Jsem pivař a vím, že když mně někdo nabízí běžnou desítku za 100 Kč (a navíc mám za rohem další hospodu s desítkou za 20 Kč), je to drsně předražené, ale dohodli jsme se a je to v pořádku. Proč má být ale chráněn někdo, kdo koupil předraženou minci nebo známku, protože tomu nerozumí? Nestará se stát (o blbce) příliš? Neměl bych být spíše chráněn já, protože mám žízeň?
Hmm, jenže ty zákony, které chrání "méně vnímavé" otravují normální občany. Za chvíli bude víc byrokracie než skutečných potřebných slov. Pokud je třeba vnímat méně vnímavé, nechť se udělá seznam méně vnímavých a zákony se jasně označí, že tyto jsou pro ty, co se do toho seznamu přihlásili.
Dobrovolný vstup do seznamu i výstup. Některé skupiny automaticky zapsané do seznamu (lidé nad x let a pod y let), možná všechny v prvním kroku.
Já bych to pragmaticky viděl tak, že pro stát může být být docela výhodné lichvě a smlouvám podepsaným pod tlakem (i nepřímým) bránit.
Může to vést k soudním sporům, které přinášejí náklady, na "divoké" formy lichvy se nabaluje kriminalita (opět náklad pro stát), pokud se někdo "ožebračí", tak může spadnout do sociální sítě (zase náklad), pokud se zastřelí, tak z toho může vzniknout nárok na sirotčí či vdovský důchod a takhle lze pokračovat dlouho. Přitom je to u poskytovatelů podobných služeb obvykle s daňovými výnosy všelijaké, takže pro stát celková ztráta, ještě posílená tím, že by měl mnohdy více i z daní, pokud by dotyčný ty peníze utratil "normálně".
V předchozím odstavci jsem jakékoli otázky morálky vynechal zcela záměrně - jsou také důležité, chci ale poukázat na to, že i při ryze ekonomickém pohledu nemusí být zas tak moc výhodné ponechat bez povšimnutí.
Já jsem nereagoval na lichvu, tu (i když s výhradami) beru. Pozastavoval jsem se na neúměrném zkrácení. Když někdo si koupí něco předraženého a ví, že je to předražené (viz pivo), tak je to v pořádku i já to považuji za správné, ceny se tvoří dohodou. Když však koupí někdo něco předraženého a neví, že je to předražené (viz známka, mince), protože tomu nerozumí, tak je to neúměrné zkrácení a může chtít slevu, nebo třeba odstoupit od smlouvy.
Nevím, zda vám dobře rozumím, ale je-li to „nebo“ mezi zbožím a penězi, tak podle mne žádný. Lichva se netýká jen peněz (poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru). Jinak ceny nemusí být jen dohodnuté, ale stanovené (většinou jako maximální - regulované).
Je trochu otázka, co si představujete pod slovem lichva... Tohle je v článku správně zdůrazněno - lichva je v našich zákonech specifický pojem a zdaleka vždy není naplněn. A co je zajímavé - pokud se podíváte na definici, tak se jí v mnoha případech daleko více blíží obchodní praktiky "šmejdů" (tedy aktivity se zbožím) než činnost poskytovatelů různých krátkodobých půjček v oblasti peněz.
Co se týče odstoupení od smlouvy při předraženém nákupu, tak mi ze znění vyplývá, že to nebude zas tak jednoduché a v praxi se to asi uplatní spíše u případů balancujících tak jako tak už na hraně podvodu. Má to svá rizika, ale na druhé straně by to mohlo omezit i některé nešvary.