Ten článek mě nijak nepřesvědčil o tom, že by tomu tak nebylo. U takřka všech důvodů, proč se z člověka stane bezdomovec, které jsou v článku uvedeny, lze najít argument, proč se to stát nemuselo. Výjimku vidím u lidí, kteří do toho jdou dobrovolně. A proto také nic bezdomovcům nepřispěju, já také nic zdarma nedostanu. U nás na sídlišti se jich potuluje několik, ale chodí slušně oblečení, protože šatstva je všude dost. Motají se kolem místní sběrny druhotných surovin, kde tamní šéfová má zřejmě silné sociální cítění, takže jí tam pomáhají. Ona to samozřejmě jen pro své sociální cítění nedělá, to jsem klidný. Určitě o tom její nadřízení nemají ani páru. Pak je pravidelně vidím s krabicemi vína popíjet na různých veřejných místech. Budiž, nedělají to jen bezdomovci. Teď v zimě je to samozřejmě pro ně horší. Ale, jak známo, jen málokdy jsou zařízení, jako je např. Hermes, plné. Osobně mám velmi často pocit, že jim ten stav naprosto vyhovuje.
„Například mají-li manželé byt, často připadne po rozvodu ženě, které jsou svěřeny do výchovy děti“ – to je důvod proč se rozhodně neožením. V případě rozvodu je manžel chudák a rozvádí se už snad většina manželství. A když pak nemá konexe, sílu hádat a soudit se s manželkou, může na tý ulici i skončit.....
souhlas, já po šťastném manželství trvajícím 19 let se také rozvedl,stále přes neustálé hádky bydlíme spolu a mám strach abych neskončil na ulici. Nějak se vše zvrtlo, už si nerozumíme a nenávidime se. Do práce se mně už z psychických důvodů také nechce, ale ještě se držím. Mám chuť se vším praštit. Je to má vina?
Hodně lidí se stane bezdomovci po rozpadu manželství, se kterým se ne každý a ne vždy zvládne dobře vyrovnat. Například mají-li manželé byt, často připadne po rozvodu ženě, které jsou svěřeny do výchovy děti. Někdy tak ani iniciátorem tohoto rozvodu nemusí být muž a přesto skončí na ulici. Ne každý tento stav vydrží. Buď nesežene dlouhodobé náhradní ubytování, podlehne alkoholu, jeho psychický stav se odrazí na výkonu v práci, o kterou s takovou brzy přijde, ztratí finanční zázemí a to je už jen krůček k životu na ulici.
Máte pravdu, ale není být bezdomovec jako bezdomovec. Spousta lidí jsou papíroví bezdomovci s trvalým pobytem na městském úřadě, ale fyzicky bydlí. Třeba na různých ubytovnách. Na tom přece není nic špatného, pokud člověk nemá vlastní byt a bydlí na ubytovně. Pak je spousta lidí, kteří jsou bezdomovci i skutečně, ale využívají buď různá městská / nezisková / církevní ubytovací zařízení. I na tom není nic špatného, když člověk užívá tato zařízení. Vždyť z toho důvodu tato zařízení jsou budována. O oblečení se Vám taky postará sociální odbor města nebo charita. Myslím si, že péče o bezdomovce v tomto státě není špatná – pokud sami o ni stojí.
Problém je spíš jinde. Ve většině případů o tu pomoc nestojí, viz má citace z článku, kdy město rozdává bezdomovcům deky a oni pomoc odmítají. U nás ve městě, nijak zvlášť velkém, je taky pár bezdomovců. Řeknu jeden příklad za všechny – jeden z nich, alkoholik, který poté, co se jím stal, přišel o rodinu, manželku, děti, bydlení (nebylo to obráceně, skutečně alkohol předcházel bezdomovectví). Město mu vyplácelo dávky, které propil v krabicovém vínu. Dávky mu začalo město vyplácet každý den po určité částce, aby nepropil všechno najednou. Dostával oblečení, sociální pracovnice jej vždycky přivedla na příslušné místo, kde vyfasoval čisté oblečení, město mu zajistilo práci, i s ubytováním na ubytovně, dokonce ho do práce i dovezli (bylo to ve vedlejším městě, je to docela těžké sehnat práci bezdomovci, když ji často nesežene i „normální“ člověk) – druhý den byl zpátky jako bezdomovec. Nabízeli mu i léčebnu, ale vzhledem k tomu, že byl svéprávný, tak vždycky odmítnul, v případě, kdy byl přivezen, podepsal reverz a byl opět na náměstí s krabicovým vínem. Zdá se Vám snaha města o pomoc malá? Sehnalo město práci Vám? Bydlení Vám? Oblečení Vám? Peníze Vám? Možnost se v nějakém zařízení umýt? Zajistili Vám léčebnu? Ne. Proto tvrdím, že péče o velkou část bezdomovců je na velmi dobré úrovni, ale lidi, kteří neznají detaily a jenom vidí se poflakovat opilé bezdomovce po ulici, o ní neví. Byl bych rád, kdyby se tak staralo město o mě, za to, co jim platím – daň z nemovitostí je celá příjmem rozpočtu města, dostává část vybrané daně z mé výplaty, platím městské poplatky, ale v podstatě nedostávám nic zpět. Přesto se najde část lidí, kteří mají pocit, že sociální spravedlnost v tomto státě je malá a chudáci bezdomovci doplácejí na současný režim, na lhostejnost lidí, lhostejnost úřadů. Opak je pravdou.
