Názory k článku Překážka jménem ručitel

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 13. 1. 2009 8:26

    Jarmila (neregistrovaný)
    Autor nemá tak zcela pravdu, když tvrdí, že lidé důchodového věku ručitelství odmítnou. Oni by ručili, hlavně v rodině, a rádi, ale naopak, jsou zamítnuti bankou. Ručitel totiž musí být výdělečně činný stejně dlouho, jak trvá splácení dluhu, což důchodci obvykle nesplňují.
    Dále: ručitelem nemůže být ten, kdo již čerpá nějaký úvěr, protože většinou nesplňuje bonitu, kladenou na ručitele. To zpravidla nesplňují ti, co čerpají hypoteční úvěr. Takže i ti by třeba v rámci rodiny ručili, leč z důvodu nedostatečné bonity nemohou.

    Vadou na kráse je to, že pokud už dlužník sežene ručitele, na kterého jsou obvykle kladeny naprosto stejné nároky jako na dlužníka, pak si ručitel nemůže sám vzít úvěr. Proto jako "nejlepší radu" finančních poradců těm, kdo chtějí čerpat hypotéku, vnímám doporučení, aby si sehnali ručitele. Takový ručitel si pak prakticky nepořídí vlastní bydlení, protože je na dobu splácení hypotéky vázán vlastním ručitelstvím. To je fakt, o kterém se obecně málo ví a já bych to osobně nikomu nikdy nedoporučila, stejně jako ručení nemovitostí za cizí dluh, to snad ani v rámci rodiny ne, a když už, pak nanejvýš ve směru rodiče-děti, ale nikdy ne ve směru sourozenec-sourozenec a už vůbec nikdy ne ve směru já-můj dobrý známý.

    Tady je nejlepší současný trend neženit/nevdávat se, ale žít spolu na hromádce. Partneři si mohou - na rozdíl od manželství - navzájem ručit, fakturovat (v případě OSVČ), nemusejí se uvádět jako druh/družka (což je pojem, který náš právní stát nezná a ani přesně nedefinuje), mohou se v případě těžkostí vzájemně podržet (pozor, neplést si s významem "podržet někomu"!!), prostě volně definovaný vztah má před manželstvím mnoho předností.
  • 13. 1. 2009 10:15

    anonymní
    K těm ručitelům. To snad napadně každýho rozumnýho člověka, jaká jsou pravidla. A případné následky.

    A k těm druhům. Není náhodou vztah druh-družka z pohledu úvěrovacích ústavů rovnocenný manželství? Tj. neuvádění příjmů a závazků druha, družky je vlastně podvodem. I když může být odhalen třeba jen v případě vyskytnuvšího se problému. Jen se ptám, protože je to celkem zajímavé a důležité, takže by bylo vhodné uvést, jak to doopravdy je.
  • 13. 1. 2009 11:39

    Jarmila (neregistrovaný)
    Nevím, nejsem právník. Ale jak takový vztah prokážete? Lidé, co spolu žijí, se můžou zítra rozejít, můžou mít každý bydliště jinde (třeba u rodičů), jeden z nich může být ženatý/vdaná, ale s "papírovým" partnerem nežijí, ale z nějakého důchodu se nechtějí/nemohou rozvést. Kdyby byl tento vztah rovnocenný s manželstvím nemuselo by se manželství uzavírat. Druh/družka po sobě nemůžou dědit, nemusí si ručit za vzájemné dluhy. Ono je těch rozdílů víc. Proč myslíte, že se tento typ soužití po r. 1989 tak rozmohl? Myslíte, že je to proto, že svatba je drahá? Omyl vážený, je to pragmatický vztah k penězům a ouřadům. Potřebujete papír na to, že s někým chcete bydlet? Ne.
    Potřebujete papír na to, abyste měl/a s někým dítě? Ne.
    Naopak, manželství se za našeho raného kapitalismu stalo natolik ekonomicky nevýhodným, že ho lidi prostě neuzavírají. Mimochodem, proč myslíte, že od poč. r. 2009 je délka placené mateřské dovolené ze zákona stejná pro vdané i svobodné matky? Protože se tento institut široce zneužíval a šel těžce odhalit. Já bych to pochopila jen tehdy, kdy je žena těhotná a otec dítěte před svatbou zemře, nebo v případě znásilnění, kdy se na těhotenství přijde pozdě. Jinak má přece každé dítě svého otce, tak jaképak výjimky pro svobodné matky

