Ano je to tak. V zákoně je uvedeno, že pokud je to bez odměny, tak by musel být prokázán úmysl nebo hrubá nedbalost. Do toho by se daly napasovat případy, kdy poradce zjevně jednal ve svém zájmu a nikoli v zájmu klienta a např. těsně před důchodem jej upsal do akciových fondů např. mě napadá...něco, co je vyloženě zjevně špatně (tedy záleží na soudci, ale tak si říkám, že toto by se dalo pod hrubou nedbalost zahrnout). Nevím, jak by hodnotili soudci například to, že člověku s malými příjmy poradce vnutí IŽP a vlastně mu tím nijak nepomůže...je to velká otázka a odpoví na ni až nějaké judikáty.
Jinak spolutvůrce NOZ pana Melzera jsem se vyloženě ptala, zda odměnou může být i poskytnutí kontaktů, na čemž fungují poradci Broker, Partners apod. a podle něj už se to za protiplnění považovat dá. Pak je ale na klientovi, aby si zařídil, aby to bylo zapsáno a podepsáno ve správné formě tak, jak uvádím v článku a ne jako dodatečná odměna....
Ale ano, na kombinaci "šikovného" poradce a nezkušeného klienta bude toto opatření zřejmě krátké...
Zdravím, Klimánková
Zákony, které měly omezit MLM, a napravit pošramocené vztahy ve finančnictví a pojišťovnictví byly Předpis č. 38/2004 Sb. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí (plné znění: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-38 ) a Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (např. tady: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/pojistna_smlouva/ ).
Tím, že budeme na sebe neustále jen vršit další a další zákony a přidávat další a další papíry k vyplňování, "protože to tak požaduje litera zákona", džungli bohužel neodstraníme. Proč výše uvedené zákony nesplnily to, co slibovaly? I tady na Měšci se o nich dost debatovalo. MLM přesto kvete stále dál.
Protože mlm firmy Partners, OVB, Broker Consulting, Fincentrum, ZFP, Kapitol atd. mají velký vliv (dovolí prosadit jen takové změny, které jejich byznys neomezí). Ostatně samotné pojišťovny, stavební spořitelny, banky jsou na multilevelech závislé.
Je vlastně s podivem, že se při tom neustálém "vylepšování" ochrany spotřebitelů nezakážou auta a vůbec skoro všechno. Protože snad téměř vším si může člověk ublížit a přitížit.
Problém přece není v poradcích, ale v klientech, kteří obecně (ve většině oborů) očekávají rady zadarmo ("vždyť rada přece nic nestojí"). Takže místo aby zašli za specializovaným právníkem, radí se u kamarádky, která má Bc. a pracuje na úřadě. Místo aby zašli za daňovým poradcem, radí se v práci u firemní účetní. Místo aby zašli za finančním poradcem, zajdou do pojišťovny... Stále nejsme za služby zvyklí platit. Za cigarety běžná rodina vyhodí 2000 Kč měsíčně, ale za poradu u výživového poradce už není ochotná zaplatit, protože jde "jenom o rady".
Píšete to správně. Když za radu zaplatím specialistovi, očekávám radu validní. Rozumný odborník, který se v úzkém problému neorientuje, poradenství odmítne, případně doporučí jiného specialistu (např. advokát se nemusí orientovat v licenčních smlouvách k počítačovému programu, protože se běžně zabývá jen nemovitostním právem, atpod.). V opačném případě je povinen nahradit škodu.
Problém není v poradcích, ale v klientech. Kdo chce odbornou radu, musí vyhledat vhodného specialistu. Ten ale nebude radit zadarmo, protože poradenství ho živí a do rozvoje svých znalostí každoročně investuje nemalé peníze.
Zatímco úřednici živí práce úředníka, tak může kamarádkám radit zadarmo.
Už chápete ten rozdíl? Nebo pokud vám není něco jasné, tak se ozvěte a já vám rád vysvětlím, jak funguje život. Je tvrdý a drahý :-)
Problém není v poradcích, ale klientech. Jasně, tvrzení, že jedna strana jsou andělé a druzí ďáblové jsem slyšel mnohokrát. Jen realita se chová jinak.
Ano, už chápu ten rozdíl. Žijete v matrixu a ve virtuální realitě či ve snech.
Kdybyste žil v realitě, tak byste už dávno zaregistroval, že peníze a zaplacená služba není ani z většiny zárukou, že dostanete dobrou službu. Stejně tak, jako vyšší cena neznamená automaticky vyšší kvalitu.
Velmi často dokonce rada zdarma je kvalitnější, než rada odborníka. A velmi často je rada odborníka kvalitnější, než rada zdarma. Jak kdy.
Chcete-li poznat, jak odborníci dokáží blábolit a dávat špatné rady, doporučuji třeba s většinou právníků řešit otázky týkající se autorského zákona. Velká část právníků nepřizná, a možná ani nepozná, že se neorientuje. A sdělí vám takové blbosti, a nechá si je zaplatit.
Stejně, jako se vám může stát, že si ZAPLATÍTE zboží, a přijde vám cihla, se stává, že si zaplatíte radu, a dostanete blábol.
Chápu, že si myslíte, že dolarová vycpávka kdekoli spasí svět, zachrání vesmír a je zárukou správnosti, dokonalosti a geniálnosti všech rad, které dostanete a všech služeb, které dostanete. Ale budete velmi v životě zklamán.
Když budu chtít, tak si to jako finanční poradce nebo pojišťovák písemně v záznamu z jednání tak detailně ošetřím, že to bude na 99,99999% neprůstřelný. Šance, že bych pak prohrál případný soudní spor tak bude minimální, byť bude existovat, přeci jen bude mít poslední slovo pan soudce. Poradce, který nesjednává prasárny typu IŽP na spoření, což je regulérní podvod a krádež klienta za bílého dne, nemusí mít žádné obavy. Pojištění má krýt rizika, žádné spoření do něj tedy nepatří.
Otázkou je, jak si s tím poradí všechny ty MLM firmy, které prostřednictvím svých MLM oveček nutí a sjednávají klientům IŽP na tisíce i několik tisíc měsíčně s tím, že si to "prý" klient může po dvou letech vybrat i se zhodnocením...doufám, že i na ně konečně dojde, to okrádání klientů přes IŽP je skutečně do nebe volající !!!
Pokud nějakou formu finančního produktu podporuje stát, nebude soudce moct proti jeho sjednání říct ani popel.
Prokázat, že nějaká rada byla od poradce a jak skutečně zněla bude bez záznamu velmi obtížné. Prokázat, že klient dal poradci všechny relevantní data, taky. Takže to bude zákon pro zákon, který se v reálu nikdy neuplatní.
Komunikačně zdatný poradce si ale s nesmělým a neznalým klientem může celkem snadno poradit a šikovnou manipulací celý zápis bagatelizovat tak, že dokument nakonec bude vyplněn spíš podle představ poradce a než aby odpovídal skutečnosti.
To je typický případ komunikativního násilí, což je trestné jako fyzické násilí silnějšího proti slabšímu. Následky pro slabšího můžou být horší než při použití fyzického násilí.