Díky za článek, a když už jste se do tohoto tématu pustili, podívejte se také na tzv. výběrová řízení. Zúčastnila jsem se jednoho pro renomovanou zahraniční firmu. Bylo velmi náročné, dva dny a komunikace probíhala v angličtině. Do posledního kola jsme byly vybrány dvě. Když jsem do měsíce nedostala žádné vyrozumění, spojila jsem se s onou kolegyní, ale té se rovněž nikdo neozval. Na místo, jak jsme se posléze dozvěděli byl přijat uchazeč (muž), který se navíc vůbec výběrového řízení nezůčastnil.
I mně se stallo něco podobného. Mohl by mi zde v diskusi někdo objasnit, zda jsou zadavatelé výběrových řízení a konkurzů povinni informovat uchazeče, zda byli vybráni? Slušné by to bylo, ale jak je to ze zákona? Díky za odpověď.
njn, asi se ten muž, na rozdíl od vás dvou kikin, vyspal s ředitelem... BTW, pokud dokážete napsat "nezůčastnil" a "dozvěděli" (jako "my 2 slepice"), máte patrně dost nesoudné představy o svých schopnostech...
S tim pravopisem je to hloupost. Muj byvaly sef psal tak, ze se to dalo tezko rozlustit(oblibene slovo bylo ''gdis'' - si nedelam srandu a on to take myslel vazne), ale sef to zas tak spatny nebyl ... jen oficialni postu mu nekdo musel psat.
O sobe si taky myslim ze neco umim - ale pisu jak dobytek. Pravopis (na drtive vetsine pozici) nehraje zadnou roli (vzhledem ke schopnostem danou praci dobre vykonavat).
Pravopis není hloupost, synku! Podle kvalitního písemného projevu se ještě stále dají úspěšně rozeznat pečliví lidé s kvalitním vzděláním od lidí nevzdělaných a ledabylých (omluvenkou je samozřejmě diagnostikovaná dysortografie).
Váš písemný projev nehodlám komentovat. Asi nemáte českou klávesnici....
Pravopis JE v řadě případů hloupost. Záleží totiž na pracovním zařazení. Pokud budu sekretářka a denně budu psát obchodní dopisy nebo firemní poštu, pak ten pravopis ovládat MUSÍM, přece nenapíšu obchodnímu partnerovi, aby přijel příští pondělÝ. Pravopis musím znát u překladů, tedy kromě jazyka, u tvorby marketingových materiálů, měl by je znát novinář. V těchto případech je totiž znalost pravopisu součástí image firmy. Pokud ale budu technik a budu řešit technické problémy a mnou vytvořené písemné poklady neopustí firmu nebo budou před opuštěním firmy někým zkontrolovány, pak ten pravopis nemusím ovládat tak precizně, protože podstata mojí práce je jinde. Dokonce můžu být i VŠ a nemusím umět pravopis (a že jsem viděla i VŠ dyslektiky, jejich písemné výstupy byly neskutečné). Jen se v tom případě nesmím živit písemnými výstupy.
Pravda, hodně zachytí korektor pravopisu v PC, ale spíš jen zapomenutá nebo přehozená písmena, nikdy nezachytí např. shodu podmětu s přísudkem, tak inteligentní zase není
I ve vašem příkladu technika je pro zaměstnavatele lepší mít technika, který pro svou práci nevyžaduje zaměstnání korektora.
Hlavní ale je, že lidé nečtou každé slovo po písmenkách, a nesprávný pravopis objektivně zpomaluje a ztěžuje chápání textu ("bije do očí"). Takže člověk, který neumí správně psát česky, sám sebe automaticky znevýhodňuje, stejně jako člověk, který neumí správně česky mluvit.
Minimalne na internetovych diskusich / prispevcich je pravopis docela uzitecna vec. Dobre se poznaji lide co o tematu neco vi - mluvi k veci - a lide hloupi kteri nic nevedi a strasne je to deprimuje, takze si vylevaji svoji frustraci rypanim do pravopisu ;-)
Ja nikde nepsal ze pravopis je hloupost ... jen jsem psal, ze delit lidi rovnou podle pravopisu na schopne a neschopne je hloupost.
A nejsem tvuj synek - muj tata je dost chapavy - pochopil to (i kdyz mu to dost dlouho trvalo - on narozdil odemne a meho bratra pravopis ovlada). Sice mne opravuje, ale nepovazuje mne za ledabyleho a nevzdelaneho.
Ze bych ja mel nejakou omluvenku - to jsem nejak nezaznamenal. Ba dokonce bych si dovolil tvrdit ze muj bratr (ktery pise, dle meho nazporu, hur nez ja - ale nenavsitvil s timto problemem pedagogicko-psychologickou poradnu jako ja) je daleko peclivejsi nez ja (vzdelani mam zas vyssi ja - on to zabalil uz jako Ing.)
