Co dělat, když přijde krize
Podle klasického pojetí se ekonomika vyvíjí v cyklech projevujících se kolísáním ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Podle učebnic takovýto cyklus začíná obdobím růstu a všeobecného rozvoje. Vyšší poptávka podporuje růst produkce a investic, klesá nezaměstnanost a roste životní úroveň. Po dosažení vrcholu dochází k nasycení poptávky a stagnaci produkce. Následuje hospodářský pokles neboli recese, která může přerůst v ekonomickou depresi a posléze krizi.
U nás k žádnému nasycení nedošlo, krize je tu ale stále. Jen co se odrazíme ode dna (pokolikáté už?), přijdou balíčky a reformy ze strany pravice, aby tato opatření opět zpomalila nastartovaný ekonomický růst. Snad i komunisti věděli, že zvyšování spotřeby vede ke zvyšování životní úrovně. Proto ODS běžným občanům spotřebu uměle snižuje zaváděním nových poplatků a zvyšováním stávajících cen, aby ti, co se mají dobře, se měli ještě lépe - pak zákonitě ti, co se tak dobře nemají, se musí mít hůře ... Problém je v tom, že ta první skupinka je nepoměrně menší než ta skupina druhá. Udělat pár lidí bohatých dokáže každý trouba, ale aby se všichni, kdož se o to zaslouží, měli dobře, to už tak jednoduché není.
A o co ses zaslouzil ty, kdyz jsi chytrej jak radio. :-) Sice to nesouvisi s tematem v clanku, ale reformy jsou potreba. Bud se lidi budou omezovat chvili ted, a nebo pozdeji, ale to uz bude opravdu velky prusvih a budeme se omezovat hodne. Nejde donekonecna zvysovat statni dluh, jednou se musi zacit splacet. A kdy jindy, nez v obdobi ekonomickeho rustu? Az krize prijde k nam, tak to se teprve vse roztoci! O to vetsi bude pad na hubu. A hodne lidi se z toho uz nevzpamatuje. A nepomuzou jim ani komunisti nebo socani. Mozna reknou: vite, my bychom radi, verte nam, mame to v programu, ale neni z ceho.
Já myslím, že neřeknou. Pro správného demagoga ražení Paroubka nebo Mugabeho není problém žádný dluh a žádná inflace (a to mají oba VŠ titul z ekonomie - Mugabe z Londýna a Paroubek z pražské VŠE AZ). Aby před volbami získali voliče, s klidem připustí povolební inflaci 100% denně. Jich se týkat stejně nebude a voliči? Mugabe všechny následky svede na bělochy, Paroubek na modré ptáky.
Prosím vás, co "dali" bohatým? Nazývejte věci pravými jmény: berou bohatým méně než brali socani, ale pořád berou. Je fakt super, když někdo s příjmem okolo 20.000 platí daně např. 3.000 a řve, že tomu, co má plat 200.000 už stát nebere 70.000, ale jen 50.000. Takže ten "bohatý" platí stále násobně větší daně než ten "chudý". Přitom služby státem poskytované mají oba stejné, rovněž tak případně vyměřenou nemocenskou a důchod, kdy se k příjmům nad nějakou nízkou hranici (nevím přesně, ale pod úrovní průměrné mzdy) už nepřihlíží.
Mne stačí, že takový neoprávněně bohatý soudruh Topolánek si svojí reformou přilepšil o 20 tisíc, aniž by si je nějak zasloužil - pro něj to mnoho jistě neznamená, pro mnohého občana ČR je to víc než normální plat. Chudým brát a bohtaým dávat se samozřejmě netýká jen s. Topolánka.
Á, soudruh Johnny tyká. Tykali soudruzi. Tak nenapadejte.
Problém bude v tom, že jedni se sice už drahnou dobu omezují, a stále to pro ně nikam nevede, zatímco druzí si ten opasek povolují, a nevědí roupama co dělat. Takto nějak to fungovalo i za socialismu a lidé po 89. byli přesvědčeni (a těmi, co se pak dostali k moci a k majetkům to bylo dokonce slibováno), že to tak dál fungovat nebude, že i ti obyčejní pěšáci se budou mít líp bez nutnosti hákovat každý den 12 hodin, svátky, soboty, neděle, noční, aby si vydělali aspoň zlomek toho, co je ve vyspělé cizině pro obyčejné nekariéristy standardem.
"Chvíli teď"? Ale já už se omezuju od počátku devadesátých let. Napřed skokové zdražení mezi lety 90-93, pak utahování opasků, balíčky, aktovky a jiná zavazadla a tři krdele slibů, že "když se teď uskrovníme, budeme se mít všichni líp". Tak jsme se všichni uskrovnili, ale líp se furt nemáme, ba naopak, politici už zase plácají něco o utahování opasků. A přitom se tam už dvacet let střídají pořád ty samé držky a není jim to ani trochu stydno. Kéž už by jim někdo utáhl opasek kolem krku, ať je od nich konečně klid.
Připojuji se - výtečně napsáno.
Chce to opravdovou defenestraci, žádný samet - něco jako v Rumunsku zatočili s Čaušeskem - zlaté kohoutky byly i krátce po revoluci symbolem čehosi nežádoucího a kdo je měl, se tím až tak nechlubil. Zato dnes patří vystavování zlatých kohoutků k symbolům "úspěchu". Úspěchu však většinou nezaslouženého, získaného nemravnými cestami a známostmi.