To, jestli někdo někoho nepozve, respektive neoznámí pohřeb některým členům rodiny je přece svobodné rozhodnutí. Soud si myslím rozhodl špatně. Zjišťoval vůbec vztahy otec a děti apod. To, že se nebaví děti s macechou je více pravděpodobné. V dnešní době vám zahraje divadlo kdekdo a nemusí být herec. Pohřební služba vypraví pohřeb přesně podle požadavků. Zapůjčí věnce, snad i rakev, domluví komparz jako smuteční hosty, placené plačky atd. Za chvíli nám budou soudy rozhodovat, kdy se máme jít vysr...... a kdy mám mít sex.
Tady není řeč o některých členech rodiny, tady je řeč o dětech zesnulého. Vy opravdu chcete tvrdit, že nemáte žádné právo vědět o tom, co se děje s vašimi rodiči a že nemáte žádný nárok na to, jít jim na pohřeb? Pokud ano, tak v kolika letech člověk to právo ztratí?
Váš názor je opravdu děsivý. Jsem neopomenutelný dědic, ale nemám právo jít na pohřeb vlastního rodiče? A máte stejný názor i v opačném případě? Tedy když vám někdo bude bránit být na pohřbu vlastního dítěte? Zákon totiž oboje vidí stejně. Naštěstí jinak než vy.
Mimochodem, dle článku soud ty vztahy mezi otcem a dětmi zjišťoval. A právě na základě zjištění, že s ním vztah měly, rozhodl tak jak rozhodl. Přečtěte si to. Že vám jsou vaši rodiče zcela ukradení ještě neznamená, že by to tak bylo u všech. Respektuji, že vám by pohřeb vlastních rodičů byl na obtíž, ale vy zase respektujte, že řada lidí má své rodiče rádo. A prostý fakt, že se děti nesnesou s macechou, nevypovídá vůbec nic o jejich vztahu s otcem. Ostatně já také současného partnera mé maminky moc nemusím a to není nic ve srovnání s tím, jak na mou maminku reaguje jeho mladší dcera. A to by člověk možná čekal, že když nejmladšímu z nás je 45 let, tak se budeme chovat jako dospělí lidé :-) Nojo no, staroušci se mají rádi i když jim to děti neschvalují.
Hm, jsem neopomenutelný dědic? Můj syn bude taky asi neopominutelný dědic, bydlí s bejvalkou, jezdil jsem za ním alespoň 1x za rok, on nikdy neměl čas, aby přijel za mnou... Už jsem to vzdal, je mu 27, takže uhánět ho nebudu a doufám, že ho toho dědictví stačím zbavit. A opravdu nechci, aby mně přišel na pohřeb, asi to budu muset zapracovat do závěti.
Závěť stačit nebude, musel byste ho vydedit, buď extra papírem nebo to můžete dát za závěť. K tomu ale musí být zákonný důvod.
Zde šlo o využití ustanovení, že zneužití práva není chráněno zákony. Soud skončil se závěrem, že manželka nemůže sama rozhodnout, že tam syna zemřelého nechce. Podle mě by ale mohl skončit jinak, přál-li by si to zemřelý a třeba by zároveň s tím potomka vydedil. Tam aktivní bránění chápu. Pohřeb by měl být místem, o kterém si rozhodne zemřelý sám - a pozůstalí mají morální povinnost to zajistit, stejně, jako by si to u svého pohřbu přáli oni sami.