Celý článek byl koncipován tak, že si účastník penzijního připojištění spoří sám. Nezanedbatelnou věcí je ale také možnost příspěvku zaměstnavatele. Pochybuji, že některý ze zaměstnavatelů bude přispívat svým zaměstnancům do podílového fondu, když z toho "nic" nemá. Naopak u penzijního připojištění nemusí z příspěvku odvádět zdravotní ani sociální pojištění.
Takže při rozhodování o výhodnosti či nevýhodnosti penzijního připojištění je třeba neopomenout i tento fakt.
Každopádně souhlasím s tím, že penzijní připojištění je pro mladé lidi běh na dlouhou trať a že existují i výnosnější varianty, jak se zajistit na "čas odpočinku".
Presne tak, to je ten hlavni motor popularity penzijniho pripojisteni. Pokud mi zamestnavatel v kazdem mesici prispeje 100% castky, kterou si sporim, tak neni nad cim premyslet. Na investovani do akcii bych to od nej nedostal. :)
Máte pravdu. Pokud se ke státnímu příspěvku přidá i příspěvek od zaměstnavatele, stává se penzijní připojištění výhodnější. V článku jsem s touto variantou nepočítal z několika důvodů:
1/ nejistota - zaměstnavatele můžete měnit poměrně často a ne každý svým zaměstnancům na penzijní připojištění přispívá
2/ příliš mnoho neznámých parametrů - příspěvky zaměstnavatele jsou poskytovány v různé výši, někteří poskytují fixní částku, jiní procentní část z vkladu zaměstnance, příspěvek je závislý na mnoha dalších faktorech...
3/ substituce mzdy - někteří zaměstnavatelé volí příspěvek na penzijní připojištění místo zvýšení mzdy z daňových důvodů (a samozřejmě i nižšího pojistného). Kdyby příspěvek neposkytli, zvýšili by mzdu, byť v čistých veličinách méně, než kolik činí příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění.
4/ volba mezi více benefity - zaměstnaneckých benefitů je celá řada a zaměstnavatelé často nechávají zaměstnance zvolit mezi různými. Někdo si např. zvolí raději příspěvek na sportovní aktivitu místo penzijního připojištění, a i tyto alternativy vstupují do ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti penzijního připojištění.
Naprosto s Vámi souhlasím. Ta připomínka byla koncipována ne jako polemika, ale jako upozornění na tuto možnost. Na jakého "koně" na finančním trhu nakonec vsadit se stejně musí rozhodnout každý sám.