Názory k článku Přišel po vás, ale bere víc. Můžete požadovat stejnou mzdu jako má později najatý kolega?

Ve firmě, kde jsem kdysi pracovala, tomu tak bylo. Nově příchozí běžně dostávali vyšší plat než starší, zkušenější a už zapracovaní pracovníci, co už věci rozuměli a práci uměli. Vedení se divilo neskutečné fluktuaci, a když ve firmě, která měla 12 zaměstnanců, padlo v jeden čas taky 6 výpovědí najednou, tak nám světe div se i přidali. Pak ale delší dobu nic, protože výpovědi padaly nepravidelně a nikoli najednou. No, a u těch starších už to pak bylo tak, že těm se už nepřidávalo z principu, protože lidé ve věku 50+ těžko hledají novou práci.

Naprosto normální, mnohokrát jsem nastupoval za vyšší mzdu, než měl předchozí zaměstnanec, protože za tu "dosavadní" by nikoho nenašli. Je to způsobené, mimo jiné, nízkou ochotnou zaměstnanců měnit pravidelně práci, raději zůstávají za horších podmínek, kde jsou.

Jenže u nás to nebyla vyšší mzda za odešlého pracovníka, ale vyšší mzda pro pracovníka, který nastupoval na stejnou pozici jako další pracovník při rozšiřování firmy. Ono to pak mělo i další následky, protože ve firmě se 12 zaměstnanci se výše mzdy prostě tak nějak stejně "prokecne". Čili mladší pracovníci práci neuměli, ale starší je odmítali zapracovat. Proč taky, když měli menší plat, co by se honili, že. Taky si řekli tak nějak po socialisticku, že "člověk se má vzrušovat pouze do výše obsahu vlastní peněženky". Naprosto pochopitelné, přece nebudu zaučovat někoho, kdo bere víc než já. Tahle politika formu doslova rozložila, protože mladí neuměli a starší začali na práci dlabat, když nedostali adekvátní odměnu. Takže se běžně stávalo, že pracovníci, co měli jezdit k zákazníkům, strávili třeba celý den na tenise. Proč by se taky honili, když u zákazníka byli několik nocí, ale majitele to nezajímalo, nebyl ani schopen jim to kompenzovat náhradním volnem. Tudíž neustálé výmluvy na cokoli, očurávání kdečeho a hlavním cílem zaměstnanců bylo buď odejít, pokud tedy našli jinou práci, nebo nějak přežít. A když k tomu přidáte ještě buzeraci shora, tak jsme se jen divili, jak dlouho to ta firma vydržela, než se položila úplně. Zajímavé ale bylo, že to, co si zahraniční vlastník dovolil v Čechách a ještě i na Slovensku, to by v jeho mateřské zemi neprošlo ani omylem. Tam měli zaměstnanci úplně jiné podmínky i podstatně vyšší platy.