Vlákno názorů k článku Máme málo dětí, doplatíme na to od Jan Slanina - Prosím, zkusme nad tím přemýšlet realisticky. Pokud se podíváme...

> Pokud máte problém se zastupitelností, tak 2 půlúvazky místo 1 celého jsou
> skvělé řešení!

Myslím, že poněkud zobecňujete svoje zkušenosti. Pokud práce zaměstnance spočívá v relativně krátkých, poměrně oddělených a nezávislých úkolech, tak ano.

Když ale řeší věci, které se táhnou déle a mají netriviální kontext, tak to situaci naopak zhorší, protože buď prodlouží reakční dobu (dokud nebude k dispozici ten zaměstnanec, který konkrétní věc řeší), nebo se část pracovní doby vyplýtvá na předávání kontextu mezi zaměstnanci, kteří dělají stejnou činnost.

Vetsina zamestnani v CR ale vyzaduje:

d) sedet zbytecne v kancelari od-do aby to vypadalo, ze se pracuje. Napriklad kdo sedi u pocitace (a browsi porno) - pracuje, kdo sedi doma (a skutecne pracuje) - nepracuje.

e) byt zbytecne k dispozici v kancelari od-do, protoze diky chaotickemu zpusobu (ne)zadavani prace je treba byt neustale k dispozici a dokola prijimat nova chaoticka zadani

Ono je to jak kde
jde to bez problémů ve firmě typu kancelář pojišťovacích agentů
nejde to ve firmě typu montážní pás (obecně jakýkoliv sled na sebe navazujících specializovaných činností - tam se to minimálně hooodně prodražuje potřebou mezioperační zásobou, aby se výpadkem jednoho člověka hned nekousla celá výroba; přesný opak JUST IN TIME )

Nehrajme si na slovíčkaření, ten pás jsem dal jako příklad.
Vtip je v tom, že když vypadne žena s půlúvazkem administrativě, až tak moc se toho neděje, něco počká a co ne zaskočí kolegyně a příště se to otočí, tam je to dokonce lepší než když vypadne s celým.
Zato když vypadne někdo ve výrobě, může to být docela problém. A žena s dítětem vypadává častěji, s tím nic nenaděláte. Jedno jestli má půlúvazek nebo celý. Spíš se dá čekat, že když je schopná jít na celý, že to má ošetřeno tak, že nebude muset zůstat doma úplně u každé "banality" (např. dítě nechodí do jeslí/školky ale hlídá je babička).

Možná jsem se pohyboval v jiné společnosti, ale na jeden mužský výpadek s kocovinou bylo 10 ženských výpadkú na paragraf nebo ženské potíže.
Hlavní princip je, že co funguje anebo je dokonce výhoda v administrativě, je absolutně nepoužitelné ve výrobě.

Což o to, to on efektivnější být může. Ale zcela jistě bude dražší. :-)

Pane Slanina, kdysi jsme ve firmě navrhli pružný model. Byla tam linka s dvousměnným provozem, než se ráno výrobek dostal na konec linky, trvalo to hodinu. Navrhli jsme, aby lidi chodili do práce po čtvrthodinách a aby ti, co jsou na konci linky přišli o tu hodinu déle. Jedni se ráno nemuseli honit do práce na šestou, aby tam pak hodinu čučeli na prázdnou linku, všichni mohli po směně po čtvrthodinách odcházet a večer nemusela jiná parta opět čekat hodinu a opět čučet na linku, mohli by jít domů o hodinu dřív. Ti lidi byli sice v práci, ale nic nedělali. Lidi byli pro, odbory to schválily, všechno mohlo projít. Zarazil to ředitel. Prý by lidi měli moc volného času. Problém byl v tom, že ti samí lidé neseděli u linky, kde by se nudili, ale courali se po fabrice a dělali tam nepravosti. Už neměli co na práci, ale domů jít nesměli. Takže buď kecali na šatnách, nebo se snažili vyhlídnout a ukradnout, co se dalo nebo (hlavně na odpoledních šichtách, kdy na dílně nebyl mistr) chodili souložit na střechu fabriky.

