V systému založeném na standardu OpenPGP každý sám definuje, kterým klíčům důvěřuje. Kydž si představíme držitele klíčů jako vrcholy a relaci "důvěřovat" jako hrany, obdržíme nějaký orientovaný graf, kterému se říká pavučina důvěry. V tomhle systému by každý úřad byl jedním z vrcholů. V systému x509 certifikátů je matematický základ šifrování a podepisování stejný, ale místo obecného grafu důvěry se omezujeme na strom. Nad uživateli a úřady bdí v uzel stromu zvaný autorita, které musí věřit každý.
Čili k námitce 2 - menší flexibilita je podle mě naopak u X509, protože tvoří méně obecnou strukturu a omezuje možnosti udělování důvěry mezi uživateli systému.
Námitka 1 je pochopitelnější. Úředník nebude muset ověřovat fingerprinty občanů, kteří s ním komunikují. Stačí mu bezpečně získat veřejný klíč autority a spolehnout se na ní. To je zřejmě hlavní důvod, proč byl vybrán tento systém a ne OpenPGP. Chápu.
Co se mi na tom nelíbí především. - V tuto chvíli máme jedinou zákonem schválenou certifikační autoritu, z čehož plynou mnohé neblahé důsledky. Neexistující konkurence zcela zbytečně zvyšuje cenu. CA určuje platnost certifikátů, čímž nutí uživatele systému periodicky jí platit značné částky. Pro mě jako studenta je to nedostupné. Jediná CA také určuje typy smart karet, na kterých certifikát vydává. Nemůžu si svobodně zvolit třeba iKey, když se mi líbí.
Podtrženo sečteno: Systém má své nepochybné výhody, například nemusím kvůli ověření identity chodit na každý úřad, se kterým se chystám komunikovat. Perfekt, toho si cením. Ale celkově je na můj vkus málo svobodný, protože v něm pracují "autority" místo, aby se každý včetně úřadu spoléhal sám na sebe. Zvětšení počtu CA sice třeba sníží ceny, ale zároveň ve snaze o nižší cenu může dojít k menší kvalitě (=důvěryhodnosti) služeb. Zároveň se více CA hůře kontroluje a tak u mě klesá jejich důvěryhodnost. Čili zase v tom vidím neflexibilitu systému a cítím se málo svobodný.
Zákon 227/2000 o el. podpisu je z roku 2000, nestudoval jsem další změny z roku 2002, navíc se chystají další. Přiložený gif podle mě nevyhovuje definici elektronického podpisu podle paragrafu 2 písmeno a, protože neumožňuje "ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě".
Četl jsem teď ten zákon s cílem zjistit, jestli se dá dohodnout na PGP. Zřejmě dá, protože to vyhovuje právě 2a. Je ale potřeba k tomu udělat smlouvu a v ní specifikovat třeba případ kompromitace klíče a další věci, o kterých se zákon zmiňuje jen pro oficiální certifikáty. Čili použití PGP je podle mě oficiální tak napůl. Ale i to je lepší, než jsem si původně myslel. Děkuji Vám za připomínku.
Je moc fajn, že je na to RFC, tedy nic proprietárního. To by snad v těchto otázkách vysoké bezpečnosti ani nešlo. :-) (Viděli jsme film Síť, že ;)
Sice mám pořád pocit, že systém s CA je méně svobodný pro uživatele, ale v podstatě jste mě pánové přesvědčili, že pro použití ve státní správě převažují klady X509 nad zápory. Děkuji za diskusi, v mnohém poučnou.