Hlavní navigace

Padělání britských bankovek se v minulosti trestalo smrtí

23. 11. 2019
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Nejdůležitější okamžiky vývoje bankovek ve Velké Británii, od jejich prvopočátku až po 20. století. Seznámíme vás i s ochrannými prvky, kterými se banky snažily ochránit papírové peníze před paděláním.

Velká Británie patří mezi velmi rozvinuté průmyslové země s významným bankovním sektorem. Jakkoli v královské chartě (Royal Charter), kterou byla založena Bank of England, nebyla žádná zmínka o bankovkách, bylo brzy jasné, že emise bankovek je velmi zisková. Ihned po založení banky proto začali ředitelé této banky diskutovat o možnostech emise vlastních bankovek.

Nejstarší bankovky, vydávané Bank of England

Britské papírové peníze mají svůj počátek v rukou psaných potvrzenkách, kterou vystavovali zlatníci výměnou za vklady hotovosti. Tyto jednoduché doklady převzala Bank of England již v roce 1694, kdy byla založena, a transformovala je do dnešních sofistikovaných bankovek. Rada ředitelů se poprvé sešla odpoledne v pátek 27. července 1694, několik dnů po vydání zmíněné Královské charty. Rozhodli, že vkladatelům bude povoleno si vybrat jednu ze tří metod pro uskutečnění vkladů v hotovosti (tj. vkladů mincí), všechny tři byly již dříve uskutečňovány zlatníky-bankéři.

Jedna z těchto metod byly obíhající hotovostní poukázky (running cash notes), které byly přímými předchůdci moderních bankovek. Jednalo se o předtištěný formulář, do něhož byly ručně (bankovními úředníky) doplňovány údaje o datu, jménu vkladatele, vložené částce (slovem a číslem) a také jedinečné číslo tohoto potvrzení. Zmíněné poukázky byly vydávány na celou hodnotu vkladu a na rubu byly podepsány zmocněným pokladníkem banky (Jménem guvernéra a společnosti Bank of England). Splatné byly vkladateli nebo jejich držiteli, což umožňovalo jejich oběh. Jejich text byl vytištěný kurzívou, což připomínalo poukázky dříve vydávané zlatníky.

Zabezpečení prvních bankovek

V průběhu několika příštích desetiletí byly zavedeny následující bezpečnostní prvky. Zaprvé obrázek Britannie, založený na bankovní pečeti, zvláštní papírem s vodoznakem a také místem pro částku, kde byla uvedena značka libry následovaná částkou (tzv. sum block). Obrázek Británie, uvedený na těchto poukázkách od roku 1694, byl (a stále je) opatřením proti padělání.

Tato metoda byla obyvatelům Londýna důvěrně známá, a proto byla vítaná a přijatelná. Akt přijetí této poukázky byl potvrzením důvěry, že ji emitent slíbil proplatit. Tyto poukázky byly v podstatě směnky, protože Bank of England vzala na sebe odpovědnost zaplatit, respektive vyplatit vklad jejímu držiteli na požádání. Tyto směnky již nesly všechny prvky jako současné britské bankovky. Od roku 1697 byl součástí těchto platidel vodoznak. V témže roce přijal parlament zákon, podle kterého je padělání bankovek zločin a trestá se smrtí. Zákon ovšem nerozlišoval mezi paděláním a pozměňováním peněz.

Rozvoj bezpečnostních prvků bankovek a padělání liber

Čtyři dny po zahájení bankovních obchodů ředitelé banky rozhodli, že obíhající hotovostní poukázky by měly být tištěny, avšak nikdy k jejich tisku nedošlo a byly zcela psané rukou. K jejich tisku došlo až v okamžiku, kdy byly odhaleny případy jejich padělání. Jakkoli se kvalita tisku v průběhu 18. století nezměnila, výrazně se zvýšila kvalita používaného papíru. Původně byl používán pórovitý hnědý papír. Jeden odsouzený padělatel ve vězení řekl pokladníkovi banky, že by se padělání prakticky znemožnilo, kdyby byl papír pevnější a bílý. V roce 1724 proto banka požádala Henriho Portmana (hugenotského uprchlíka z Francie), aby vyrobil nový papír (firma Portman papír pro britské bankovky vyrábí dosud).

