Z tohoto článku jsem vydedukoval ,že paní předemnou píše o jedné bakalářce v soudní budově v Náchodě.Ta také vám dá otázku,ale hned bez vaší reakce si na ni sama odpoví ve svůj prospěch a na námitku vašeho zástupce který by chtěl něco dodat jej zastaví zvednutím ruky-že do toho nemá co mluvit,protože ona už to řekla.Tak daleko je někde naše justice.
Pokud je bakalářka, nemůže být soudkyní, ani advokátkou - obě profese musí mít úplné právní vzdělání na PF - titul Mgr. nebo JUDr. (popř. snad ještě může mít někdo ze starší generace "promovaný právník", ale zajisté to takoví lidé již vyměnili za Mgr.) a buďto advokátní nebo soudcovské zkoušky. Nicméně jsem ochotný věřit jakékoliv kritické historce o soudcích. Sám jsem se setkal s tím, že nejmenovaná soudkyně pražského soudu na přelíčení řekla, že žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru musí zamítnout, protože byla podána pozdě, po propadnutí prekluzivní lhůty - vůbec si nevšimla, což bylo v žalobě uvedeno a potvrzeno (pro jistotu zdokumentováno) i kopií neschopenky a zdůrazněno, jakož i na závěr zrekapitulováno, že zaměstnanec ve výpovědní době onemocněl, prodloužila se tedy výpovědní doba, i trvání pracovního poměru, tedy prekluzivní lhůta počala plynout později, tudíž byla zachována, žaloba podána včas. Řekl jsem jí, protože se ke mně od počátku jednání chovala arogantně, že doporučuji si před jednáním přečíst žalobu, aby věděla o čem rozhoduje. Tím jsem jí vytočil a varovala mne před pohrdání soudem. Jelikož šlo o pracovně-právní spor a byla podána 20stránková žaloba a přísedící šli do jednací síně asi 6 minut před účastníky řízení, položil jsem dotaz, zda je smysluplné konat jednání, že nemohou, ač mají stejné hlasovací právo jako soudce, o věci rozhodovat pro neznalost meritu věci. Na to mi řekla, že během oněch 6 minut prý dostatečně seznámila přísedící s věcí, že věci rozumějí a že budu potrestán za pohrdání soudem. I jen advokát protistrany studoval žalobu zhruba 2 dny (což jsem seznal z diskuse s ním, kdy jsme si vyjasňovali pozice mimo soud) a napsal k ní obsáhlé asi 6 stránkové vyjádření, šlo o o pravdu složitou a zamotanou kauzu. Paní soudkyně evidentně žalobu nečetla (maximálně jí tak věnovala pár minut své rutinní práce před jednáním, když ji leda prolistovala), i během jednání nevěděla, oč jde, věděli to jen účastníci řízení, a přitom prý dokázala seznámit laické přísedící za 6 minut s 20stránkovou žalobou a 6stránkovou replikou protistrany. Takže, jelikož nejsem advokát, nehrozí mi žádný postih od ČAK, ani soudkyni jmenovat nebudu, ale je proslulá svým diletantismem a arogancí, na nejmenovaném serveru hodnotícím práci soudců, je hodně kritizována. Konstatuji, že máme pracovité vzdělané zodpovědné soudce (zažil jsem třeba skvělého soudce v pracovně-právní věci v Hradci Králové, seznámeného s věcí, snažícího se dovést znesvářené strany k dohodě, ušetřit jim náklady řízení, oběma byl svým způsobem nápomocen a přitom zůstával nestranný, prostě profesionál), ale též líné ignoranty, arogantní diletanty, kteří působí, jak kdyby nezvládli první ročník právnické fakulty. A k tomu dodám, že tato soudkyně nařídila další přelíčení ve věci cca za 8 měsíců, prý má hodně práce. Podle mne (dovolte mi subjektivní názor) se jen fláká (písemné vyhotovení rozhodnutí je soudce povinen vyhotovit do 1 měsíce, jí to trvalo více než 3), navíc uvažte, že laik přísedící za tu dobu zcela ztratí povědomí o věci, kontakt s případem, po 8 měsících už si nepamatuje zhola nic o skutkových i právních otázkách. Prostě některé soudy jsou projevem šlendriánu. Nicméně tento článek je o advokátce, která se vykašlala na svou klientku flagrantním způsobem a poškodila ji. Co je moc je moc. Sestavit smlouvu a neříci co s ní..., jen shrábnout peníze. A když dojde k průšvihu, nevyřešit ho...
Možná ubývá kovaných bolševických soudců, ale i mezi těmi mladými co je nahrazují narazit na slušnýho je spíš zázrak. Poměrně často jsou to kariérní svině co začaly jako SZ, kde samozřejmě grilovaly všechy stylem padni komu padni (neexistují nevinní, jsou jen zatím netrestaní) a za dostatečný množství čárek a leštění klik těm správnejm jsou pak jmenováni soudci.
Nemám. Neustále studuji novou právní úpravu (t.j. legislativu) a též judikaturu, která je skvělou učebnicí výkladu právních norem, proto se ji snažím přibližovat právě i čtenářům. Troufám si tvrdit, že platné právo v oborech, kterým se věnuji, ovládám dobře. Mnohem lépe, než třeba někteří právníci postupující někde v nějakém molochu - velká korporace nebo úřad - podle interních norem a metodických pokynů nebo advokát věnující se tzv. všemu. Právní řád a též výklad jeho norem se mění prakticky ze dne na den, snažím se tyto změny uhlídat a domnívám se, že se mi to s lehce odřenýma ušima daří (v pracovním právu bez problémů, neboť současný zákoník práce navázal na předchozí, pokud jde o občanské právo, tak u nového občanského zákoníku došlo oproti tomu předchozímu k radikálním změnám, proto lže nebo mírněji řečeno chvástá se ten, kdo řekne, že plně ovládá NOZ, to neovládají ani jeho tvůrci, kteří napsali jeho předlohu, protože soudy mohou interpretovat některé jeho normy i jinak, než sami jeho tvůrci zamýšleni - všichni se učíme za pochodu). Nepřehlednost právního řádu je však velkou chybou státu, který staví na hlavu zásadu, že neznalost práva (zákona) neomlouvá. Je naprosto absurdní, když obsáhlé právní normy, zvláště prováděcí právní předpisy, pro určité odvětví nabývají účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.