Vlákno názorů k článku Předdůchody: Terno pro vyvolené? od Jarmila - Když vidím podobné pokusy, vzpomenu si na přísloví,...

ONI is deti na své staroušky vzpomenou až přijedou přesvědčit bábu s ďedkem koho mají volit......

Já myslím, že ony si ty děti na staroušky vzpomenou každý měsíc, to až jim příjde důchod z 1., 2. a 3. pilíře a pomohou dědovi a bábě jej utratit. A bába si pomyslí, že já kráva si neužívala dokud jsem byla mladá. Te´d jsem stará a z důchodu mám tak i onak houby. Jen mám štěstí, že alespoň jednou měsíčně vidím svoje třeba nezaměstnané děti či nezaměstnaná vnoučata.

Při vší úctě, obyčejní staří lidé z vesnice vědí prd o propracovanosti důchodového systému, prostě jen byli rádi, že vzhledem ke svým většinou nižším platům dostali poměrně štědré důchody.

V situaci, kdy není zaveden průběžný systém ani není povinné si spořit, je pochopitelné, že se spousta lidí bude chovat nezodpovědně a pak bude mít problém. Důchodové pojištění bylo v ČSR zavedeno v roce 1924, viz. http://www.cssz.cz/stranky/konference-80let/brozura_c.pdf A zrovna v tom zákoně z roku 1924 byl odchod do důchodu stanoven na 65 let.

Je nižší porodnost, delší doba dožití, počet produktivních na jednoho důchodce vytrvale klesá, to co fungovalo v minulosti prostě fungovat přestává a je potřeba s tím něco dělat. Snížit důchody, zvýšit odvody, prodloužit věk odchodu. Nebo průběžný systém zcela opustit. Tím neříkám, že to co současná vláda vydává za důchodovou reformu je dobře.

Ale předdůchody jsou jen možnost navíc, každý si může rozhodnout zda úspory ve 3. pilíři použije na to aby mohl jít do důchodu dřív nebo aby měl důchod vyšší. Jaké ožebračování? V případě předdůchodu si své peníze vyberu dříve, nebudu muset platit sociální a zdravotní za mě zaplatí stát, to je naopak poměrně štědré.

Klesající porodnost je problém, ale těžko lidi k tomu donutit. Každopádně to co navrhuji já, je poměrně dost motivační.

Já myslím, že vzdělaní a schopní lidé se v pohodě uživí, o schopné lidi je v mnoha oborech nouze, ale v tom zahraničí si patrně vydělají více, nicméně to by chtělo nějak doložit, to taky mlže být jen něčí dojem.

Máte pravdu, staří lidé věděli prd o propracovanosti. A myslíte, že brali štědré důchody? Kdo vám ty plky nakukal? Máte dojem, že 240,- Kčs před r. 1989 byl nějaký "štědrý důchod"? Já ne. To nebylo ani k přežití, natož ke slušnému životu.
A dojem o odchodu za hranice? Vidím to podle dětí, co studovaly a kamarádily s dcerou. Za hranicemi je už skoro 1/4 z nich a další se chystají. Pravda, oba vzorky nemusí být reprezentativní a přesně statisticky podchycené. Já jsem ale vždycky patřila k lidem, co se snažili problémům předcházet a ne je po jejich vzniku horko těžku řešit. Ale tady bohužel problémy vidím, a ne malé.

Ale no tak, v roce 1988 byl průměrný důchod 1496 Kčs a bylo to 61 % průměrné čisté mzdy. Do roku 1991 ten podíl rostl až na 73,7, v roce 1992 bylo ještě 67,7, další rok to kleslo na 60,1, pak to s drobnými výkyvy klesalo a v posledních letech se ustálilo kolem 53%, viz http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1308.pdf

Nyní díky redukčním hranicím mají lidé s nižšími příjmy relativně nejvyšší důchody, do cca 11 000 je důchod téměř ve výši původního platu, pak podíl důchodu vůči bývalému platu rychle klesá.

Dříve to předpokládám bylo podobně.

Takže těch 240 Kčs bylo kolik desítek let před rokem 1989? Nebo to byla žena v domácnosti co nikdy nepracovala? Pak se nelze divit.

A spolužačky jedné dcery, tj. pár lidí z jednoho oboru, to opravdu není dost velký ani reprezentativní vzorek.

Těch 240,- Kčs pobírala moje babička ještě v r. 1986. V té době už bohužel potřebovala péči 24/7, místa v domovech důchodců nebyla, tak její dcera (moje teta) zůstala kvůli ní doma. V té době bezplatně, takže byla následně bita na vlastním důchodu. Babička pracovala celý život, nejdřív jako služka u sedláka, posléze v JZD. Tam ještě v 50.letech nebyly výdělky nic moc.
Teta, která kvůli ní zůstala doma, měla důchod nějakých 6.300, po valorizaci 6.650. Zemřela v r. 2008. Obě by bez pomoci dětí nepřežily. Já vím, že jeden člověk není vypovídající statistický vzorek, proto se dívám kolem sebe.
Ad porodnost: žila jsem do 25 let ve střediskové obci. Ve 30.letech 20.stol. tam ještě bylo cca 50 dětí v ročníku, v 60.letech cca 35-44 dětí, dneska je jich tam 15-16. I když je škola spádová, děti tam nejsou a nebudou, mladí lidé odcházejí do měst. Co by na vsi hledali, když tam stát likviduje nejen poštu, ale omezuje školství (rušení málotřídek), prodejnička potravin se tam drží zatím zuby nehty (i za cenu, že dováží zboží ze 40 km vzdáleného Teska a prodává ho klidně i s firemním logem + "horská přirážka"), musejí dojíždět nejen za středním vzděláním (učňovský areál je vzdálen 30-40 km), ale u za prací? A zase: jedna obec opět není vypovídající statistika, kolem Prahy se přece obce rozrůstají. Z toho usoudíme, že se na venkově dá žít docela sqěle, že?

Neda. Jedine misto v CR kde se da zit je Praha, bohuzel.

Můj děda bral ještě koncem 70. let "důchod" 100,- Kčs, protože v 50. létech nevstoupil do JZD. Kdyby naopak babička nedělala ještě ve svých 80 létech v jezeďáckém kravíně, chcípli by nejspíš hlady.

Nejde o to, jestli mít děti je zásluha nebo ne. Děti byly pro předcházející generace zárukou přežití. Proto se snažily rodinám nějak jejich úlohu ulehčit. Když se v rodině rodilo 20 dětí, ale dospělosti se jich dožila sotva polovina, přece jen nebyla podpora tak důležitá, jako v situaci, kdy se rodí děti dvě nebo jen jedno. My jsme tento systém zdokonalili: dneska jedinec snáze přežije, když děti nemá. Asi je to v duchu hesla, že planeta je stejně přelidněná, tak je třeba počet lidí poněkud zredukovat.

Mít děti je velká zásluha. Zejména mít děti, které jsou přínosem (jakýmkoli) pro společnost.

Pokud někdo říká opak, pak není normální.

Je samozřejmě nesmysl se kvůli tomu cítit lepším člověkem, jako je vůbec nesmysl se v jakékoli situaci a kvůli čemukoli cítit lepším člověkem.