Česká pošta si stěžuje na nedostatek pracovníků, ale je to vina jejího vedení. Zachází s nimi totiž jako s otroky. Moje vnučka pracovala u přepážky na velké poště v Praze - a světe div se, zpočátku dělala tu práci ráda, líbila se jí její různorodost, styk s lidmi. Jenže pak zjistila, že je denně vystavena neustálému stresu. Nabízet pojistky pro Českou pojišťovnu, nabízet prodej losů,knih,propisek,obálek, časopisů a další a další produkty. A když nesplnila stanovený objem prodeje, šla domů se žebráckou mzdou. K tomu ještě nejistota, jak se zalíbí vedoucí,aby ji po uplynutí roku (pracovní poměr je na první 3 roky sjedáván na dobu určitou) prostě nevyhodila. Celá rodina jsme nakupovali celá balení obálek, prostě všeho, co by se doma nebo v širokém kruhu přátel mohlo hodit. Zdá se vám to normální ? A co vím, poštovní doručovatelky mají ještě horší podmínky. Musí svůj "rajon" doslova oběhnout, protože mají stanovený časový limit. Často proto zazvoní a když do pěti vteřin nereagujete, běží dál. JE NĚCO SHNILÉHO NA ČESKÉ POŠTĚ, ale řadoví pracovníci za to nemohou.
Přesně tak, já jsem dělal pěšího doručovatele asi měsíc a půl. Pracovní dobu má člověk 7 a půl hodiny (půl hodiny je pauza na oběd). Doručovatel má ale tolik práce, že se mu práce protáhne i na 10, 12 nebo 13 hodin (pauzu si ani nebere), přičemž přesčasy nemá placené a podle všech pracovníků pošty je to zcela normální. Když jsem na poště pracoval, byl to ten mrazivý začátek roku, takže jsem samozřejmě na pochůzce onemocněl. Po krátké nemocenské jsem musel roznést poštu za několik dní, kterou jsem se pokusil doručit do nejrychleji, aby byl zákazník spokojen. Za to jsem byl ale seřvaný, že si toho beru moc a někteří pracovníci tam kvůli tomu musí být déle. To už jsem nevydržel a dal výpověď.
Víte, oni za to v přeneseném významu mohou. Tím, že takové podmínky akceptují a chovají se tak, jak se po nich chce, pomáhají vedení pošty v tom, jak to vedou. Dokud si to tolik pracovníků nechá líbit, tak se nic nezmění. Tím, že tam zůstávají, defakto svým vedoucím potvrzují, že jim to až tak moc nevadí. Čímž vedení zcela jednoznačně podporují.
Tvrzení, "řadoví pracovníci za to nemohou" je zkrátka na úrovni oblíbeného mafiánského "já za to nemůžu, to je business". Don Mafiano poručil a tak já vám teď zlámu ruce a nohy. Nemohu za to, je to prostě moje práce.