Opravdu nechápu, proč na odborném serveru v článku psaném právníkem, vychází články, které se populisticky a demagogicky vezou na bulvární mediální kampani proti vymáhání dluhů.
Cituji: "Vyhláška v dosavadním znění umožňovala advokátům pohodlné podnikání s vymáháním drobnějších dluhů"
Tyto náklady řízení přece NEJSOU žádnou odměnou advokáta, ale jakousi náhradou za honoráře, kterou věřitel zaplatil advokátovi za jeho práci a kterou soud přisoudí věřiteli. JSOU TO PENÍZE VĚŘITELE.
Jestliže se musím soudit o nezaplacenou fakturu a spor není jednoduchý (např. dlužník dluh popírá), já nejsem právník, nezbývá mi, než se nechat před soudem zastoupit advokátem. Advokáti mají běžnou hodinovou sazbu 1500-3500 Kč na hodinu. Za 3-letý spor můžu zaplatit advokátovi za jeho práci třeba 30.000 Kč. U pohledávky 60.000 Kč, o kterou se soudím, pak soud přisoudí náhradu, která mi náklady na advokáta zdaleka neuhradí.
Nemene ucelovy je vas komentar.
Je holym faktem, ze si v posledni dobe nekteri advokati spojeni s firmami zalozili zivnost na tom, ze inkasuji maximalni moznou odmenu za to, ze nejaky mizerne placeny koncipient vyplni formularovou zadost ohledne bagatelniho sporu. Viz treba slovutna spina Tomas Sokol.
Tam vubec nejde o uhrazeni nakladu za nejaky realny soudni spor.
v clanku se jasne pise, ze ty limity odmen jsou dany pouze pro bagatelni pohledavky, aby se prave predeslo tomu, ze advokati hromadne skupovali stokorunove pohledavky a zalozili na tom perfektni byznys, kdy prave neslo o vymozeni te stokoruny ale o inkasovani nahrad. Nevim co je na tom tendencniho, kdyz autor clanku upozornuje, ze se jednalo prave o tyto mikro pohledavky a bylo evidentni ze nejde o samou podstatu, ale ze se to dela kvuli "vedlejsimu efektu"
Já teda 50 tisíc korun za bagatelní pohledávku nepovažuju, je to zhruba můj měsíční výdělek. Ono stačí, když jeden dva dodavatelé nezaplatí fakturu, a už se vezete, nemáte na zaplacení subdodavatelům. V některých situacích pak člověk nemá jinou možnost, než podat žalobu, mám snad dluhy odpustit? A moje dluhy mi někdo odpustí?
Neustálými mediálními útoky na věřitele a oklěšťování možností obrany proti dlužníkům se docílí akorát stavu, že stále méně a méně věřitelů bude ochotno dodávat na odloženou splatnost.
Dávám tomu tak deset let... Až mladý člověk s neznámou platební historií bude chtít sjednat mobilní paušál, internet, smlouvu na dodávku elektřiny/plynu, neuzavře s ním nikdo smlouvu bez vratné kauce ve výši několika tisíc korun. Protože velké firmy se takto začnou bránit proti neplatičům, protože drobné pohledávky bude ekonomicky neefektivní vymáhat. Jsem zvědavý, jak tohle společnost vstřebá, socky zase budou řvát, jak je firmy "okrádají".
Nechápu, že zrovna autoři a čtenáři Měšce nechápou takové elementární věci, že každá akce vyvolá reakci...
Potrefená husa nebo jenom hlupák?
To, že se některé firmy zaměřily na skupování bagatelních pohledávek a vydělávaly na účtování sazeb za elitního právníka za vyplňování formulářů, které dělala sekretářka nebo student na praxi je známý fakt.
Nikdo nezpochybňuje, že by se dluhy měly platit a věřitelé dostat ke svým penězům a neprodělat na tom, tj. měly by být propláceny efektivně vynaložené náklady, ale nic navíc.
