvýhradné podpoře
    Unie, lhostejno jaká bude její politika vůči Česku a nakolik to
    poškodí zájmy našich lidí. ("Členské státy podporují zahraniční
    a
    bezpečnostní politiku Unie aktivně a bezvýhradně v duchu loajality a
    vzájemné solidarity... Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v
    rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího
    působení...") To snad po nás nechtěl ani Brežněv!

    Pro další rozbor si klikněte na výše uvedený komentář Benjamina
    Kurase.

    Co je pro mne jako pro právního laika zcela neuvěřitelné a
    nepochopitelné, je to, že nikde v této smlouvě smluv se nepraví nic o
    tom, jak může stát z tohoto společenství vystoupit. Vím dobře, i jako
    laik, že doslova každá smlouva obsahuje klauzule o tom, co se bude
    dít, když to nebude klapat. Tak např. při vzniku firmy je součástí
    zakládacích listin i popis likvidace firmy. Při vzniku každého
    obchodního vztahu bývá součástí smlouvy i klauzule o zrušení obchodu.
    Dokonce i mezinárodní smlouvy, např. ta o existenci NATO, obsahuje
    pasáže o vystoupení ze svazku, popř. zrušení celého svazku. Nic
    takového v této smlouvě není. A nikomu to nevadí. Nikomu to nevadí!!!
    Ztratili lidé rozum?

    Naše suverenita
    Nikomu nepřijde divné, že stát se vzdává své měny, svých zákonů, své
    Ústavy, své státnosti. O všech těchto věcech se bude rozhodovat
    cizinci, kteří sedí daleko a česky neumí říct ani dobrý den. Cituji z
    komentáře Jiřího Zahrádky:

    Suverenitu lze chápat jako možnost občanů daného státu maximálně
    ovlivňovat podobu vnitrostátních legislativních norem. Podle Smlouvy
    z Nice a následných jednání bylo České republice přiděleno
    čtyřiadvacet mandátů v Evropském parlamentu (po rozšíření zhruba 3,3
    procenta hlasů) a dvanáct hlasů v Radě EU (po rozšíření necelých 3,5
    procenta). Těmito třemi a půl procenty hlasů budou moci občané České
    republiky ovlivňovat normy, regulující jejich každodenní život.
    Normy, kterých jsou v Evropské unii desetitisíce. Co to v praxi
    znamená? Když by všichni voliči i politici v České republice byli
    proti přijetí konkrétního nařízení či směrnice, mohli by uplatnit
    maximálně svá tři procenta hlasů. Že tak mohou být snadno
    přehlasováni, je snad jasné každému. A právní normy Evropské unie
    mají přednost před vnitrostátní legislativou, schválenou demokraticky
    zvoleným parlamentem. Je toto suverenita, která nám podle jeho článku
    zůstane i po vstupu do EU?

    A ti cizinci, kteří budou o nás rozhodovat - a teď přijde vyvrcholení
    - nejsou voleni. Jsou dosazování. Jinými slovy, rekrutují se z řad
    odložených, vysloužilých čelních politiků členských států. Těch,
    kteří z nějakého důvodu nebyli zvoleni doma. Ale stále mají
    dostatečný vliv, takže je jejich kamarádíčkové z vyšších kruhů rádi
    pošoupnou na nové teplé místo. Vědí totiž, že i oni jednou budou to
    pošoupnutí potřebovat. A zde máte vysvětlení, proč skoro všichni
    politici táhnou za jeden provaz, co se vstupu do EU týče. Pro
    politika je politika zaměstnáním. Problém je v tom, že politika jako
    zaměstnání mívá časově omezenou platnost. Po čase se i ten nejlepší
    politik přejí. Kam s ním? Nic jiného neumí, než pletichařit, lhát,
    krást, vládnout a nechat se korumpovat. Vstupem do EU se otevírají
    pro takového politika nové, netušené možnosti. Vše, čím škodil na
    úrovni státu, může uplatnit na úrovni celé Evropy. A nemusí se bát,
    že by ho občané nezvolili. Jak by mohli? ! Kdo z nich (prostých
    občanů Evropy) je schopen vyjmenovat alespoň pět členů některé
    evropské komise či subkomise? A i kdyby to věděli, jaký existuje v EU
    mechanismus, který by umožnil takového lumpa odvolat z funkce? A i
    kdyby takový mechanismus existoval, jak se domluví lidé žijící
    například v Itálii s těmi na severu Evropy, aby spojili své hlasy?

