Na inflaci nestačí téměř žádný produkt. Banky na tom velmi bohatnou. Také "výnosy" např. v penzijních fondech jsou mizerné. Střádal to má těžké, ztrácí. Měna a banky mu neumožní zásobit se rozumně penězi na horší časy. Musí riskovat tržní výkyvy a něco nakupovat a v případě potřeby peněz prodávat, což je nepohodlné a drahé, u nemovitostí zvlášť (provize, daně). Podporuje to jen existenci hordy lidí materiálně nic neprodukujících - makléři všeho druhu, odhadci, úředníci, poradci atd. Můj otec, jako mnoho dalších lidí, přišel v důsledku politických událostí měnami a dalšími otřesy o téměř všechno, co za svůj život dal stranou do bank a fondů. K pádům nemusejí se ani odehrávat politické převraty, jsou i četná jiná rizika. Článek srovnání s inflací pomíjí, je nezdravě optimistický. Dobré by bylo zhodnotit výhodnost držení cizích měn. I zde jsou však několikeré ztráty proměnlivého charakteru.
Centrální banky a vlády považují inflaci za zdravý jev. Peníze se díky inflaci mají točit, nikoli ležet, nést státu a bankám příjmy a podporovat nadměrnou spotřebu, drancování zdrojů, vyhazování věcí. Je to populistické, nehospodárné.
JV
Uvedené stesky jsou čistě jen psychologie: v dobách, kdy byla inflace 5 % a úroky na vkladech 3,5- 4 % lidé spořili, až se jim za ušima prášilo a reálný záporný výnos nikomu nevadil. Dnes všichni vidí, že dostanou jen 0,5 - 1%, tak nadávají a nakonec to dají přesně těm zmiňovaným šizuňkům a přijdou o celou jistinu ...