Asi takhle: ten člověk nemůže být tak hloupý, aby to nepochopil po přečtení článku, a pěti upzornění. Takže nám zbývá jediná možnost: je za to co píše placený.
Samozřejmě, důkazy na to nemám, ale jiná logická a věrohodná možnost nezbývá. Nechme ho být. Prostitutka je proti tomuhle slušné a poctivé povolání.
tady vas "obycejni lide" sezerou. holt se nenosi vydelavat vic nez delnas v kolbence a jeste za praci bez lopaty jen za stolem.
bolsevici je naucili a nynejsi postkomunisticky partaje jako kscm a cssd je v tom utvrzuji, ze zit se ma na dluh a z ciziho, pak po nich chtejte aby vratili to co si pujcili.
ps: koukam, ze jste to u nekterych jiz dotahl na placeneho diskutera, gratuluji :)))
Je příznačné pro Česko, že se zlodějiny obhajují nadáváním dělňasům v kolbence a partajím.
Čekám, kdy se najdou stejně morální mrtvoly, jako jste Vy, kteří budou obhajovat nejenom zlodějiny, ale i vraždy a další, a když se to nikomu nebude líbit, tak začnou nadávat do bolševiků a závisti, jako jste to předvedl Vy.
Když někdo okrádá zloděje (teyd advokáty a exekutory, co si z malých dluhů udělali zlatý důl), je nejlepší hlasitě křičet o závisti a dělňasech.
Vy chudinko.
velice me mrzi, ze lide jako vy maji potrebu se vyjadrovat, anizby pochopili psany text na nejz reaguji.
- kde nadavam delnasum? prosim o citaci
- kde obhajuji zlodejiny? prosim o citaci
- z ceho dovozujete ze hodlam obhajovat "vrazdy a dalsi"? prosim o citaci
- kde a komu jsem nadaval do komunistu? prosim o citaci
- z ceho v mem prispevku usuzujete ze nekomu (komu konkretne?) zavidim? prosim o citaci
ps: pokud okradate zlodeje jste uplne stejny zlodej jako ten ktereho okradate
pps: pokud platite sve dluhy, tak vam muze byt putna kolik si advokat nebo exekutor DLE ZAKONA uctuje, neprijdete s nimi do styku
Další mamlas zmanipulovaný senzacechtivými médii. Tak ještě jednou a zkuste číst pozorně: náhrada nákladů řízení nepatří advokátovi (on z toho nedostane ani korunu), ale věřiteli! Jde o jakousi paušální státem určenou náhradu, nejde dokonce ani o proplacení toho, co věřitel musel advokátovi zaplatit.
Samozřejmě, že u jednoduchých dluhů asi dokáže věřitel sepsat návrh na vydání platebního rozkazu sám (jsou na to na internetu vzory), a nepotřebuje platit advokátovi. Ale problém nastane, když se dlužník začne odvolávat, tvrdit, že nic nedluží, že si nic neobjednal, že podpis na smlouvě není jeho... apod. Tohle už průměrný člověk sám nezvládne a ve vlastním zájmu (aby soud neprohrál), musí zaangažovat advokáta. Ostatně od toho advokáti jsou, že...
Popíšu vám konkrétní případ, který se mi stal (proto vím, o čem mluvím, protože jsem se už soudil, pravděpodobně na rozdíl od předřečníků). Byla objednávka, zákazník čile komunikoval - vystavil jsem zálohovou fakturu na 20 %, ta byla proplacena, zakázku jsem provedl a vystavil fakturu na doplatek. Ten mi zaplacen nebyl. Po 4 měsících upomínání (zákazník nereagoval, úplně se vypařil ze světa), jsem podal návrh na vydání platebního rozkazu (ano, sepsal jsem si sám, vzor stáhl z internetu). A ouha - po vydání platebního rozkazu soudem podal dlužník odpor, že si nic neobjednal. Soud mě požádal o vyjádření. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem oslovil advokáta. Sepsali jsme vyjádření. Proběhlo jednání. Dlužník nepřišel, poslal za sebe advokáta. V tu chvíli jsem děkoval bohu, že mám svého advokáta, protože bych se sám nedokázal ubránit, vůbec jsem nerozuměl, co advokát protistrany namítal (právnické pojmy, do toho občas latina...). Pak bylo druhé jednání. Pak třetí. Bylo to úmorné. Asi jsem to měl vzdát a žalobu stáhnout. Dva a půl roku sporu, advokátovi a znalci jsem celkem zaplatil asi 30 tisíc. Dlužná částka 25 tisíc. Soud jsem vyhrál, ale za jakou cenu. Měl jsem si to nechat líbit a dluh vyčůránkovi odpustit? Odvést práci zadarmo? Pracujete také zadarmo?
