Příklad vyšší škody, které by krylo pojištění občanské odpovědnosti:
"V aquacentru na tobogánu pojištěný nedodržel časový odstup, dojel před ním jedoucí osobu a této způsobil vážné poranění páteře s následným trvalým omezením hybnosti. Soud stanovil finanční odškodnění poškozenému ve výši 19,5 MKč. Toto odškodnění obsahovalo bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku, náklady na péči o poškozeného, náklady na bezbariérovou úpravu bytu a náklady vynaložené zdravotní pojišťovnou."
Pokud byste měli pojištění s limitem 10MKč, byla by "spoluúčast" 9,5MKč...
Jak si mohu pojistit odpovědnost za škodu na majetku který si půjčím od souseda, kolegy,...?
Např. půjčím si od kolegy v práci jeho zánovní auto (to se někdy tak stane), kde není havarijní pojištění. Bohužel na tuto věc všichni pojišťovací podvodníci (rozuměj pojišťovny) kašlou. Nikdo to jako běžnou odpovědnost nepojistí.
Můžete sjednat havarijní pojištění na sousedovic auto. Nejméně na měsíc (vyjde samozřejmě dráž než jedna dvanáctina ročního pojistného).
Lze zneužít možnosti vypovědět smlouvu do dvou měsíců od sjednání: "Smlouvu můžete vypovědět do dvou měsíců od sjednání. Dnem doručení výpovědi počíná běžet osmidenní výpovědní lhůta, jejímž uplynutím pojištění zaniká." Ale nešel bych do toho zneužití.
Existuje pojištění spoluúčasti autopůjčoven, jak v zahraničí tak v ČR (Bohužel ne carsharingu).
Lze pojistit zapůjčené věci, typicky nájemník si pojistí zapůjčené věci od pronajímatele, tak lze mít i toto pojištěné. Ale musí to být písemně uvedené v (nájemní) smlouvě a pozor jak píšu v článku, některé pojištění tohle mají ve výlukách, protože pak existují lidé, co pak hledají kamaráda, co má pojištění odpovědnosti a jimi zničenou věc vezme na sebe.
Ale auto ne. Dle mě důvod, proč pojištovny se nehrnou do odpovědnosti půjčených aut mezi fyzickými osobami, riziko podvodů a navíc statisícové částky.
Ale auto ne. Dle mě důvod, proč pojištovny se nehrnou do odpovědnosti půjčených aut mezi fyzickými osobami, riziko podvodů a navíc statisícové částky.
Přesně tak, když vezmu v úvahu, že havarijní pojištění na běžné auto stojí tak 10 tisíc (nebo víc), musela by tomu odpovídat i cena odpovědnostní pojistky, protože jinak by stačilo, aby si sousedi "vyměnili" auta. Každý by jezdil s autem toho druhého a místo havárky by měl svoje pojištění odpovědnosti za pár stovek :)
Ono nemusí jít vůbec o nepojištěné auto. Zrovna o víkendu jsem jel řekněme zánovním (5k najeto) autem od rodičů a schytal jsem do čelního skla kamínek. To vyhřívané sklo není úplně levné. Havarijní pojištění tam je, připojištěné sklo není.
Tahat do toho jejich havarijko se mi úplně nechce, ať jim nezdražím pojistku, protože přijdou o nějaké bonusy. Napadlo mě moje pojištění odpovědnosti v občanském životě a tohle samozřejmě neklapne. Výluka na auto, výluka na rodinu.
jak už tu proběhlo, aby odpovědnostní pojistka něco takového kryla, musela by odpovídat i její cena. A kolik lidí by bylo ochotno platit ročně deset tisíc (spíše víc) aby případně byla kryta škoda tohoto typu.
Jo, půjčovat si něco od rodiny je asi ta nejhorší věc. S kamarády si půjčujeme auta docela často, v tuzemsku i v zahraničí vždy v autopůjčovnách. V tuzemsku cca od pětikila na den. Kamarád má v Británii uzavřenou "pojistku spoluúčasti", takže si vždy půjčujeme s nejvyšší spoluúčastí. Poslední incident jsme měli v září v Tanzánii, kdy jsme couvali do zdi. Protože "single vehicle accident" bylo ve výluce, museli jsme cca 700 eur zaplatit z vlastní kapsy a nárokovat to potom po britské pojišťovně. Nějakou dobu to trvalo, ale zaplatila :).
Článek chápu jako propagaci účelnosti pojištění odpovědnosti. Škoda, že se ale také nezabývá logikou či dokonce zákonností stanovováni pojistného. Uvedu příklad z oblasti stanovování pojistného při povinném ručení:
Chtěl (a musím) si "zákonně" pojistit osobní auto, které parkuje a jezdí výhradně na venkově (používám ho k zájmovému chovu včel v důchodu na své chatě). Uvedu-li své trvalé bydliště Prahu (které s autem a jeho provozem nemá nic společného), nebo venkov (kde auto skutečně jezdí), pojistné se liší přímo řádově (o desítky procent). Ale pojišťovna mi stále tvrdí, jak venkovské tetce, že:
- výše rizika škod závisí nikoliv na tom, kde auto jezdí, ale právě na trvalém bydlišti majitele (zapsaného v TP)
- že výše škod je nejvyšší právě v Praze (konkrétními čísly, tedy způsobená vozidly pražáků a v Praze sice neprokazatelná, ale přece vozidlo majitele z venkova, či vozidlo cizince nepojede dělat škodu zrovna do Prahy)
- na otázku, jak by stanovovala zákonné pojištění vozidla, jehož majitel žije kupř. v Londýně, ale vozidlo provozuji i pojišťuji já na českém venkově, majíc trvalé bydliště v Praze, jsem ještě odpověď nedostal.
