Názory k článku Pečoval o otce a staral se mu o dům. Soud mu však odepřel vyšší podíl na dědictví

Nemovitost je toho kdo je napsán v katastru, trvalé bydliště v tomto směru nic neznamená.

Jestliže jim z toho domu nic nepatří, tak samozřejmě ne. Jen o osobní věci se pak budete dělit. A také o peníze na jejich účtech.

Když ani jeden z rodičů nic nevlastní, není po nich co dědit.

Pokud jsem to dobře pochopila, tak dům je váš. Čili pokud zemřou rodiče, nic se neděje, oni dům nevlastní

Dům je Váš s manželem, takže bude předmětem dědického řízení až Vy nebo manžel zemřete. Pokud je nemovitost v SJM, nejdříve dojde k rozdělení SJM (pro jednoduchost předpokládám, že je to jediný majetek). Takže vypořádání proběhne tak, že se dědí jen polovina domu (co by připadla zemřelému), zbylá polovina se dědí při dvou dětech na 3 díly - manžel a každé dítě stejným dílem.
Vaši rodiče ani sourozenci s Vaším domem nemají nic společného, takže se nemusíte bát, že by se po jejich smrti cokoli pro Vás změnilo.

Zdravím,paní Renato,
no nevím,v článku je napsáno,že starý pán byl prakticky soběstačný,tutdíž - JAK se o něj syn staral ?
Cituji : "zůstavitel byl až do svého odchodu do nemocnice prakticky soběstačný a žádnou zvláštní péči jiné osoby nepotřeboval", jednak "velká část tvrzených příspěvků směřovala do části nemovitosti, kterou užíval pozůstalý syn, a sloužila tak tedy k vylepšení kvality vlastního bydlení".
Nevíme a z článku není patrné,jak a jestli se druhý syn o otce zajímal,stýkal se s ním.Pokud první syn v otcově domě bydlel (a zadarmo),těžko chtít po druhém synovi,aby spolufinancoval bratrovi údržbu a vylepšení jeho bytu a předpokládanou jeho budoucí nemovitost.Mys­lím,že soud rozhodl správně.Pokud je druhý syn finančně zabezpečený,logicky předá podíl dceři.Opět - neznáme okolnosti,proč si ho nepřevzal sám a dceři jej nepředal potom.Ale na mě působí první syn jako vykuk.
A teď k Vašemu dotazu - pokud rodiče u Vás pouze bydlí a dům nevlastní,tudíž jsou nájemníci a tím pádem nebude dům zahrnut do dědického řízení.

No, je vidět, že nevíte, co to ve skutečnosti ta soběstačnost starého člověka vlastně je. To asi budete dost mladá nebo bydlíte pěkných pár kilometrů daleko.
Ten, kdo bydlí se staršími rodiči, případně je v jejich dosahu, často je navštěvuje apod., mi dá určitě za pravdu, že zas tak jednoduché to není. Stojí to hodně času, byť jen na tak obyčejných věcech jako zařízení potřebných léků, dovozy k lékaři a i běžný nákup, kdy úplně nejhorší je situace pokud starý člověk jede s sebou. "Chvíli počkej, ještě si ...." a garantuji, že ta chvilka je hodina.
S největší pravděpodobností (tím spíš, že jde o muže) se manželka starala o prádlo - prala, žehlila, spravovala. Úklid domácnosti a pravděpodobně nejen velký, ale i běžný. Se stravováním to asi vypadalo obdobně.
Ti, co bydlí v pohodě a klídku někde jinde si to vůbec neuvědomují a vše berou jako absolutní samozřejmost. Musíte snášet různé rozmary, kterých jsou ti druzí ušetřeni. Když přijedou na návštěvu jednou za uherský čas, tak pokud se jim něco znelíbí, seberou se a zmizí, ale to ten, kdo bydlí buď přímo se starým člověkem, nebo v jeho blízkosti, bohužel nemůže.
Vím, o čem mluvím - jde o vlastní zkušenost, ale vidím to i kolem sebe. Takže tak, zkuste se zamyslet jaké by to bylo, když několikrát týdně musíte všeho nechat, vše přeplánovat a k tomu budete mít vlastní rodinu - třeba malé děti.
Pokud by ten, co zůstane doma čas který věnuje rodiči věnoval výdělečné činnosti, ale klidně i vlastnímu odpočinku, jako sourozenec, tak by se asi ničeho nedomáhal.
Neodsuzujte, neznáte pozadí. A i pokud jsou vztahy OK, tak to je stejně velice náročné a vyčerpávající.