Třeba account manager. Má se zákazníkem něco rozjednaného. Zákazník k tomu něco potřebuje ve čtvrtek a dozví se, že musí zavolat po víkendu, protože paní je na půlúvazek, už odešla a v pátek nechodí... Nikdo další neví úplné detaily toho, o čem jednali, takže to za ní vzít nemůže.

Jasně zákazník počká. Poprvé, podruhé, potřetí a pak "změní lokál" a "chytrý" manažer se strašně diví, kde udělal chybu... Těch časově citlivých věcí je víc než si myslíte. A i když to jsou jen spolupracovníci, kteří utéct nemohou (nebo ne jednoduše) tak takováhle zdržení je zbytečně prudí.

Ano, mohla by to s ním zkusit vyřídit na dálku (pokud by to šlo), tedy c), ale to už nebavíme o půlúvazku, nebo ne v původním smyslu. A zkusil jste někdy hlídat malé dítě a pracovat na něčem, co vyžaduje soustředění?

Hodně věcí by vyřešila provozní doba ve školkách. Ještě před r. 1989 jsme kdysi ve fabrice vymysleli projekt takového malého multifunkčního zařízení, prakticky s nepřetržitou provozní dobou. Sloužilo by k péči o děti od cca 3 do nějakých 8-10 let. Matky by tam nechávaly děti po tu dobu, co by pracovaly ve fabrice. Např.: matka chodí tento týden na noční. Vpodvečer dítko přivede, jde klidně do práce. Dítko v tomto zařízení přespí, matka ho ráno vyzvedne a odvede do školky/školy. Stejně tak, když jde matka do práce: odvede dítko a dle potřeby vyzvedne. Nemělo to suplovat dětský domov, ale mělo to být pružné. Pečovatelkami mohly být ženy 50+, které v tomto věku těžko hledají práci. Bohužel to narazilo na nesmyslné předpisy, např. na to, že dneska musí mít i učitelka mateřské školy vysokou školu, minimálně Bc. (tenkrát jí stačila střední škola s maturitou), na té noční směně by měla být ideálně zdravotní sestra. Ale největší překážkou byly platy a provozní náklady. Dnešní školy/školy mají pedagogy hrazené státem. Jejich platy jsou v souhrnu taková pálka, že tomu soukromé zařízení konkurovat prostě nemůže. A když připočítám, že ve školních zařízeních mají děti státem dosti štědře dotované stravování a obcím navíc patří i budovy a veškeré zařízení (což jsou opqět náklady, hrazené z veřejných prostředků), tak prostě tato zařízení nemají na trhu konkurenci. To soukromník, jehož jediným příjmem by bylo školné, neutáhne ani omylem. A protože školky/školy si jsou dostatečně vědomy toho, že nemají a nikdy nebudou mít konkurenci, nemusí být pružné a mohou klidně říct, že školka/školní družina začíná ráno v 6.30. A ty se, rodiči, postav třeba na hlavu, protože se nejprve musíš dostat s dítkem do školky/družiny, tam ho předat a posléze se dopravit do zaměstnání. To ale nestihne dřív než v 7.15 nebo později. Logicky pak musí mít matky zkrácené úvazky, protože odpoledne končí provoz v 16.00, takže matka musí z práce odejít nepozději v 15.30. Víte, ono by šlo leccos, kdyby se myslelo. Jenže mnoho lidí myšlení bolí.

Pane, Vy jste nějaký mimoň. Nesedíte taky v nějakém poradním orgánu vlády? Vy nevíte o žádné práci, která by splňovala to, že tam musíte být celou směnu, nikam nemůže te odejít, dokuýd to nedoděláte a domů si stroj na výrobu kde čeho také nemůžete vzít? Práce není jen o tom, že řešíte situace v kanceláři. Snacha by byla ráda, kdyby mohla dělat na 4 nebo 6 hodin. Ovšem pokles mzdy by byl tak citelný, že si to nemůže dovolit. Aby měla výplatu co k čemu, tak musí dělat přesčasy. A tak se děti x hodin denně hlídají samy. Protože rodiče dělají v továrně a na protisměny. Jo, jo, závidím vám.