další mamlas který nepochopil formulářové žaloby.
tak ještě jednou: pokud advokát koupí pohledávku, vstupuje do práv věřitele. zastupuje tedy sám sebe a náhrada nákladů patří jemu. přičemž prvních pár úkonů je tak jednoduchých, že ho zvládne i nedovzdělaná sekretářka. čemu přesně jste na tom nerozuměl?
Děkuji za diskusní podporu :) Bohužel vysvětlovat toto "obyčejným lidem" nemá smysl. Ono se to každému zde diskutujícímu jednou vrátí třeba po přestěhování, až zjistí, že je dodavatelé energií odmítnou přihlásit k dodávce elektřiny/plynu bez složení zálohy ve výši několika tisíc Kč, jako je zvykem v některých zemích na západ od nás. A proč? Protože "bagatelní" pohledávky se tam opravdu nevyplatí vymáhat, a také se nevymáhají.
Poznámka k diskutujícím: pokud má někdo opačný názor a podkládá ho argumenty (které si mimochodem nikdo z vás nepřečetl a nezamyslel se nad nimi), tak to neznamená, že je agentem CIA, nájemným vrahem nebo mělkým schizofrenikem. Znamená to pouze to, že má opačný názor :-) Ale chápu, že sovětskému člověku vysvětlovat pojem "jinakomyslící" je ztráta času...
Jako obvykle, jde o řešení, které vypadá jako dobra věc, ale je nesystemove a kontraprodultivni. Doposud soudy mohli snizit či nepřiznal náhradu nákladů vypocitanou podle vyhlášky, pokud jim přišla neadekvatni (zjednodusene receno). Nedelaly ty, bylo by moc práce to oduvodnovat, zkoumat případ od případu atp. Takže ve světle mediální známých případů se sahlo k řešení, které prakticky znemožňuje si vzít advokáta na spory do výše 50 000 (nikdy se náklady na něj nevrátí). A přitom tech běžných sporu, kde opravdu je třeba několikrát dojít na jednání, podávat důkazy atp. (tj. je za tím mnohem vic, než vyplnění formulare), je podstata většina. A soud ted nemá žádnou možnost přiznat vitezne straně (věřiteli, rekneme) náhradu ucelne a v nezne výši vynalozenych nákladů na advokáta, který tomu klidně věnoval 8 či 10. Hodin práce (pokud má řízení klasický průběh s několika podanimi a jednáním na každém stupni). Je to nedomyslene.
Tak si na "spory do výše 50 000" proste nevezmu "znackoveho" Sokola za 3000/ukon, ale cerstve dostudovanou pravnicku na materske, ktera tech 10 minut vyplnovani papiru za par stovek na ruku rada udela, ne? Nebo nejakou studentskou firmicku, predpokladam se takove vyroji a jejich dovednosti na tenhle typ problemu budou bohate stacit...
Je vidět, že nemáte tušení, jak probíhá běžný soudní spor. Není to o "vyplnění" papíru.
