Názory k článku Nezbývá vám po exekuci na živobytí? Exekutor za to nemůže

Z osobní zkušenosti věřitele-žalobce vím, že velmi často, a překvapivě opravdu velmi často, je chyba na straně soudu.

(Samozřejmě primární vina je vždy na straně dlužníka, který aktivně nekomunikuje s věřitelem, ale to je téma na celou studii pro sociology a psychology.)

Co jsem podával žaloby, tak pochopitelně vždy posílám upomínky - poštou, emailem, telefonuji. Jenže dlužník se odstěhuje, email zruší (u free-emailů se účty po 6 měsících deaktivují) a změní telefon a nové kontakty věřiteli nesdělí.

(Opět je evidentní, že chyba je na straně dlužníka. Věřitel nemá detektivní oddělení, aby pátral po dlužníkově pobytu.)

Podám tedy žalobu a do žaloby napíšu adresu bydliště mně známou v době, kdy vznikla pohledávka.

A teď se konečně dostanu k momentu, ve kterém tak často chybuje soud.

Mám zkušenost, že soudce často jen opíše mnou zadanou adresu do platebního rozkazu/rozsudku a obsílka tak samozřejmě není doručena, protože dlužník už má jiné trvalé bydliště. Soudy podle zákona mají nahlížet do evidence obyvatel a kontrolovat aktuální adresu, jenže to často nedělají, prdí na to. Nevím proč, možná pro zahlcenost soudů, možná na to zapomínají, ale fakt je, že kvůli tomuto šlendriánu se často stává, že dlužník pak obsílku nedostane...

K neprospěchu dlužníka a věřitele.

(Samozřejmě znovu opakuji, že prvotní chybu vždy udělá dlužník, který s věřitelem nekomunikoval, zmizel ze světa a domníval se, že když ho věřitel nenajde, tak mu nic nehrozí a žádný dluh nemusí platit.)

Do exekuce padnou jen totální zoufalci, kteří neplatí své dluhy a dlouhodobě ignorují veškerou korespondenci. Nevím, kde berou pocit, že je dluhy nedoženou.