    Byrokracie
    Míra byrokracie bude (už je) v EU nesmírná. Nedosti na tom, že stát
    zaměstnává desetitisíce a statisíce lidí ve státních službách, v
    různých ministerstvech a komisích a poradních orgánech a v poradcích
    poradních orgánů. Nad tímto byrokratickým monstrem přibude další
    vrstva - ještě mnohem tučnější a nepřehlednější. Bude to mít nejméně
    dva zřejmé dopady:

    (1) Nižší vrstva nebude odpovědna už vůbec za nic. Jakékoliv
    rozhodnutí (i své vlastní) může zdůvodnit (a také se to tak už u nás
    děje nejméně deset let) tím, že je to požadavek EU. Kdo z prostých
    občanů by měl čas a chuť jít do hloubky těch statisíců stránek
    různých evropských norem a zákonů, aby zjistil, zda to tak opravdu
    je?

    (2) Někdo tu další vrstvu musí zaplatit. A ne málo. O tom, že to je
    vrstva netvořící hodnoty, snad není nutno diskutovat. Nevím, kolik
    procent z daní občanů půjde na financování evropských úřadů. Pomozme
    si odhadem. Kanadští občané financují svou vládu přibližně 17
    procenty svých daní. Kdyby nad touto vládou byla ještě jedna vláda
    stejně velká, tak by to Kanaďany stálo nejméně dalších deset procent.
    O těch deset procent by se musely zvýšit daně, jak jinak? Jistě
    namítnete, že financování společné vlády nepůjde z jedné kapsy. Ano,
    to je pravda. Namísto 9 milionů Čechů bude tuto vládu financovat 300
    milionů všech Evropanů. Ale vsaďte se o co chcete, že těch deset
    procent nárůstu daní po vstupu do EU přijde - lhostejno, kde nakonec
    skončí, nebo jak to zdůvodní. A cítím v kostech, že to postupně bude
    více než deset procent. A vždy to bude zdůvodnitelné. Odvolat se
    nebude kam.

    Konkurence (nejen na úrovni firem, ale i na úrovni států)
    Co existuje lidská civilizace, vždy existovala možnost jednotlivce
    (či firmy) odejít z místa, kde dosud žil, a usídlit se jinde, pokud
    na místě jeho bývalého působení panují nevyhovující podmínky, např.se
    tam dostala k moci vláda lumpů, která ničí své poddané nesmyslnými
    daněmi a drakonickými zákony. Pravda, existovalo údobí, kdy odejít
    nebylo snadné. Člověk musel prchat, nikoli jít, často za noci a tajně
    a doma zanechat všechno, co měl, včetně své rodiny. Ale vždy, i v
    dobách nejhoršího útlaku, platilo, že bylo kam jít. Vznikem
    monstrózního státu se podstatně zúžily možnosti. Nikdo nebude utíkat.
    Ne proto, že by kolem byly ostnaté dráty a minová pole. Nikdo nebude
    utíkat, protože nebude kam utéct. Všechny státy budou stejné. Budou
    mít stejné předpisy, stejné daně, stejné peníze, stejnou finanční
    politiku, stejné pracovní zákony, stejné normy. A co je nejhoršího,
    nic nebude obří stát EU nutit, aby se měnil a vyvíjel. Nebude totiž
    nic, co by mu konkurovalo.

    Uvedu úplně jednoduchý příklad: Kanada - Amerika. V Kanadě byly vždy
    tradičně mnohem vyšší daně než v USA. Vysvětlovalo se to různě:
    zdravotní péči pro všechny (na rozdíl od USA), větší bezpečností
    občanů, lepšími sociálními výhodami. Ale lhostejno jak to kanadští
    politikové vysvětlovali, pravdou bylo, že mnoho mladých, schopných
    Kanaďanů a vůbec těch, kteří něco umí, opouštělo tuto zemi
    nekonečných sociálních výhod a stěhovalo se raději do Ameriky. V
    Kanadě zůstávali jen ti, kteří byli na jejím sociálním systému
    závislí. Inteligence země, převážně lékaři, inženýři, schopní jedinci
    a schopné firmy volili raději stát s menším sociálním zabezpečením,
    kde ale mohli spíše dokázat, že něco umí, a kde také byli patřičně
    odměněni.

    Posledních několik let existuje v Kanadě trend pozvolného snižování
    daní. Není to příliš, ale je. Stejně tak se politici začínají chovat
    malinko odpovědněji, co se státního rozpočtu týče. Úrok na státní
    dluh totiž tvoří podstatnou část rozpočtu (jednu dobu to bylo dokonce
    47 procent, nyní je to "jen" asi 22) - a to se nutně muselo
    projevit
    v daňovém břemenu. Ty daně se nesnižují proto, že by nás kanadští
    politikové milovali. Nebo proto, že by se najednou chytili za nos.
    Začala blahodárně působit konkurence jiného státu.