Nejprve musíte poslat kvalifikovanou předžalobní upomínku (na ní jsou kladeny určité formální nároky, byť uznávám, že by snad měl stačit vzor stažený z internetu), pak napíšete tu žalobu - to také obvykle není nic těžkého a sepíše si ji většina lidí sama. Problém ale nastává, a o tom já tady celou dobu píšu, když dlužník podá odpor, na jednání za sebe pošle advokáta, odvolá se, tvrdí že podpis na smlouvě není jeho a podobné vylomeniny, které jsou ze strany dlužníků poměrně časté. Tohle už běžný člověk sám neukočíruje, a potřebuje advokáta.
Ještě jedna poznámka: přeju Vám, aby na vás někdo podal neoprávněnou žalobu, že dlužíte třeba 11000 Kč. Vy nebudete vědět, jak reagovat, protože nestačí přijít na soud a říct "já nic nedlužím", protože žalobce vytáhne vaši objednávku, smlouvu apod. a vy budete muset zpochybnit jeho tvrzení a důkazy. Věřte mi, že sami to nezvládnete. Budete potřebovat advokáta. A on zadarmo pracovat nebude. Takový spor vás může vyjít na 5000 Kč, ale také na 20000 Kč - odměnu, kterou zaplatíte advokátovi. I když vyhrajete a soud žalobu zamítne, nikdo vám ty peníze zaplacené advokátovi nevrátí. A proč? No protože se jedná o "bagatelní" pohledávku...
Porad nejak nejsem presvedceny, ze na obhospodareni zalezitosti typu zpochybneny podpis... potrebuju pravnika s 20letou praxi a 20000 odmenou...
Nicmene i tak bych dluh 11000 s vymahacimi naklady min 5000 asi odpiskal, protoze sance, ze (i po vyhranem sporu) neco dostanu je prakticky nulova.
U firem, ktere maji takovych pohledavek hromadu (napr. telco operatori), je situace o necem jinem, protoze pak se vyplati mit pravnika zamestnance, ktery ma fixni plat a neni placeny od ukonu (ze to nedelaji a radsi dluhy prodaji, je vec jina).
Pokud to dobře chápu, tak se novela týká právě jen tzv. formulářových žalob (mimochodem za docela velký přínos pokládám právě definování tohoto pojmu).
Jinými slovy pokud vám někdo bude dlužit 20 tisíc a vy to budete vymáhat "formulářově", máte nárok na náhradu nákladů jen ve stokorunách, což ale na toto reálně stačí. Pokud se ale dlužník rozhodne návrh neakceptovat a dovést to k soudu, tak tam už tento limit pro odměnu neplatí a náhrady rostou.
Ideální stav v této oblasti každopádně neexistuje, je to vždy balancování mezi právy dlužníků a věřitelů. Nicméně si myslím, že stav po novele bude asi ve více případech lepší než před tím, než naopak.
Pořád je to mimo. Za prvé, hradit by se měly jen účelně vynaložené náklady. Předávat neplatiče advokátovi má smysl až poté, co se nepodaří něco jednoduššího (například, eh, poslat doporučený dopis; divili byste se, kolik firem to nedělá - právě proto, protože jde ten krok přeskočit a rovnou ždímat na úhradách). Za druhé, a tohle není populární názor, pokud jsou náklady na vymožení dluhu nesrovnatelně větší nežli dluh, tak by se dluh vymáhat neměl, neboť je to neekonomické a společnost jako celek to ochuzuje; i moje daně jsou plýtvány na to, aby policie chránila exekutora, který zabavuje byt, aby pokryl dluh osmset korun plus příslušenství dluhu dvěstětisíc korun. Nevěřím na bajky o poctivých malých živnostnících, co prosperují jen proto, protože se jejich zákazníci bojí exekutora, a až nepůjde účtovat pět tisíc za vymožení stokoruny, tak tu stokorunu nikdo nezaplatí a živnostník půjde do kopru.
Proboha, přečtěte si ten zákon pořádně. Už několik let platí, že bez upomínky nemůže věřitel nárokovat náklady řízení, chce-li nárokovat, upomínku musí zaslat vždycky.
