autor dr. Vinter by se mel spise zamyslet nad svou komunistickou minulosti, pred tim nez nam zacne prednaset sve arogantni vymysli, jakozto neuspesneho a vyhozeneho manazera, ktereho jiz nikdo nechce zamestnat pro uplnou neschopnost, do te doby dokud jeho Dr. Vinter otec alias STB agent Vítr a za komunistu sef komunisticke Zivnobanky v Londyne, drzel nas synackem ochranou ruku, tak jej vsude drzeli. Ted je to uz jen prominentni komunisticky ditko, ktery se placa v kapitalismu.
Vydavatele by meli lustrovat od jakoho povlu zverejnujou clanky.
Čtu všechny autorovi články, ne vždy s ním souhlasím, ale musím uznat, že vyplnil určitou mezeru na mediálním trhu. Nevím o nikom, kdy by psal na podobná témata. Líbí se mi jeho určitý nadhled i určitá ironie, kterou používá. Je to takové "provokující" psaní. Jsem zvědav, s čím přijde příště.
Řekl bych že takový je tady jeden celý blog - jmenuje se britské listy, zvaný též čulíkárna či PoBlisty. Též píše o tom, jaxou prý češi zaostalí a pitomí - merit té manifestované zaostalosti netkví ale v tom co se v Česku dělá špatně, ale v tom co se v Británii dělá jinak.
Sama skutečnost, že v Česku se lidi přijdou na večírek hlavně nažrat, či tam krom nudných obchodních partnerů pozvou i své kamarády a rodiny, není sama o sobě špatná; stejně jako není apriori špatné mít špinavé boty, nebo nosit do banky minisukni. Nebo jo? Ach ano, v City prší, tak budeme nosit deštník. Ale to už tu jednou bylo. . . .
Ted jiz jsem si tim naprosto jisty. Vinter je zhrzeny neuspesny (alespon momentalne)banker s narcistnimi sklony, ktery naprosto nechape, ze ruzni lide maji ruzne preference. A ty jejich preference nejsou spatne, jenom jsou jine, coz je ostatne jejich definicni charakteristikou. Jestli mate, pane Vintere, chut travit tri hodiny denne nanasenim dermacolu na Vas metrosexualskej ksichtik, resit, jestli Vam ladi kravata s tkanickama u bot apod., tak to delejte, jen to nenutte druhym a uz vubec se jim kvuli tomu neposklebujte, jen tim ukazujete, ze jste velice omezeny panak v kvadru s mirou nadhledu a tolerance limitne se blizici nule.
Asi jste vůbec nepochopil, co tím chtěl autor říci. on říká jen svůj názor, a co se mu líbí nebo nelíbí. vy si choďte, jak chcete. jinak, mám ráda upravené typy, než ty, kteří neví, jak se správně pro danou příležitost oblíct. ale to je každého věc a také věc pořadatelů, koho si tam pustí.
Když komunisti měli 2x za rok žranici k VŘSR a 1. máji nebo osvobození, tak se za to strašně kritizovali.
Nyní je jakási móda utápět přebytečné peníze placením různých hvězd našeho showbussinesu na večírcích a obchodních jednáních.
Měl bych zlepšovák: když nevíte co s penězi - pozvěte na večírky místo obchodních partnerů, papalášů ätp. dětské domovy, různé ústavy, méně majetné spoluobčany. Tím si uděláte očko. Ne tím, jestli máte poslední model kravaty či motýlka za 30 tisíc. Klidně to pak může proběhnout Práskem a G. Partyšová k tomu připojí vhodný komentář. Když se pak bude celý Prásk skládat z podobných reportáží a ještě přesáhne původní stopáž, jen dobře. Vím, že TV Nova 1 x ročně dělá něco takového ještě z dob Vl. Železného s postiženými a prezentuje to na obrazovkách, ale to je zoufale málo. Nevím, jestli na veřejnoprávní TV existuje ještě (nebo už zase) podobný pořad s H. Pawlovskou (tenkrát se to jmenovalo V žitě nebo nějak tak) ...
Zrovna tak jsem měl možnost párkrát vidět v předvánočním období vstupní dospěláckou část FN Motol, kde hvězdy našeho šoubyznysu dělali něco pro malé pacienty. Nevím, jestli to měli placené, ale pohybovala se tam i V. Svobodová, tak snad ne. Když vidíte v TV ty žranice a pak ty malé pacoše s mobilní infúzní pumpou, bez vlasů a a rouškou přes obličej (Motol a nejen Motol nebere hrobníkům z lopaty jen pacienty s onkologickými nemocemi - těch nemocí je spousta a mnoho lidí o mnohých nemocech vůbec nemá zdání, že existují - ale ta rouška a holohlavost je pro ilustraci asi nejlepší příklad) a když se dostanete dovnitř na lůžkovou část, kde děti nemohou jít ani na balkon, v létě tam mají horko a v zimě zimu a pak se diskutuje, kolik miliónků jim sebereme, protože nedodrželi to či ono a že než se špitál zrekonstruuje, tak nebude stát 2 miliardy, ale díky inflaci se každé tři roky cena zdvojnásobí a když se nebude valorizovat, tak se udělá míň prací a rekonstrukce bude polovičaté řešení.
