Do penzijního fondu jsem vstoupil v roce 1995. Začínal jsem u Vojenského otevřeného penzijního fondu. Od té doby to byl Winterthur, Credit Suisse Group, Credit Suisse Life + Pensions, opět Winterthur, nakonec až dosud AXA. A víte, co je na celé věci nejpikantnější? Nejsem žádný fondový fluktuant, kdepak, dodnes jedinou smlouvu, kterou jsem podepsal, že smlouva s Vojenských otevřeným penzijním fondem. Ostatními jsem prošel tím, že postupně docházelo k slučování, skupování, přelévání majetku atd. atd. A to uběhlo 16 let! Co se vše může stát za takových čtyřicet? Kde bude psáno, že jeden fond nepřejde nějakou fúzí či jinak k jinému, že ho nekoupí nějaký tunelář atd.? Kdo to zajistí? Zcela jistě nikdo, takže se můžeme těšit na to, že spoustě lidí opět zbydou jen oči pro pláč. Ale o to přeci státu jde, že? Kolik kamarádíčků "našich" politiků se už teď těší, jak si namastí kapsy?
Nj, je to fakt. Tohle je příliš na dlouho. Nějaký fond by to chtělo, třeba i soukromý. Ale taky pak aby stát garantoval podobně jako u bank. Ne asi investice do akcií či korp. dluhopisů, ale pokud by to měl člověk ve státních dluhopisech či bank. vkladech (ty pojištěné jsou), tak v případě krachu / vytunelování (to ale snad ne, to už by muselo být ale věcí regulace) by za ty garantované vklady měl ručit.
Jenže za těch 30 let to spíš i stát vytuneluje (zdaní, znárodní, znehodnotí monetární politikou, ... možnosti tu jsou).
Jenze cemu to pomuze? Pokud to budou "investice" do takhle jistych cenych papiru nikdy nedosahnou ani na inflaci. A pokud to bude garantovat stat, tak to znamena ze az to krachne (a ze to krachne) tak to zatahne stat ze sve kapsy (z kapes poplatniku), takze to v konecnem dusledku nebude mit jiny efekt nez prubezny system, obohaceny o moznost vytunelovani.