Nechci a nebudu hodnotit rozhodnutí soudů. To mi nepřísluší a nemyslím si, že je dobrý zvyk to dělat. Ale upoutala mě vaše exkurze do historie a srovnání se současností. Nejsem nejmladší a v 70. letech jsem absolvoval také řadu táborů, tehdy pionýrských. Jenže s tou kudličkou to bylo tak: Od malička jsem nějaký nožík měl a od téhož malička jsem byl veden rodiči event. prarodiči k tomu, jak s ním zacházet a byla mi vtloukána pravidla bezpečného zacházení se zavíracím nožíkem. Ano, samozřejmě, že i já jsem měl rybičku! A zvláště babička, která u nás bydlela, mě cepovala, neustále: Jak mám nůž držet, jak ho nikdy nesmím otáčet proti někomu jinému, že ho mám přenášet vždy zavřený, pokud je to zavírací nůž atd. už si všechny její příkazy, zákazy, rady a pokyny nepamatuji, ale nejspíš mi z velké části přešly do krve. No jo, ale jak to může přejít do krve dnešním dětem, které celý rok nůž nevidí, tedy krom příborového u stolu? Kolik dětí dnes pomáhá doma škrábat či loupat brambory, mrkev, krájet cibuli atd. atd., co? Babička mě v tomto směru proháněla. A s nožem jsem chodil na zahrádku pro pažitku i jiné koření.
Ale to vše je historie a pochybuji, že dětičky v budoucnu budou lepší, než jsou ty dnešní.
To už je asi nepochopitelný generační rozdíl. Já si neumím představit, že byl měl v jeho věku rybičku. Na svůj hlavní nůž z tohoto období si pamatuji dodnes, protože ho mám pořád a dokonce se i pořád vyrábí.
https://www.mikov.cz/dyka-375-nh-1-lovecka/
Dnes mi to taky přijde absurdní tahat sebou takový nesmysl, ale tenkrát jsme jako kluci běhali venku v teplácích, kolem pasu opasek a na něm tohle. Ti "lepší" měli prodlouženou variantu.
https://www.mikov.cz/dyka-376-nh-6-lovecka-venado/
Jako hlavní viník mi nepřijde vedoucí, ale rodiče. Jestliže ten kluk dostal snad poprvé v životě do rukou na táboře rybičku a neměl osvojené ani základy chování s nožem, tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Nechci a nebudu hodnotit rozhodnutí soudů. To mi nepřísluší a nemyslím si, že je dobrý zvyk to dělat.
A proč se to jako nemá dělat? Protože soudci jsou bohové a jejich rozhodnutí je svaté?
Kritika je první krok k tomu, aby se něco zlepšilo. Pokud z kritiky soudy vyjmeme mohli bychom skončit v žumpě, kde jsou rozsudky chaotické, odtržené od spravedlnosti a justice řeší hlavně svoje vlastní umělé problémy a ne problémy naše. Oh wait...
Nejsem kluk, jsem holka, i když dnes už historická. Na tehdejší pionýrské tábory jsem jezdila od první třídy. Rybičku jsem měla. Doma jsem nožem krájela chleba, rozkrajovala rohlíky, okrajovala brambory, čistila zeleninu. Uměla jsem pracovat u babičky na poli se srpem - jednou jsem si odsekla z palce druhé ruky kousek kůže. Uměla jsem rozštípnout polínko dřeva. Uměla jsem doma zacházet s plynovým sporákem, u babičky jsem dokázala rozdělat oheň v kamnech. Uměla jsem tedy použít zápalky. Uměla jsem zašroubovat uvolněný šroubek pomocí šroubováku. A to jsem se všechno naučila do devíti let, to jsem byla ve IV. třídě ZŠ. Moji spolužáci, kluci, toho uměli mnohem víc. Nepamatuji se, že by byl někdo tak nešikovný, aby vypíchl nožíkem oko sám sobě, natož pak druhému. Svoje dva kluky jsem vychovávala dost spartánsky. Měli 4 roky, dostali špalek, krabici hřebíku a kladivo a naučili se zatloukat hřebíky. Synové si uměli spravit kolo, seřídit lyže. Když měl mladší 9 roků, dokázal vyměnit elektrickou zásuvku. Svého vnuka jsem naučila zacházet s nožem, pilkou, lopatou, rýčem. Dovede upnout železo do svěráku a umí použít pilku na železo nebo brousek. Jeho kamarád je tak ochraňován od všech řezných nástrojů, že si sám ani ten rohlík nerozkrojí. Chlapcům už je letos 13 let. Myslím si, že dost rodičů a prarodičů dělá z kluků padavky. Devítiletý kluk by měl být poučen o tom, jak řezat, jak podávat nůž a jak neohrozit sebe a někoho druhého. Je to vina rodičů.
