Odpověď na názor

Ví někdo, jestli se dá tomu nesmyslu s advokátními/no­tářskými úschovami úplně vyhnout? Úschova u nějakého člověka měla smysl v době předávání kufrů plných hotovosti, ne teď.

Proč úschovu nedělá rovnou sama banka? Té přece stejně musím věřit; peníze u ní mám tak jako tak (a to má i ten advokát). Fungovalo by to takhle: kupec s prodejcem vytvoří společný účet. Kupec by měl pouze právo poslat peníze na účet prodejce. Prodejce by měl právo poslat peníze jen na účet kupce. A to je vše. Na všechno ostatní (záměrná ignorace/úmrtí jedné ze stran…) je tady soud. A soud tu musí být tak jako tak, žádný advokát nebo notář nemůže suplovat roli soudce.

K čemu teda celé to šaškování s někým, kdo jen pořídí zápis, zřídí si účet a musí mu přitom obě strany věřit? Proč úschovu neposkytují samy banky?

A když už mermomocí chci nějakou „vyšší autoritu“, která na to dohlédne: proč nelze zřídit normální účet 2/3, kde musí jakýkoli převod podepsat dvě ze stran? Takže advokát by nikdy nikoho nemohl podvést?

Způsob nynějšího fungování se mi zdá zcela nesmyslný, a nová pravidla s tím vlastně neudělaly vůbec nic.