Osobně jsem přesvědčen, že:
- tato praxe (pojišťovny jí říkají segmentace pojistníků podle trvalého bydliště) je nezákonná a odporuje kupř. Listině základních práv a svobod. Pojistné by buď mělo být individuální podle prokazatelně podložených statistik škod v místě, kde je vozidlo skutečně provozováno, nebo by jeho sazba prostě měla být naprosto stejná bez ohledu na formální (a dnes již vůbec nic neříkající) údaj trvalého bydliště vlastníka.
- dále jsem přesvědčen, že výše pojistného by měla být diferencována podle prokazatelně najetých kilometrů (tuto praxi některé pojišťovny zkoušejí, ale jejich žebříček začíná na minimu několika desítek tisíců km, výjimečně na několika tisících, jít až na kupř. stovky km jim údajně nepokryje administrativní náklady!).
- zákonná úprava povinného ručení by měla stanovit i způsob tvorby sazeb pojistného zákazem uvedené segnentace dle trvalého bydliště, stanovit minimální rozsah pojištění (řada pojišťoven tvůrčím způsobem "obohacuje" zákonné pojištění kupř. o asistenci, úraz, střet se zvířetem, přední sklo - samozřejmě s patřičným zvýšením pojistného) a také vyloučit z plného povinného ručení přívěsy (v plné míře se pitoresknost pojištění přívěsů projeví kupř. při sjednání takového pojištění - kupř. údaje o počtu najetých km, nejsou-li měřitelné, o vybavení atd. - a samozřejmě i při stanovení úměrného pojistného takového přívěsu - zákon nebere v úvahu skutečnost, že přívěs není vozidlo s vlastním pohonem a tedy není možno ho provozovat bez provozu tažného - a zákonně již pojištěného - motorového vozidla).
Prosím o názory na tyto problémy autora článku, zatím mě připadá, že je pouze zástupcem byznysu pojišťovny a neusiluje o objetivitu problematiky jako takové.
Nejsem právník, na ústavnost a zákonnost se musíte zeptat jinde.
Mně nepřijde správné, aby muž platil stejné pojistné u důchodové renty (zemře v průměru dříve) a žena stejné pojistné u např. smrti. I když (by) to odporovalo "rovnosti" pohlaví.
Podobně vnímám vaše návrhy. Negativně. Ano segmentace dle trvalého bydliště, nebo třeba výkonu či objemu motoru nebo věku nebo existence dětí vlastně je také diskriminační, kolektivní hodnocení.
Jediné "rovné a správné" řešení by z tohoto pohledu bylo čistě dle rizikovosti dané osoby, správně? Žádná kolektivní segmentace jako věk, pohlaví, objem/výkon motoru, počet dětí nebo třeba sleva za jiná pojištění u stejné pojišťovny.
Jen se obávám, že si myslíte, že by vám pojistné kleslo. Pravděpodobně ne, suma vybraného pojistného by zůstala víceméně stejná, když by vyšší pojistné neplatili obyvatelé velkých měst, velkých motorů, nedávno plnoletí, zaplatili by vyšší pojistné všichni krátce pojištění.
Co se týká počtu kilometrů a rizikovosti. Na jedné straně jsem rád za tuto segmentaci, vyšší počet kilometrů znamená delší doba jízdy v rizikovém prostředí. Na druhou stranu vyšší počet kilometrů za rok znamená i vyšší "vyježděnost", cca zkušenost (což je mimochodem důvod, proč nebude pojišťovna se hrnout do zvýhodnění lidí, co ujedou pár kilometrů ročně, druhým důvodem je, že prostě poměr pojistného a výše limitu by taky byl nepřiměřeně riskantní). Další věc je, že ty kilometry na řidiče prostě není jak měřit (snad pouze u služebních aut, takže plno řidičů by mělo nulu). Běžně je jedno auto na rodinu a řidiči se u auta střídají.
Já beru kolektivní segmentaci (trvalé bydliště, kdysi pohlaví, velikost motoru, děti) za zjednodušení, které umožňuje mít rozumné pojistné pro začínající řidiče (přesněji začínající majitele aut, je běžné, že člověk plno let řídí auto svého rodiče, partnera, zaměstnavatele, leasingovky a nemá tak historii). A na trhu je tolik pojišťoven, že si můžete měnit pojištění k té, která má co nejlepší poměr pro vás zajímavých kritérií.
Už pojištovny zkouší dobrovolné sledování klientů, dovedu si představit systém àl Čína založený na sociálních bublinách.
