Vlákno názorů k článku Platí ještě úsloví "kdo šetří, má za tři"? od anonym - Tytulek je výstižný, ale není už pravdivý.Platí úsloví,"kdo...

Ono jde spíš o to, že spořením odkládáte část dnešní spotřeby na později, takže spíš vyrovnáváte křivku své životní úrovně.

Příklad: žijete s manželkou do 80 let, máte dvě děti a do důchodu jdete v 65. Výdělečně činný jste tedy v rozmezí cca 25-65 let, tedy 40 let. Jako dítě vás do 25 let zaopatřovaly rodiče, vy budete z aktivního příjmu 25 let zase zaopatřovat své děti. Zbylých 15 let do důchodu se budete muset zabezpečit na svých průměrných 15 let v důchodu, kdy byste jinak ze státního sotva vyšel. Celou činnou dobu bylo tedy potřeba část svého příjmu obětovat za účelem zabezpečení dětí a svého důchodu.

Kdybyste byl dostatečně sobecký a bezstarostný, mohl byste nemít děti a na důchod nespořit. Měl byste tak podstatně vyšší životní úroveň těch 40 let v činném věku, ale o to větší by byl pád v důchodovém, kdy nejen že byste padal z větší výšky, ale také hloub. Navíc by po vás nezůstal nikdo kdo by opět odváděl peníze do státní kasy. Pokud by byl důchodový systém částečně závislý na výdělku vašich dětí (což již v návrzích problesklo a je to nanejvýš dobrý princip), tak byste měl přiznaný státní důchod také menší než v prvním případě.

Problém je v tom, že před zavedením státních důchodů byly pojistkou na stáří děti. Bylo jich taky hodně, protože ne všechny se dožily dospělosti, úmrtnost byla taky 50%. Proto bylo běžných 6-10 dětí, v některých rodinách i víc (třeba skladatel Bach byl ze 20 dětí, sám měl taky 20 dětí, ale dospělosti se dožilo jen 13 z nich). Po zavedení státních důchodů a se zlepšením lékařské péče (od pol 19. stol., ale spíše od poč. 20.stol.) postupně klesá počet dětí v rodinách na současných cca 1,7 dítěte na rodinu.
Problémem je, že jsme to přehnali na druhou stranu, a sice že pro přežití jednotlivce je paradoxně lepší děti nemít. Ušetříte, protože nemusíte mít větší byt, větší auto, větší zařízení do bytu, větší hrnce, máte nižší výdaje, stát vás nebuzeruje tím co musíte a co nesmíte, máte lepší a lépe placenou práci, protože se nemusíte ohlížet na pracovní dobu ve školce a škole, nezajímají vás nějaké velikonoční, natož pak letní prázdniny, nehledáte, kdo vám dítko(více dítek) o prázdninách pohlídá, protože tolik volna si dovolit nemůžete, odpadnou vám výdaje za výživu, ošacení a vyplnění volného času dítek, nakonec i vaše nervy budou po 25 letech v lepším stavu... Z ušetřených zdrojů si snadno našetříte na důchod, zvláště pak když nakonec vidíte, že ten, kdo děti neměl, je na tom daleko lépe než ten, kdo děti má. Paradoxní, ale skutečné. Bohužel.

Neviděl bych to tak černě. Mateřský pud naštěstí funguje a děti Váš život dokáží obohatit zase jinak než pěkná suma na účtě. Vždyť rodina je pro všechny babičky a dědečky často nad jejich vlastní zájmy. Kdo ji nemá, nebo se jí z nějakého důvodu vzdá, přichází o hodně a žádnými penězi to nejde vynahradit. Nejen materiální stránkou živ je důchodce.

Jarmilo trochu je to jinak. Podle The World Factbook má ČR už jen 1,23 dítěte na 1 ženu. Dále je v ČR mnoho lidí a zvláště mužů velmi bohatých a výživa dětí je vůbec nezatěžuje. Oni jezdí v autech za 1-2 miliony Kč, prokouří a propijí za život další miliony. Takže mít děti je spíš zátěž pro nějakou opuštěnou ženu , která chce mladého muže, který raději sedí u piva v hospodě. Pak se třeba žena diví koho si vybrala. Ale nadávat si může jen sobě.