Opak není pravdou.
Tak jako jinde po celém světě jde o solidární systém, kdy ti co jsou schopní přispívají na ty co toho nejsou schopní a nebo mají situaci nějak ztíženou.
Pracoval jsem se závislými, podnikateli i těmi co to, řekněme to takto, „neměli v hlavě v pořádku“ a z ohledem na život na ulici mezi nimi není rozdíl.
Prostě jsou v pořádných sračkách a nemají cestu kudy z toho ven.
Věřte tomu – není to o nechtění.
Na povrchu ten člověk vypadá jakoby mu to snad i vyhovovalo a ano nechává o sebe (a vědomě) pečovat systémem.
Ale jen kousek vevnitř se chce mít dobře – chce žít svobodně a tak jako každý.
Jen neví jak na to. A často na to ani nemá schopnosti.
Je v něčem jako děcko.
Ano to je dobré srovnání – představte si místo 40tiletého ožraly 10tileté děcko, sirotka.
A vy nikdy nevíte, jestli tak také neskončíte.
Proto jde o solidární systém.
Teď jste možná při síle a zajištěný, ale kdo ví jak byste ustál autonehodu po které by vám ochrnuly nohy. Šance, že budete pít alkohol nebo brát léky abyste utlumil to jak se cítíte mizerně tu je slušná, a že se rozchlastáte tu také je.
Závisle samozřejmě na síle vaší osobnosti, sociálních schopnostech a kvalitě vaší sociální sítě.
Ale věřte mi, pod vlivem alkoholu se vše může tak rychle rozpadnout, že se z toho pak už sám nevyhrabete.
Potřeboval byste aspoň ze začátku nějakou oporu.
Takže ano zajímejme se a diskutujme o tom jak efektivně vynakládat společné prostředky těch co jsou zdraví a schopní na podporu těch co jsou v problémech tak aby se z těch problémů dostali.
Ale argumentovat, že stejně o pomoc nestojí, že si to vybrali a že vám teď nikdo nepomáhá, když jste schopen se o sebe sám postarat – tak to je dle mého názoru zcela mimo rámec debaty.
Argumentoval jsem o tom chtění na základě vyjádření lidí, kteří s bezdomovci pracují. Nejedná se jenom o článek na SME.sk, ale obdobný článek jsem před nedávnem četl s pracovníkem neziskovy z Břeclavi, který uváděl stejné reakce bezdomovců na jejich snahu jim pomoci s ubytováním, obdobně bylo i vyjádření z Brna. Sociální systém tady je od toho, aby těmto lidem pomohl. Ale než se dostanou až sem, je sociální systém prostřednictvím dávek a sociálního odboru dostatečně velkým sítem, aby pomohl. Pokud pomoc někdo odmítá a sabotuje ji, tak o ni asi nestojí. Vím, o čem mluvím i z toho, že v rodině jsme měli taky alkoholika, kde to začalo pitím alkoholu, poté vyhazovem z práce, propitím všech peněz a nakonec i bydlení. Vždycky jsme se mu snažili pomoct, byl několikrát na léčení, ale skončil po týdnu po návrtu vždycky stejně, nedal si poradit, všechno zatajoval a na radu došel vždycky, až mě nějaké rozhodnutí soudu, které už navíc nabylo právní moci. Po vyčerpání všech snah o bydlení skončil na ubytovně, kterou taky neplatil, nechal na sebe za láhev psát ručení za půjčky a nakonec zemřel na následky alkoholismu. Můžete mi věřit, že ani dědické řízení nebylo nic příjemného. Proto si ve vazbě na případ z naší rodiny, na případ toho bezdomovce, kterému se snažil pomáhat náš MÚ (myslím tím našeho města, nepracuju tam) i na základě opakovaných vyjádření lidí, kteří s těmito sociálními případy pracují, troufám tvrdit, že sociální spravedlnost a sociální systém v ČR je dostatečně velkým sýtem, aby u lidí, kteří se dostanou ne vlastní vinou do nouze a chtějí tento stav změnit, pomohl. V každé společnosti je ale určitá skupina lidí, kterým nepomůžete, ani kdybyste měl rozpočtové prostředky k tomu určené 100× větší, než v současnosti. Všechno záleží totiž na jediném – na příjemci, co chce, jak k tomu hodlá přispět, aby toho dosáhnul a jestli má vůbec vůli situaci změnit. Když nemá, nepomůžete mu, protože jej k tomu donutit nemůžete.
