To, co ta chudák ženská slepila dohromady jako odpověď, je slátanina asertivního vlezdoprdelkovství s typickým špořitelním žargonem.
Uvádí, že: "Ověření správnosti elektronických adres z naší strany bohužel není možné, rovněž tak doručení těchto potvrzení není závislé na Česke spořitelně, která je proto nemůže nijak ovlivnit."
Ověřit správnost elektronické adresy lze a stejně tak ČS může sledovat doručení zprávy s potvrzením o provedení či neprovedení platby ...
Ověřit, že došel výpis z účtu do vaší schránky není nutné, Česká pošta je považována za dostatečně spolehlovou. E-mail ale není pošta, a lidé dělají chyby (např. při psaní e-mailových adres). Co byste dělali, kdyby vaše výpisy chodily k sousedovi? Blbé, že? Proč by měl kdokoli vědět, s jakými částkami disponujete. To je dnes dost nebezpečné.
To, co napsala ta dáma, je NESMYSL, LEŽ, NEPRAVDA, NEINFORMOVANOST, NEZNALOST, snaha o co nejrychlejší odpověď s co nejmenším úsilím věnovaným na vyřešení problému. Příště se zase omluví. Eskalovat účinně tento ryze BEZPEČNOSTNÍ problém kompetentním lidem v ČS ona dáma nemůže, nezabývali by se tím. V době, kdy ČS chystá propouštění, navíc není dobré příliš vystrkovat hlavu. Problém tedy ve skutečnosti nezajímá nikoho. V ČS jsou rezistentní. Pasivní. Nemají zájem o zlepšení kvality práce, výstupů služeb, kašlou na klienta.
Ta ženská chudák vůbec neví co říká a zadělává si na průšvih ... ale spořitelna to nikomu konkrétnímu nezadala. Tu firmu znám, pracuji pro ni čas od času na různých projektech jako poradce, a vím, jak se všichni uvnitř snaží "sedět potichu jako pěny" aby si nikdo nevšiml jak, a zda vůbec pracují. CO se nepřikáže, to není, je to stupeň vývoje firmy, označitelný za "rezistentní pasivitu", čili "všichni se.ou na všechno a snaží se sedět ve 4h59min v autobusu domů.
Utápí se v ní (v ČS) stovky (OPAKUJI STOVKY) milionů ročně na suboptimálně navržených a uboze řízených projektech, a například trivialita jako je ověření správnosti e-mailu klienta, jejíž implementace by nepřišla na více než na pár set tisíc, a zvýšila by bezpečnost komunikovaných důvěrných dat, je OPRAVDU nezajímá.
Kašlou na nejlevnější metody zabezpečení soukromí svých klientů. Od ledna vám zvýší poplatky. Ptejte se NA CO!
Co to melete? Samozrejme ze overeni adresy technicky mozne je, ale proc? Copak je klient takove kopyto, ze neumi spravne napsat svuj e-mail a po te si jej zkontrolovat? O ci penize jde? Kdo si ma davat pozor? Samozrejme splest se muze kazdy, ale pokud jde o ibanking, tak si to prece poradne zkontroluji. Nebo Vam ma Vase banka i utirat ... ?
Hm, a už jste někdy diktoval e-mailovou adresu do telefonu na phone banking? Stalo se mi, že ač jsem ji nadiktoval dobře, a dokonce mi ji i dobře zopakovali, stejně si ji uložili špatně a zpráva mi nedošla.
Klient nemusí být kopyto, kopyto může být i pracovnice zapisující adresu...
Vyzvedával jsem si ve Státní technické knihovně čtenářský průkaz, objednaný přes Internet. Vydávající slečna, dávající okázale najevo, jak ji práce vůbec nebaví, se mne zeptala na e-mailovou adresu (ačkoliv jsem ji už uváděl do formuláře na webu).
Říkám "XY zavináč kvik.cz" v domnění, že osoba pracující v STK už se někde musela setkat s "quick.cz". Slečna mně dá k podpisu vyplněné lejstro, a na něm se skví mailová adresa "XY@qiuck.cz"...
To jsem opravdu nepochopil, proč česká firma produkty pro jedině český trh musí pojmenovávat anglicky. Připadají si jako světáci? Nevím.
Sice já dnes považuji znalost angličtiny za stejně důležitou, jako znalost češtiny, ale chápu, že řada lidí to tak nevidí a anglicky umět nepotřebuje. Možná to byl i případ zmíněné slečny.
Proč se ptala na mail, když už byl uváděný na webu, to netuším, ale je to v ČR celkem běžné. Zažil jsem u řady firem to, že člověk jak blbec vyplní poctivě formulář (či nadiktuje údaje do telefonu), aby pak na pobočce zjistil, že to všechno musí dělat ještě jednou.
Bohužel mám dojem, že znalost angličtiny se ve značném počtu případů vyžaduje jen proto, že je to dnes "in". Takže jako dřív musel mít člověk někde napsáno "je oddán socialistickému státnímu zřízení", dnes musí mít "ovládá angličtinu".
Setkal jsem se např. s inzeráty po zájemce o práci "Rakouská firma podnikající v odpadovém hospodářství - požadavek AJ", "Německá firma, zaškolení proběhne v mateřském závodě v Hannoveru, požadavek plynně AJ".
Jo, jenže problém je v tom, že i zahraniční firmy v neanglofoních zemích často mají jako jednací jazyk angličtinu.
Pracuji teď v jedné firmě, která dováží věci ze Švýcarska. A světe - div se, s jednou ze švýcarských firem je možná komunikace pouze ve francouzštině nebo angličtině. Německy si tam člověk ani neškrtne (což by mi bylo mnohem milejší. Německy umím celkem slušně, anglicky tak akorát "we order also").
Tím, že neumím anglicky mi také dlouho trvalo, než jsem našel nové místo. Je fakt, že dneska se ta angličtina vyžaduje i tam, kde to není potřeba, ale při aktuálním přebytku na trhu práce je logické, že si zaměstnavatel raději vezme někoho, kdo anglicky umí, než toho kdo neumí, když má tu možnost si vybírat.
> Tím, že neumím anglicky mi také dlouho trvalo, než jsem našel nové
> místo.
Hmm, nebylo to spis tim, ze ve svych 28 letech neuvadis v CV vubec zadnou praxi, prakticky zadne relevantni vzdelani, zkusenosti, atd? No jen jsem zabrousil na tve stranky...
Jo, je to začarovaný kruh. Bez praxe nezískáš slušnou práci a bez slušné práce slušnou praxi. Mě se naštěstí podařilo ten kruh rozetnout a od 1.9. už dělám na místě, které mě celkem uspokojuje (jen mě trochu vytěžuje, tak jsem ještě nestačil změnit stránky).
Melete tu všichni pěkné ptákoviny. Informace "z/na vašeho učtu byla odepsána/připsána částka 20 000kč" má naprosto nepoužitelnou hodnotu pro někoho komu přišla omylem. A proto jsou veškeré debaty bezpřemětné.