Mně se tam líbí to odůvodnění: "pod dohledem vedoucích jsme běžně pracovali (ostatně ani to by dnes nebylo povoleno, protože platí zákaz dětské práce)". Moderní pitomci dosáhli svého, dítě NESMÍ PRACOVAT!! Nemá tím být myšleno, že dítě nemá pracovat za peníze a místo chození do školy? když byla dcera malá, cca 12 let, měli ve škole přednášku "moderní psycholožky". Ta tam děckám valila klíny do hlavy, že oni NESMĚJÍ pracovat! A ještě jim dávala za příklad svoje vlastní děti, které si ve věku 16 a 17 let neukrojí krajíc chleba a nenamažou si ho máslem, neb to jest přece práce matinky. Děcka to pak u nás probírala a došla k závěru, že psycholožka je pitomec, protože když přece žijí v rodině, tak musejí pomáhat, protože tak je to správné, protože maminka přece není jejich služka. Ta děcka měla víc rozumu, než vystudovaná psycholožka. Ano, dosáhli jsme ideálního stavu. Dítě nesmí pracovat, Dítě nesmí na nic hrábnout. Úderem půlnoci v den, kdy dítě dosáhne 18 let věku a začne být plnoleté, se všechno rázem naučí, neb v ten okamžik už tyto věci nejenže dělat může, ale dokonce i musí! Jen takto vychované dítě, co do 18 let na nic nehráblo, se posléze uživí bez rodičovské výpomoci a dokonce bude rodičům oporou v jejich stáří. Ha, ha, ha, tomu někdo z těch vystudovaných psychologů fakt věří?
Mám dojem, že se celá společnost zbláznila. A je mi líto dětí, protože ten chudák vedoucí, co má zacálovat půl míče, další tábor pro děti asi neotevře. Krom toho: nezdá se vám to celé divné? "Krátce poté devítiletý chlapec před chatkou ořezával klacek, svezla se mu ruka a ostřím nožíku způsobil vedle něj stojícímu chlapci pronikající ránu rohovky a bělima" - devítiletému chlapci se svezla ruka a poranil oko VEDLE STOJÍCÍHO dítěte? To bych teda chtěla vidět. Nebylo to náhodou trochu jinak, a sice že hoši blbli a důsledkem bylo závažné poranění?
PS: na závěr bych prosila redakci, aby opravila titulek a místo slova "muže" napsala "může". Neb znění "„kudličkou-rybičkou“ muže" znamená, že kudlička patřila nějakému muži, nikoli to, že se něco s rybičkou státi může.
Já se domnívám, že autor si ten rozdíl jen neuvědomil. Protože dnešní společnost má bohužel tendenci zakazovat jakoukoli dětskou práci, tedy i tu v domácnosti. Odůvodňuje se to tím, že pomoc dětí v domácnosti (a třeba i rodiči-řemeslníkovi při jeho výkonu práce) je zneužívání dětí a "nadměrné požadavky, které ohrožují jejich zdravý fyzický a psychický vývoj". Moderní sociální inženýři se totiž domnívají, že dítě se práci naučí shlédnutím videa na Youtube nebo Power-Pointové prezentace. O tom, že tomu tak obvykle není, svědčila videa ve výborném pořadu Neváhej a toč, popř. Vrtáci při práci, Darwinovy ceny a jiné podobné.
Ten rozdíl by si ale autor uvědomit měl, neb je to právník, že? A jinak s vámi nesouhlasím. Není to "dnešní společnost", ale spíš "dnešní rodiče". Společnost jako taková proti pomáhání v domácnosti či pěstování přirozené lidské šikovnosti v dětech zcela jistě nic nemá. Spíš rodiče, což jsou dnes mnohdy dětičky-mileniálové, jsou opojeni tzv. svobodou a v tomtéž duchu také vychovávají své děti. Takže oni nic nemusí, protože je svoboda, mohou si dělat, co chtěji, protože je svoboda atd.. Tak proč chtít po dětech, aby doma něco dělaly, když já jsem to také nedělal, event., když jsem to musel dělat, tak mě to otravovalo, že?
Je mi velmi smutno, když čtu tento článek. Přijde mi, že přestaly existovat nešťastné náhody, ale vždy musí být nalezen viník, někdo, kdo za újmu může a na kom se budeme hojit. Mám obavu, abychom nedopadli jak v USA, kde právníci přímo vybízí lidi, že z jakékoliv (i hypotetické) újmy jim udělají zlatý důl a ve spolupráci se znalci se jim to začíná dařit. Jak píše "bez přezdívky", tenhle vedoucí hned tak asi tábor pro děti neotevře. Mám obavu, jestli další generace dětí poznají, co to je tábořit, vyřezat si loďku z kůry, pokud rodiče nezaplatí ranec, aby každé "dítě" (do 18 let) hlídal zkušený ošetřovatel, který zabrání tomu, aby došlo k újmě.