Jsem rad, ze muj projev nekomentujete - vim ze je hrozny. A s klavesnici mate pravdu - ceskou klavesnici nemam(momentalne pracuji v DE).
Pravopis je něco podobného jako oděv nebo boty, v písemné komunikaci vytváří první dojem. Kdo nosí staré nečištěné otlučené křusky a orvané džíny a uválené tričko, tak většina lidí se k němu na ulici bude chovat jinak než k někomu s čistýma botama a v obleku a s vázankou. Totéž s tím pravopisem, na základě prvního dojmu jsou pisatelé děleni na schopné a neschopné. Přirozeně rozumný člověk se časem nechá přesvědčit, že i jedinec s katastrofálním pravopisem může být schopný, ale už je na to třeba vynaložit čas a energii. Taky logicky pokud někdo pravopis neumí, tak sympatičtější mu asi bude projev někoho, kdo pravopis taky neumí, stejně jako člověku milujícímu nošení orvaných džín a uválených triček se může zdát hnusný člověk v vyleštěných lakýrkách, saku, kravatě a vyžehlené košili.
Priklad s oblecenim se mi libi.
Prirovnam spatny pravopis k rozepnutemu poklopci. Je vhodne na potkani upozornovat:'' Kouknete .. tenhle clovek je ale neschopny, ani poklopec si nezapne.'' nebo je vhodnejsi tuto vec ''prehlednout'' popripade slusne upozornit?
Da se podle prvniho dojmu (rozepnutehoxzapnuteho poklopce) rozlisit, jestli se jedna o hloupeho x chytreho, nechopneho x schopneho ....
Prvni dojem clovek udela jen jednou. Je ale vhodne podle prvniho dojmu komentovat jineho cloveka?
Já myslím, že to je přiléhavé přirovnání. Pokud je ten člověk jinak v pořádku, džentlmeni to přehlédnou a jenom klepny o tom žvaní. Ale pokud toho člověka jinak neznám, kdo to asi je? Bezdomovec? Yuppies na nějakém fetu? Nebo jen chudák, který zapomněl....?
Souhlas s oběma názory. Pokud v motivačním dopise naděláte hrubky jako žák pomocné školy, váš dopis putuje do koše. S oblečením při přijímacím pohovoru je to obdobné. Pan Werich zpíval.. že šaty dělaj člověka. Ale myslete, jestliže se budete ucházet o místo ve státní správě nebo bankovnictví, v džínách nepochodíte, stejně jako dámy ověšené šperky s výstřihem do půl těla. V uměleckých profesích je to jinak. Tam si džíny (čisté, neorvané) klidně vezměte. Pro oba uvedené příklady však platí: když je vám přes padesát stejně vás na pohovor nepozvou a není co řešit !!!
S tim vekem to stejne nevidim tak spatne. Muj tata menil zamestnani v 55. Jeho plusy byly (a jsou) zkusenosti i vzdelani. A to si nechava dobre zaplatit.
Ja zatim od zamestnavatele mohu chtit zaplatit jen vzdelani - zkusenosti jeste nemam tolik (take mam podstatne mene nez tata - i kdyz delame v podstate to same). Kdyby se na stejnou pozici sesel muj zivotopis a tatuv zivotopis - nemel bych sanci i kdyz jsem o 25 let mladsi.
Tak já dám přednost člověku oblečenémui do džín nebo kapsáčů než maškaře v obleku a růžové košili či kravatě. Tyhle kravatisti mi našeptávají svým zjevem, že to jsou nemakačenkové, teoretici. A praxe mi to zatím jen potvrzuje. Raději bude o něčem deset minut kecat, než aby se sehnul a otočil dvakrát rukou.
A vůbec nejraději mám odchytávače ve městě, kteří zastavují chodce a ptají se, jaký mají tarif. Oblek a k tomu tenisky či kšiltovku. Takovou módu pamatuji z dob sovětského svazu, když byl tamní občan rád, že sehnal tmavý oblek a za půl roku světle hnědé polobotky z Gottwaldova. A když k tomu sehnal tričko s anglickým potiskem I am debil , byl naprosto sovětsko-socialisticky IN.
Ja slysel (nevidel ... mam to od dobreho kamarada, ktery tvrdi ze to videl a ja mu verim) jak pri prohlidce zivotopisu byly hned vyhazovany zivotopisy bez fotky a s CB fotkou. Ty s fotkou bez kravaty byly podrobeny daleko dukladnejsi kritice ... na pohovor postoupil jen jeden.
