Zkuste navštívit, prosím, nějakou pojišťovnu a přejte si pojistit domek na Sněžce proti záplavě. Myslím, že s pravděpodobností více jak 50 % se dozvíte, že domek sice pojištěn bude, ale s omezeným limitem a za vyšší pojistné, než loni. Pravděpodobná odpověď na otázku "proč tomu tak je?" bude znít... "to zajistitel".
Z čehož je zřejmé, že pojišťovna zdražuje spíše paušálně, než na základě povodňových map (pokud myslíte, že ne, zkuste při sjednávání o povodňovou mapu požádat k nahlédnutí).
Dále je pravděpodobné, že zvýšením pojistného za domek na Sněžce dojde k tomu, že majitel domku takovou pojistku zruší. Zbytek kmene pojišťovny se stane automaticky rizikovější a pokud se to stane v řádech tisíců smluv a více, budeme za rok tam, kde jsme teď. Vybere se sice vyšší pojistné, ale od rizikovějších klientů.
Podle mého názoru by stačila následující úvaha: škody z povodní byly způsobeny zvýšením hladiny vodních toků. Zvýšení nikde nepřesahovalo 10 metrů. Tedy ten, jehož domek je více jak deset metrů nad hladinou vodního toku bude váženým klientem pojišťovny, kterému se to projeví v sazbě.
Problematika "vážených klientů" by stála za samostatný článek. Znáte určitě ve svém okolí lidi, kteří pojistku(y) platí řádně celý život, škody nemají, nebo nehlásí, a přitom pocit váženého klienta mohou mít menší, než ten, kdo sice platí třeba 100 tis. Kč, ale s železnou pravidelností si půl milionu ročně vybírá na pojistných událostech...