Kdyby jenom ošetřovatel, každému za zadkem bude ještě stát policajt a doktor. Krom toho ty děti nacpeme do skafandrů, aby je třeba neofouklo nebi si třeba neodřely ručičku a neutrpěly újmu na psychice. Jen v Americe, té zemi neomezených možností přece hlasatelé lidských práv vymysleli, že když dítku měníte podělanou plínku, tak se ho máte nejprve ZEPTAT, zdali nebude mít újmu, že mu koukáte na ona místa a ještě mu je leštíte žínkou (máme z toho doma děsnou psinu, když přebaluju 9-měsíčního vnuka). Jenže nikomu z těchto chytrých nedochází, že se takto šupem řítíme do Somálska. Řemeslníci-odborníci pomalu nejsou, děcka neumějí zašroubovat šroub, neznají šroubovák, natož potom vrtačku. Už skoro rok jsou zavřené školy, kde se děcka mají naučit manuální zručnosti? Z Youtubu nebo Power-Pointové prezentace? Pak si vyučenec stoupne k soustruhu a usoustruží si ruku, protože mu nedojde, že je to ostré. Další neumí uvařit, protože viděl vaření jen na Youtubu (/viz: https://radekpalka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764587), elektrikář toho taky moc neumí... Jenže hloupému národu se snadněji vládne, snadno se mu vtlučou do lebeně různé nesmysly, a to je asi to, o co tu hlavně kráčí.
Vy ho fakt nemáte ráda! Toho Zilvara. Ale jděte po něm! Ať je legrace. Třeba něco odhalíte. (Asi vás naštval, jak využil vaši otázku pro svůj článek o nezaměstnaných.) Mne to moc baví. Během kovidu je málo práce. a člověk se trochu nudí, tak vezme za vděk i pseudo-událostmi z virtuální reality. Já tedy "jdu" jako po vás. Zaujaly mne prostě vaše kritické diskuse. Vy "jděte" po něm. (Vy ho fakt nesnášíte a mne to baví.) - I když mne by mnohem více zajímalo, jestli chcete lustrovat novináře, kdo je VK (AENews. - Sledovali jste někdy články a pátrání pana Kundry? Tohle je o ničem, ale vypátrat, kdo je pan VK, to je na nějakou českou Pulitzerovu cenu.) Pro tohle mám jednoduché vysvětlení, prostě právníci mají svůj styl. Jak banální! Já bych se vsadil, že VK je kolektiv více lidí. (Ani BIS je neodhalila a nejvíce se snažil právě Kundra, ale myslím, že se mýlí.)
Již dlouho tvrdím, že současná společnost vymře na práva. A vzpomínám na jeden řetězový mail v počátcích internetu, který se zamýšlel nad tím, že podle dnešních bezpečnostních a hygienických předpisů by generace narozené v 50. - 80. letech neměly šanci přežít. Dětskou postýlku jsme měli natřenou barvou obsahující olovo. Pořád jsme někde venku lítali a nikdo neřešil, co se nám může stát, když jsme vrátili domů na oběd a k večeři. Furt jsme něco vymýšleli. Stavěli si ze všeho možného různá vozítka, na kterých jsme poté jezdily z kopce. Až po první nehodě jsme začali řešit brzdu. (Reb Bull káry jsou proti tomu profesionální vozidla).
Když se doma něco dělalo, tak jsme byli rodičům po ruce a pomáhali. Díky tomu jsme viděli rodiče pracovat, ledacos si zkusili, abychom věděli, co nám jde, co nás baví a formovalo to naši budoucí profesní dráhu.
Jedem můj klient dělal mistra v učilišti, obor instalatér. Říkal, že v posledních letech za něco stojí 1 kluk z celé třídy. A většinou o něm zjistí, že ten kluk má tátu topenáře a už od 12 let s ním chodí na sobotní fušky.
A teď trochu samochvály. Mám VŠ vzdělání, malý doktorát, pracuji ve svém oboru. Ale protože jsem se nikdy práce nebál, tak jsem se naučil práci se dřevem a železem a prakticky všechna řemesla související se stavbami, od zedničení, až po silnoproud. S tátou jsme postavili 2 domácí traktory. Sice mi práce trvá o něco déle, protože nemám zažité různé grify, ale pocit z dobře odvedené práce stojí za to a při mojí hlavní profesi je to dobrý relax.
Doufám, že moje děti budou také takové.