Jako zprostředkovateli mi je jedno, jaká kritéria pojišťovny mají. Důležité je, jak cena pojistného vyjde pro daného klienta.
Jako klienta mě ta kritéria zajímají, zvláště ta, co mi dávají smysl. A mně osobně dávají smysl jak současná kritéria (trvalé bydliště jako aproximace toho, kde se klient pohybuje, rámcově počet kilometrů, počet dětí - protože si myslím, že rodič jezdí opatrněji), dávalo mi smysl i pohlaví (prostě ženy se chovají obezřetněji, viz také rozložení pohlaví ve vězení, sebevražd, bezdomovců). Nedává mi smysl segmentace dle výkonu či objemu motoru. Segmentace dle věku se mi nelíbí, i když chápu, že statisticky jim to taky vychází.
Pro zkoumání "zaujatosti" mých názorů na segmentaci: jsem zvýhodněn jako rodič, věkem, počtem najetých kilometrů i objemem motoru. Znevýhodněn bydlištěm (Brno) a byl jsem pohlavím. Ale po pravdě vzhledem k délce bezeškodnému průběhu už tato kritéria nemají velký vliv.
Asistence u povinného ručení je nepřímo dána zákonem (detaily mě nezajímaly, neznám přesně), ostatní připojištění jsou dobrovolná. Některé pojišťovny sice mají balíčky (např. Allianz), ale tak si sjednejte pojištění u jiné pojišťovny, volte „nohama“, dejte zpětnou vazbu a odejděte jinam. Když to bude vadit většímu množství klientů a budou přecházet jinam, pojišťovny na to zareagují. Podobně jako některým klientům vadí povinné ručení dle počtu kilometrů a odcházejí od takových pojišťoven.
> Jediné "rovné a správné" řešení by z tohoto pohledu bylo čistě dle rizikovosti dané osoby, ...
Akorát tu rizikovost osoby nejde moc rozumně změřit.
> Nedává mi smysl segmentace dle výkonu či objemu motoru.
Zhruba to odpovídá tomu, jak moc s autem člověk jezdí. Plus auta s nadprůměrným objemem / výkonem si často pořizují lidé proto, aby s nimi jezdili rychleji / agresivněji. Samozřejmě, statisticky.
Pojišťovna může vycházet při stanovení ceny jen z údajů, které má, třeba z technického průkazu vozidla, občanského průkazu pojistníka, atd. Pokud by stačilo jen nějaké české prohlášení pojistníka, že on sice bydlí v Praze, ale vozidlo skutečně provozuje v Horní Dolní, otevírala by se tím Pandořina skříňka podvodů. Na kom by pak bylo případné dokazování, že tomu tak není? Na pojišťovně? To by zase zvýšilo ty administrativní náklady, které by převýšily případnou úsporu z nižšího rizika. Samozřejmě je možné řešit až "ex post", tedy v případě škody mimo "povolenou oblast" ji uhradit (tomu se pojišťovna nemůže vyhnout, poškozený nemůže nést náklady toho, že pojištěný podváděl) a následně je po pojištěném regresovat. Ovšem kdo bude držet Černého Petra, pokud ani veškerý majetek pojištěného nebude stačit na krytí škody?
Myslím, že pojišťovna si může poměrně snadno obhájit domněnku, že pojistník provozuje vozidlo tam, kde skutečně bydlí a toto bydliště má uvedené v dokladech jako trvalé bydliště. Tedy segmentace dle trvalého bydliště je, alespoň dle mého názoru, obhajitelná.
Dle mého názoru má problém následující řešení:
Jako zájmové sdružení (svaz včelařů) se obrátit na pojišťovny s tím, že "mám tady 5000 zájemců o takový a takový produkt, udělejte nám na něj nabídku".
Přesvědčit stát (případně odpovídající politickou stranu, hádám, že by to byla nějaká strana živnostníků, nebo něco takového), že včelařství je obecně prospěšná činnost a jako taková by měla být podporována, když můžou mít zemědělci "zelenou naftu", proč by si včelaři nemohli vylobovat odpuštění povinnosti uzavírat povinné ručení (jako to má IZS) s tím, že případné škody by platilo třeba ministerstvo zemědělství.
Jen pro informaci - to pojištění s limitem 50 miliónů Kč je u ČSOB pojišťovny?
Na autora, nebo na kohokoli ze čtenářů, kteří se orientují, bych měl ještě 2 doplňující dotazy:
- výše pojistky by teoreticky šla dost snížit nastavením rozumné spoluúčasti, ve smyslu že jakoukoli škodu dejme tomu do 10 000 Kč hradí pojištěný komplet ze svého a pouze nad tuto částku hradí pojišťovna. Vzhledem k tomu, že většina pojistných událostí jsou asi statisticky "blbosti" typu vyteklá pračka nebo počuraný koberec od psa, tak by ta sleva mohla být dost výrazná. Kolik pojišťoven toto umožňuje?
-jak je to s možností pojistit si odpovědnosti v jiném členském státě EU, případně i v mimounijní zemi (s platností samozřejmě Evropa/svět, tedy i se zahrnutím ČR)? Tam by nabídka mohla být obecně o dost širší...