    Budou-li ale všechny státy mít stejné daně, co bude jejím občanům
    zbývat, než to, aby zůstali sedět na zadku a dřeli skřípaje zuby na
    svůj byrokratický, přebujelý státní aparát? Jak dlouho je to bude
    bavit, než si řeknou, proč já bych se snažil a makal, když za to mám
    stejně, jako ten druhý?

    Kdyby si Česká republika zachovala samostatnost...
    Vstupem do EU propase Česká republika jedinečnou příležitost stát se
    drahokamem Evropy. Její poloha uprostřed je nesmírně výhodná. Kdyby
    si podržela svou měnu a své zákony, je vysoce pravděpodobné, že by se
    v ní brzy začali usazovat schopní jedinci z celé Evropy, hledající
    únik před daněmi EU, nebo před její byrokracii či nesvobodou
    (odposlechy, šmírování, idiotské zákony a normy). Už teď je česká
    koruna vyhledávanou měnou. Také stále posiluje a to navzdory
    rostoucímu zadlužení státu. (Věděli jste, že od revoluce posílila
    koruna vůči americkému i kanadskému dolaru zhruba osm krát, tedy o
    800 procent? Přibližně osm krát se zvýšily ceny zboží, pravda, platy
    pouze pět krát, ale kurs koruny k dolaru zůstal stejný, jako za
    bolševika.) Faktem je, že investoři doslova škemrají po měně, která
    je relativně stabilní, a která patří státu, který není příliš
    zadlužen, a o jehož občanech se ví, že umějí makat.

    Cituji z komentáře Viléma Baráka:

    Zánik daňových rájů znesnadní přesun místa podnikání nebo bydliště do
    oblastí s nejlepšími podmínkami a nebudou existovat pozitivní vzory
    států, kde panují menší daně a regulace. Hrozí, že před slídivým
    státem nebude kam ukrýt peníze, což je jediná účinná odpověď občana
    na choutky politiků stále zvyšovat daně. Státy EU se dohodly na
    pravidlech zrušení bankovního tajemství, resp. na výměně informací o
    založení bankovního účtu občany jiných zemí v zájmu zdanění příjmů a
    kontroly jejich přiznání. Není již tohle dostatečný důvod k odmítnutí
    vstupu do EU? Podle odhadů odborníků mají jenom Němci ukryto v
    zahraničí 300 miliard euro. Proč nepřilákat tyto peníze tím, že se
    Česko stane oázou svobodného bankovnictví?

    Zavedení jednotné evropské měny zúžilo prostor k hlasování
    peněženkou, tj. útěku za kvalitními penězi např. německou markou.
    Konce zestátněných peněz jsou ale úplně stejné v Evropě, jako v Jižní
    Americe a nevěřme, že "argentinský" bankrot není v Evropě
    možný. Se
    vstupem nových zemí do EU se rozhodovací centrum vzdálí úplně mimo
    dosah občanů. Dovedu si představit kampaň za odstoupení českého
    zkorumpovaného ministra. Co však s prodejným bruselským komisařem? V
    této souvislosti je úsměvný argument eurofilů, že vstupem do EU se v
    Česku sníží míra korupce. Poslední politbyro EU muselo odstoupit celé
    právě kvůli korupci a sídlem EU pravidelně otřásají skandály. Není
    divu, vždyť regulace, zákazy a nařízení jsou přímo živnou půdou pro
    úplatky.

    Česká republika mohla být druhým Švýcarskem. Je nesmyslem tvrdit, že
    švýcarský blahobyt je zapříčiněn jeho bankovnictvím. Bankovnictví je
    zde zdrojem pouze 4,2 až 8,9 procent příjmu švýcarské vlády. Ten
    zbytek tvoří cizinecký ruch a schopné ruce jeho občanů. Obojí máme.

    Finančí zisk či ztráta?
    Toto je oblíbený argument všech proevropských maniaků. Česká
    republika prý finančně získá na tom, že bude členem EU. Podle nich
    budeme až do roku 2006 platit méně, než kolik dostaneme. Opravdu? A
    co bude po roce 2006? Kolik roků budeme dostávat více, než vydáme
    (odpovím za vás: tři) a kolik roků nás čeká, kdy naopak budeme platit
    více, než dostaneme? Opět odpovím za vás: Je to malinko více než 3
    roky. Asi tak 30, ale možná i 300.