Myslím, že nákladům, potřebným pro výchovu dětí, se nediví pouze opuštěná žena. Těm se diví i muž, zvláště pak opuštěný maželkou a donucený platit na dítě/děti výživné :-))
Ale vážně: ono stačí, když jde jeden z partnerů za prací. Kde má jistotu, že v místě, kde má práci on, má práci i jeho partnerka? Pokud se jeden z nich obětuje a věnuje se nějaký čas rodině, kde má jistotu, že si našetří na nějaký důchod? Většinou tu péči o děti "odskáče" žena, které tvrdíme, že "to má v genech". Houby v genech, ale někdo to dělat musí. Takže žádný povzdech opuštěné ženy, ale příklad ze života.
Já bych osobně lobbovala za "rodinný důchodový účet", třeba i převoditelný na děti v případě úmrtí rodičů. Prosím, nebavíme se o rodině rentiérů, ale o běžné rodině (co já vím: instalatér+prodavačka).

Ano, deti jsou drahy konicek. Sam taky jedno mam.
Ale jsem rad ze tomu tak je.

Příklad:
hrubá mzda 10.000 starobní důchod 7.634 náhradový poměr 76,3%
hrubá mzda 45.000 starobní důchod 11.446 náhradový poměr 25,4%

Proto spořit, aby po přechodu do důchodu nebyl takový pád na hubu:-)))
a člověk si udržel ten svůj standart na který je zvyklý.

Problém je, že oba mají podobně velké základní životní náklady. Tzn., že ten první žije od výplaty k výplatě, nemá z čeho dále spořit a jako důchodce je odsouzen k živoření - stává se pro něj nedostupná lékařská péče, teplo ... nedejbože když se mu podělá lednička. Ten druhý má v produktivním věku z čeho spořit.
Nebudeme tu polemizovat, kdyby ten první se více učil cizím jazykům, zvyšoval si kvalifikaci, pracoval 7 dní v týdnu bez oběda 25 hodin a podobné nesmysly. O tom už snad tady na Měšci bylo vysvětlování habaděj.

Problém je ještě jinde: ten první žije od výplaty k výplatě a když si pořídí dvě děti (což není nic moc), bere na ně sociální podporu. Ano, mohl se více učit, ale jaksi na to neměl buňky (pracovala jsem ve zvláštní škole. Je jisté procento populace, které prostě má tak na vyučení řemeslu, v řadě případů ani to ne. Můžou z nich být různé pomocné síly. Přesto si myslím, že by měli mít rozumné zdroje na to, aby za sebe vychovali náhradu. Čímž ale není myšleno, že by měli mít po 8 dětech a množit se jako králíci). Pokud nemají rozumné zdroje a je jich hodně, radikalizují se. Pokud se ti, co jsou nahoře, nepostarají o to, aby ti dole žili za rozumných podmínek, můžou se tu a tam dožít nějaké té revoluce. A při revoluci je jaksi jedno, kdo se učil a kdo ne, protože vyhraje ten, kdo má větší fyzickou sílu nebo lepší zbraně.

Ano ano, jak úžasná je přestava např. okamžitého bydlení s hypotékou na 2mili, splatnotí na 20 let, přeplatkem 1mili, rostoucí cenovou bublinou, bezohledného přístupu developerů se smluvami vyhodnými jen pro ně-polobohy okrádájící nebohé hloupoučké smrtelníky podléhající davovým nákupním horečkám.
Jistě budou vždy ti, kteří si dovolí žít na dluh. S rostoucími zprávami o jejich neschopnosti hradit své závazky vzroste i počet těch, kteří se dluhům raději vyhnou. Být rukojmým banky a zaměstnavatele, pod hrozbou exekuce a přístřeškem pod mostem - děkuji nechci. Raději nějaký čas ještě přežiju s našimi pod jednou střechou.