Nový bankovkový papír byl poprvé použit v roce 1725. Tyto librové bankovky byly stále pouze částečně tištěné, při jejich vydání však do ní mohla být dopsána částka, požadovaná klientem. Nejnižší hodnota byla 20 liber a nejvyšší 90 liber. Jejich hodnota se zvyšovala vždy po 10 librách. Pokladník, který ji vydal, mohl písemně zvýšit její hodnotu. V roce 1743 se ten sum block stal součástí tištěného designu bankovky, částečně jako identifikační znak a (což bylo ještě důležitější) jako důležité opatření proti padělání bankovek.

Padělání se trestalo smrtí

Postupně se tyto kousky papíru staly široce přijímanými a začaly reprezentovat spíše jednotky hodnoty než specifické částky. Často docházelo k jejich padělání, což stimulovalo zlepšování jejich výroby a designu, ovšem bankovní ředitelé zpočátku preferovali přísné tresty padělatelům. Čekal je trest smrti. Nejvýznamnějším padělatelem této doby byl Charles Price, zvaný Old Patch, který se oběsil ve vězení 25. ledna 1787. Tedy v den, kdy s ním měl začít jeho soudní proces. V letech 1797–1821 prošla Bank of England řadou krizí, spojených s napoleonskými válkami, respektive s hrozbou invaze do Velké Británie. V této době obyvatelstvo preferovalo peníze z drahých kovů, a ne papírové peníze.

Do této doby měla nejnižší hodnotu pětilibrová bankovka. Nicméně byly emitovány bankovky v hodnotách jedna a dvě libry. Tyto bankovky se dostaly do rukou chudších a nevzdělaných lidí, kteří měli zkušenosti pouze s kovovými mincemi a kteří se často stali oběťmi padělatelů. Jakkoli se padělání trestalo smrtí (až do 1821), nepodařilo se ho zastavit. V této době byly librové bankovky kritizovány zejména ze dvou hledisek. Jednalo se o nízkou úroveň jejich tisku a o jejich špatný design. Každá z nich byla číslována ručně. Bankovní úředníci byli této povinnosti zbaveni v roce 1809 díky vynálezu ručně ovládaného číslovacího strojku. Čísla se objevovala na dvou místech, oddělených slovem London.

Další opatření bránící padělání

I po zavedení nového (vlnitého) vodoznaku bylo padělání anglické bankovky snadné. Augustus Applegath a Edward Cowper navrhli, aby zadní strana bankovky nesla zrcadlový obraz přední strany. V roce 1836 Bank of England začala používat proces tisku peněz, který měl dvě výhody oproti dřívějšímu systému, a to konkrétně metodu číslování bankovek (která se používá dodnes) a způsob tvorby tiskových desek z původní rytiny (kterou navrhl Američan John Perkins). Zdálo se, že tato nová metoda, spojená s novými metodami tvorby rytin bankovek, umožnila vytvořit prakticky nepadělatelnou bankovku.

V roce 1855 byl poprvé použit tisk celého povrchu bankovky z ryté desky. Zároveň získaly bankovky Bank of England zcela nový design. Tyto bankovky byly opatřeny novou verzí vodoznaku. Současně z nich bylo odstraněno jméno hlavního pokladníka a nahrazeno slovem doručiteli. Podpis hlavního pokladníka nebyl odstraněn až do roku 1870.

Britské libry ve 20. století

V roce 1928 začala Bank of England používat na svých bankovkách barvu a strojní rytí desek. V průběhu druhé světové války se staly britské libry hlavním cílem padělatelské činnosti německých nacistů.

skoleni_15_4

V březnu 1968 bylo oznámeno vydání další série librových bankovek. S těmito novými bankovkami bylo spojeno několik novinek, konkrétně se jednalo o změnu jejich hodnot, zmenšení jejich rozměrů (z důvodu úspory papíru) a byla také zlepšena ochrana proti jejich padělání, a to díky jejich novému designu a nové technologie tisku.

Více informací o popisované problematice zájemci naleznou v knize Willibalda Kranistera The Moneymakers International, kterou vydalo Black Baer Publishing v Cambridge v roce 1989 a jejíž ISBN je 0–9514522–0–7. Pokud vás problematika britských bankovek zajímá, mohu rovněž vřele doporučit návštěvu Muzea Bank of England v Londýně.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje tématům bankovních služeb.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).