Vlákno názorů k článku Jeden stát, jedno území, jedna měna. Snaha sjednotit měnu vede do historie od C H Y B Í - Jestli byl nějaký velký a úspěšný předchůdce eurozóny,...

Jestli byl nějaký velký a úspěšný předchůdce eurozóny, tak to byla "Latinská měnová unie" - proč "Latin monetary union" není v článku zmíněna?
Zahrnovala většinu Evropy a Jižní Ameriky.
Každá členská země si razila vlastní mince, ale ty byly standardizované, lišily se jen podobiznou panovníka. Ale jinak byly shodné (velikost, materiál) a kolovaly i přes hranice (švýcarský dvacetifrank vám v pohodě vzali ve Francii, Italskou dvacetiliru v pohodě akceptovali v Jižní Americe, atd...).

A hlavně: na rozdíl od EURa ty mince fungují (mají kupní sílu) DOPOSUD a budou jí mít NAVĚKY (i po tom, co euro skončí tam, kde skončily všechny předchozí měnové unie - v propadlišti dějin). A to proto, že ty mince byly a jsou ze ZLATA. A stále se používají, stále mají hodnotu.

Máte pravdu, Latinskou měnovou unii jsem tam neuvedl, stejně jako Skandinávskou měnovou unii nebo Belgicko-Lucenburskou měnovou unii. Chtěl jsem se zmínit pouze o méně známých předchůdcích eura - komlexní popsání problematiku totiž vyžauje knihu.

problém velkých kalibrovaných zlatých mincí je v tom, že (vedle pestré škály ostatních důvodů, například faktické nemožnosti testovat v běžném provozu obsah zlata v minci) - že když si chcete koupit barák, je jednodušší převést peníze přes banku - a když potřebujete koupit chleba, je štípání a vážení fragmentů mincí poněkud nepraktické.

Komoditní "peníze" jsou jen komodita, která má jen pro někoho nějakou hodnotu.

Účetní peníze, jako je euro, dolar, koruna jsou daleko lepší platidlo než pouhé komodity.
Hodnota účetních peněz spočívá v tom, že každou emitovanou jednotku dané měny někdo vlastní a současně ji i někdo jiný bance dluží.

Tím je zajištěna kupní síla účetních peněz, protože dlužníci jsou nuceni produkovat, aby mohli své produkty směnit za peníze s těmi, kteří je momentálně mají a chtějí jejich produkty, a tak získávat peníze na splácení svých dluhů. Dlužníci tak tvoří armádu produktivních lidí (a firem), kteří systematicky zajišťují nabídku toho, co si majitelé peněz mohou za peníze koupit.

U komodity platí, že komoditu pouze někdo vlastní, ale neexistuje nikdo, kdo by musel(!) produkovat, aby ji musel získat. Kupní síla komodity, používané jako platidlo je tak podložena pouze poptávkou po dané komoditě. Chybí zde ale systematicky generovaná nabídka ze strany dlužníků. V krajním případě nic nebrání tomu, že se může produkce omezovat až do jejího zastavení a rozložení dané komodity mezi jednotlivými subjekty se zakonzervuje. V takovém případě bude ale kupní síla dané komodity zcela pofidérní, protože za ni nebude co koupit. V tomto ohledu je účetní měna systematicky mnohem lepší.

Je pravda, že některé komodity jako zlato jsou stálé a jsou zde "navždy". Naproti tomu účetní peníze představují dynamický pružný peněžní systém, kde většina peněz vzniká pouze "na dobu určitou", kdy peníze vznikají v okamžiku jejich půjčení dlužníkovi bankou a zanikají splacením dluhu bance. Účetní peníze tedy nejsou navždy, jejich podstata ale mnohem lépe motivuje ekonomické subjekty k produkci.

Lze tak uzavřít, že účetní peníze jsou o samozřejmě třídu lepší, než jakákoliv komodita. O tom svědčí vývoj od cca 70 let minulého století, kdy odzvonilo konceptu komoditních peněz (snad už definitivně).

