Názory k článku Kdy pracovní práva zanikají a kdy se „jen“ promlčují

Co se promlčení týká, vždy mne zajímala konkrétní situace. Vy si něco půjčíte (knihu, kazetu, set-top-box,...), a ten kdo vám to půjčí má stanovena pravidla pro pokuty za pozdní vrácení věci, nebo ceník za půjčení. Vy věc nevracíte a přesto vám žádné penále, či poplatky účtovány nejsou. To trvá tak dlouho že věc již máte roky.

Člověk si stav uvědomí (třeba vznikl nechtěně) a chce situaci napravit. Začíná řešit otázku:

1. Vrátit věc anonymně, nebo ji třeba ani vůbec nevracet (z hlediska problému to vyjde na stejno, morálním hlediskem se zabývat nechci), a mít ji stále ještě podle záznamů půjčujícího půjčenou? Případný požadavek na vrácení odbýt tvrzením že věc byla již vrácena, mají v tom binec, a já doklad nemám, protože jsem věc považoval již za nedůležitou (po více jak třech letech)?

2. Vrátit věc řádně. V případě pokuty akceptovat jen pokutu za nepromlčené období. Co když ale půjčující nemá jasná pravidla na udělování pokut? Co když odmítne oželet pokutu za promlčenou dobu a člověk se nechce soudit?

P.S.
Myslím, že v tomto bude náš právní řád nedořešen, protože například i ve veřejné knihovně vám pracovnice doporučí knihu nevracet a počkat na "amnestii". Předpokládám, že jinak by sankce museli uplatnit.

Je vidět, že nejste právník (nemyslím to nijak uštěpačně). Vězte, že právní řád je v tomhle naprosto nevinně a věc je jasná.

První možnost je zcela nesmyslná - v případném sporu to totiž budete výhradně Vy kdo bude povinen prokázat, že věc vrátil - že o tom nebudete mít doklad jde k Vaší tíži, bude to mít za následek neunesení důkazního břemene a spor prohrajete. Podotýkám, že vlastnické právo se vůbec nepromlčuje, tj. i když budete mít u sebe cizí věc např. 50 let stále nebude Vaše a skutečný vlastník ji může chtít kdykoli zpět (pakliže nedojde k tzv. vydržení vlastnictví).

Druhá možnost je správná. Uplatnění práva na smluvní pokutu není nijak závislé na akceptaci ze strany povinného. Pokud bude chtít půjčitel smluvní pokutu, která je promlčená, není nic snadnějšího než namítnout její promlčení. Namítnete-li důvodně promlčení, soud pokutu nepřizná - to je celé. Špatná pravidla pro pokuty znamená, že nárok na pokutu třeba vůbec nevznikl. I když se nechcete soudit, neznamená to, že je ve vašich silách tomu zabránit, neboť žalovaný si svoje procesní postavení nevybírá. Neboli, pokud už na Vás někdo podá žalobu, nezbývá Vám, že se bránit.

Takže podle vás si je člověk povinen uchovávat doklady o tom, že za/vy/půjčené věci navrátil i po uplynutí běžné promlčecí lhůty, 3 roky? Podle mne je to nesmysl, technicky nemožná záležitost a navíc jen případná další díra v zákonech.

**
Kdyby tomu tak opravdu bylo, nikdo by si zde nepůjčil nic pod pohrůžkou sankce a pokuty plynoucí z nějaké smlouvy či dohody, ale byl by ochoten akceptovat nanejvýš složení kauce. Taková ztracená kauce člověka vyjde ve finále zpravidla mnohonásobně méně než řešení problémů spojených se stavem který popisujete vy.

Opravdu si po celý život uchováváte doklady z autopůjčoven, knihoven, půjčoven nářadí,... ??

Samozřejmě zákonnou povinnost člověk nemá. Doklad o navrácení věci slouží jako podpora (důkaz) pro tvrzení, že onen člověk věc vrátil (stejně jako doklad o půjčení slouží jako důkaz pro to, že člověk někomu něco půjčil). Tuto skutečnost samozřejmě lze prokázat i jinak než dokladem o navrácení, např. svědeckou výpovědí jiné osoby, atd. Je snad logické, že pokud osoba A bude mít doklad o tom, že osobě B půjčila určitou věc, přičemž osoba B nebude mít doklad (či jiný důkaz) o tom, že tuto věc osobě B vrátila, přestože ji vrátit měla, soud logicky vynese výrok v tom smyslu, že osoba B věc nevrátila, protože vrácení nebylo prokázáno.

Nejde o to, že by člověk byl "povinen" si nějaké doklady schovávat. Nikdo ho nenutí, aby si je schovával. Když pak ale nastane situace, že bude muset něco někde prokazovat a nebude je mít, může mít vážný problém. Co se logiky proč to tak je týče, myslím, že Petr to napsal velmi srozumitelně.

Petře i Martine,
(Mimochodem, díky za reakci pánové.)

Váš postoj je mi jasný a nemám nic proti němu. Nicméně normální člověk uchovává doklady právě jen po určitou dobu.

Martin původně přišel s tvrzením, že promlčení se věcí netýká, že je možné nanejvýše vydržení. Doplním, vydržení je možné po 3 letech u věcí movitých, 10 let u věcí nemovytých.

Jenže pokud nějakou věc "mám u sebe (například zapůjčenou)" na základě nějakého vztahu k půjčujícímu (například jde o nějakou službu), lze vůbec o nějakém vydržení uvažovat?

Navíc, o vydržení lze hovořít jen tehdy, pokud žije držitel v dobré víře že je vlastníkem oné věci, kterou má po určitou dobu v neomezeném používání. Neumím si představit, že by vzhledem k běžným, současným opatřením "půjčovny", jakéhokoli druhu, která předmět zapůjčila, mohlo k tomuto stavu dojít.

Zdravim, rekneme, ze knihovna udelala chybu a ja mam nejake potvrzeni formou natisteneho papirku na levny papir a levny ingoust (nebo termo tiskarna), ktery reaguje s ovzdusim. Kdyz po 2 letech bude listek necitelny, kdo pak uhradi naklady s tim spojene - drahou restauraci "potvrzeni" orginalu znalci u inkriminovaneho potvrzeni ? :-D Podle meho nazoru pravnici vubec nemaji technicke vzdelani a mysli si, ze recyklovatelne prvky jsou vecne.