Nezávidím dnešním mladým. Starobní důchod možná až kolem 70 roku věku. Když založí rodinu mají na účtech maximálně pár stovek tisíc korun. Bydlení a jeho cena prudce akceleruje. Pomyslné nůžky mezi příjmy a cenami nemovitostí se stále více rozevírají. Pro část z nich (bonitních) je schopna vzít si několik miliónů na hypotéku a potom minimálně 20 let se třást, zda budou schopni splácet úvěr, kde značnou částku přeplatí. Ta se s rostoucí základní sazbou ČNB bude citelně zvyšovat. Takže jsou odsouzení k fakticky až na pokraj smrti pracovat, pracovat a pracovat. Do toho mají vychovávat a zajišťovat potomky, někteří z nich později se starat o stárnoucí rodiče.... Nechceme toho po nich trochu moc?
Za 900 tisíc maximálně tak na vesnici kde nic není a nikdy nebude.
Stav v ČR je již zcela nenormální, ceny všeho západní, ovšem mzdy stále 1/4. Dřívější masáž o tom, jak je třeba "dorovnat ceny" už je dnes směšná, ty už jsou dávno dorovnané. Mladý člověk by se měl opravdu zamyslet nad tím, zda vidí budoucnost v zemi, kde je na běžný byt potřeba 14 ročních platů, zatímco jinde jen 4 (Belgie) nebo 6 (Dánsko - ovšem tam jsou skoro 2x tak velké). Nic nejde hned, jenže tento stav je tu již zakonzervován tak dlouho, že v jeho změnu může věřit málokdo.
Ostatně i v Berlíně už je bydlení levnější než v Praze.
Vše je kampaň, řekl by jeden premiér. Češi mají historicky mentalitu nevolníků, jen v hodně vzdálené historii si dokázali vládnout sami a neumí se za své požadavky postavit. Všichni jen plkáme na sociálních sítích, v hospodách, doma... V zaměstnání prakticky všichni mlčíme, oči dolů a ticho. Ještě mnozí přikyvují hlavou na znamení souhlasu. Jistě není možné aby všichni žili a pracovali v Praze. Ale vysoké ceny jsou až na vyloučené lokality plné nepřizpůsobivých jsou prakticky všude. Nižší ceny jsou v místech, kde je tradičně problematická skladba obyvatel, kde je v útlumu například těžký průmysl, hornictví. Větší města jako například Brno jsou také pěkně nastřelené ceny nemovitostí. A bydlet 20 až 30 km od okresního města neskýtá žádné extra výhody. Co ušetříte za vybydlený dům, to nacpete nejen do jeho oprav, ale i do každodenního dojíždění do práce, školy atd. Takže jaká úspora?
Ono se nesmí koukat jen na příjmy, ale i výdaje. Před časem nás zaměstnavatel nutil na relokaci do US. Kolegové, co o tom přemýšleli, si opravdu podrobně zjistili životní náklady v US a spočítali, že aby tam měli stejnou životní úrověň jako tady, tak by museli mít roční plat $120 000 - což je dvojnásobek amerického průměrného platu v oboru. A podobně, co znám američany žijící dlouhodobě tady, tak ti si místní životní úrověň velmi pochvalují a zpátky se jim nechce, i když v přepočtu mají mzdu třetinovou vůči US.
Pokud jste mladej, sovobodnej, bezdětněj a s rodiči, co se ještě o sebe dokážou postarat sami, tak zajisté. Ale to byli lidé s rodinami, a nešlo o několikaměsíční pobyt, ale opravdu o přesun na minimálně několik let (maximálně natrvalo). Tak si ty hraběcí rady nechte od cesty.
Dneska za 900 tisíc byt v paneláku na pěkném místě v menším městečku? A co tam budou dělat, to samé, co ti uprchlíci před válkou (dřív to byli zběhové a byla za to kulka) v Německu, v lepším případě pást kozy a v horším dělat bordel? Nebo dojíždět 3 hodiny denně do nějaké smysluplné práce? Ale jinak jsou ještě levnější byty, za 90 tisíc se nechá koupit 2+1 v paneláku v Janově...
A jinak k tomu právu - proč by to nemohlo být lidské právo? Jak nás právě OSN poučila, je lidským právem bydlet kdekoliv na světě, kde si vzpomenu, a domorodci jsou povinni mne ubytovat a dávat mně bohatou rentu... Akorát musím mít tu správnou barvu kůže.
Souhlas s tím, že začátky jsou dnes těžší než sme měli my,na druhou stranu jsou zase kariérní / pracovní možnosti, které sme my neměli. Každé má svoje, kdo se prosadí na trhu práce má dnes i přes vysoké ceny nemovitostí lepší podmínky a těch 20let co bude platit hypo je pro mladého člověka období od 30-50 let, to je pořád produktivní věk a peníze má defacto uložené v té nemovitostí. Samozrejme, že ten kdo pracuje za průměrný plat je odsouzen k práci až dokonce života, to ale asi jiné nikdy nebude. My sme s manželkou začínali v malém bytě, karierne sme sice postupovali, platem už ale daleko méně. Na domek sme našetřili za necelých 20let a šli do vysněného domku až nám bylo skoro 50 let, dnes mají mladí tu šanci rovnou skrz hypotéku.
Tak dnešní standardní dům včetně pozemku přijde kolem 5 (spíše 7- 8) a více mega. To ovšem mimo Prahy, krajská či okresní města. Obávám se, že na potřebnou hypotéku mnoho zvláště mladých rodin nemůže dosáhnout. To už jsou velké částky, kde by byly smrtelné splátky. A počítejte, že banka bude chtít minimálně třetinu přeplatit. Osobně mám vyřešeno bydlení (dům) díky dlouhodobé práci v Německu. Díky tehdejšímu poměru mezd v Německu a ČR jsem kolaudoval asi po 5 letech práce tam. V té době zde byly mzdy kolem 5 tisíc korun. Takže to pěkně na účtu nabíhalo. Před třiceti a více lety bylo u nás běžné, že RD se stavěl svépomoci. S rozpočtem zhruba 250 až 350 tisíc korun. Takže nám trochu vyskočilo i v paritě kupní síly. Bydlení je skutečně násobně dražší než před rokem 1990.
Pokud si nemuzou dovolit hypo na dum za 8 mega taky si zrovnatak nemuzou dovolit najem v dome za 8 mega... imho kdyz platim najem v garsonce tak jasne asi nemam na dum za 8 mega, ale kdyz si vemu hypo 3 mega na tu garzonku si koupim a platim stejne + po 20 letech mam garsonku ketrou strelim a koupim ten dum za 8 mega (je jedno kolik bude za20 let stat stejne s cenou domu poroste cena me garsonky)