Ono zalezi na pozici ... jsou pozice, kde se prace rukama nevyzaduje, ale vyzaduje se reprezentativni vzhled. Je neco jineho jestli clovek chce ziskat pozici vedouciho smeny nebo reditele tovarny. Rozdily jsou i v jednotlivych firmach ... nekde na danou pozici je jiz oblek vhodny jinde staci jen slusne ciste obleceni.
Špatný pravopis nevadil v dřívějším systému, který byl typický mnohonásobnou kontrolou. Já jsem začínal kdysi jako projektant. Na 40 řadových projektantů byla jedna písařka s jedním psacím strojem, v záloze další dvě ženský s psacími stroji na skříni, písařce se dávaly dopisy napsané rukou. Ta to napsala strojem a ven odcházely dopisy podepsané šéfem a ten, kdo to napsal, byl v kolonce vyřizuje. Pravopis tedy dala dohromady už ta písařka a kontroloval šéf. Pokud přece jen odešla nějaká hrubka, byla to událost, o které se mluvilo půl roku a ten, kdo to způsobil, byl v hospodě staršími přirovnáván k pologramotným komunistům, které vytáhla strana z dílen na tyto funkce v 50 letech minulého století, kteří tam v kancelářích vegetovali v zasviněných montérkách a nějaká odbornost jim byla ukradená, natož pravopis.
Dneska je to jinak, pracovník dostane k dispozici počítač, mail a internet a na převážné většině míst přímo komunikuje se svými partnery, ať už v rámci firmy nebo mezi firmami. Kontrola dopisů, respektiva mailů a jejich schvalování nadřízenými je už méně častá a je jen v některých firmách. Takže ten člověk komunikuje tak, jak mu "prsty na klávesnici narostly" . A pak záleží, jak to přijme ten druhý na druhé straně. Já se přiznám, že po přečtení takového mailu s hrubkama sice nevidím pologramotného komunistu v zasviněných montérkách, ale některé své spolužáky ze základní školy, kterým jejich inteligence sotva stačila na "vysezení" základní školy do 8 - 9 ročníku, ale na pravopis už vůbec ne. A podle toho se k takovým lidem chovám. Ale připouštím, že v dnešní době mohou takoví lidé získat maturitu a možná i vysokoškolský diplom.
Možná i vysokoškolský diplom? Zcela určitě, ředitel jisté firmy s ekobalicími materiály, jehož alias je ing. Poleno, nerozeznává i/y, mně/mě, před zákazníky se drbe na koulích, a při tom vlastní prosperující firmu... Jeho zákazníkům to asi nevadí, neboť jsou na tom s gramatikou a koulemi přinejmenším stejně.
U komunistických kádrů to nebyl jen pravopis, ale celková ynteligence. Jistě pamatujete na projevy soudruha Jakeše, to byl podle řeči i písemného projevu tak maximálně absolvent zvláštní školy, řada tzv. dělnických ředitelů na tom byla obdobně. Jenže dřív se škola snažla do dětí ten pravopis doslova namlátit. Dneska se důraz klade na všechno jiné a nějaký pravopis jde dost stranou. Aby se škola nemusela zabývat pravopisem, což jest jen a pouze dril a nic jiného, označí dítko za dyslektika a je vymalováno. Škola se vymluví, že dítko na to nemá psychické schopnosti, a rodiče, kteří si s tím taky hlavu nelámou, mají výmluvu stejnou. Úroveň pravopisu je pak vidět hlavně na netových diskusích (a nejen tam. Tuhle na mně vyskočila hláška z MS Word: "Chcete vydět nápovědu?" Nápovědu jsem vydět nechtěla, zařvala jsem jak tur a PC znechuceně vypnula).
Díky tomu, že je větší migrace různých národností, do škol nastupují děti, jejichž rodiče český pravopis (a někdy ani český jazyk) neovládají. Pokud jste měli tu čest překládat cokoli ze slovenštiny, která je nám nejbližší, tak kromě několika slov jako "tak" nebo "asi" neexistuje slovo, jehož grafický vzhled by byl shodný s českým. I/Y mají většinou přesně opačně než čeština. Tam pak snadno uděláte chybu. Nehledě na to, že internacionalizací firem se Slovák pohybuje na českém trhu a naopak. Angličan si taky může cosi myslet o jazykových schopnostech rodilého neangličana, takže jeho grafický výstup si někdo přečte, než opustí brány firmy. Korektor je navíc podstatně levnější než odborník, korekturu může v rámci pracovních povinností udělat i sekretářka. Budoucnost teda nebude v doslovném lpění na nějakém pravopisu, ale bude hodně o porozumění a následném řešení problému. Pravopis holt zůstane na korektorech a rodilých mluvčích a bude se na něj dbát ne v běžné komunikaci, ale v oficiálních materiálech, jako je reklama, odborný tisk atd.