Vlákno názorů k článku Nepozvete příbuzenstvo na pohřeb a budete mu platit, rozhodl soud od Tomáš Marný - Od kdy se na pohřeb zve? Jsem si...
-
Miroslav (neregistrovaný)
Milý Tomáši Marný (vymyšlené jméno, že). Máte pravdu v jediném - na pohřeb se nezve. Ale ve slušné společnosti se vyvěsí parte s náležitými údaji - kdy, kde a kdo chce se přijde rozloučit například do smuteční síně, kostela a podobně . V případě neveřejného pohřbu - tedy v úzkém rodinném kruhu je slušnost a dle mého i povinnost oznámit kdy a kde bude rozloučení zejména dětem zemřelého žijícím jinde, sourozencům případně rodičům a pak je na nich. Protože oni mohli mít ke svému otci, bratru atd. co již s nimi nežije vřelý a přátelský vztah. Takže i já považuji toto jednání za zlou svévoli.
-
Nejste vy příbuznej toho klempíře Pokorného z Budějovic, co o něm mluvil Švejk? Ten, když se ho lidi optali: "Koupal jste se už letos v Malši?", vodpovídal: "Nekoupal, ale zato bude letos hodně švestek".
Já napíšu, že na pohřeb se nezve, a vy se mnou polemizujete o věcech, které v mém příspěvku vůbec nejsou.
-
Dita (neregistrovaný)
Jen tak na okraj. Pokud má někdo k někomu vřelý vztah jak píšete, tak většinou nemá ani žádný problém se dozvědět, že jeho milovaný zemřel. Navíc, pohřeb nikdy není uzavřenou záležitostí a pokud tedy jak píšete, měly tyhle "dětičky" se svým otcem ten vřelý vztah, nebylo moci jim zabránit na pohřební obřad jít. Domáhat se přístupu na smuteční kar, to už je věc jiná a o tom soudy nerozhodují. Rozhodovaly o pohřbu a na ten ony děti přístup měly.
Jediná situace, kdy by se dalo pochopit soudní rozhodnutí by bylo, že ony děti skutečně svého otce pravidelně navštěvovaly nebo jinak kontaktovaly a mezi návštěvami jejich otec zemřel. Jakákoli jiná situace není důvodem vyhrát soud.
Neumím si představit, že se ony děti s otcem nestýkaly a nebo styk omezovaly na jeden telefonát či návštěvu za uherský rok a pak by se oháněly citovou újmou. -
Pavel (neregistrovaný)
Četla jste ten článek vůbec? Jen malá citace:
Soud prvního stupně jim vyhověl, když zjistil, že děti byly ochotny pohřeb zorganizovat a vdovy se tázaly, kdy pohřeb bude, a zajímaly se o termín pohřbu i u pohřební služby. Vdova jim však požadované údaje nesdělila, termín pohřbu dokonce tajila s tím, že pohřeb prohlásila za soukromý, čímž dětem současně znemožnila, aby si jeho termín sami zjistily.
Takže šlo skutečně u účast na pohřbu, na kar se nikdo nevlamoval.
-
No, pokud byste článek četl pozorněji, tak byste zjistil, že je tam zmínka o tom, že vdova datum pohřbu před dětmi zesnulého zatajila. A vzhledem k tomu, že ho prohlásila za neveřejný, tak pohřební služba nikomu o datu pohřbu nepodávala informaci, jakož i zřejmě nebylo parte nikde vyvěšeno. Máte sice pravdu, že na pohřeb se nezve, ale pokud nedostanu parte, není nikde vyvěšeno a nikdo mi info o datu pohřbu nedá, tak se prostě termín nedozvím. Takže to není o zvaní či nezvaní, ale o úplném zatajení informací před lidmi, kteří by zřejmě tu informaci dostat měli. A to děti v případě úmrtí jejich rodiče rozhodně jsou. Takže, pane, zkuste ten článek ještě jednou, pokud jste ho na první dobrou nedal.
ČLÁNKY DO MAILU