Kolik těm dětem je?

2 půlúvazky jsou skvělé řešení - někdy. Někdy ne. To už jste řešili nahoře s Michalem Károu. Pokud např. máte firmu, kde jsou 2 odborní pracovníci a jedna univerzální kancelářská síla, tak ta musí vědět vše - rozdělení na 2 úvazky znamená milion komplikací. Pokud máte 20 účetních pozic, tak to, že je jich pár rozděleno na 2 úvazky je v zásadě jedno (vyrovnávají se výhody a nevýhody).

Víte, možná byste se měl víc zamyslet, než začnete hodnotit něčí standard slušného chování. Zejména, pokud o něm nic nevíte, kromě pár příspěvků - kde navíc explicitně nepsal, že on osobně má tyto problémy s lidmi v týmu.

Možná je váš problém ten, že ve vašem pracovním okolí převažují lidé nějakého typu. Možná pracujete v kanceláři, kde spolupracujete s vysokoškoláky a kvalitními středoškoláky.
Moje práce zahrnuje spolupráci s mnohem širší paletou lidí. Navíc mám z minulosti těsné vazby na lidi z odlišných sociálních skupin. A je to trochu jiný svět.
A to, že někdo udělal zásadní osobní rozhodnutí s velkým vlivem na firmu - a nikomu to neřekl s předstihem - to jsem zažil i v kolektivu programátorů, kde fungovaly bezvadně vztahy jak mezi kolegy, tak směrem k vedení.
Za další - to je hrozně krásné, že všichni ví, že vztahy s vedením by měly být vstřícné a korektní a kdovíco ještě - ale občas je potřeba udělat velmi nepopulární věci. Část lidí vyhodit, zbytku snížit plat. Sebrat benefity, které považovali za samozřejmost, porušit spoustu slibů co zaměstnanci dostali.
To je prostě realita, která se občas stane.
Spousta lidí to nepochopí, že je to nutné pro přežití firmy a začne to brát zle a osobně - což je lidsky plně pochopitelné. A pak vám dopředu neřeknou nic. Co pak? Jak to řešit?

Tak vy osobně jste ještě neměl problém dostat mámu mladého dítěte ani na služebku, ani na přesčas? No tak to máte akorát štěstí. Jsou rodiny, které mají ve městě 2 sady prarodičů, jsou rodiny, kdy manžel pracuje do 2 a může bez problémů děti vyzvednout. Krása. Ale také jsou rodiny, kdy se oba partneři přistěhovali do cizího města a ani jedna babička tam není - a manžel třeba jezdí s kamionem, nebo pracuje na pozici, kde se odchod před zavírací hodinou školky netoleruje. Co má ženská dělat potom?
A nikdy jste neměl problém s tím, že dítě onemocnělo? No to máte super - zřejmě máte práci, kde se dokážete zastoupit a ta kolegyně může alespoň část práce udělat doma. Ale jsou práce, kde tohle nejde a je to pro firmu průšvih.

No pokud si ta jedna pracovní síla zlomí ruku, tak to se stane velmi zřídka. A potom se řeší zastoupení a to zastoupení je po celou dobu té neschopnosti té původní síly. Bolí to, to je jasné - ale jak jsem psal - je to víjimečně, takže se to ustát dá.
Taková univerzální kancelářská síla má v hlavě fakticky informační systém firmy. Ví, kdo už materiál dovezl a kdo volal, že se s nabídkou zpozdí. Pamatuje si toho obchodního zástupce od minule, takže ví, v čem je jeho háček.
Ve velkých firmách tohle suplují složité byrokratické procesy a drahé informační systémy. Ve středních firmách máte těch lidí více, takže ta vědomost tohoto všeho je tak nějak kolektivní. Pokud byste na tohle v malé firmě měl 2 holky, které se budou po 4 hodinách střídat, tak to prostě fungovat nebude. Anebo bude za cenu, že tam značně naroste byrokracie a firmička ztratí svou velkou konkurenční výhodu - pružnost.