Komodita je jen hmota, která má sama o sobě nějakou hodnotu. Peníze jsou v principu nehmotné. Bankovky jsou jen substrátem - nositelem práv/hodnoty. Je v nich inkorporována universální pohledávka, která je postupitelná na kohokoliv, kdo nabízí za peníze něco, co držitel peněz chce. A ti, co nabízí své zboží práci, produkty ... za peníze, je potřebují na uhrazení svých dluhů a/nebo na pořízení něčeho, co chtějí/potřebují. Když držíte peníze, jste věřitelem, který si může svobodně na trhu vybrat jakými hmotnými a/nebo nehmotnými statky si ho nechá svou pohledávku "splatit". Když máte komoditu, tak nemáte pohledávku. Nemáte jistotu, že současně s danou komoditou existuje dostatek lidí, kteří potřebují/chtějí právě danou komoditu a kteří pro její získání MUSÍ něco udělat. Peníze představují síť vzájemných vztahů (ve formě věřitel-dlužník) mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Nejsou izolované od společnosti a ekonomiky od ekonomických subjektů. Účetní peníze jsou v podstatě jen záznamy o tom, kdo komu dluží. Tok peněz pouze neutrálně dokumentují skutečnou ekonomickou aktivitu jednotlivých subjektů a její úspěšnost na trhu.

Peníze jsou zcela nedoceněný vynález. Resp. zcela podceňovaný vynález, díky nesmyslům o nekrytých bankovkách. Software je taky nehmotný a nebude o něm tvrdit, že nemá hodnotu, protože není "krytý" nějakou komoditou. Vlastnické právo je taky nehmotné...

Zkuste přestat splácet svou hypotéku, nebo jiný dluh bance, ať pocítíte na vlastní kůži, jak jsou účetní peníze nekryté. :-) Vyzkoušejte si tak, jestli jsou to jen papírky s výrobní hodnotou 7 Kč. Zjistí, pak že účetní peníze jsou kryty veškerým Vaším majetkem (a majetkem všech dlužníků) a jejich snahou nezbankrotovat. To je lepší krytí, než pouhé zlato.

Jenže zlaté mince jdou ukrást a přímo vybízí k válce. Taky se pak stává, že země flákačů je bohatší než vyspělá průmyslová země, protože tam zakopli o zlato. Raději zvolím papírovou měnu, která jde tak nějak obnovit od nuly. Ale neříkal bych, že bankovky nejsou podložené ničím. Z určitým odstupem a přimhouřeným okem lze tvrdit, že suma všech bankovek a mincí je podložená produkční kapacitou země.

"lze tvrdit, že suma všech bankovek a mincí je podložená produkční kapacitou země" S principem lze souhlasit. Jen bych doplnil, že produkční kapacitou země jsou podloženy především bezhotovostní peníze, z většiny kryté závazky soukromých subjektů a poskytnutými zástavami. Bankovky a mince jsou zpravidla kryty státními dluhopisy a hotovost je tedy kryta spíše schopností vybírat daně.

Ale obecně máte samozřejmě pravdu, že kvalita peněz přímo souvisí s produktivitou ekonomických subjektů dané země. Pokud není co za peníze koupit, jejich kvalita je samozřejmě nevalná. Čím vyšší sortiment a množství statků lze za peníze koupit, tím kvalitnější peníze máme k dispozici.

prezentovaný názor, byť předkládá zdánlivě logické argumenty, je zavádějící. Lidé především produkují, aby tím uspokojovali své potřeby, nikoli aby spláceli dluhy. I lidé bez dluhů jsou z tohoto důvodu produktivní. Jen v humorné nadsázce lze říci, že dlužníkovi hoří koudel za zadkem, a proto se více otáčí. Komoditou kryté peníze jsou rovněž účetní jednotkou, eliminuje se pouze možnost masivních intervencí ze strany státu (centrálních bank). Produkce se zastaví pouze tehdy, pokud lidé přestanou uspokojovat své potřeby.

Samozřejmě, že funguje i přirozená pozitivní motivace, co nejlépe uspokojovat své potřeby. :-) Pokud si ale přestavíte situaci, jak jsou už všichni tak bohatí, že už nemusí pracovat (a logické následky takové situace), tak tohle v systému účetních peněz nikdy nemůže nastat (z principu samotné podstaty peněz). V případě komoditních peněz bez negativní motivace v podobě dluhu to však hrozí. Nikoliv ten krajní příklad, který jsem uvedl. Avšak již jen samotná tendence směřování k uvedenému stavu (bohatnutí ekonomických subjektů, tedy jinak pozitivní jev) bude ekonomicky nepříznivá.