Vařili mu, prali a pomáhali - to není starání?

Mělo by to být stejné jako když jde například o ekekuci a výpočet majetku a podobně.
Dům do dědického řízení zahrnutý nebude, ani jeho část. Do dědictví se bude ovšem započítávat movitý majetek v domě, který byl prokazatelně v užívání toho kdo zemřel(většinou toho započítají víc a je na majiteli, aby dokazoval, že do toho součtu něco nepatří. Dá se to ošetřit nájemní smlouvou, aby podobný případ nenastal. Nájemní smlouva ale nesmí být na 0Kč... ale jedna koruna nájmu stačí. Pokud by tam zemřelý člověk před smrtí žil na nájemní smlouvu jako v zařízeném domově, budou se do dědictví započítávat jen jeho osobní věci plus co vlastnil společně s partnerem nebo partnerkou.

Nějak nerozumím, dům je váš a manžela, proč by tedy měl být součástí dědického řízení, kdyby zemřeli vaši rodiče?

De iure nic nevlastní, takže váš dům nebude součástí dědického řízení. Trvalé bydliště je pouze evidenční údaj, nezakládá žádný nárok na dědictví.

nenastává dědické řízení na VÁŠ dům, píšete že jste si nechali postavit RD s manželem, rodičů tedy není ,ty tam pouze u vás bydlí na trvalo ale to nic neznamená. Dům je jen toho kdo je uveden v katastru nemovitostí . Až jeden nebo oba rodiče zemřou bude dědické řízení na jejich majetek, ne váš.

Pokud jste postavili dům za své peníze a rodiče tam jen bydlí a nejsou na katastru vedeni jsoui spolumajitelé, nic jejich další potomci dědit ohledně domu nebudou, jen to, co je jejich osobním majetkem (nábytek, televize, peníze, šperky atd.). Nejlepší by bylo, kdyby sepsali závěť, kde svůj majetek uvedou.

Pokud rodiče nejsou vlastníci nemovitosti, tak dědictví na tento dům nebude.

Mně maminka po smrti své dcery donutila přepsat dům na mne, řekla že jedině já se o ni postarám, aby se vyhnulo dědění poloviny domu na 2 její vnučky, které jen sporadicky ji navštěvovaly. A měla pravdu, protože já a moje rodina se o ní starala, když 4 roky po mrtvici ležela ochrnuta na posteli u mne v bytě. A ty vnučky ji ani jednou nenavštívili. Staří lidé by měli zvážit, kdo si co zaslouží.

Je to malinko o něčem jiném. S manželem jsme napolovin vlastnili chatu, dle odhadní ceny za 300.000,- . Ještě před dědickým řízením se ke mně zeť začal chovat naprosto odporně a nepokrytě mne z chaty vykazoval. Jsem psychicky nemocná
( endogení deprese), ale nijak fatálně. Beru antidepresiva a jsem schopna se o sebe starat. Jenom řídit auto z tohoto důvodu už 20 let nesmím. Jinak se o sebe i byt starám naprosto samostatně.
Když nastalo dědické řízení, kam jsem byla pozvána já a moje dcery, lékařka a učitelka, tak nastalo to, že mně hlava nemyslela a dcera - lékařka si vymohla dědictví celé chaty. Později se rozdělila se sestrou.
Já jsem bohužel v tu chvíli si neuvědomila, že polovic chaty je jenom moje a zbytek mám právo to manželovi dědit s dětma.
Tři roky staré auto, jsem dobrovolně dala dceři učitelce, která má dvě děti a dojíždí ze Stračova pracovat ( učit) do Hořic.
To mně není líto. Ale stalo se bohužel, že mně dcery a hlavně zeť zakazují přístup a pobyt na chatě. Spojení je z HK dosti
nešťastné, neboť do Kohoutova ( sídlo chaty) autobusy jezdí velmi zřídka s navázáním na školní docházku. Nechci se s dětma soudit, jenom bych chtěla potvrdit, že morální právo má na největší část chaty já. U dědického řízení asi paní advokátka správně nenavnímala situaci. Děkuji za odpověď. Jitka Pavlíčková Hr. Králové