Je spousta způsobů, jak se dá hlídání řešit, to je pravda. Ale také je pravda, ale občas nevyhovuje ani jeden. A co potom?
V tomhle se rozhodně shodujeme, že stát by měl nabídnout lepší možnosti hlídání dětí s větší kapacitou. To by pomohlo opravdu hodně.

Já netvrdím, že ty dobré vztahy se mají začít budovat v okamžiku vyhození. Ale i to se stává - byl vyhozen i předchozí šéf a vy nastupujete na jeho místo. Co potom? Ale to jsem odbočil - psal jsem to, že i když se chováte slušně, tak to nutné snížení nákladů nemusí všichni vzít rozumně. Každý je jiný a někdo se i přes vaši předchozí vstřícnost začne chovat nevstřícně.

...výjimečně... :-)

Já v první řadě popisuji realitu - jak to funguje. Nikoliv svůj návrh, jak by to mělo být. A malé a minifirmy prostě takhle fungují. Závislost na konkrétních lidech je naprostá samozřejmost.
Ta firma může být závislá na všech 4 lidech (administrativní síla, odborník v jedné profesi, odborník v druhé profesi, a nakonec v jedné osobě majitel šéf a obchodník).
Malé firmy úplně jiným způsobem řídí riziko. Například je pro ně samozřejmé, že berou zakázky tak velké, že jeden neúspěch potopí celou firmu. Tomu se velké firmy snaží hodně vyhýbat a jdou do toho jenom když to opravdu stojí za to, anebo si to přímo zakázaly. Také malé firmy rychleji rostou a častěji krachují.
Takže prostě nebuďte překvapen, že malá firma má raději 4 plné úvazky, než 8 polovičních, protože tento způsob zajištění rizika by je přišel příliš draho a byl by příliš komplikovaný.

Protože za dva lidi platíte dvojnásobek režie. Personální agentuře je jedno na jaký úvazek zaměstnáte člověka - chce pořád stejné peníze za dohození. Mzdová účetní si nechá platit podle toho, kolik lidí k ní přihlásíte - a je jí skoro jedno, že někteří jsou na poloviční úvazek. Školení řidičů platíte per osoba, nikoliv per úvazek. Stejně tak jakékoliv jiné školení. Mnoho počítačových programů se licencuje podle počtu uživatelských účtů - nikoliv podle úvazků. Pokud se s nějakým zaměstnancem nedohodnete a budete se o cokoliv soudit, tak vám také žádný advokát nedá slevu, protože ten člověk je u vás jenom zkrácený úvazek. Všemožné pojištění kdovíčeho se také cenově odvíjí od počtu osob a nikoliv úvazků.
Fakt tohle nevíte, opravdu jste chtěl tohle napsat?

A to jsou jenom přímé finanční náklady navíc. Nemluvím o celkově komplikované situaci, když potřebujete s někým pracovat na konkrétním úkolu a i když ta první holka strávila hodně času psaním poznámek a ta druhá jejich čtením, tak jí stejně musíte některé detaily vysvětlit znova.
Navíc máte 2 lidi místo jednoho, takže pravděpodobost jakéhokoliv problému (vážná nemoc, nedohodnete se, začne sázet a defraudovat) je dvojnásobná. Navíc lidé vyhledávají poloviční úvazky buď z nějakých dočasných důvodů (děti, rodinná situace), nebo proto, že plný úvazek nesehnali. 2 lidé na poloviční úvazek znamená mnohem větší pravděpodobnost, že budete shánět a zaučovat novou sílu.

Dovolím si analogii s letadly. Do velkých a drahých stíhaček se vždy dávají dva motory i když by nebyl problém mít tam jeden dvojnásobný. Je to pojistka proti riziku, když jeden vysadí. Do lehkých stíhaček se ale často dává jenom jeden motor - místo dvou polovičních (a samozřejmě ho chcete mít co nejvíce spolehlivý). Není to proto, že se nad rizikem nikdo nezamyslel, ale právě naopak, že se riziko intenzivně vyhodnocovalo a počítalo.