Třeba já mám poruchu osobnosti a vyléčit se to nedá. Nejsem schopen citových vztahů s lidmi, lásky, rodiny a tak — holku jsem nikdy neměl a s rodiči cítím úzkost. Mám sníženou schopnost prožívat radost. Kdybych neuměl programovat, tak bych taky asi skončil jako bezdomovec (viz zde: http://www.jikos.cz/…ix/LASKA.GIF ).
Představ si, že se probudím a cítím se mizerně jako nejhorší člověk na světě, nejsem schopen vylézt z postele. Že při cestě z nákupu domů jsem koukal, jak dlouho to ještě bude trvat než zalezu do postele. Že spoustu času trávím neplodným psaním věty „mám poruchu osobnosti“ na internet, protože mi to v hlavě pořád dokola cvaká. Že občas pociťuji náhlou ztrátu síly a musím si hned lehnout. Že klidně prosedím nicneděláním a přemýšlením nad svou poruchou celý den.
A co si myslíš, že pro člověka v takovém stavu znamená, když mu nějaký úřad dá peníze, deku, oblečení a domluví práci? Nic. Nic se na něm nezmění. Naivní je tvoje představa, že člověk může „chtít“. Můžu „chtít“ jak chcu a moje porucha osobnosti se nevyléčí, je to vrozená neléčitelná trvalá věc. V dobách, kdy jsem se „chtěl“ vyléčit jsem měl mnohem větší úzkosti (to jsem byl i v blázinci) než teď, kdy jsem svůj stav přijal za beznadějný.
To by se pak mělo zhoršovat s příjmem cukru ne? Což se u mě nezhoršuje (dnes jsem jedl cukroví). Mně tyto stavy začaly po hospitalizaci v blázinci (kde mi byla ta porucha osobnosti diagnostikována), nejsilnější to bylo tak rok nebo dva potom, pak se to lepší. Opakuje se to v několikatýdenních cyklech. Ono je to dost těžké si připustit, že mám špatnou osobnost a psychiatrická věda to určila.
Kamaráde,to ti tedy napíši,že já to mám asi také a to nejsem programátor ani bezdomovec,ale pár holek bylo,to ano.
Jinak máš ,,den nabitý jako běžně přetížený podnikatel"protože přesně tak se cítím každé ráno!!!
A víš jak se z toho dostávám? ,,Nemyslím" ,zkus to také a uvidíš,jak se ti uleví.Jasně,že nemyslet vůbec na- nic- nejde,ale dělám to tak,že myslím jen
na hodinu dopředu-asi tak bych to popsal.Prostě žiji přítomností,co bylo a co bude mě nezajímá,protože bych se z toho asi určitě zbláznil.
Tak ať se ti daří programátore…Q.
dobrý den.
Chci se svěřit ,mám pocit že dnešní doba není určena pro seniory jako já
okradli mě o řadový dum .Celý život jsem pracoval poctivě.Pak jsem se
dostal do dluhove pasti .žena si začala pujčovat nebankovní pujčky.
Celou dobu tvrdila že je splácí ale pravda byla opak.Penále rostly a byl
vyhlašena dražba na dum .Častka byla500000kč.Věc neplaceni uvěru.
Podvod spočíval že se ozval klient ,který častku uhradí a o dum nepřijdem.
Pravda se stala opakem .Po dlouhém nátlaku si vyžádal plnou moc obou
partneru majitele domu.Nechtěli jsme za žádnou cenu prodat dum.