    Pamatujete na první řadu Vyvolených? Emil (Rom) odněkud od Ostravy. Taky žil s družkou a měli dítko, tuším šestileté. Proč myslíte, že se nevzali? Protože svůj vztah nikde neuvedli a ona brala na dítko delší mateřskou jako svobodná matka a posléze i vyšší sociální podporu, dítko jí přednostně vzali do školky, protože to bylo dítko "svobodné" maminky... Sice to v tom pořadu natvrdo nezaznělo, ale svatba v přímém přenosu by je v případě nižšího věku dítěte o toto všechno připravila. Takže se před kamerami vzali (asi ho k tomu taky TV, dokonce jim na svatbu přidali, přitlačila, koneckonců proč ne, pro ně to byla snaha o sledovanost, divácký trhák a slaďák) a milý Emil se pak holt musel více snažit, protože sňatkem přišli o část dávek státní sociální podpory.
    Ono se totiž tyto vztahy velice těžce odhalují, jak bance, tak státní sociální podpoře. Tipla bych si, že se na to dá přijít jen na základě bonznutí.
  • 13. 1. 2009 13:09

    anonymní
    No, Jarmilo, myslím, že většina lidí neuvažuje jako Vy. Protože to nepotřebují, protože je to nenapadne, atd. Takže hromádkové žití je spíš o tom, že v případě pevného vztahu je to lidem vlastně jedno, zda jsou sezdáni. Jedno z pohledu citového.

    A ano, jestli existuje povinnost uvádět jako spoludlužníka druha, družka, tak to stejně nikdo nezkontroluje. Při získávání úvěru.
  • 13. 1. 2009 14:27

    anonymní
    Takže hromádkové žití je spíš o tom, že v případě pevného vztahu je to lidem vlastně jedno, zda jsou sezdáni. Jedno z pohledu citového.

    Je to sice mimo téma, ale nedá mi to. Pokud jsem to správně pochopil, jako že "lidem z pevným vztahem je z citového pohledu jedno, že nejsou sezdáni", tak já mám zkušenost přesně opačnou. Lidé, kteří svému vztahu nevěří, se nežení/nevdávají, protože se chtějí vyhnout komplikacím, až ten vztah skončí (což vidí jako reálné).
    Stačí, když se podívám po svém okolí na mé vrstevníky v okolí či rodině. Nerozvedl se ani jeden, zato "hromádkových" párů se rozešlo tak 20%, možná i více.
  • 13. 1. 2009 15:39

    Jarmila (neregistrovaný)
    Ono to záleží taky na tom, kdy se na hromádku sejdete. Já žiju na hromádce víc než 13 let. Nevdávala jsem se proto, že jsem jako matka-samoživitelka měla před léty nárok na sociální podporu a sňatkem bych o ni přišla. Takže jsem byla samoživitelka a přítele (jak krásné eufemistické označení pro určitý druh vztahu, mám i přítelkyně a jiné přátele, přestože nejsem lesbička. Nebo to jsou dneska kamarádi a kamarádky?) jsem vykazovala jako podnájemníka, včetně příjmu z pronájmu. Jak pak chcete dokázat, o jaký vztah se ve skutečnosti jedná? Můj přítel byl a je stále ještě v kategorii "podnájemník". Taky mi jednou ručil za úvěr. Mohl, byl to před splátkovou firmou "cizí člověk" (a šlo o úvěr s 0-navýšením, pro rejpaly). Proč se mám proboha vdávat? Abych měla v ruce papír na lásku nebeskou a jednou možná vdovský důchod?

    Znám paní se dvěma dětmi, byla vdova. Taky žila na hromádce s přítelem. Sňatkem by přišla o vdovský důchod a peníze na děti.

    Důvody, proč lidi žijou na hromádce, jsou opravdu různé.
  • 13. 1. 2009 15:51

    anonymní
    Já jsem nediskutoval o důvodech, proč spolu lidé žijí na hromádce, ale polemizoval jsem s tvrzením, že na hromádce spolu žijí lidé s pevným vztahem.