A malá firma je přesně taková malá stíhačka.

Já si nedovolím hodnotit většinu šéfů malých firem, určitě jsou mezi nimi takoví, kteří si neuvědomují vůbec nic. Ale nepochybně jsou mezi nimi i takoví, kteří se nad problémy rizik a jejich řízení zamysleli. Jenže můj osobní názor je, že většinou došli k závěru, že jim jako nejlepší řešení vyšlo, nedělat nic - rozhodně ne půlit závazky v minifirmě.

Spousta malých firem nepochybně vyhazuje peníze. Spousta velkých taky - jenom jindy a jinak. Tohle je na úplně jinou debatu, to je offtopic.

Pokud u vás pomohlo přestat používat personální agenturu, tak to je moc pěkné. Já vím o přesně opačných situacích - malá firma není sama schopna oslovit dostatek kvalitních lidí a situace se zlepší až poté, co začnou platit agentuře. Čemuž se předtím bránili, protože si mysleli, že to za ty peníze nestojí.
Tohle bude asi velmi individuální - bude záležet na velikosti města, na oboru, na tom koho vlastně hledáte a spoustě dalších věcí. Různým agenturám se platí různě - ano, pokud nabíráte hodně kvalifikovanou sílu za dobrý plat, tak je to čistě na platu. Čím méně kvalifikovaného zaměstnance chcete, tím častěji je tam nějaká fixní částka.
Ale to už opět zabíháme hodně offtopic.

Vaše další úspěchy v zefektivňování malé firmy jsou super a gratuluji vám k nim, ale opět je to offtopic.

Ano, manažerské schopnosti spousty šéfů malých firem nejsou zázračné, často mají zdravý selský rozum a ten jim někdy hodně pomáhá a někdy hodně škodí - ale to je zase fuk a offtopic. Rozhodně není pravda, že všechny malé firmy jsou řízeny špatně.

Vypsal jsem vám spoustu příkladů přímých finančních nákladů navíc, když rozpůlíte pracovní pozici na dva závazky. Pro malou firmu je to prostě drahé a komplikované a nestojí to za to. A co já vím, tak to nikdo nedělá. Tedy pokud má práci pro celý úvazek a pokud tím například nechce udržet konkrétního výborného a zapracovaného člověka aspoň na 20 hodin týdně.
Pochopitelně netvrdím, že to nebude výhodné v nějakých konkrétních situacích na nějakých konkrétních pozicích v malých firmách. Ale v typické situaci prostě ne.

Něco jsou drobné, něco není často, ale dohromady se to na řád tisíců měsíčně dostane bez problémů.

Lidé, kteří jsou ochotni pracovat na částečný úvazek mají tu hlavní nevýhodu, že je jich málo a budou vám často utíkat.

Ano, vykrytí dovolených je ve více lidech snazší, ale dovolené se dají také řešit, že tu hlavní nařídíte všem naráz (malé firmy běžně v létě na pár týdnů zavřou a na maily vám reaguje jenom pan majitel). Argumentace lékařem je pochybná v téhle diskuzi, která má kořen v matkách s dětmi - které z principu chodí k lékaři mnohem častěji, než kdokoliv jiný.

Můžeme tady ještě dlouho vyjmenovávat výhody a nevýhody více zaměstnanců na jednom pracovním místě.

Já nepopírám výhody. Já jenom říkám, že u některých pozic se prostě nevyplatí to dělit. A univerzální administrativní síla v malé firmě je přesně ta pozice, kterou když rozdělíte, tak firmu buď uvrhnete do chaosu, nebo jí zahltíte byrokracií a firma ztratí hodně ze svého "kouzla".

