Zažila jsem, že advokátka se tajně domluvila s právníkem protistrany na podvodu, proti klientovi, kterého zastupovala. U druhé žaloby, kterou zpracovávala byla první věta soudce, že se musí vyjadřovat pouze k tomu, co advokát napsal. Zjistili jsme, že to bohožel napsala tak, že to u soudu neprošlo.
Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Bohužel, toto dnes neplatí. Přestože vás advokát připraví o desetitisíce a nic pro vás neudělá, ČAK ho podrží. S tímto závěrem Nejvyšší soud souhlasí, přestože ví, že odmítám další zlodějské advokáty, také si řekne o nějakou tu tisícovku a stížnost odmítne řešit. Proč mi to připomíná komunistickou prokuraturu v padesátých letech? Proč musíme živit zloděje a nemít nárok na spravedlivý proces?
Riskuji, že se na mne vrhne spousta kritiků, kteří mne osočí z diletantismu a populismu (dozvěděl jsem se zde m.j, již, že jsem hlupák, nic neumím, teoretik, pisálek, ničemu nerozumím, že jsem lhář), přesto to risknu. V reakci na Marii musím konstatovat, že spravedlnost v ČR je skutečně jen formální iluze. Formálně ji máme zajištěnu všichni, garantovánu Ústavou. Ve skutečnosti je mnohým z nás materiálně odepřena - předně pro mnoho lidí ze střední třídy je materiálně nedosažitelná (pokud neseženou ochotného advokáta pracujícího třeba za odměnu dle výsledku nebo si nezajistí financování sporu jinak - jsou firmy zaručující financování sporu na své náklady, kdo z laiků o tom však ví, nadto tyto firmy berou jen pro ně výhodné případy... tedy případy jednoznačné, snadno posouditelné s očekáváním úspěchu ve sporu) - bohatí na to soudit se mají, chudí a nepřizpůsobiví mohou být osvobozeni od soudních poplatků a získat právní pomoc zdarma, až se mnohdy chovají jako kverulanti, ale co ona nižší střední třída? A kdo také má kapacitu se soudit, otravovat svůj život a mysl starostmi, konfliktem? A že vás za 10 let průtahů pak odškodní? A k čemu vám to je těch pár tisíc korun za třeba 10 let nejistoty a stresu? Ostatně, mnohdy vás pak čeká jen další soudní spor, pokud Ministerstvo spravedlnosti neuzná nárok na odškodnění dobrovolně. Skutečně mám jako právník, ale současně obyčejný člověk, pocit, že si stát - Česká republika ze svých občanů mnohdy dělá legraci, v otázce vymahatelnosti práva a dosažení spravedlnosti to platí dvojnásob.
Je to naprostá tragédie. Já naivně doufal, že prachbídná mizérie panuje jen na správních orgánech a samozřejmě u opicie (tam nemá smysl ani chodit podávat oznámení, tam vás nevybíravě zjebou že jste debil a co tam vlastně chcete, že vod potírání deviantního - a kupodivu zrovna i protizákonnýho - chodání oni tam přece nejsou! to se mi fakt stalo).
Nicméně SZ zastupitelství a soudy jsou zřejmě naprosto tatáž přehlídka marnosti. Když podáte na tří územně různý SZ tři shodný podání ve shodných věcech, a dočkáte se tří různých výsledků, tak to je fakt právní stád jak noha. A když teď vidím do trestního řízení i z druhé strany, tak docházím ke smutnýmu závěru, že v této zemi je každej člověk dva dopisy od toho, aby šel sedět. Přičemž s tím jak funguje počta, a zároveň fikcí vhození a doručení, je to tady někde na úrovni zemí rovníkové Afriky.
Apropo - do kterých oblastí práva přesně děláte? Tady ty majetkové věci, nebo i další?