Nepřipadá mi, že by se akce pro dětské domovy nekonaly. V minulém roce jsem jich zaznamenal několik. A šeky, které se jednotlivým dětským domovům předaly nebyly malé mezi Kč 500 tisíc až 1 milión. Pochopitelně takovýchto akcí není nikdy dost. Spíše je otázkou, jak se ty domovy vybírají, protože těch, kterým si přispívalo, nebylo zase tolik. A hlavně, jestli se tam ty peníze opravdu dostanou.
Podobné akce se konají, ale je jich žalostně málo. Pokud se domovu předá šek na 100 tisíc, za dalších stotisíc se udělá žranice pro "sponzory" a za další minimálně milion se musí udělat nějaký "výhodný" obchod se "sponzorem". A těch šekových 100 tisíc se nemálokdy musí utratit taky u "sponzora" nebo jemu zpřízněné duše. Ale to se již veřejně nesmí říkat, jak by to vypadalo, že ehm ...
Kdo dělal a schvaloval normativy na jídlo, oblečení atp. obyvatel "děcáků", vycházel asi z kalkulace jedné z mnoha papalášských vývařoven - v tomto případě Eurest spol. s r.o.: polévka 1,--, jídlo 9,50, salát 1,50 = celekm 12,- CZK vč. DPH - škoda, že se fotka účtenky ze 4.1.2006 13:24:40 nedá sem přiložit jako příloha, aby všichni věřili, že se nejedná o kalkulaci z dob před r. 1989. U nás v práci měl Eurest docela jiné ceny, a to ještě zkrachoval.
Jak na tom jsou obyvatelé dětských domovů, vidím již poněkolikátý rok v liberecké Hypernově - Nisa center. Akce se jmenuje Strom splněných přání nebo nějak tak. Děti napíší svá přání, co by chtěly pod stromeček. Lidé si pak podle svých možností vybírají lístečky a věci jim koupí. Jedná se třeba o mobily, kredity do nich, oblečení, knížky ale třeba i sprchový gel či voda po holení zn. Adidas. Pro naše děti vcelku běžné spotřební zboží všedního dne, pro ně něco úžasného. Někdy mám chuť naše rozcapené spratky, co dělají scény, že hned nemají to či ono a nad řadou jídel nebo oblečení ohrnují nos, aspoň na chvíli vyměnit za ty z děcáku. A jak jsem vysledoval i paní, co tam u toho mají dozor a vedou evidenci vybraných lístečků a nakoupených dárků, mi to potvrdily, tak do akce se většinou zapojují prostí lidé, kteří sami mají hlouběji do žlabu a přesto si utrhou od úst; za to ti z "lepší" společnosti spíš řeknou, že platí dost na daních (přitom to mnohdy není pravda, naopak si dávají soukromou spotřebu do nákladů podnikání, ale to je všeobecně známo) a ať se stát o děti postará.
A když si pak uvědomíme, že řada těchle dětí skončí někde na ulici, protože je v 18 vykopnou, a že po ně již žádná záchranná síť není. On má člověk mnohdy problémy sám se postavit na vlastní nohy, a to má za sebou rodiče, kteří mu něco do začátku našetřili, sehnali pracovní místo ... A dítě z děcáku s holou prde*í těžko dostane nějakou hypotéku či utáhne nájemní byt za tržní nájemné, protože za sociální nájemné nesežene, nemá na úplatky. Možná tak nějaká ubytovna 4. cenové se společným hajzlem a studenou vodou někde na chodbě, za 2/3 měsičního platu a s půlroční zálohou nájemného předem. Je to začarovaný kruh vychazející z modré cesty doprava....
Viděl autor večírky v zahraničí? Měla jsem dojem, že Češi se na podobných akcích ještě chovají velmi slušně, na rozdíl třeba od takových namyšlených Germánů. Pokud Čech před večírkem nejedl dva dny, pak Němec nežral aspoň tři neděle. Rozvrtaji jídlo tak, že se Vám z toho obrací žaludek a další si už neklofne. Je to hodně o lidech. Pokud se navzájem znají, tak to ujde.
Viděl a musím s vámi souhlasit. Většinou začátky akce jsou v pohodě, ale ty konce. Zvláště u ,během dne distinguovaných" Angličanů mě to velmi překvapilo, jak na konci vyváděli a co všechno dělali. Ale i Japonci se umí řádně "rozparádit". A u nich mě to nejvíce překvapilo.