Jak jste přišel na "moji základní premisu", to opravdu netuším, nic takového jsem vůbec nepsal. Naopak opakovaně připouštím, že hodně lidí, dělá hodně věcí blbě. Já tvrdím, že tady se prostě shodují tí, kteří se nad problémem zamyslí hluboce a ti, kteří se nezamyslí vůbec. Kdyby pozici univerzální administrativní síly "úmyslně a plánovitě" dělila mezi více lidí alespoň menšina malých firem, tak bysme se mohli bavit - někdy ty výhody asi převažují. A možná ty výhody převažují a ti ostatní o tom možná jenom neví. Ale když to nedělá nikdo (ani jsem o tom neslyšel), tak to znamená, že i ta část dobře řízených firem to dělá stejně, takže je fakt offtopic pitvat, že část firem je řízena špatně.

Aha. Tak to ano. Moje premisa je, že v tak velkém množství různým způsobem řízených malých firem musí být alespoň část (řekněme nezanedbatelná) řízena dobře.
Rozuměl jsem vám, že za moji premisu považujete, že ty dobře řízené firmy jsou (prakticky všechny).

Váš příklad s lékařstvím v roce 1850 je úplně mimo. Přirovnání vždy kulhá, ale tohle je moc.
Lékařem se mohl stát pouze ten, komu to ostatní lékaři dovolili. Takže pokud by někdo chtěl lékaře ženu, tak tomu tehdejší kasta lékařů bránila.
Oproti tomu založit si minifirmu může prakticky kdokoliv. Dělají to lidé, kteří byli celý život řemeslníci. Dělají to čerství absolventi univerzit. Dělají to lidé všech možných typů uvažování (tedy ne úplně všech, ale je jich široká paleta). A dělají to i lidé, kteří dříve dělali managery ve středních a velkých firmách. Nikdo jim neklade žádné překážky v tom, jak mají budovat strukturu zaměstnanců.

Fakt si myslíte, že má smysl tohle srovnávat?

Malé firmy, které používaly počítač v roce 1990? Opět nesmyslné srovnání. Počítač v roce 1990 tady byla velká novinka, která prostě předtím nebyla a postupně se šířila. Pro někoho rychle, pro někoho pomalu - protože počítač byl dost drahý jak na pořízení, tak na provoz. Navíc pro malé firmy rozhodně nebylo jednoznačné, že jim to přinese víc výhod, než nevýhod.

Oproti tomu mít na jedno místo jednoho člověka, nebo více není žádná novinka, která dříve nebyla možná. Není potřeba k tomu mít nějakou extra kvalifikovanou obsluhu a učit se spoustu nových věcí.

Opět zcela nesmyslné přirovnání.

Přirovnání nechme být, tohle fakt nikam nevede.

Malé firmy sice mohou být jistě manažersky konzervativní, ale jsou především různorodé. Někdy jsou řízeny lidmi, bez předchozích zkušeností, někdy lidmi s teoretickými zkušenostmi ze školy a někdy lidmi z praktickými zkušenostmi z jiných firem. Určitě tam bude kromě konzervativců spousta lidí, co jsou otevřeni tomu, zkoušet nové věci, nebo staré věci jinak.

Nebavíme se o malých firmách s "nějakými" částečnými úvazky. Bavíme se o tom, že malá firma plánovitě zaměstnává na jedno místo dva lidi.
Ne o tom, že poloviční úvazek je nějaký šolich (jednatelka). Ne o tom, že firma má nebo měla práci pro N+0,5 lidí, tak zaměstnává někoho na půl úvazku. Ne o tom, že se to tak zrovna sešlo, ne o tom, že si firma chce udržet dobrou a zapracovanou ženu, co by jinak byla na mateřské. Ne o tom, že někoho vzali na polovični úvazek, protože jim hrozně vyhovoval, ale mohl jenom napůl. Ne o tom, že berete nové lidi na půl úvazku, a ty kteří se osvědčí jsou převedeni na celý úvazek.
Protože to bych potom taky znal spoustu malých firem s částečnými úvazky. A možná by jich byla i většina.

Jistě jsou profese, kde rozdělení pozice vadí více a kde to vadí méně. Ale určitě je hloupost rozdělovat administrativně-komunikační mozek firmy :-)

To jsem uvedl jako příklad a na to jste vy reagoval, že byste tuhle pozici okamžitě rozdělil mezi dvě osoby. To byl pro mne impulz pokračovat v téhle diskuzi :-)