Přepsal si nakatastru nemovitosti na sebe . Řadový dum v hodnotě 2.500000kč.
Znás se staly bezdomovci. Odpojil nám vodu .Vyžaduje nájemné 13000 ale žádna smlouva není .Bez vody jsme rok .Vodárny potřebuji souhlas nového majitele .
V domě máme 2 psy jednoho po dědouškovi který umřel.
Je to neunosné,co dál nevím - prosím o radu.
Už bylo někde skutečně prokázáno, že každý bezdomovec je za svůj život sám zodpovědný ? Podle mne to je jen osobní názor posuzovatele, který
je schopný odsoudit v rámci svého osobního** já** i svoje rodiče a lidi kteří mu pomáhají.
Tvrdit, že za to současné zřízení není odpovědné,je schováváním se za svoje skutky ,které by prokázaly charakter lidskosti a humanity.
Stát ,který rozprodal svůj majetek,je ještě stát ?
Jde tu jen o snahu přežít na úkor toho druhého a samozřejmě co nejvíce křičet chyťte zloděje.
Proč nejde opravdu zajistit práci a ubytování pro tyto lidi,tak aby byla smyslná a užitečná pro všechny.
Že to nejde-u neschopného státu ano nejde
U schopného státu ,který chce aby lidi nežili pod úrovní psích útulků,
je příkladů současných a minulých velmi hodně.
/Švýcarsko,Nizozemí a pod. -z minulosti základní Baťův systém atd.
Proto si dovoluji připomenout všemm odsuzujících bezdomovce,že i kosa může seknout do kamene a *** peníze ***peníze** nepomohou.
Odsuzovat a svádět vinu někam jinam je jenom naše slabost.
Vážený pane Novaaku,
váš názor, že bezdomovcům nepřispějete, protože sám nic zadarmo nedostanete, je opravdu velice, velice ubohý.
Když vás bezdomovci tak nezajímají, tak se nestarejte ani o to, co dělá šéfová druhotných surovin. Ta, jim na rozdíl od vás, nabídla alespoň „něco za něco“. Zatímco vy, jste pro ně neudělal ani „ň“.
Pod stromeček si přeji, aby vás novaaků s nulovým sociálním citěním bylo co nejméně.
PF 2010!
zdravim.normalne si tyto diskuze jen ctu a vztekam se u nekterych hnupu co napisou a pak rychle prepnu jinak bych se musel unadavat.ale tady karin musim pochvalit.presne moje slova a to je moc slusna.ja bych tomu dementovi-alias novaak musel jen plnout do tvare.klanim se karin.jen houst takovym lidem.lada
Kdoví, jestli by místo posuzvání pana Novaaka a jemu podobných, se kterýma taky nemusím absolutně souhlasit, by nebylo dobré se taky podívat pod vlastní pokličku a zeptat se sebe sama kolika těm, kteří to doopravdy potřebovali to moje já pomohlo . Pomoct někomu, kdo si to opravdu nezaslouží a jen se hraje na ublíženého a osudem postiženého, anebo obejít za druhým rohem dalšího bezdomovce, který už nestojí ani za to povšimnutí, a přitom by to mnohokrát víc potřeboval pomoct, než ten předešlý …
Co je tedy hrdinstvím v marné snaze zjistit kdo a co je potřeba, a kde je dno někdy až zbytečné štědrosti ?
Nelze pomoct hned a všem … A někdy zkušenosti hovoří za vše , i když pravda ůže být někde úpně jinde !
Když vím, že to pomůže , rád dám … někdy i to poslední …
Odkaz na minulý režim je mylný. Tehdy bylo příživnictví trestným činem a tak všichni někde byli zaměstnaní, hlavně u stavebních firem, v továrnách a v zemědělství, a bydleli na ubytovně, kde jim na nájem strhávali hned z platu. Zbytek prochlastali, znám to z fabriky dobře.
Dneska je ovšem jiná doba. Heslo kapitalismu je, že jsme všichni svobodní a každý má stejné příležitosti. Takže se všichni musíme svobodně snažit, jak přežít. Taky jste cinkali klíčema? Bezdomáči mohou jít na venkov, tam by sehnali práci i ubytování snadněji. Ale to se jim nechce – raději somrují po městech. Anebo mohou jako občané EU odjet svobodně a bez víza do teplých krajin, válet se na pláži, nosit kufry anebo uklízet. Rozhodně mě jich není líto!!!