Ono je to s rozpoznáním padělku někdy těžké. Pokud budu mít v ruce jedinou bankovku, a tu nebudu mít X denně před očima, tak padělek nemusím poznat, nemám jej s čím porovnat. Pokud budu dělat někde pokladní a mám možnost srovnávat se stejnými nominály na kase, měl bych rozpoznat. Nejhorší je, pokud se nejedná o nějaký školácký ftípek přes barevnou kopírku, že falza obsahují mnohokráte i bezpečnostní prvky a jak se zde uvádí, mnohdy mají problém s rozpoznáním i odborníci.
Pokud vám na auto namontují v servisu neoriginální náhradní díl (může být ale vyroben stejným výrobcem, který dodává do provovýroby), taky jej nemusíte rozpoznat, zvláště jako pouhý řidič-motorista-spotřebitel.
Pokud v dobré víře koupím Levisky neoriginál jako originál, taky bych měl být nějakým způsobem chráněn, zvláště neznám-li cenu originálu. A jelikož nemusí být ceny všude stejné, mohu se domnívat, že cena plagiátu odpovídá ceně originálu.
Nemůžeme být zkrátka odborníky na vše. A líbí se mi, jak odborníci vyzdvihují jen a jen to své. Ale i ti odborníci jsou mimo svoji oblast neodborníky. Občan by měl být právníkem, aby rozpoznal špatné smlouvy, bankéřem, aby rozpoznal padělky, lékařem, aby ho neléčil na úplně jinou diagnózu, chemikem, aby věděl, že po konzumaci určitých potravin exne do 5 let na raka, stavařem, aby mu nepostavili barabiznu, která mu za 20 let spadne ... Je toho zkrátka poslední dobou moc, nač by si člověk měl dávat pozor a čemu by měl rozumnět. A najímat si na každou věc nějakého odborníka - na to ne každý má příjmy, a navíc není záruka, že onen odborník něco nepřehlédne nebo zda se za ještě větší peníz nespolčí s protistranou, před kterou měl původně ochránit.
Fajn a kdo by ty škody způsobené padělky měl platit? Výrobci originálů? Tedy by byli postiženi dvakrát - jednou, že neprodají originál a podruhé, že budou někomu, kdo nalítl a koupil šmejd, ještě platit :-o ?
I osoba se sníženou inteligencí jaksi ví, že originální Lewisky, Adidasky nebo nádobí značky Septer se nekupuje u vietnamského stánku, stojícího u silnice před hraničním přechodem.
S padělky je to někdy problém. Pamatuju doby, kdy se s každou 100-dolarovkou jezdilo do banky a i pokladní v bance s tím měli problémy. České koruny naštěstí tolik padělatelů neměly. Hezké příklady padělaných bankovek mají v expozici ČNB v Praze na Příkopech (vřele doporučuju, vstupné je zdarma a expozice v bývalém trezoru Živnobanky je moc prima), některé z nich byly malované vodovkama na koleně a příjemce je prý nepoznal!!!
Já tedy, ač nemám sníženou inteligenci, nevím, co stojí originál Levisky či Adidasky. U nás měl nějaký maník kamenný obchod s takovýmito značkami. Lidi sice měli podezření, že je to pašovaný šunt a teprve když mu na to vlítli, tak se potvrdilo, že něco byly opravdu plagiáty. Ale jen něco, něco bylo opravdové, značkové. Taky to nikdo nepoznal. A naše kontrolní orgány se zaměřují jen na určité značky, třeba onen Adidas či Nike - když tam budou prodávat plagiáty Botas či Moleda, s nikým to ani nehne. Takže džíny nebo boty za litr jsou pro mne drahé, ať jsou značkové či nikoliv. Ostatně, originál i neoriginál mají svůj původ stejný - jsou zhotoveny někde v Asii nebo Indii, mnohdy i dětma, za ubohou mzdu, ale prodávány za cenu, jako kdyby je vyráběl západní člověk s odpovídají civilizovanou mzdou.
Expozice ČNB je opravdu dobrá, jen je lepší se tam předem objednat, protože počet účastníků je omezen. Vyhráli jsme tam na kontrolní otázku takový balíček znehodnocených bankovek.
Naprosto souhlasim. Dnes musite byt odbornikem zcela na vsechno, protoze z jedne strany na vas ciha kdejaky filuta, ktery vam "jen" proda smejd ci nekvalitni praci. Pak je tu jeste zmetek s velkym Z, ten si rika stat a u nej to mate daleko horsi, protoze "neznalost nekvalitnich, protichudnych a v jeho prospech ohebnych zakonu" neomlouva. Pokud by mel stat vsem napravovat zpusobene skody ve stejnem rozsahu jako to pozaduje po svych poddanych, tak uz nekolikrat zbankrotoval.
Ohledne bankovek opravdu nechapu argument jak ma laik rozeznat padelek, se kterym ma problem i odbornik v danem oboru. V nekterych zemich bankovky dokonce nevydava centralne stat, ale jednotlive banky ktere k tomu maji licenci. Jedinym resenim je asi vymenny obchod bez ucasti penez, ze :-)
Může se stát, že vám obchodník strhne částku 2x, nebo si po čase vzpomene, že vám dal omylem slevu a z banky si dodatečně strhne další peníze. Už se o tom mockrát psalo na netu. Takže karta má také své nevýhody.
Nedávno jsem chtěl platit kartou opravu auta, 20 000 Kč, bohužel servis karty nebral...
Bezne vidam obchody kde maji napsano "Pri platbe v hotovosti sleva 10%". Ve vetsine mensich obchodu se ani kartou platit neda a ja ty mega-hyper opravdu nemusim.
Můžete prosím uvést namátkou tak deset takových obchodů, když je běžně vídáte? Já to vídám velmi, velmi zřídka a to se slevou maximálně 4%, takže toto by mě opravdu zajímalo.
Za socialismu sice nebyly mobily a karty byly jen okrajově, na výběry z bankomatu, a dalo se s nimi platit v Kotvě. Ale co kde jaký podnik kupoval, tak vše šlo přes faktury. Nebyl s tím problém. Jenže po převratu vše dobré muselo být zatraceno a tak za vše šly peníze z ručky do ručky, nejlépe bez jakýchkoliv dokladů, aby se to nemuselo podchytávat v účetnictví. Stát sice přišel o miliardy, ale unie nám nutí po 20ti letech divokého přetrženého hospodářství aspoň něco dobré - tzn. omezení plateb hotovými penězi. A za 30 let po převratu budeme tam, kde jsme byli před 89. Když to dělali komunisti, bylo to špatné, když se to dělá nyní, je to v nejlepším pořádku.
Sám osobně jsem rovněž nepřítel hotových peněz a snažím se všude platit kartou, i když ty stále mnohde (zvláště na malých vesnických krámcích či donedávna dokonce v Makru, dodnes v českých Kauflandech) neakceptují. Ale když jsou platební terminály jedné kampeličky s.r.o. u obchodníků často mimo provoz nebo transakce přes termínál trvá neskutečně dlouho oproti platbě hotovostí, je to k nas*ání ...
No, vy toho z toho socialismu moc nepamatujete. Už od zhruba poloviny osmdesátých let se všude skloňovalo sousloví "druhotná platební neschopnost" (což znamená, že ten průšvih nabyl takového rozměru, že ani komunistická propaganda to nedokázala zaretušovat), řešily to sekretariáty KSČ na všech úrovních a nic nevyřešily. Že se po roce 89 vše platilo z ruky do ruky byl jen důsledek tohoto socialistického bordelu a trvalo přes deset let, než bezhotovostní platby zase získaly jakous takous důvěru.