    Mimochodem, ne pro každého jsou nejvyšší metou v životě peníze a pro řadu lidí má sňatek vyšší hodnotu než těch pár korun, o které přijdou na dávkách. Ať si to každý dělá, jak mu vyhovuje.
  • 13. 1. 2009 16:20

    anonymní
    Vy jste to nepochopil. Jarmila tvrdí, že na hromádce spolu žijí lidi čistě z ekonomického prospěchu. A já říkám, že to není pravda, že na hromádce řada lidí setrvává, tj. neberou se, protože jejich vztah je dostatečně pevný. Ale další řadě lidí hromádka vyhovuje právě pro možnost pohodlného úniku.
  • 14. 1. 2009 9:09

    anonymní
    Lidi spolu na hromádce žijí hlavně z ekonomických důvodů. Je to snažší i v případě oněch úvěrů, kdy pro banku je nesezdaný protějšek cizí osobou (může je ale zarazit stejná adresa, pokud nemáte v občance a v potvrzení od zaměstnavatele jiný údaj).
    V případě manželství jsou nutné drahé a komplikované smlouvy o dělení majteku a ruku na srdce, kdo zaláskovaný a v mládí s holým zadkem chce myslet na jedno z nejhorších a dělat si předmanželkou smlouvu. To jako kdyby už předem tvrdil, že manželský vztah není na furt a že časem musí nutně dojít k rozpadu manželství.
  • 13. 1. 2009 16:27

    Jarmila (neregistrovaný)
    To nepopírám. Ale když moc nemáte, je vám dobrá každá koruna. V případě matky-samoživitelky je rada typu "najdi si lepší práci, dojížděj, přestěhuj se, jdi do ciziny..." opravdu kouzelná.

    Já vím, že na tady fóru někdy vypadám, že jsem "jen prachy". Jenže ony jsou v životě taky důležité a u mně spadají do kategorie "hobby". Když s nimi totiž umíte dobře a rozumně hospodařit, můžete je věnovat na životní koníčky, zájmy a další potěchu ducha. A to je to, proč se o ně zajímám.
  • 13. 1. 2009 22:15

    Jarmila (neregistrovaný)
    Vydělat, to je jen jedna strana mince. Vydělat a rozházet - to si můžu lehnout na kanape a hodit kopytama na stůl, aspoň z toho života budu něco mít. Jak říká klasik, práce šlechtí člověka, ale hindruje tělo.
    Ideál je peníze vydělat, dobře s nimi zahospodařit a ve zdraví si je užít.
  • 13. 1. 2009 14:32

    Honza (neregistrovaný)
    ...co by nikdy nikomu neručili. To raději nějaké paníze kamarádovi v nouzi sám půjčím - a půjčím mu do té výše, do jaké je můžu odepsat. Když dělám ručitele a kamaráda třeba vyhodí z práce, jsem v pr-deli, a to naprosto nečekaně, neplánovaně a ze dne na den.
  • 14. 1. 2009 0:10

    Lumir (neregistrovaný)
    Přesně tak! A tohle je i jediný způsob, jak eventuelně "ručit" (tj. půjčit) příbuznému. Napřed se definitivně s tou částkou rozloučit, pak mu ji půjčit (tedy dát) a pak být radostně překvapen při vrácení (což ovšem vetšinou nenastane). A dobré vztahu v rodině jsou zachovány :)
  • 14. 1. 2009 8:49

    Jarmila (neregistrovaný)
    I v rodině jsem už půjčila. Když vidím, že dotyční se k vracení nemají a berou to ne jako půjčku, ale jako rodinnou výpomoc, vymlátím to z nich i hrozbou a příště mají utrum. Na nějaké rodinné vztahy zhuboka kašlu, to se radši budu kamarádit s cizíma, ale férovýma lidma, než v rodině s křivákama. Sorry za tvrdá slova, ale za to mi nějaká rodina nestojí, mám svých problémů dost.
  • 24. 9. 2010 14:46

    Ručitel (neregistrovaný)

    Dobrý den,
    už se stalo... Nevíte prosím, jaké vztahy jsou mezi dvěma ručiteli, konkrétně zda banka požaduje po každém ze dvou ručitelů půlku dluhu dlužníka? Má se ručitel přihlásit bance sám nebo má čekat na soud, jenž ho vyzve k placení a určí, kolik má který ručitel zaplatit? Problém je totiž v tom, že ručitelé spolu nekomunikují, oni se vlastně viděli jen 1x v životě při podpisu na smlouvě o úvěru...Dlužníkovi byl jeho vekerý majetek zpeněžen, na své adrese se již nezdržuje, na telefonní výzvy nereaguje, také není známo, zda je zaměstnán - cituji aktuální výrok soudu (září 2010) po skončení insolvenčního řízení, které zjistilo úpadek dlužníka a skončilo konkurzem na majetek dlužníka... Po dlužníkovi zůstali dluhy u 7 institucí (z toho 5 bank)... Děkuji za rady... velmi...lenka111@e­mail.cz
    Za bodrotu na žebrotu...

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).