U velkých firem typu energetiky nebo telekomy je typicky chybou dlužníků, že po přestěhování nenahlásí změnu své adresy. Máme na schránkách často dopisy od PRE, O2 apod., je vidět přes obálku, že uvnitř je složenka. Zákazník si odhlásí elektřinu, plyn, internet... ale novou adresu pro zaslání závěrečného vyúčtování nenahlásí. Tak co má věřitel dělat? Podle vás má dluhy odpouštět a náklady rozpustit ve vyšších cenách?
Ono by stačilo, kdyby kromě posílání na starou adresu zkusili tyhle firmy poslat ještě email nebo SMS. Včera mi přišla od PRE upomínka, že jsem nezaplatil zálohu (skončil trvalý příkaz a zapomněl jsem nastavit nový). Proč mi nejdřív nepošlou maila, ale rovnou dopis se splatností 5 dní. V době dovolených.
Popravdě mám odpovědět? Pokud někdo platí tisícovku, aby vymohl stovku, chová se iracioniálně. Pokud někdo donutí někoho jiného, aby za tutéž operaci tisícovku zaplatil on, tak svoji iracionalitu akorát přenáší na někoho jiného. Pro společnost jako celek zůstává přínos záporný.
PS: Pořád nechápu, čím to, že se věřiteli upomínka doručuje tak špatně, zatímco exekutorovi to jde úplně samo. Že by věřitel nějak neměl motivaci ji doručit?
PPS: Před čtyřmi roky jsem se stěhoval a dodavateli nahlásil novou adresu. 90% faktur mi pošle na správnou adresu, 10% pořád chodí na starou. Naštěstí s lidmi na staré adrese mám dobré vztahy, takže mi to přepošlou. Předpokládám, že my vysvětlíte, že si za to můžu sám, protože jsem dodavateli nevynadal dostatečně hlasitě. (Ale teď odbíhám od tématu, pointa je jinde.)
Ano, pokud dlužník zaplatí později 1100,- místo co by zaplatil včas a jen 100,-, chová se (až na výjimky) iracionálně. Ale nevidím důvod, proč jeho iracionalitu přenášet na věřitele.
Exekutorovi to nejde samo, exekutor na to vynaloží nějaké náklady, což jsou přesně ty náklady na vymáhání, co vám tak leží v žaludku.
Policie, soud, exekutor, narozdíl od občanů a právnických osob (věřitelů), mají přístup do evidence obyvatel, takže si dlužníka pochopitelně najde. Když se odstěhujete a nenahlásíte RWE novou adresu, tak vám pochopitelně zašle závěrečnou fakutur na tu adresu, kterou jste uvedl ve smlouvě. Nebo si podle vás má firma zaplatit detektivní kancelář, aby vás vypátrala? Co na tom nechápete?
Ad poslední věta - ono je to celé o tom, aby se udržel jistý zdravý rozum... Pokud mi někdo bude dlužit značně přes 1000 korun, tak je asi namístě to vymáhat (a když to dlužníka bude stát více, tak dobře mu tak). Ale popravdě řečeno pokud mi u klienta vznikne nějakou shodou okolností dluh v relaci 100-200 korun a jde o jeden dluh a nemám důvod se domnívat, že se to bude opakovat, tak je prostě vymáhání nesmysl a pokud se to řeší opravdu mnohonásobnými poplatky, tak už se nebojím to nazvat nemorálností. A přesně tohle, tedy vznik i několikatisícového dluhu z pohledávky i pod 100 korun se v nedávné minulosti nesporně dělo :-(
Tohle je prostě o tom, co jsem psal v jiném příspěvku - v této oblasti neexistuje optimální řešení, je to vždy jen o hledání jistého balancu mezi extrémy. Po roce 1989 jsme se nesporně zhoupli do jednoho extrému (vymahatelnost prakticky nulová), z něj jsem ale bohužel upadli do druhého (vznik dluhů až likvidačních jen v důsledku nesmyslů kolem vymáhání). Pokud by novela zákona vedla k tomu, že bychom se konečně dostali někam do zdravého středu mezi tyto extrémy, tak jsem osobně pro...