    A co ty první tři roky? Podívejme se, jak to je doopravdy. Opět
    cituji z komentáře Mojmíra Hampla ze stránek Euroskeptiků:

    Už v roce 2004 bychom měli do rozpočtu EU zaplatit zhruba 19 miliard
    korun (v dalších letech ještě o 10 miliard více -- rozdíl je dán tím,
    že v roce 2004 nebudeme v EU celý jeden rok). Tyto peníze budou
    přímým výdajem státního rozpočtu (do EU se odvádí veškarý příjem z
    cel, část nepřímých daní).

    Avšak peníze, které budeme takzvaně dostávat "nazpět" z EU
    (v roce
    2004 asi 24 miliard korun), už povětšinou nebudou peníze, které
    přijdou přímo do státního rozpočtu. Nebude možné o nich politicky
    diskutovat, "přerozdělit" je doma podle domácích
    politických
    preferencí a vést v parlamentu diskusi, zda je dát na školství či na
    dálnice.

    Peníze z EU jsou z větší části prostředky, které musí jít na předem
    definované účely a připravené projekty v jednotlivých resortech ,
    které často navíc vyžadují kofinancování z české strany - tj. abychom
    získali 1 korunu z EU, musíme sami 0,25-0,50 koruny přidat z
    vlastního (což samo o sobě je také negativní zprávou pro rozpočet).
    Hlavní část peněz z rozpočtu EU tak bude dodatečným bonusem pro
    jednotlivé "EU preferované" resorty (zemědělství, místní
    rozvoj,
    životní prostředí), ale o tento dodatečný bonus se nijak nesníží
    jejich běžné potřeby a výdaje! V rozpočtu tak vznikne díra.

    Ukažme si to na příkladu roku 2004: v tomto roce odvedeme přímo ze
    státního rozpočtu 623 milionů EUR do EU (19 miliard korun) do
    společného rozpočtu EU. Z fondů EU sice dostaneme 801 milionů EUR (24
    milirad korun), ale pouze 300 milionů z nich půjde do státního
    rozpočtu. Zbylých 501 milionů bude mít přesnou "doručenku" a
    bude
    mimo moc domácího přerozdělení. Rozdíl mezi 623 a 300 milony EUR, tj.
    323 milonů EUR (9,7 miliardy korun) bude čistá díra ve státním
    rozpočtu. Ta se bude navíc postupně v čase zvětšovat s tím, jak se
    bude zmenšovat podíl peněz, které budou přicházet přímo do rozpočtu
    (viz roky 2005-2006).

    Závěr
    Našel bych ještě desítky argumentů proti. Stačí si přečíst pár článků
    ze stránek euroskeptik.cz (odkud jsem dnes převážně čerpal náměty) a
    budete mít argumentů plnou hrst. Jsou podloženy nejen poměrně
    kvalifikovanými ekonomickými rozbory, ale - a to hlavně - obyčejným
    zdravým selským rozumem. Ale ať se snažím jak se snažím, nejsem
    schopen najít jediný argument pro vstup, který by obstál tomu
    obyčejnému selskému rozumu Honzy z českých pohádek.

  • 11. 6. 2003 21:23

    ZIL (neregistrovaný)

    Píšete, že tyhle státy jsou čistí příjemci: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Dánsko, Lucembursko. Zatímco my nebudeme, protože jsme přiliš bohatí. Jenže ten chytrej kluk z reklamy, sedící v Irském pubu tvrdí, že oni jsou na tom teď dobře. Co je správně? Snažíte se ovlivnit nerozhodnuté stádečko bez názoru. Stovky milionů Kč na mozkovou masáž popisují samé klady. Troška nestrannosti by neuškodila. Hodně zajímavá fakta jsou na www.euroskeptik.cz. Určitě o nich víte a bylo by přínosnější polemizovat s těmito fakty, než dokola opakovat, jak nám všem bude blaze.
    Bůh s námi.
    :-)

  • 12. 6. 2003 12:05

    Roman (neregistrovaný)

    Jde o to, ze tyto zeme se nyni nachazeji pod 50 % prumeru GDP Evropske unie. Po vstupu kandidatu se tato hranice posune a soucasni cisti prijemci budou cistymi prijemci nadale jen diky vyjimkam - jinak by byli cistymi platci.

  • 12. 6. 2003 12:20

    ZIL (neregistrovaný)

    Otázka zněla, jestli je na tom Lucembursko opravdu o tolik hůř než ČR. Tedy proč Lucembursko je a bude čistým příjemcem, zatímco ČR čistým příjemcem nebude.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).