Názory k článku Koho a z jakých důvodů můžete vydědit? A musíte přepsat starší vydědění?

Nedělala bych to tak složitě, všechny tyto skutečnosti se těžce prokazují. Pokud nebudu chtít, aby mí synové zdědili můj majetek, za svého života daruji např. vnukovi. Co se týká vydědění, když mám dva syny a oba je vydědím, může pak stejně dědit jedině vnuk - zatím jediný. Můžu majetek darovat komukoliv, kdo ho přijme. Pak ale člověk, který není v přímé příbuzenské linii, zaplatí darovací daň.

A nebo ho nekomu odkázat závětí, sice nepominutelný dědic může žádat zákonný podíl, ale to je dnes jen 1/4 toho co by dědil ze zákona.

Podle mne je vůbec absurdní že naše zákony neumožňují, aby se svéprávný člověk rozhodl sám a někoho vydědil podle svého vlastního rozhodnutí. Stále mi to připomíná minulou éru, kdy stát vždy věděl nejlépe co je pro koho dobré a vměšoval se do naprosto soukromého rozhodnutí kdo bude po mně dědit. Když budu mít rád někoho jiného mohu svým svobodným rozhodnutím stanovit jeho za dědice a ne abych byl nucen to obcházet darování majetku ještě za života.

Dá se to velmi snadno obejít i svěřeneckým fondem. Zakladatel muze do statusu fondu ustanovit jakekoliv podmínky budoucího zacházení s majetkem, včetně tech zakázaných pro režim dědění.

Ano, tahle možnost - svěřenské fondy - dnes existuje a je celkem zajímavým "uložením" majetku, navíc chráněným před podnikáním, zadlužením, exekucí, je tím vyřešeno dědictví atd. Nicméně pořízení fondu je celkem drahá záležitost.
Akt vydědění bohužel může mít i formu trestu, který si třeba nepominutelný dědic i nějak "zaslouží", nicméně by se nemělo vztahovat na jeho děti (tj. vnoučata). Což se v praxi děje - i když ta se zůstavitelem udržují obvyklý vztah.
Názor, že si se svým majetkem přeci mohu nakládat tzv. jak já chci, lze přijmout pouze v případě, pokud jsem majetek nashromáždil a vytvořil výhradně SÁM. Pokud ovšem např. společně s manželkou (již nežijící), jiným příbuzným, dalšími osobami (např. stavba domu svépomocí) atd., neměl bych uvažovat pouze sobecky (byť aktuální držba majetku je "jen moje") - a odkázat jej vyváženě a spravedlivě.

" Stále mi to připomíná minulou éru, kdy stát vždy věděl nejlépe co je pro koho dobré a vměšoval se do naprosto soukromého rozhodnutí kdo bude po mně dědit" Co myslíte minulou érou? Jestliže socialismus, tak vězte v té době vydědit nešlo.

Já s Vámi souhlasím, ale na druhou stranu, když se podívám, co dělá druhá žena mého zaměstnavatele synovi z jeho prvního manželství... Jeho rodina dostala v restitucích zpět majetek za desítky milionů (budiž jim to přáno), každopádně ani jedna manželka se on jeho majetek nijak nezasloužila, obě se akorát nechali vydržovat. Orat s ním ale uměly obě pěkně, ta druhá to dělá pořád. Teď si říkám, že chudák kluk z prvního manželství alespoň něco zdědí.

Institut nepominutelného dědického nároku existuje z důvodu ochrany potomků. Stačí si představit situaci, kdy by si třeba vdovec pořídil levobočka a toho z dědictví vynechal, přestože by byl jeho přímým pokrevním příbuzným. To by vůči tomu prckovi bylo jistě velmi spravedlivé, že?

je nechutný ,že neexistuje sepsat závět, podepsat vlastní rukou ověřit u notáře .......a závět by měla 100% účinnost jak se člověk rozhodl. ubylo by asi advokátům práce, nebo jaký jiný důvod by se našel?? vždy je nejednodušší cesta přehledná bez kliček a podobných individui ,které se rádi soudí deset let.!!! můj majetek mé rozhodnutí!!!

Považuji za nelogické, když po celou dobu života mohu svůj majetek dát, nebo prodat, komu uznám za vhodné, ale rozhodnout tak po své smrti je problematické! Proč to není závislé jen na vůli vlastníka, který má mít možnost nakládat se svým majetkem dle své vůle.

rozhodnout tak po své smrti je problematické!

.... a jestě problematičtější je toto rozhodnutí po své smrti někomu sdělit!

To přece není pravda. Lze samozřejmě formulovat poslední vůli tak, aby měla podmíněná ustanovení, a uložit ji u místně příslušného notáře a ověřenou kopii pro jistotu umístit např. v bankovní schránce. Její obsah je automaticky součástí pozůstalosti a v případě úmrtí je otevírána a obsah uložen u správce pozůstalosti.